Západočeská univerzita V Plzni Fakulta filozofická Bakalářská práce Plótínos a Jedno Petr Jež
Yüklə 0,67 Mb. Pdf görüntüsü
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- 8. Uspořádání Ennead
- 9. Seznam literatury Primární literatura
- Sekundární literatura
28
téměř 80let a to v době kdy náboženské a filosofické myšlení, ale i svět kolem něj, procházeli velkými změnami. Marcus ve své pasáži zmiňuje pád římské říše i samotného Říma, vzestup křesťanství, invaze Vandalů do Augustinova rodiště. Určitým způsobem se jeho fáze života „kryje s přechodem od antiky ke středověku“. 188
Prošel si tedy klasickým filosofickým vzděláním, které mu pomohlo, jak sám později uvádí, vyjít po té správné cestě k Bohu. 189
Zde je vidět určitá paralela s Plótínovým učením, který si výstup k Jednu, bez filosofické průpravy nedokázal ani představit. 190 Když Augustin konvertoval ke křesťanství, necítil to jako velkou změnu vzhledem k Plótínovu a Porfyriovu učení, z kterého také vycházel, cítil v tomto učení předzvěst křesťanské nauky. 191 Zde jsme tedy ještě ve fázi Augustinova shodného uvažování s platonismem. Augustin sice postrádá ve filosofii některé prvky obsažené v křesťanství (např., Ježíšův pozemský život a smrt, jeho pomoc na cestě ke spáse atp.), ale filosofii jako takovou nezatracuje. Velký rozdíl v chápání, oproti Plótínovi však nastává ve významu potřeby filosofie pro dosažení blaženosti. Té podle Augustina může dosáhnout i člověk bez filosofického vzdělání. 192
Podobných případů, kdy Augustin nachází shody s platonismem, či přímo s Plótínem, je mnoho. Nejsou to vždy jen naprosté shody, a proto se někdy zdá, že si platonismus upravuje ve prospěch křesťanství podle své potřeby. Tak jako je tomu například u těla a duše v člověku, kde dochází k jednotě hmotného a nehmotného bez smíšení. Tento názor dozajista pochází z novoplatonismu a je obhajobou sjednocení duše a těla. 193 Uvědomíme-li si ovšem hmotné tělo Ježíše Krista jakožto Boha, vidíme určitý rozdíl ve vnímání jednoty těla a duše. Podobným způsobem přebírá i např. ctnost, která je u něj pojímána jako „umění žít dobře a spravedlivě“. 194
I cestu k blaženosti vidí jako touhu, kterou mají všichni lidé, ale také to neznamená, podobně jako u Plótína, že jen touha stačí k tomu, abychom blaženosti dosáhli. 195
Je ještě mnoho dalších míst v Augustinově učení, kde se dají najít prvky vlivu, ať už platonismu či přímo Plótína. Důležité však je, že Augustin svým učením ovlivnil celé pozdější středověké myšlení až do 13. století a i potom zde zůstává znatelný vliv. 196 Jak však Zdeněk 188
MARKUS, A. Marius Victorinus a Augustin. In: ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 384. 189
Tamt., s. 385. 190
ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 277-278. 191
MARKUS, A. Marius Victorinus a Augustin. In: ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 386. 192
Tamt., s. 389. 193
Tamt., s. 401. 194
Tamt., s. 432. 195
Tamt., s. 427. 196
KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou s. 251. 29
Kratochvíl ve své knize dodává, toto mělo i negativní stránku, neboť Augustin pomíjel přírodovědné znalosti, které bývaly běžnou součástí filosofických učení. 197
V dalším průběhu dějin se stal novoplatonismus dosti opomíjenou filosofií. Do znovuobjevení Ficinem v 15. století téměř ztracenou. I pak stál většinou ve stínu Platónova a Aristotelova učení. Občas se objeví nějaký filosof či období, jež se nechá inspirovat některými prvky novoplatonismu (Shelling, Hegel, Goethe atd.). 198
