Layout krida

živa 4/2012

LXXV

Podíváme-li se zcela na západ, můžeme

se dohadovat, kde Balkán vlastně končí.

Slovinci zcela nepochybně budou protes-

tovat, že již nejsou součástí Balkánu, ale

spíše střední Evropy. I tomuto prostoru se

čeští botanici věnovali. Eduard Pospíchal

byl středoškolský profesor. Během svého

působení v Jičíně napsal Květenu poříčí

Cidliny a Mrliny, což byla jedna z prvních

lokálních a kvalitních květen v Čechách.

Pak odešel (v Rakousko-Uhersku to bylo

běžné) do Terstu, kde se stal gymnaziálním

profesorem. A jako výsledek zájmu o bota-

niku napsal o květeně Istrie – Flora der

österreichischen Küstenlandes (1897–99).

Území bylo tehdy daleko méně prozkou-

mané než střední Evropa, a proto i v tomto

díle byla nově popsána řada druhů.

Tím končí výčet základních Květen jed-

notlivých území. Ale nebyla to jediná prá-

ce, kterou čeští botanici věnovali Balkánu.

Češi zde měli a mají poněkud prominentní

postavení,  jak  kvůli  historii  poznávání

balkánské flóry, tak pro silné historické

vztahy. Rozhodně se nenajde moc příkla-

dů spolupráce např. mezi Bulhary a Srby.

Sám jsem byl překvapen, když jsem v her-

báři  Botanického  ústavu  v Sofii  nalezl

množství  herbářových  dokladů  směně-

ných s českými botaniky, ale neviděl jsem

nic z Rumunska. K botanikům, kteří na

Balkáně zanechali hlubokou stopu, patří

nepochybně František A. Novák. Ten se ne -

soustředil na určité území, ale na specific-

ký geologický substrát – hadec. Publikoval

práce, které se staly základem pro studium

hadcových květen. V jeho herbáři ulože-

ném na PřF UK v Praze se najde také mnoho

materiálu z nehadcových podkladů. Další

pracovníci se podíleli a podílejí na zpraco-

vání jednotlivých rodů, jedním z nich byl

i Miloš Deyl, monograf pěchav (

Sesleria).

I v současnosti je botanických výprav hod-

ně, ale ve srovnání s minulostí chybí větší

systematičnost. Bohužel tyto aktivity ne -

jsou již pokládány za plnohodnotnou vědu

a získat víceletou podporu není snadné.

Balkán nenavštěvovali jen botanici, jez-

dili tam a jezdí pěstitelé rostlin. Asi nej-

známějším dovezeným exemplářem je od

r. 1928 na průhonickém alpínu pěstovaná

borovice Heldreichova (

Pinus heldreichii

′Schmidtii′), která byla nalezena v Srbsku.

Daný kultivar je pro svůj pomalý růst mezi

alpinkáři velmi populární. A množství ex -

ponátů soustředěné v soukromých zahra -

dách je nepochybně vysoké, ale je také

nepodchycené.

Snad se mi podařilo ukázat, že stopy

českých botaniků zanechané na Balkáně

nelze přehlédnout. A musíme jen doufat,

že do budoucna tyto stopy nezmizí a spíše

se rozmnoží.

Karel Bořivoj Presl (17. února 1794 – 2. říj-

na 1852) je v našem kulturním a historic-

kém povědomí tím méně známým z obou

bratrů Preslů. Na rozdíl od Jana Svatoplu-

ka Presla se věnoval především odborné

botanické práci. Třebaže šíře jeho aktivit

a úkoly, kterými byl pověřován na obou

působištích – jak v Českém vlasteneckém

muzeu, tak na pražské univerzitě, byly roz-

manitější a zahrnovaly v dnešním pojetí

přírodní vědy a medicínu, nepominutelně

se zapsal do historie věd především jako

botanik.

Ve větší míře se sběratelskou činností

zabýval jen během svých studií. Spolu

s bratrem Janem sepsali a v r. 1819 tiskem

vydali 

Flora Čechica – první kritickou kvě-

tenu Čech. Kritickou nikoli snad tím, že

by byla bezchybná nebo zcela úplná, ale

v tom, že ji doprovodili srovnávacím her-

bářem. Tento, dnes bychom řekli soubor

dokladových položek, je uložen v praž-

ských univerzitních herbářových sbírkách.

