živa 4/2012
LXXVII
Snad mi čtenář slovní hříčku v nadpise
odpustí, příliš se nabízela. Mám na mysli
samozřejmě určovací klíče, jejichž existen -
ce zájem o floristiku téměř podmiňuje.
A záležitost koresponduje i s naším stole-
tým výročím, neboť v r. 1912 vyšel i dále
zmiňovaný Polívkův Klíč k úplně květeně.
Ale po pořádku: zásadní publikace,
v nichž čtenář mohl najít určovací znaky
jednotlivých druhů a údaje o jejich výsky-
tu, se u nás objevovaly po celou druhou
polovinu 19. stol.; ale v principu šlo spíše
o prodromy – tedy díla shrnující a popisná,
v nichž je určovací stránka velmi upozadě-
na, nebo chybí. Základním a velmi kvalit-
ním dílem, ale omezeným pouze na histo-
rické Čechy, je Prodromus květeny české
prof. Ladislava Čelakovského, které vyšlo
napřed německy (Prodromus der Flora
von Böhmen). Morava má z té doby dva
podobné tituly: německou (a poněkud lepší)
Flora von Mähren und österreichischen
Schlesien znojemského botanika německé
národnosti Adolfa Obornyho a českou
Květenu Moravy a rakouského Slezska
brněnského Eduarda Formánka. Tyto práce
jsou monumentální, vícesvazkové, ale po -
strádají nadstavbu v podobě jednosvazko-
vého „kapesního“ klíče, který by si mohl
vzít člověk s sebou do terénu. První sku-
tečně kapesní květenou pro naše území
je Čelakovského Analytická květena Čech,
Moravy a rakouského Slezska z r. 1870, ze -
jména její vylepšené třetí vydání z r. 1897.
V té době, na přelomu století, vstupuje
na scénu ředitel olomoucké reálky Franti-
šek Polívka – mimořádně vzdělaný a psa-
vý člověk, který v průběhu 15 let vydal
u olomouckého nakladatele Rudolfa Prom-
bergera několik botanických děl zásad-
ních pro tehdejší flóru zemí koruny české,
s důrazem na jejich určovací stránku: Klíč
k určování našich nejrozšířenějších rostlin
jevnosnubných planě rostoucích i pěsto-
vaných (1897), Názorná květena zemí
koruny české (4 svazky, 1899–1904) a Klíč
k úplné květeně zemí koruny české (1912).
Pořadí Polívkových publikací bylo smys-
luplné: napřed uspokojit poptávku něčím
malým a rychlým a poté, co je dokončeno
kompendium, je čas na „vypulérovanou“
knížku kapesního formátu. Kapitola sama
pro sebe je jeho Názorná květena, v níž lze
žasnout nad tím, kolik informací shromáž-
dil jeden člověk živící se nadto zejména
ředitelováním reálky; sice neexistovala
geobotanika a bylo známo jen málo o roz-
šíření druhů u nás, ale informace o opylo-
vání, užitkovosti, etymologii jmen a další
drobnosti jsou skvostné a prakticky se
později v publikacích tohoto typu nikde
neobjevují. Kvalitu ještě umocňují ilustra-
ce akademického malíře Adolfa Kašpara
(i když dlužno podotknout, že na ilustrá-
tory měly štěstí i další klíče).
Polívka zemřel v r. 1923, jeho klíč má
ale pokračování ve slavném klíči kolektivu
K. Domin, F. Polívka a J. Podpěra, vydaném
opět nakladatelem Prombergerem v Olo-
mouci r. 1928. Tuto knihu oba univerzitní
profesoři z Prahy a Brna rozšířili na celou
tehdejší Československou republiku (včetně
Podkarpatské Rusi). Cigaretový papír, ilus-
trace a zhuštěné informace nasazují vyso-
kou laťku – mnohý knížku má v knihovně
a občas ji „provětrá“ i dnes (sám jsem ji po -
užil při cestách na Zakarpatskou Ukrajinu).
František Polívka je těmito díly (včetně
knihy Užitkové a pamětihodné rostliny ci -
zích zemí) zapsán zlatým písmem v histo-
rii naší botaniky, byť mu ve světle dnešního
hodnocení něco chybí. Vypůjčím si umě-
lecký příměr: Polívka je skvělý interpret,
jehož Názornou květenu číst je obdobný
zážitek jako poslech klavírního virtuoza
v Rudolfinu, ale není skladatel – badatel,
který je obvykle současnými měřítky hod-
nocen výše. Jakožto středoškolský pedagog
byl zjevně přitahován k psaní děl pro kon-
krétní uživatelskou obec.
Padesátá léta 20. stol. jsou ve znamení
Květeny redigované prof. Josefem Dostálem,
s velmi kvalitními pérovkami Vlasty Kne-
blové; vytvořila je neuvěřitelně rychle, ve -
směs podle živých rostlin (a je to vidět!).
Dostálova Květena ČSR a následující Klíče
k úplné květeně ČSR (1954, 1958) jsou na
dlouhou dobu poslední. Doba si žádá vel-
kých projektů Flóry ČSR a později Květeny
ČR (předběhnuté prvním svazkem Flóry
Slovenska r. 1966), ale z mnoha důvodů,
vymykajících se z rámce naší úvahy, je pří-
prava tohoto díla předlouhá a první díl
Květeny se dostává na svět až v r. 1988.