Vždy po nějaké době však opět dochází k ústupu nadšení z platonismu, nebo dokonce k jeho kritice. Bylo tomu tak ještě na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, kdy někteří němečtí historici novoplatonismus označovali za „filosofické blouznilství“. 199 Až teprve dvacáté a jednadvacáté století jsou tou pravou očistou pro platonismus a Plótínovu filosofii. Až teprve nyní, díky kvalitním překladům Plótínových Ennead a mnoha profesionálně provedeným pracím pojednávajících o této etapě lidského myšlení, je možné uznat Plótína jako svébytného filosofa, srovnatelného s Platónem či Aristotelem. 200
myšlení něco, co by nám mohlo pomoci nalézt klid v naší neutěšené době, a to nejenom v duši. Neboť jak píše Pierre Hadot, dnešní člověk je i díky moci hmotného světa, kterému věří spíše než světu duchovnímu, mnohem více nesourodý než byl člověk v době Plótína. 201
197 KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou, s. 251. 198 KARFÍK, F. Duše a svět, s. 207. 199 Tamt., s. 206. 200 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 229. 201 HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 80-82. 30
Tato práce je nejen přiblížením Plótínovy filosofie, ale zároveň naznačením historického milníku, kterým toto učení i samotný platonismus bylo. Hlavní část této práce, tedy cíl člověka – opětovné sjednocení s nejvyšším Dobrem - je významným nejen pro samotnou filosofii Plótína, ale zároveň i pro evropské myšlení několika následujících století. Poukázal jsem na něj ve všech částech této práce, ve všech Plótínových činnostech, neboť v přeneseném významu slova je Dobro a Jedno obsaženo všude. Doba před Plótínem a v období jeho života ukázala posun v myšlení nejen filosofa, ale i běžného člověka, jak tíhne k nadsmyslovému ve všech svých činnostech. Myšlení člověka směřující k mysticizmu v touze oprostit se od běžného neutěšeného života, probíhá v dlouhém období. Plótínovo filosofické náboženství je jedním z nejpatrnějších děl svého období, jež ve své ucelenosti a systematičnosti popisuje probíhající změny. Ty je možné vidět na porovnávání mezi naukami, např. vůči Platónovi, který je pro Plótína stěžejní vzor. Zatímco u Platóna je idea Dobra, ještě něčím statickým, na čem můžeme mít akorát účast, Plótínos vidí pro člověka více možností pro jeho určení. Patrná je také větší dynamika v procesu tvoření, sice ne u nejvyššího principu, ale v emanačním hierarchickém uspořádání pocházejícím od něj. V oblasti intelektu je vidět nepřímý vliv na naše pravé já. Následně v duši je však již existenční podmínkou účast člověka (našeho pravého já). Zda se chce navrátit tam, kam skutečně touží, nebo zůstane uchycen v hmotě a nízkých tužbách. Tato možnost rozhodnutí je důležitá pro křesťanství, zejména pro soteriologii. Křesťanství využije tento moment nerozhodnosti a nabídne řešení ve spáse pojednávající o vykupitelském poslání Krista. Zhmotnění Boha, by bylo pro Plótína dle všeho nepřijatelné. V době vlivu křesťanství je nauka o spáse přijata širokou masou, jako východisko z pozemských útrap a prosazuje se na úkor filosofie a vědy na mnoho příštích staletí, čímž dochází k nerovnováze mezi vírou a rozumem, vírou a touhou po vědění o věcech týkajících se běžného života. Oproti tomu v dnešní době, kdy vítězí hmotný svět založený na „rozumné“ vědě, se objevuje nerovnováha opačného charakteru. Ta vede člověka k odcizení a bezvýchodnosti jeho života založeného převážně na vědění o hmotném světě. Je tedy nutné, pro dobro člověka, dosáhnout určitého kompromisu mezi hmotným a nadsmyslovým světem. V tom spatřuji největší přínos Plótínovy filosofie.
