Layout krida

Prof. RNDr. J. Dostál se narodil 20. prosin-

ce 1903 v Praze – Bohnicích, v rodině ko -

láře. Vystudoval reálku v Praze – Holešo-

vicích, kde měl štěstí na profesora biologie

Seháka, který ho seznámil s tehdejším vy -

nikajícím znalcem české květeny, ředite-

lem měšťanky Josefem Rohlenou (viz také

str. 150–154). Rohlena uveřejnil některé

Dostálovy botanické nálezy ve svých Pří -

spěvcích ke květeně Čech v Časopise Mu -

sea království Českého. Koho by nepo -

těšilo vidět své jméno v tištěné podobě –

cesta mladíka širokých zájmů od hudby

po archeologii byla vytyčena. Na Přírodo-

vědeckou fakultu UK v Praze se zapsal

v r. 1922 a zůstal jí věren až do r. 1963.

Svým zaměřením dlouho „přešlapoval“

mezi systematikou a geobotanikou: studia

ukončil v r. 1928 prací o ekologii tatran-

ských lomikamenů a publikoval Geobo -

tanický přehled Slovenského krasu. Sou-

časně  se  však  začal  zabývat  taxonomií

a floristikou, zejména studiem rodu chrpa

(

Centaurea), která mu zůstala celoživotní

průvodkyní.

V době 2. světové války po uzavření vy -

sokých škol organizoval v rámci Ústřední

komise pro sběr léčivých rostlin (byla zří-

zena zásluhou K. Domina pro pracovníky

uzavřeného Botanického ústavu UK, viz

také str. LXV) floristickou akci Českoslo-

venské botanické společnosti pro výzkum

domácí květeny; z té doby pochází mnoho

sběrů v univerzitních herbářích. Po válce

se habilituje, již s taxonomickou proble-

matikou chrp, a hlavně organizuje a píše

své základní dílo – Květenu ČSR (1950),

která zůstala dalších několik desítek let až

do počátku vydávání mnohasvazkové Kvě-

teny ČR zásadním československým bota-

nickým dílem (a pro Slovensko je v podstatě

dosud). Na jejím základě pak vznikla dvě

vydání Klíče k úplné květeně ČSR (1954,

1958), opět do r. 2002 jediná naše určovací

(a navíc ilustrovaná) příručka. Vášeň pro

tato potřebná kompendia mu zůstala do

vysokého věku: ještě po osmdesátce na -

psal dvě publikace odvozené z Květeny:

Nová květena ČSSR a do slovenštiny pře-

ložený a v Bratislavě vydaný Velký klúč

na určovanie vyšších rastlín, jehož je rov-

něž jediným autorem (spoluautorství slo-

venského překladatele je minimálně ev -

ropskou raritou). Jakkoli tato díla jsou již

poznamenána řadou chyb, mnohde se na -

dále užívají jako základní referenční pří-

ručky pro květenu České republiky a Slo-

venska.

Téměř současně si uvědomil nutnost

regionálně fytogeografického členění, a pro

potřeby plánované, ale nikdy se nezrodivší

velké květeny Československa vypracoval

a publikoval první podrobné členění ČSR

(1957, 1960), které se opět používalo téměř

do konce století.

Dostál byl mimořádný učitel – jeho pe da -

gogické působení na fakultě je legendár-

ní. Byl vynikajícím přednašečem, který by

dnes jistě získal nejvyšší studentské hod-

nocení. Přednášel morfologii i systematic-

kou botaniku a k obojímu vypracoval na

svou dobu velmi kvalitní skripta; vrcholem

jeho morfologického zaměření byla kom-

pletní morfologická terminologie (v r. 1966

vyšla jako úvodní díl Flóry Slovenska). Tak

podrobnou terminologii pravděpodobně

nemá žádné evropské dílo o flóře; vzhle-

dem k latinským termínům a vyobrazením

patří k velmi známým i v zahraničí.

V r. 1963 byl J. Dostál náhle penzionován,

bezesporu z osobních důvodů. Po profe -

sorovi ale „sáhla“ Univerzita Palackého

v Olomouci, aby tam dalších téměř 10 let

vychovával nové botaniky; vzpomínky

tamních absolventů na přednášky a exkur-

ze (přestože mu bylo již 70 let) jsou iden-

tické s pražskými.