Klíč plánuje Josef Holub, osoba jistě nejpo-
volanější, ale nadmíru perfekcionistická,
jež nepustí dál rukopis, byť jen s jediným
nesprávným písmenem.
V 60. letech i později se objevují pokusy
vydávat „školní“ klíče, jež by obsahovaly
jen to podstatné z naší květeny. Jich se ují-
má Státní pedagogické nakladatelství. Mám
na mysli Naše rostliny (1959) pod redakcí
Jana Martinovského (evropského mono -
grafa kavylů –
Stipa), Klíč k určování rost -
lin (1965) – v podstatě přepracovaný klíč
prof. Jaromíra Kliky z r. 1928, a Botanický
klíč z r. 1976 – přepracovaný Polívkův
(opět jsme u něj!) klíč pod autorstvím Luď-
ka Faustuse (podle pamětníků vynikající-
ho učitele). Ani jedna z těchto knížek ale
není úplně šťastná a mezi adepty botaniky
se neujala, spíše se dále pokoutně sháněl
„Dostál“. Možná nejlepší z této trojice,
Botanický klíč, ničí mnohé uživatele „ne -
konečným klíčem“ napříč celou knihou.
A jsme v recentu, v době Klíče ke květeně
České republiky (Nakladatelství Acade-
mia, 2002) editovaného Karlem Kubátem,
naší současné floristické „bible“, která
v mnoha ohledech splnila očekávání jak
botaniků, tak uživatelů – floristů a studen-
tů. Odborníci i amatéři by ale přece jenom
v případném dalším vydání ocenili něco
málo navíc: pérovky rostlin (kdo je zaplatí?),
cigaretový papír (kdo ho zaplatí?) a zda by
nebylo vhodné dát apomikty do druhého,
„kritického“ dílu (to je otázka pro širokou
diskuzi, kterou by však možná vyřešil tenký
papír). Ale myslím si, že by většina sou-
hlasila s trojicí nejlepších klíčů za posled-
ních 100 let – Polívka, Dostál, Kubát.
Floristický výzkum v Čechách
Předcházející text neměl být výčtem čes-
kých botanických klíčů, jen připomenutím
těch nejdůležitějších a častěji užívaných.
Ale hlavně jsem chtěl zdůraznit spojité
nádoby kvalitní určovací literatury a počtu
nadšených amatérů, kteří se s její pomocí
vypracovali na vynikající floristy a velmi
přispěli k současným znalostem naší kvě-
teny. Bylo jich mnoho a vymezeného místa
je málo. Prosím proto čtenáře, aby násle -
dující medailony přijali jako velmi zúžený
výběr osobností, které naší floristice mimo -
řádně přispěly. Poděkování generací a úcta
patří i dalším desítkám těch, bez nichž by
se naše profesionální botanika neobešla.
Lubomír Hrouda
Klíč k floristice: klíče
etikety s lokalitami byly umístěny pouze
na balících, nikoli u jednotlivých položek.
Herbář obsahoval podle Presla na čtyři
tisíce druhů, často bohatě zastoupených,
z nichž mnohé byly dosud neznámé. Stern-
berg věděl, že bez vědeckého zpracování
by tato sbírka zůstala bezcenná. Proto na
konferenci prozatímního ředitelství mu -
zea v březnu 1822 podal návrh, aby byly
vzácné a ještě nepojmenované rostliny
vědecky zpracovány a publikovány pod
redakcí K. B. Presla. Původně plánovali 20
sešitů fóliového formátu, ale pro nedo -
statek finančních prostředků jich vzniklo
jen 7. Dílo vyšlo nákladem muzea v letech
1825–35 pod názvem
Reliquiae Haenkea-
nae seu Descriptiones et Icones Plantarum
quas in America Meridionali et Boreali,
in insulis Philippinis et Marianis collegit
Thaddaeus Haenke. Je psáno latinsky, do -
plněno 72 obrazovými tabulemi a součástí
Sternbergovy předmluvy je první publiko-
vaný Haenkeův životopis. V práci je uve-
deno více než 700 do té doby nepopsaných
druhů. Většinu čeledí zpracoval K. B. Presl
sám, ale byli přizváni také další významní
odborníci – např. z českých botaniků Jan
Svatopluk Presl a Filip Maximilian Opiz,
z Německa Ernst Mayer a Friedrich Gottlieb
Bartling.
Zpracování se dočkala jen část Haen -
keových sběrů. Podle jeho herbářů Karel
Bořivoj Presl ve svých pozdějších spisech
nově pojmenoval ještě další, dosud ne -
známé druhy. Řada druhů neuvedených
v
Reliquiae Haenkeanae byla dána ke stu-
diu Augustinu Pyrame de Candollemu do
Paříže. Ten je zpracoval ve svém díle
Pro-
dromus Systematis Naturalis Regni Vegeta-
bilis (1830–37). Všechny Haenkeovy origi-
nální herbářové položky, podle kterých
byly rostliny popsány a pojmenovány, pa -
tří mezi nejcennější kolekce botanického
oddělení Národního muzea v Praze (viz
také str. LXXXV).