Německá kartografie



Yüklə 41 Kb.
tarix19.07.2018
ölçüsü41 Kb.
#56971

Německá kartografie





Středověk

Počátky německé kartografie mají ještě hluboké kořeny ve středověkém vnímání víry a světa. Proto zobrazují němečtí tvůrci map Zemi stále ještě schématicky jako zóny TO-mapy. Dokonce ani vynikající příklady kartografické tvorby, jako třeba Erbsdorfská mapa (kolem 1240) přitom netvoří výjimku.


Již brzy po vynálezu knihtisku se začínají mapy zobrazovat i v knihách. 1472 vydává Günther Zainer z Augsburgu dílo církevního učitele Isidora Sevillského. TO-mapa, která v něm byla zobrazena, je prvním tištěným kartografickým zobrazením západní Evropy. První tištěná mapa světa se objevila ktátce poté (1475) v díle „Rudimentum Novitiorum“ v Lübecku.
Také na jednostránkových dokumentech, například od Hanse Rüstera nebo Hanse Sporera, se až cca do roku 1500 rozšiřoval tento překonaný obraz světa, přestože tou dobou vědecká kartografie již dávno prokázala, že v žádném případě neodpovídá skutečné podobě Země.


Zobrazení:

Zainer: TO-mapa

Mapa světa Rudimentum

Rüstova mapa světa (Augsburg, asi 1480)



Kartografie učenců na přelomu novověku (cca. 1450-1550)

V éře humanismu zažívá německá kartografie své první období rozkvětu. Slavný církevní učenec Nikolaus Cusanus (1401-1464) vypracoval již kolem roku 1455 první novověkou mapu střední Evropy která se ovšem v Německu v tištěné podobě objevila až 1491.


Kolem roku 1500 se rozvíjí německá kartografie učenců. Jejími centry jsou Freiburg, Štrasburk, Basilej, Tübingen, Ingolstadt a především Norimberk. Jako výjimečné osobnosti platí Martin Waldseemüller (asi 1470 – 1518/21), který znovu vydává Ptolemaiovu „Geografii“ a rozšiřuje ji o četné nové („Tabulae modernae“) , stejně jako Sebastian Münster (1488-1552), jehož „Cosmografia“ se 1544 dočká celkem 17 vydání a je přeložena do mnoha jazyků. Mnozí další kartografové jako Petrus Apian, Martin Behaim, Erhard Etzlaub nebo Johannes Regiomontanus stojí díky svým průkopnickým výkonům jistě také za zmínku.
V neobyčejně kreativní a produktivní epoše raného novověku byly položeny základy moderní kartografie (např. matematické vyměřování a projekce map), ale rozvíjí se i příbuzné a dílčí oblasti mapařství jako například cestovní mapa a mílová růžice, plán města a náhled města. Také rozmach regionální kartografie se datuje od této doby.

Cusanus-mapa, Eichstätt 1491

Mapa od Waldseemüller

Mapa z Münsterova „Cosmogr.“

1-2 další mapy dle výběru, např. Mapa římské cesty od Etzlauba, srdcovitá mapa od Apiana



Rozkvět nakladatelské kartografie (cca. 1550-1650)

V druhé polovině 16. století se centra středoevropské kartografie přesunou do Dolního Porýní a Nizozemí. Přesunem flámského kartografa Gerharda Mercatora (1512-1594) do Duisburgu v roce1552 začíná nová epocha německé tvorby map. Jeho mapa Evropy (1554) a jeho mapa světa (1569), na kterých pracoval 16, možná dokonce až 30 let, jsou mistrovskými díly vědecké kartografie. Mercator ale není už pouze humanista a učenec, je také vydavatel, který své mapy také sám uvádí do oběhu. 1595, rok po smrti Gerharda Mercatora, vydává jeho syn Rumold sborník se 106 kartami, který jako první nese název „atlas“.


Do podoby dalšího centra kartografické práce se vedle Duisburgu vyvíjí i Köln, kde jsou vydávány především atlasy (např. Matthiasem Quadem a Johannem Bussemacherem), a několikasvazková kniha měst „Civitates orbis terrarum“ od Georga Brauna a Franze Hogenberga (1572-1618). Další centrum vzniká ve Frankfurtu nad Mohanem, kde Theodor de Bry a Levinus Hulsius zakládají svá nakladatelství.
Významným znakem této epochy dějin německé kartografie je, že měďoryt, který umožňuje podstatně jemnější vedení čar, zcela vytlačuje dřevoryt z výroby map. Třicetiletá válka navíc dává podnět k vývoji bitevních map a plánů opevnění k neobyčejně úspěšným speciálním odvětvím kartografie.