Josef Dostál udržoval i v nelehkých do -

bách po politickém převratu v r. 1948 dobré

styky se zahraničím. Byl hlavním organi-

zátorem IPE – mezinárodní fytogeografické

exkurze napříč Československem, která

trvala neuvěřitelných pět týdnů. Když se

začala vydávat v r. 1964 Flora Europaea,

stal se jejím regionálním editorem (vposled-

ku spolu s Josefem Holubem, viz článek na

str. LXXIII) i autorem. V těch dobách býval

také jediným (nebo jedním z mála) účast-

níků Mezinárodních botanických kongre-

sů. Stal se též jedním z editorů nových vy -

dání díla Illustrierte Flora von Mitteleuropa

(Ilustrovaná flóra střední Evropy), „na sta-

rá kolena“ se začal zabývat plavuňotva -

rými (

Lycopodiales) a spolu s prof. Tadeu-

sem Reichsteinem ze Švýcarska napsali třetí

vydání svazku věnovaného celým kapraďo -

rostům (1984).

Každý člověk má svou třináctou komna-

tu. Temnou stránkou života J. Dostála, ať už

ho vedly jakékoli úmysly, jsou z historic-

kého pohledu jeho poválečné aktivity za -

měřené proti svému učiteli Karlu Domi -

novi (str. LXV–LXVI). A to i v období let

1945–48. Přestože Národní soud Domina

osvobodil, na fakultu se již vrátit nemohl...,

což byly zase aktivity dalších jeho kolegů.

Bibliografie Josefa Dostála nemá velký

počet položek. Ale jako organizátor a autor

zásadních příruček čítajících mnoho set

tiskových stran, které používaly generace

botaniků, a jako reprezentant naší bota -

niky v mezinárodních projektech nemá

v druhé polovině 20. stol. u nás téměř kon-

kurenci. A to jsem prakticky nezmínil jeho

činnost popularizační, osvětovou a ochra-

nářskou, články a knížkami počínaje a roz-

hlasem konče. Vše je nebo bude jednou

překonáno, ale možná jedno ne: podle pa -

mětníků byl opravdu nedostižným vyso -

koškolským učitelem. To bych chtěl na

závěr zdůraznit, protože knihy budou na

regálech  věčně,  ale  tato  vzpomínka  by

mohla záhy zaniknout.

LXX

živa 4/2012

Lubomír Hrouda

Josef Dostál (1903–1999)

Životní dráha prof. RNDr. Emila Hadače,

DrSc., se započala 10. května 1914 v Boh-

danči u Pardubic v rodině učitele a dcery

evangelického faráře, měl tři sourozence.

Zejména pod vlivem otce, staršího bratra

Jana a přírodně bohatého okolí rodiště

s lesy a rybníky se rychle košatil jeho zá -

jem o faunu a flóru podpořený vrozenou

pozorovací schopností a citem pro nalézá-

ní souvislostí mezi jevy. Svorně s bratrem

dospěli k hlavnímu zaměření na botaniku,

což vyústilo v jejich společnou publikaci

Květena Pardubicka v r. 1948. E. Hadač

ovšem začal publikovat již v r. 1935 ve

Vědě přírodní. Kvalitně zpracované regio-

nální květeny a další floristické publikace

se staly součástí jeho bibliografie a týkaly

se Čech, Slovenska, Islandu, Norska, Kuby

nebo horských regionů Kavkazu či Hindú-

kuše. Byl si dobře vědom hodnoty, jakou

pro budoucnost tento druh prací má, za -

tímco rychle stárnoucí dobové inovace

zpracovatelských metod v kombinaci s vy -

užíváním údajů sbíraných různými způ -

soby a k různým účelům brzy zreviduje

další vývoj.

Po absolvování státního gymnázia v Par-

dubicích vystudoval Přírodovědeckou fa -

kultu UK v Praze (1938) a po předcháze -

jících návštěvách Islandu pak také prožil

obohacující zkušenost s pobytem v Norsku

a na Svalbardu (v letech 1939–41; viz člá-

nek na str. 188 tohoto čísla Živy). Mnohé

o tom se můžeme dovědět z jeho popula-

rizační knihy Svalbard – studené pobřeží

(1946). Vliv jeho učitelů, Karla Domina

a Vladimíra Krajiny, kteří patřili mezi pro-

tagonisty uvádění fytocenologických me -

tod do našeho prostředí, a seznámení s nor-

ským botanikem a pozdějším dlouholetým

přítelem Eilifem Dahlem, dovedlo Hadače

k průkopnictví v arktické fytocenologii.

Svědčí o tom společné publikace s Dah-

lem, ale též řada dalších prací. V severském

prostředí si všímal zároveň obecnějších

fenoménů, např. problematiky homogeni-

ty porostů, fenologie rostlin a jejich vztahů

k opylovačům  nebo  k faktorům  stresu

a narušování.

Pavel Kovář

Emil Hadač (1914–2003)

---