DisertačNÍ práce lidská práva V Evropské unii
Normativní blízkost členských států EU
Yüklə 2,12 Mb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- 5.4.1 Srovnávací tabulky
5.4 Normativní blízkost členských států EUNásledující rozbor slouží k alespoň obrysovitému náčrtu normativní blízkosti členských států EU. Tvorba jednotné politiky se samozřejmě usnadňuje, pokud státy sdílejí stejný či velmi podobný postoj k předmětné otázce. Naopak při výrazně odlišných postojích se možnost dohody výrazně komplikuje, protože strany musejí nevyhnutelně činit ústupky, takže výsledné řešení nekoresponduje s preferencemi přinejmenším některých subjektů. Navíc v oblasti lidských práv, která úzce souvisí se zastávanými hodnotami v tom kterém státu, se výrazné ústupky nečiní lehce. V případě velkých rozdílů pak nelze zřejmě společnou politiku či vnitřní aktivity realizovat vůbec. Prezentované tabulky představují přehled nejvýznamnějších mezinárodních úmluv o lidských právech v rámci OSN a Rady Evropy, které členské státy uzavřely. Vycházím z předpokladu, že když stát ratifikuje mezinárodní úmluvu, pak by měl normy v jejích ustanoveních obsažené akceptovat a sdílet. Tento předpoklad může mírně nabourat fenomén zmiňovaný v kapitole 4, a sice nedostatečný kontrolní mechanismus v případě naprosté většiny mezinárodních lidskoprávních úmluv, který má za následek, že úmluvu může ratifikovat (z různých důvodů) i stát, který obsažené normy příliš nedodržuje, popřípadě kvůli absenci jednotného závazného výkladu neaplikuje normy v souladu s původně zamýšleným výkladem. Tato výtka se neuplatní v rámci ochranného systému Evropské úmluvy o lidských právech, kde se o konformní chování zasazuje autorita Evropského soudu pro lidská práva203. Faktorem, který snižuje vypovídací hodnotu přehledu, je rovněž skutečnost, že státy mohou garantovat daná práva v domácích listinách, ale mezinárodně se z různých důvodů nezaváží, přestože prakticky ochranu předmětného práva poskytují. Jak již bylo zmíněno, jedná se pouze o orientační průzkum na shodě o lidských právech. K důkladnějšímu posouzení normativní shody by bylo nutno realizovat srovnání listin a ústav jednotlivých členských zemí, popřípadě i detailů na úrovni zákonů, a rovněž posoudit, jak právní normy působí v praxi – tedy srovnat judikaturu soudů a praxi státních orgánů jednotlivých členských zemí. Takové srovnání jde však výrazně nad rámec této práce, přesné zachycení normativní shody navíc není ani potřeba. Je nutné brát rovněž v potaz, že právní normy a aplikace práva procházejí změnami, proto by vypovídací hodnota detailního rozboru mohla být záhy změnami devalvována. To však podobně platí i pro ratifikace mezinárodních smluv. Vypovídací hodnotu prezentovaného přehledu ratifikovaných smluv navíc snižuje množství výhrad a deklarací, které státy při podpisu mezinárodních smluv činí. Nicméně, alespoň v hrubých obrysech pro demonstraci shody či neshody ohledně hlavních mezinárodních lidskoprávních dokumentů a norem v nich obsažených poslouží předkládaný srovnávací přehled dostatečně. Z níže předložených tabulek jasně vyplývají následující závěry – na klíčových mezinárodních úmluvách, a potažmo i sdílených normách, se členské státy EU shodují různě, a to v závislosti na předmětu úpravy. Na nejvýznamnějších úmluvách OSN (srov. Tabulka 6) panuje mezi státy s výjimkou nejčerstvější úmluvy204 shoda. Rovněž Evropskou úmluvu a její novelizace (srov. Tabulka 7) členské státy Unie ratifikují, liší se zejména v přistoupení k nejnovějším smlouvám a v různých procesních modifikacích, které však nejsou z hlediska zastávaných hodnot relevantní. Jasné odlišnosti však existují v případě smluv s tématikou sociálních práv a rovněž práv menšinových, zejména jazykových (srov. Tabulka 8). Tabulky se primárně zaměřují na identifikaci problematických oblastí lidských práv mezi členskými státy EU. Sekundárně, a z hlediska práce jako celku pouze dodatkově, bez přímého vztahu k výzkumným otázkám, se ukazuje, jak se liší „nové“ členské státy přistoupivší v roce 2004 a 2007, od patnácti „starých“ členských států. Zajímá mě, zda se může EU přistoupením států s nedávnou nedemokratickou zkušeností nějakým způsobem z pohledu přijímání mezinárodních lidskoprávních úmluv a jejich dodržování (konkrétně v rámci kontrolního mechanismu Evropské úmluvy o lidských právech). Tabulka 6: Členské státy EU a mezinárodní úmluvy o lidských právech OSN.
Státy jsou seřazeny podle roku přístupu k ES/EU a v rámci přístupových vln dle abecedy. x – stát ratifikoval (pokud je v jedné kolonce víc x, pak úmluva byla novelizována)
Uvedený letopočet v tabulce signalizuje, že země podepsala smlouvu později než jiné. Zkratky MPOPP – Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (+ 2 protokoly) MPHSKP – Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech ICERD – Mezinárodní úmluva o zrušení všech forem rasové diskriminace CEDAW – Úmluva o zrušení všech forem diskriminace proti ženám CRC – Úmluva o právech dítěte CAT – Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání RS ICC – Římský statut Mezinárodního trestního soudu Krátký popis "novelizací" úmluv Opční protokol k MPOPP – stežovací mechanismus (Výbor pro lidská práva) 2. opční protokol k MPOPP – zrušení trestu smrti Opční protokol k CEDAW – kontrolní mechanismus (Výbor) Opční protokol k CRC – účast dětí v ozbrojených konfliktech Opční protokol k CRC – prodej dětí, dětská prostituce, dětská pornografie Opční protokol k CAT – kontrolní mechanismus (platný až od 22. 6. 2006) Zdroj: Autor na základě Kancelář Vysokého komisaře OSN pro lidská práva 2007a až 2007k a Mezinárodní tresntí soud 2007. Tabulka 7: Členské státy EU a Evropská úmluva o lidských právech.
Státy jsou seřazeny podle roku přístupu k ES/EU a v rámci přístupových vln dle abecedy. x – stát ratifikoval
ESLP – Evropský soud pro lidská práva Protokol – práva na vlastnictví, vzdělání a na svobodné volby 2. protokol – poradní názory ESLP 3. protokol – procesní změny 4. protokol – zákaz uvěznění pro dluhy, zákaz vypovězení, svoboda pohybu 5. protokol – procesní změny 6. protokol – zrušení trestu smrti 7. protokol – procesní práva a rovnost mezi manžely 8. protokol – procesní změny 9. protokol – procesní změny 10. protokol – procesní změny 11. protokol – procesní změny 12. protokol – všeobecný zákaz diskriminace 13. protokol – absolutní zákaz trestu smrti 14. protokol – procesní změny (ještě nevstoupil v platnost) Zdroj: autor na základě Rada Evropy. Kancelář smluv: 2007a až 2007n. Tabulka 8: Členské státy EU a mezinárodní úmluvy o lidských právech Rady Evropy.
Státy jsou seřazeny podle roku přístupu k ES/EU a v rámci přístupových vln dle abecedy x – stát ratifikoval
ESCh – Evropská sociální charta APESCh – Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě PESCh – Protokol doplňující Evropskou sociální chartu APESChSCC – Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě zřizující systém kolektivních stížností RESCh – Evropská sociální charta (revidovaná) ECPT – Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání P1 a 2 CPT – Protokol č. 1 a 2 k Evropské úmluvě o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání EChRML – Evropská charta regionálních a menšinových jazyků FCPNM – Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin APESCh – dodatková sociální práva PESCh a APESChSCC – procesní změny RESCh – procesní i materiální změny – nahrazuje předchozí ESCh i s protokoly! P1 a 2 ECPT – procesní změny Zdroj: autor na základě Rada Evropy. Kancelář smluv, II: 2007a až 2007i. 5.4.1 Srovnávací tabulkyN Tabulka 9: Srovnání „starých“ a „nových“ členských států EU a jejich podpisů a ratifikací lidskoprávních úmluv OSN (zdroj: autor).
Vysvětlivky EU-15 – patnáct členských zemí EU do východního rozšíření v roce 2004 EU-12 – dvanáct členských zemí EU z východního rozšíření v letech 2004 a 2007 x – stát ratifikoval P – stát podepsal, ale neratifikoval 0 – stát nepodepsal, ani neratifikoval ásledující tabulky jsou pomocí srovnání různých bloků států použity k utřídění získaných dat. Základní kritérium pro srovnání představuje zejména délka členství v EU nebo-li klasifikace členských států na „staré“ a „nové“ a jejich skóre při uzavírání lidskoprávních úmluv. Sledují se rovněž v návaznosti na čtvrtou kapitolu aktuální problémové oblasti přístupu k lidským právům – postoj států EU k sociálním právům a k právům menšin. P Tabulka 10: Srovnání „starých“ a „nových“ členských států EU a jejich podpisů a ratifikací Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP) a jejích protokolů (zdroj: autor).
Vysvětlivky EU-15 – patnáct členských zemí EU do východního rozšíření v roce 2004 EU-12 – dvanáct členských zemí EU z východního rozšíření v letech 2004 a 2007 x – stát ratifikoval P – stát podepsal, ale neratifikoval 0 – stát nepodepsal, ani neratifikoval ozici „nových“ členských států v tabulce výrazně ovlivňují tři pobaltské země – Litva, Lotyšsko a Estonsko – které v souhrnu nepodepsaly, ani neratifikovaly celkem šest hlavních úmluv OSN s tématikou lidských práv. Co se jednotlivých úmluv týče, rozdíly mezi oběma skupinami států lze vysledovat pouze u úmluvy týkající se kontrolního mechanismu pro práva žen, již podepsaly a ratifikovaly všechny „staré“ členské státy, ale z „nových“ ji ani nepodepsaly hned tři. O Tabulka 11: Srovnání „starých“ a „nových“ členských států EU a jejich podpisů a ratifikací hlavních úmluv Rady Evropy o lidských právech (zdroj: autor).