Mercator: Mapa Evropy

Mercator: Titulní strana atlasu
Mapa od Quada
Pohled na město od Braun-Hoga.

Bitevní plán z Třicetileté války





Doba rozkvětu nakladatelské kartografie ve v éře baroka (cca. 1650-1800)

V 17. a 18. století je německá kartografie ovládána soukromými nakladateli map. Mnoho měďorytců a uměleckých nakladatelství uvádí do svého sortimentu nyní pouze jednu nebo malý počet map. Někteří z nich se zcela vyhraní na tento segment tiskařské produkce. Nakonec jsou to také centra německé grafické produkce, Augsburg a Norimberk, která zde zaujmou vedoucí pozici. Nakladatelé Homann a Seutter si dokonce vybudují nejsilnější postavení na evropském trhu.


Johann Baptist Homann (1664-1724) zakládá 1702 v Norimberku mapové nakladatelství, svůj první atlas vydává 1707. Jeho mapy jsou částečně kopie rytin podle nizozemských nebo francouzských předloh, částečně ale také originály, jejichž výrobu svěřil do rukou předních kartografů a geografů své doby. Nízké ceny, působivost barev a dekorativní kompozice jsou příčinami jeho neobyčejného úspěchu jeho listů. Po Homannově smrti funguje vydavatelství dále pod jménem „Homannovští dědici“.
V Augsburgu zakládá Homannův žák Matthäus

Seutter (1678-1757) kolem r. 1707 taktéž mapové nakladatelství. Napodobením úspěšného postupu svého učitele se mu brzy zdaří vzestup do pozic jeho největších konkurentů. U Seuttera vycházejí jen zřídka originální mapy, což je způsobeno jistě také tím, že Augsburgu v té době chybí jak univerzita, tak i matematicko-přírodovědné zázemí. Dědic nakladatelství, Albrecht Carl Seutter, přežije svého otce jen o několik let. Po jeho smrti v roce 1762 se nakladatelství dělí mezi své dva kupce Tobiase Conrada Lottera a Johanna Michaela Probsta.


Obě vedoucí města stojí ještě u zrodu mnoha dalších významných tvůrců map, jako např. D. Funcka, Ch. Weigela, J. Ch. Doppelmayra a G. M. Lowitze (Norimberk), nebo J. Stridbecka, G. Bodenehra, J. Wolffa a J. Walcha (Augsburg). Ke konci 18. století je nicméně doba rozkvětu barokní vydavatelské kartografie dovršena, mnohé dílny jako Homannova a Seutterova zmizí docela.






Vítězný tah vědecké kartografie v 19. století
Již od 70tých let 18. století stojí stále více za povšimnutí nový proud v kartografii. Po Francii se i v Německu se stále více prosazuje trend zvyšující se věcnosti a vědecké přesnosti mapových zobrazení. Odbytný trh pro náhle staromódní barokní listy z Augsburgu a Norimberku je prolomen. Vedoucí funkci převezmou v rámci Německa pouze města, která dávají nové impulsy pro rozvoj vědecké kartografie.

V Berlíně se výjimeční kartografové jako Johann Heinrich Lambert (1728-1777) a Leonhard Euler (1707-1783) postarají o největší věhlas tamější Akademie věd. V Gotha zakládá Justus Perthes 1785 geografický ústav, ve Výmaru zakládá F.J. Bertuch 1791 slavný Geografický institut. Dalšími četnými nově založenými nakladatelstvími, (např. Stieler, Petermann, Velhagen & Klasing, Andree), a stejně tak i průkopnickými výkony předních kartografů a geografů jako Carl Ritter, Alexander von Humboldt oder Heinrich Kiepert zaujímá Německo v průběhu 19. stol. ve světovém měřítku vedoucí postavení na poli kritické kartografie.


Dalšími zvláštními znaky dějin německé kartgrafie v tomto období jsou technické nahrazení měďorytu za litografii, stejně jako rozkvět úředního vyměřování půdy, které se dostává do popředí souběžně s nakladatelskou kartografií.


Libovolné mapy jmenovaných nakladatelství. Pod tím pokud možno tématická mapa od Humboldta. List u topografického snímku Bavorska (eventuelně List Passau)









Yüklə 41 Kb.

Dostları ilə paylaş:




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə