Layout krida

---

Bývá zvykem při významném jubileu vzdát

poctu těm, kteří se nejvíce zasloužili, jak-

koli napříč celým stoletím je to úkol oprav-

du velmi nelehký. Shodli jsme se na tom,

že do Pantheonu patří jen ti odešlí – sna-

žili jsme se vybrat osoby, které formovaly

Českou botanickou společnost, ale i nové

obory, zakládaly botaniku na mimopraž-

ských univerzitách nebo napsaly stěžejní

díla, často mnohé dohromady. Ale botani-

ka (stejně jako jiné obory) se dělá nejen pro

odborníky, ale i pro širokou veřejnost a na

syntéze z pera těch nejlepších se často po -

dílí armáda bezejmenných. Proto je vzpo-

menuto také alespoň několik amatérských

floristů, z jejichž píle a poznatků žijí re -

giony dodnes. Terénní botanika propoju -

jící akademický výzkum i příspěvky ama-

térů má své zásadní „bible“ – určovací klí-

če, bez nichž by spojení s veřejností nefun-

govalo. Napsat klíč je ale mravenčí práce

a ne každý odborník si na něj troufne – je

třeba jim zde za to vzdát čest. Nadstavbou

jsou pak kompendia – shodou okolností

stojíme před dokončením dvou zásadních,

Květeny ČR a Vegetace ČR, obou na evrop-

ské úrovni. A nelze nepřidat Atlas rozšíře-

ní cévnatých rostlin, popelku vznikající po

desetiletí „na koleně“, a přesto ve vyšlých

svazcích zahrnuje téměř polovinu našich

pohlavně se rozmnožujících druhů. A není

náhodou, že jeden z příspěvků tohoto ku -

léru Živy je věnován floristickým kurzům –

vlajkové lodi činnosti ČBS vychovávající

stovky studentů. Dokud budou vzkvétat

„florisťáky“, bude vzkvétat i Společnost.

Prof. Dr. Karel Domin byl jedním z nej -

význačnějších českých botaniků 20. stol.

Při příležitosti 50. výročí jeho smrti přines -

la Živa článek Pavla Kováře (Živa 2004, 1:

III–IV), ale již v r. 1967 vyšla vzpomínka

Ivana Klášterského k jeho nedožitým 85. na -

rozeninám (1967, 5: 180). Tento příspěvek

prolomil dlouhé mlčení o osobnosti, kte-

rá téměř půl století formovala tvář české

botaniky. Proč tomu tak bylo, že se o vý -

značném botanikovi nesmělo psát, a pokud

se psalo, tak pouze negativně?

Karel Domin pocházel ze vzdělaného

prostředí, jeho dědečkem z matčiny strany

byl význačný pedagog prof. Gustav Adolf

Lindner. S kvalitním všeobecným vzdělá-

ním vstoupil na českou část Karlo-Ferdi-

nandovy univerzity, kde studoval botani-

ku u prof. Josefa Velenovského. Jako jeden

z mála členů své generace psal odborné

články česky, německy, ale i anglicky. Jeho

rozsáhlou publikační činnost dostatečně

zmínil ve svém článku P. Kovář. Zde bych

zdůraznil i tu aktivitu, která organizačně

ovlivňovala dění nejen v botanické obci.

V r. 1912 byl jedním ze zakládajících členů

České botanické společnosti (ČBS) a ve

věku 30 let se stal jejím místopředsedou.

Už tato skutečnost o mnohém vypovídá.

Ve 20. letech se svým přítelem Josefem

Podpěrou zcela přepracovali s velkým po -

čtem nově přidaných druhů tehdy velmi

populární Polívkův Klíč k určování rost-

lin pro území tehdejšího Československa

včetně Slovenska a Podkarpatské Rusi. Za

2. světové války, po zavření českých vyso-

kých škol, Domin založil Ústřední komisi

pro sběr léčivých rostlin, kde skryl velkou

část pražských botaniků. Zde začal také

připravovat velkou květenu Českosloven-

ska – rozpis množství staré literatury, který

slouží botanikům dodnes jako zcela nepo-

stradatelný materiál.