Vysvětlivky RE – Rada Evropy EU-15 – patnáct členských zemí EU do východního rozšíření v roce 2004 EU-12 – dvanáct členských zemí EU z východního rozšíření v letech 2004 a 2007 x – stát ratifikoval P – stát podepsal, ale neratifikoval 0 – stát nepodepsal, ani neratifikoval
Z hlediska posouzení úrovně dodržování lidských práv v jednotlivých členských státech se nabízí srovnání na základě údajů celkového počtu stížností a počtu vydaných rozsudků Evropského soudu pro lidská práva (jasná většina z nich uznává, že k porušení Evropské úmluvy o lidských práv skutečně došlo). Předpokládám, že nové členské státy, jakožto „mladší“ demokracie, budou vykazovat vyšší počty stížností i rozsudků na jednotky obyvatel z důvodu menší usazenosti institutu lidských práv. Aby se eliminovaly možné meziroční výkyvy v počtu stížností, které Evropský soud pro lidská práva obdrží, jsou do tabulky zařazeny případy za celé období fungování Evropského soudu pro lidská práva jakožto stálé instituce s možností přímých stížností jednotlivců – tedy od doby vstupu 11. protokolu v platnost dne 1. listopadu 1998 do konce roku 2006. Jak již bylo zmíněno, vydaný počet rozsudků příliš nepřevyšuje počet porušení Evropské úmluvy o lidských právech konstatovaných Evropským soudem pro lidská práva, proto je počet rozsudků na jednotku obyvatel rovněž vypovídajícím údajem205. Publikovaná data samozřejmě nemusí automaticky znamenat vyšší míru porušování lidských práv v dané zemi, ale ovlivňují je rovněž další prvky jako například mediální pozornost věnovaná činnosti Evropského soudu pro lidská práva, obecná známost a popularita této instituce (a tím i její využívanost) či existence specifického problému, který sdílí například bývalé nedemokratické státy, ale který nepředstavuje obecný celoevropský lidskoprávní problém – třeba problematika restitucí. Tabulka 12: Počty stížností a rozsudků u Evropského soudu pro lidská práva (od 1. listopadu 1998 do 31. prosince 2006).
Státy jsou seřazeny podle roku přístupu k ES/EU a v rámci přístupových vln dle abecedy. Počet obyvatel uveden v miliónech.
Ze srovnání údajů v tabulce mezi „starými“ a „novými“ členskými zeměmi můžeme vyčíst zřejmé rozdíly, zejména co se počtu stížností a rozsudků k Evropskému soudu pro lidská práva na milión obyvatel týče. Zatímco mezi státy EU-15 se výrazně odlišuje pouze Lucembursko, které má 764 stížností na milión obyvatel (druhý nejvíce si stěžující stát má již pouze 413 stížností na milión obyvatel), v EU-12 jsou výsledky nad 700 stížností normou. Vůbec nejvyšší počet stížností na milión obyvatel se podává ve Slovinsku. Již ze samotné tabulky jasně vyplývající rozdíly navíc potvrzuje i průměrný počet údajů na milión obyvatel, který u EU-15 činí 295,8 a u EU-12 808,1, tedy číselný údaj téměř třikrát vyšší. Obdobné rozdíly panují mezi „starými“ a „novými“ členskými státy i v kategorii počtu rozsudků na milión obyvatel. Mírně nad 20 rozsudků na milión obyvatel se mezi EU-15 dostaly pouze Itálie, Lucembursko a Řecko, zatímco v rámci EU-12 se Slovinsko vyšplhalo na 96,5 rozsudků a žádná země nemá méně než 7 rozsudků na milión obyvatel, přičemž mezi „starými“ se do této hranice vejde většina států. Průměrně vydá Evropský soud pro lidská práva v rámci posuzování jednání států EU-15 8,4 rozsudků na milión obyvatel a pro EU-12 opět více než dvaapůlkrát tolik (21,9). Nové členské státy sice v porovnání se starými charakterizuje obecná vyšší míra neratifikovaných úmluv a počtu stížností k Evropskému soudu pro lidská práva, nicméně dané rozdíly nejsou natolik významné, aby působily zvláštní pnutí mezi oběma skupinami členských zemí. Co se klíčového předmětového kritéria týče (sociální práva a práva menšin), rozdíly jdou napříč mezi všemi členskými státy, nikoliv v závislosti na přináležitosti k některé ze dvou skupin.
Yüklə 2,12 Mb. Dostları ilə paylaş:
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||