Materiál nasbírali Preslové v Čechách, nej-

častěji v pražském okolí, a původně ob -

sahoval pravděpodobně všechny taxony

v jejich Květeně pojednané. I téměř po

200 letech můžeme tedy obvykle snadno

ověřit, co Preslové pod daným jménem

měli na mysli.

Pro  poznání  evropské  flóry  byla  vý -

znamnější Karlova prázdninová cesta na

Sicílii v r. 1817. Mnohaměsíční pobyt vy -

užil především ke zkoumání tamní květe-

ny a sběru rostlin. Byl však všestranným

pozorovatelem, jak vypovídá rozsáhlý ces -

topis zpracovaný formou německy psa-

ných  dopisů  bratrovi  Janovi  a vydaný

před několika lety univerzitou v Palermu.

Botanická zjištění publikoval v několika

pracích,  souhrnně  pak  v nedokončené

Květeně Sicílie (

Flora Sicula, 1826), která

je až dosud důležitým zdrojem poznatků

o diverzitě flóry Středozemí.

Později se již Karel B. Presl neúčastnil

žádné významné expediční činnosti a sám

rostliny příliš nesbíral, o to více se ale

věnoval zpracování sběrů jiných botaniků,

monografiím a přípravě publikací. Mate -

riál ke studiu získával nejen využíváním

sbírek, které mu byly na univerzitě i v mu -

zeu dostupné, ale i díky stykům s mnohý-

mi evropskými botaniky. Již během cesty

na Sicílii se seznámil s předními jihoital-

skými botaniky (Michele Tenore a Giovanni

Gussone), jako profesor pražské univerzity

a kustod muzea pak měl možnost sám nebo

pod záštitou Kašpara hraběte Sternberga

získávat další kontakty, duplikáty význam-

ných herbářových sběrů apod.

Na prvním místě bychom si měli připo-

menout jeho lví podíl na zpracování jedné

z nejcennějších kolekcí rostlin Nového

světa, která se kdy ocitla v českých herbá-

řích. Záhy po zakoupení sbírky Tadeáše

Haenkeho (viz článek na str. LXXVI) byl

právě Karel Bořivoj Presl pověřen determi-

nací položek a přípravou zveřejnění vý -

sledků. Těch několik svazků díla 

Reliquiae

Haenkeanae (1825–35), v němž Presl spolu

s dalšími botaniky zpracovali část Haenke-

ho sběrů, patří ke zlatému fondu světové

botanické literatury. Komu z nás se poštěs-

tí, aby jeho dílo bylo vydáváno jako faksi-

mile? A dodejme, že takové potvrzení výji-

mečnosti, kvality a vzácnosti dosáhl Presl

nejen opakovaně v případě 

Reliquiae Haen-

keanae, ale také u Flora Sicula, která vyšla

rovněž nedávno jako reprint původního

vydání.

Zřejmě nejvýznamněji a na velmi dlou-

hou dobu ovlivnil Karel B. Presl studium

kapraďorostů (viz obr. na str. LXXXVI). Jako

první se soustavně a dlouhodobě věnoval

anatomickým znakům a na jejich podkladě

zcela přestavěl systematiku této skupiny

nekvetoucích rostlin. Jeho výsledky publi -

kované v několika monografiích v letech

1822–49 bez velkých změn přijalo několik

následujících generací botaniků. Teprve

v posledních desetiletích se nahromadil,

především v souvislosti s rozvojem mož-

ností využít molekulárních znaků, větší

počet korekcí, které postupně systematiku

kapradin vzdalují od podoby, jež jí na více

než 100 let vtiskl K. B. Presl.

Jméno Karla Bořivoje Presla nalezneme

bezpočtukrát zmíněné coby autora jmen

rostlin z různých koutů světa. Porovnává-

me-li množství taxonů popsaných českými

autory, byl a stále zůstává, např. z hlediska

flóry  tropů,  jistě  autorem  nejpilnějším.

Většina z nás by byla spokojena se zlomkem

toho, co K. B. Presl za svůj nepříliš dlouhý

život vykonal. A to chodil pěšky, neměl

kolem sebe displeje, mobily, elektřina byla

jen silozpytnou kuriozitou... Anebo byl tak

výkonný a úspěšný právě proto.

Jan Štěpánek

Karel B. Presl: od květeny Sicílie 

po tropické kapradiny

1

1

   Karel Bořivoj Presl. Reprodukce

z publikace Vývoj české přírodovědy 

(L. Viniklář 1931)

---