K. Domin byl významnou osobností Uni-

verzity Karlovy. Ve školním roce 1922–23

působil jako děkan Přírodovědecké fakulty

UK, v r. 1934–35 pak jako rektor celé UK.

Právě jeho rektorský rok je jedním z kon-

troverzních období, na jehož základě se

značně liší hodnocení této osobnosti his-

toriky a botaniky. Prosazoval totiž naplnění

staršího zákona, který přiřkl univerzitní

insignie české Univerzitě Karlově. Ty v té

době přitom byly stále historicky depo -

novány na Německé univerzitě v Praze.

V dané době to působilo jako přilití oleje

do ohně již začínajících česko-německých

vášní, celý spor se vyhrotil – v literatuře je

toto  období  zmiňováno  jako  insigniáda

a K. Domin je v této spojitosti líčen jako

český fašista. Byl jím či ne? Rozhodně byl

silně pravicový a k zárodkům uskupení

českých fašistů měl v polovině 30. let blíz-

ko. Jakmile se ale fašisté více profilovali,

svůj vztah k Vlajce jako reprezentantce

fašistického hnutí přerušil. Politicky velmi

činný byl v době 1. republiky, v 30. letech

se stal senátorem. To, že měl pravicové

smýšlení, neskrýval. Ale byl zároveň i čes-

ký  vlastenec,  který  po  podepsání  Mni-

chovské dohody prezidentem E. Benešem

zaslal vedení parlamentu kritický dopis,

v němž neváhal označit tento podpis za

vlastizradu a popření role parlamentu (což

byla skutečnost).

Karel Domin byl člověk nesmírně pra-

covitý a měl fenomenální paměť. Redigo-

val několik časopisů a do jednoho z nich,

Vědy přírodní, přispíval množstvím článků

týkajících se zejména nálezů z terénu. Šlo

často o velmi krátké texty informující o no -

vém nálezu a jeho zhodnocení v daném

kontextu. Toto jeho psaní mu bývalo ně -

kdy vytýkáno jako rozmělňování, s čímž

ale nemohu souhlasit. O řadě údajů by -

chom se bez daného článku nedozvěděli,

nález by ležel skryt někde v herbáři. Podle

svědectví jeho žáků často napsal dva až tři

takové články v noci mezi dvěma exkurzní-

mi dny. Z toho také vyvozuji výše uvedený

názor na paměťové schopnosti.

Jak jsem již uvedl, část nebotanické spo-

lečnosti neměla Domina ráda již před vál-

kou pro jeho názory. A jak tomu bylo v bo -

tanické komunitě? Poměrně brzy se mu

podařilo  odstavit  z předsednictví  ČBS

Josefa Velenovského. Na Přírodovědecké

fakultě si evidentně připravil rozdělení

botanického ústavu fakulty na dva – jeden

vedený J. Velenovským, druhý jím. Po pěti

letech, při odchodu prof. Velenovského do

penze, oba ústavy zase sloučil. Přestože

mezi nimi nepanovaly dobré vztahy, obě

strany zachovávaly navenek určité deko-

rum. To však později neplatilo o vztazích

některých žáků ke Karlu Dominovi. Domin

psal Velenovskému články k jeho životním

výročím, Velenovský i jako důchodce měl

svou pracovnu v Botanickém ústavu. Ani

ve svých vystoupeních Domina přímo ne -

zmiňoval, pouze kritizoval nové poměry.

Jak jsem uvedl výše, za války Domin při-

kryl svou aktivitou řadu pražských univer-

zitních botaniků, v některých případech

zaměstnal i jejich manželky, aby unikly

nasazení v továrnách. Sám se domníval,

že po válce nastoupí zase jako ředitel do

LXV

živa 4/2012

František Krahulec

Karel Domin (1882–1953)

Lubomír Hrouda

Síň slávy

Mimořádná příloha ke 100. výročí založení 

České botanické společnosti –

vychází souběžně s výročním číslem časopisu Preslia

---