Layout krida

živa 4/2012

LXXVII

Snad mi čtenář slovní hříčku v nadpise

odpustí, příliš se nabízela. Mám na mysli

samozřejmě určovací klíče, jejichž existen -

ce  zájem  o floristiku  téměř  podmiňuje.

A záležitost koresponduje i s naším stole-

tým výročím, neboť v r. 1912 vyšel i dále

zmiňovaný Polívkův Klíč k úplně květeně.

Ale  po  pořádku:  zásadní  publikace,

v nichž čtenář mohl najít určovací znaky

jednotlivých druhů a údaje o jejich výsky-

tu, se u nás objevovaly po celou druhou

polovinu 19. stol.; ale v principu šlo spíše

o prodromy – tedy díla shrnující a popisná,

v nichž je určovací stránka velmi upozadě-

na, nebo chybí. Základním a velmi kvalit-

ním dílem, ale omezeným pouze na histo-

rické Čechy, je Prodromus květeny české

prof. Ladislava Čelakovského, které vyšlo

napřed německy (Prodromus der Flora

von Böhmen). Morava má z té doby dva

podobné tituly: německou (a poněkud lepší)

Flora von Mähren und österreichischen

Schlesien znojemského botanika německé

národnosti  Adolfa  Obornyho  a českou

Květenu  Moravy  a rakouského  Slezska

brněnského Eduarda Formánka. Tyto práce

jsou monumentální, vícesvazkové, ale po -

strádají nadstavbu v podobě jednosvazko-

vého „kapesního“ klíče, který by si mohl

vzít člověk s sebou do terénu. První sku-

tečně kapesní květenou pro naše území

je Čelakovského Analytická květena Čech,

Moravy a rakouského Slezska z r. 1870, ze -

jména její vylepšené třetí vydání z r. 1897.

V té době, na přelomu století, vstupuje

na scénu ředitel olomoucké reálky Franti-

šek Polívka – mimořádně vzdělaný a psa-

vý člověk, který v průběhu 15 let vydal

u olomouckého nakladatele Rudolfa Prom-

bergera několik botanických děl zásad-

ních pro tehdejší flóru zemí koruny české,

s důrazem na jejich určovací stránku: Klíč

k určování našich nejrozšířenějších rostlin

jevnosnubných planě rostoucích i pěsto-

vaných  (1897),  Názorná  květena  zemí

koruny české (4 svazky, 1899–1904) a Klíč

k úplné květeně zemí koruny české (1912).

Pořadí Polívkových publikací bylo smys-

luplné: napřed uspokojit poptávku něčím

malým a rychlým a poté, co je dokončeno

kompendium, je čas na „vypulérovanou“

knížku kapesního formátu. Kapitola sama

pro sebe je jeho Názorná květena, v níž lze

žasnout nad tím, kolik informací shromáž-

dil jeden člověk živící se nadto zejména

ředitelováním  reálky;  sice  neexistovala

geobotanika a bylo známo jen málo o roz-

šíření druhů u nás, ale informace o opylo-

vání, užitkovosti, etymologii jmen a další

drobnosti  jsou  skvostné  a prakticky  se

později v publikacích tohoto typu nikde

neobjevují. Kvalitu ještě umocňují ilustra-

ce akademického malíře Adolfa Kašpara

(i když dlužno podotknout, že na ilustrá-

tory měly štěstí i další klíče).

Polívka zemřel v r. 1923, jeho klíč má

ale pokračování ve slavném klíči kolektivu

K. Domin, F. Polívka a J. Podpěra, vydaném

opět nakladatelem Prombergerem v Olo-

mouci r. 1928. Tuto knihu oba univerzitní

profesoři z Prahy a Brna rozšířili na celou

tehdejší Československou republiku (včetně

Podkarpatské Rusi). Cigaretový papír, ilus-

trace a zhuštěné informace nasazují vyso-

kou laťku – mnohý knížku má v knihovně

a občas ji „provětrá“ i dnes (sám jsem ji po -

užil při cestách na Zakarpatskou Ukrajinu).

František Polívka je těmito díly (včetně

knihy Užitkové a pamětihodné rostliny ci -

zích zemí) zapsán zlatým písmem v histo-

rii naší botaniky, byť mu ve světle dnešního

hodnocení něco chybí. Vypůjčím si umě-

lecký příměr: Polívka je skvělý interpret,

jehož Názornou květenu číst je obdobný

zážitek jako poslech klavírního virtuoza

v Rudolfinu, ale není skladatel – badatel,

který je obvykle současnými měřítky hod-

nocen výše. Jakožto středoškolský pedagog

byl zjevně přitahován k psaní děl pro kon-

krétní uživatelskou obec.

Padesátá léta 20. stol. jsou ve znamení

Květeny redigované prof. Josefem Dostálem,

s velmi kvalitními pérovkami Vlasty Kne-

blové; vytvořila je neuvěřitelně rychle, ve -

směs podle živých rostlin (a je to vidět!).

Dostálova Květena ČSR a následující Klíče

k úplné květeně ČSR (1954, 1958) jsou na

dlouhou dobu poslední. Doba si žádá vel-

kých projektů Flóry ČSR a později Květeny

ČR (předběhnuté prvním svazkem Flóry

Slovenska r. 1966), ale z mnoha důvodů,

vymykajících se z rámce naší úvahy, je pří-

prava tohoto díla předlouhá a první díl

Květeny se dostává na svět až v r. 1988.

Klíč plánuje Josef Holub, osoba jistě nejpo-

volanější, ale nadmíru perfekcionistická,

jež nepustí dál rukopis, byť jen s jediným

nesprávným písmenem.

V 60. letech i později se objevují pokusy

vydávat „školní“ klíče, jež by obsahovaly

jen to podstatné z naší květeny. Jich se ují-

má Státní pedagogické nakladatelství. Mám

na mysli Naše rostliny (1959) pod redakcí

Jana Martinovského (evropského mono -

grafa kavylů –

Stipa), Klíč k určování rost -

lin (1965) – v podstatě přepracovaný klíč

prof. Jaromíra Kliky z r. 1928, a Botanický

klíč z r. 1976 – přepracovaný Polívkův

(opět jsme u něj!) klíč pod autorstvím Luď-

ka Faustuse (podle pamětníků vynikající-

ho učitele). Ani jedna z těchto knížek ale

není úplně šťastná a mezi adepty botaniky

se neujala, spíše se dále pokoutně sháněl

„Dostál“.  Možná  nejlepší  z této  trojice,

Botanický klíč, ničí mnohé uživatele „ne -

konečným klíčem“ napříč celou knihou.

A jsme v recentu, v době Klíče ke květeně

České republiky (Nakladatelství Acade-

mia, 2002) editovaného Karlem Kubátem,

naší současné floristické „bible“, která

v mnoha ohledech splnila očekávání jak

botaniků, tak uživatelů – floristů a studen-

tů. Odborníci i amatéři by ale přece jenom

v případném dalším vydání ocenili něco

málo navíc: pérovky rostlin (kdo je zaplatí?),

cigaretový papír (kdo ho zaplatí?) a zda by

nebylo vhodné dát apomikty do druhého,

„kritického“ dílu (to je otázka pro širokou

diskuzi, kterou by však možná vyřešil tenký

papír). Ale myslím si, že by většina sou-

hlasila s trojicí nejlepších klíčů za posled-

ních 100 let – Polívka, Dostál, Kubát.

Floristický výzkum v Čechách

Předcházející text neměl být výčtem čes-

kých botanických klíčů, jen připomenutím

těch nejdůležitějších a častěji užívaných.

Ale hlavně jsem chtěl zdůraznit spojité

nádoby kvalitní určovací literatury a počtu

nadšených amatérů, kteří se s její pomocí

vypracovali na vynikající floristy a velmi

přispěli k současným znalostem naší kvě-

teny. Bylo jich mnoho a vymezeného místa

je málo. Prosím proto čtenáře, aby násle -

dující medailony přijali jako velmi zúžený

výběr osobností, které naší floristice mimo -

řádně přispěly. Poděkování generací a úcta

patří i dalším desítkám těch, bez nichž by

se naše profesionální botanika neobešla.

Lubomír Hrouda

Klíč k floristice: klíče

etikety s lokalitami byly umístěny pouze

na balících, nikoli u jednotlivých položek.

Herbář obsahoval podle Presla na čtyři

tisíce druhů, často bohatě zastoupených,

z nichž mnohé byly dosud neznámé. Stern-

berg věděl, že bez vědeckého zpracování

by tato sbírka zůstala bezcenná. Proto na

konferenci prozatímního ředitelství mu -

zea v březnu 1822 podal návrh, aby byly

vzácné a ještě nepojmenované rostliny

vědecky zpracovány a publikovány pod

redakcí K. B. Presla. Původně plánovali 20

sešitů fóliového formátu, ale pro nedo -

statek finančních prostředků jich vzniklo

jen 7. Dílo vyšlo nákladem muzea v letech

1825–35 pod názvem 

Reliquiae Haenkea-

nae seu Descriptiones et Icones Plantarum

quas in America Meridionali et Boreali,

in insulis Philippinis et Marianis collegit

Thaddaeus Haenke. Je psáno latinsky, do -

plněno 72 obrazovými tabulemi a součástí

Sternbergovy předmluvy je první publiko-

vaný Haenkeův životopis. V práci je uve-

deno více než 700 do té doby nepopsaných

druhů. Většinu čeledí zpracoval K. B. Presl

sám, ale byli přizváni také další významní

odborníci – např. z českých botaniků Jan

Svatopluk Presl a Filip Maximilian Opiz,

z Německa Ernst Mayer a Friedrich Gottlieb

Bartling.

Zpracování se dočkala jen část Haen -

keových sběrů. Podle jeho herbářů Karel

Bořivoj Presl ve svých pozdějších spisech

nově pojmenoval ještě další, dosud ne -

známé druhy. Řada druhů neuvedených

v

Reliquiae Haenkeanae byla dána ke stu-

diu Augustinu Pyrame de Candollemu do

Paříže. Ten je zpracoval ve svém díle 

Pro-

dromus Systematis Naturalis Regni Vegeta-

bilis (1830–37). Všechny Haenkeovy origi-

nální herbářové položky, podle kterých

byly rostliny popsány a pojmenovány, pa -

tří mezi nejcennější kolekce botanického

oddělení Národního muzea v Praze (viz

také str. LXXXV).

---