31
Uspořádání pojednání podle Ennead. V závorce je chronologické pořadí. Obě pořadí vychází ze seznamu, který zanechal Porfyrios. 202
I 2 (19) O zdatnostech I 3 (20) O dialektice I 4 (46) O blahu I 5 (36) Zda blaha přibývá s časem I 6 (1) O krásném I 7 (54) O prvním dobru a ostatních dobrech I 8 (51) Co jsou zla a odkud pocházejí I 9 (16) O vyvedení duše z těla
II 1 (40) O nebi II 2 (14) O pohybu nebes II 3 (52) Zda hvězdy působí II 4 (12) O látce II 5 (25) O mohoucnosti a působnosti II 6 (17) O jsoucnosti neboli o takovosti II 7 (37) O úplném míšení II 8 (35) O zraku neboli proč se vzdálené věci jeví malými II 9 (33) Proti gnostikům
III 1 (3) O osudu III 2 (47) O prozřetelnosti I
202 Opis pořadí Ennead proveden z knihy Plótínos, O klidu. Přeložil a vydal Petr Rezek. Praha, 1997. 32
III 3 (48) O prozřetelnosti II III 4 (15) O daimónu, kterému jsme připadli losem III 5 (50) O erótu III 6 (26) O nepřístupnosti netělesných věcí působení III 7 (45) O věčnosti a čase III 8 (30) O přírodě, nazírání a Jednu III 9 (13) Smíšená zkoumání
IV 1 (21) O jsoucnosti duše II IV 2 (4) O jsoucnosti duše I IV 3 (27) Obtíže týkající se duše I IV 4 (28) Obtíže týkající se duše II IV 5 (29) Obtíže týkající se duše III IV 6 (41) O vnímání a paměti IV 7 (2) O nesmrtelnosti duše IV 8 (6) O sestupu duše do těla IV 9 (8) Zda jsou všechny duše jednou duší
V 1 (10) O třech původních stupních jsoucnosti V 2 (11) O vzniku a řádu věcí, které následují po Prvním V 3 (49) O poznávajících stupních jsoucnosti a o tom, co je „mimo“ V 4 (7) Jak to, co následuje po Prvním, z Prvního pochází a o Jednu V 5 (32) O tom, že duchovní jsoucna nejsou mimo Ducha, a o Dobru V 6 (24) To, co je mimo Jsoucno, duchovně nenahlíží. Co je nahlížející prvotně a co druhotně. V 7 (18) Zda jsou ideje jednotlivých věcí V 8 (31) O duchovní kráse 33
V 9 (5) O duchu, idejích a jsoucnu VI 1 (42) O rodech jsoucna I VI 2 (43) O rodech jsoucna II VI 3 (44) O rodech jsoucna III VI 4 (22) O tom, že jsoucno je jedno a totéž zároveň všude I VI 5 (23) O tom, že jsoucno je jedno a totéž zároveň všude II VI 6 (34) O číslech VI 7 (38) Jak vznikla mnohost idejí a o Dobru VI 8 (39) O svobodné vůli a chtění Jedna VI 9 (9) O Dobru neboli o Jednu
34
Primární literatura PLÓTÍNOS, O klidu. Přeložil a vydal Petr Rezek. Vydání první. Praha 1997. Vytiskla Tiskárna „K“, s.r.o., Praha. ISBN 80-86027-06-6. PLÓTÍNOS, Věčnost, čas a duch. Přeložil a vydal Petr Rezek. Praha 1995. Vytiskly tiskárny Vimperk. ISBN 80-901796-5-7. PLÓTÍNOS, Dvě pojednání o kráse. Přeložil a vydal Petr Rezek. Praha 1994. Vytiskla Karlínská tiskárna, s.r.o., Praha. ISBN 80-901796-2-2. PLÓTÍNOS, Sestry duše. Přeložil a vydal Petr Rezek. Praha 1995. Vytiskla tiskárna Regleta. ISBN 80-901796-3-0.
ARMSTRONG, Arthur H. Filosofie pozdní antiky. Přeložil Martin Pokorný. Vydání první. Praha : OIKOYMENH, 2002. ISBN 80-7298-53-X. ASMUS, Valentin F. Antická filosofie. Překlad Jan Zouhar. První vydání. Praha : Svoboda, 1986. 73/508-21-8.5. BONDY, Egon. Antická filosofie. Praha : Vokno, 1994. ISBN 80-85239-26-4. BONDY, Egon. Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku. Praha : Vokno, 1993. ISBN 80-85239-24-8. GERSON, Lloyd P. The Cambridge Companion to Plotinus. Edited by Lloyd P. Gerson : Cambridge University Press, 1996. ISBN 0-521-47676-3. GRANT, Michael. Dějiny antického Říma. Přeložila Alena Jindrová-Špilarová. Brno : Centa, 1999. ISBN 80-7341-930-0. HADOT, Pierre. Plótínos čili prostota pohledu. Přeložil Filip Karfík. První vydání. Praha : OIKOYMENH, 1993. ISBN 80-85241-55-2. 35
KARFÍK, Filip. Duše a svět. První vydání. Praha : OIKOYMENH, 2007. ISBN 978-80-7298-174-8. KARFÍK, Filip. Plótínova metafyzika svobody. Vydání první. Praha : OIKOYMENH, 2002. ISBN 80-7298-027-0. KOLEKTIV AUTORŮ. Filosofický slovník. 2. opravené a rozšířené vydání. Olomouc : Studio Nakladatelství Olomouc, 2002. ISBN 80-7182-064-4. KRATOCHVÍL, Zdeněk. Filosofie mezi mýtem a vědou. Vydání první. Praha : Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1789-5. KUISMA, Oiva. Art or experience: A study on Plotinus´ Aesthetics. Helsinky, 1996. ISBN 951-653-323-X. MACHOVEC, Dušan. Dějiny antické filosofie. Vydání první. Jinočany : H&H, 1993. ISBN 80-85467-62-3. TATARKIEWICZ, W. Dejiny estetiky. Překlad Peter Kuklica a Jozef Marušiak. Bratislava : Tatran, 1985. TS 12. 1866/I-82. VERNANT, J. P. Hestia a Hermés. Přeložil Martin Pokorný. První vydání. Praha : OIKOYMENH, 2004. ISBN 80-7298-093-9.
36
This work is not only an explication of the philosophy of Plotinus, but also an indication of the historical milestone that this teaching and Platonism itself represented in contrast with that period. Crucial part of this work, the purpose of man – the reunification with the Primal Good – is thus key not only for the Plotinus philosophy itself, but also for the European thinking during several following centuries. I have therefore strived to point out to it in all parts of this work, in all doings of Plotinus, for in a figurative sense is the Good and One contained in all and it is up to us to find it. As he tends to the transcendent in all his actions. The first part of the work shows how the times and the thinking, based primarily on ancient Greek teachings, shift due to dismal living conditions more and more towards the transcendent world. Different kinds of monotheistic religions thus establish themselves prior to birth of Plotinus, these religions being based on the principle of personal relationship with the transcendental God who is not indifferent to man, but who loves him. Such is the Christianity which later clearly prevails in the western world and thinking. Human aspiration to believe in God the Defender who gives advice and directs our lives, is apparent already in Platonism. However, it had not influenced the masses as much as the emerging movement which draws from Platonism in many respects, the Christianity. The latter, even with its negative elements, will later fully dominate entire evolution of the Western world and its thinking. This love of man is apparent in the biography of Plotinus. He was very sociable and empathetic. He was an educator and a tutor, a tolerant and an outspoken teacher, judge, someone willing to provide material assistance. Although Plotinus considered the life of material world to be the lowest level of existence and sort of an evil, he did not reject it completely. It was for him the lowest point from which it was possible to escape and embark on the right journey towards the destination. It is however necessary to accept our existence in the material world, overcome it and return to the right path which will lead us towards the Good. View of Plotinus on material world, which is a wrong on one hand, but a necessity with which we must deal, on the other, is shown here.
The next part contains the definition of the principle of One and its arbitrary emanation, which results in the world and in us. It indicates our place in this world and the opportunity of satisfying our greatest desire which is the reunification with the One. After describing how to ascend to the Good, the work gradually proceeds towards the part where the religion of Plotinus is described. After describing how to ascend to the Good, the work gradually proceeds towards the part where the religion of Plotinus is described. Work of Plotinus is not over with description of the principle of the Good and with the ascension to it. The system which he created was later used principally by Christian religion for its self- enforcement. This is most evident with St. Augustine. He, by his theological and philosophical teaching based on ancient Greek philosophy, Platonism and Plotinus, sets the direction of the western thinking for the next hundreds of years. Yüklə 0,67 Mb. Dostları ilə paylaş:
|