Layout krida

živa 4/2012

LXIX

Prof. Dr. V. J. Krajina se narodil 30. ledna

1905 ve Slavicích u Třebíče, v učitelské

rodině. Vystudoval gymnázium a poté Pří -

rodovědeckou fakultu UK v Praze. Dokto-

rát z botaniky získal r. 1927, tedy ve 22 le -

tech, už v r. 1934 se habilitoval a r. 1945

byl jmenován profesorem. Stal se mezi -

národně známým vědcem, univerzitním

pedagogem, ale také politikem a význam-

ným představitelem českého nekomunis-

tického odboje za 2. světové války. Byl

generálním tajemníkem Československé

strany národně socialistické a po válce

jejím poslancem. Po politickém převratu

r. 1948 se jeho odborné i politické působení

přesunulo do exilu. Zemřel 1. června 1993

v kanadském Vancouveru. 

Dožil se však možnosti navštívit Česko-

slovensko po obnovení demokracie v břez-

nu 1990. Jeho zásluhy ocenil prezident

Václav Havel udělením Řádu Bílého lva

I. stupně. Oborová komunita ho přijala

udělením čestného zahraničního členství

v Československé botanické společnosti

a na půdě jeho 

alma mater po něm nese

jméno velká učebna na katedře botaniky

PřF UK, kde byl kdysi „přednostou geo -

botanického oddělení“ – téže katedry, z je -

jíhož ostění shlíží dnes Krajinova busta

do Botanické zahrady Na Slupi.

Životní dráhu V. Krajiny dozajista před -

určily jeho výjimečné vlastnosti – ctižá-

dost poznávat přírodu (vliv otce, který byl

učitelem na Třebíčsku) a smysl pro čest

při obětech za národní a lidské hodnoty

(pro sazování politického programu, nasa-

zení života v protifašistickém odboji, pokus

o obětování života v krajní situaci zatčení). 

Věk „muže v nejlepších letech“ se u Kra-

jiny střetl s vyhrocenými dobovými situa-

cemi, kdy oba aspekty lidského poslání

tak, jak je chápal, nešlo vykonávat součas-

ně. Proto jeho práce botanická byla ve vel-

ké míře zatlačována do pozadí aktivitou

politickou, a lze se domnívat, že systema-

tická botanika i geobotanika, potažmo ve -

getační ekologie, tím o mnohé přišly.

O jeho nadání pro práci se světem rost-

lin svědčí rychlost, s jakou dokázal získat

doktorát, v 29 letech se stal docentem a po

válečném intermezzu profesorem. Mezi -

národní rozhled získal už postgraduálním

studiem na univerzitách v Yale, v Bishopo -

vě muzeu na Havaji, na univerzitě v Tokiu

a při pobytech na několika univerzitách

v Evropě. Druhá světová válka vše změnila

– v době Benešovy londýnské exulantské

vlády byl Krajina předním zpravodajcem

a své šifrované zprávy odesílal z prostor

blízkých současnému sídlu ČBS v Benát-

ské ulici v Praze 2 (pracovnu měl v prvním

patře budovy). Stal se členem předsednic-

tva Ústředního vedení odboje domácího

(ÚVOD), vysílal získané plány okupačních

a válečných akcí Němců, např. i tu o poru-

šení sovětsko-německého paktu a úmyslu

Hitlera vtrhnout do SSSR (ke své škodě ji

Stalin pominul). V r. 1943 ho gestapo po

dlouho  úspěšných  peripetiích  unikání

zatklo  a zabránilo  mu  v sebedestrukci

polknutím cyankáli. Po výsleších byl jako

osobní  Frankův  vězeň  do  konce  války

držen v Terezíně. Dočkal se ale osvobození

a od prezidenta E. Beneše se mu dostalo

několika vyznamenání za zásluhy v průbě-

hu války. Jako představitel nejostřejší de -

mokratické protiváhy komunistů (posla-

nec Národního shromáždění za národní

socialisty a generální tajemník této strany)

se záhy dožil nebezpečných výpadů a in -

trik včetně vymáhání svědectví od vězně-

ného protektora K. H. Franka o nejtěžších

obviněních. Všechna byla vyšetřováním

vyvrácena. V kontextu botanických perso-

nálií  v době  komunistického  převratu

r. 1948 je zajímavá zmínka z jeho knihy

vzpomínek Vysoká hra (Praha 1994), str.

198: „Šlo do tuhého. 25. února mě už vy -

akčnili na univerzitě. Mého místa na fa -

kultě se zmocnil můj bývalý asistent Sla-

vomil Hejný.“ Po Únoru 1948 se musel

před komunistickým režimem zachránit

emigrací, nejdřív do Velké Británie a poté

v r. 1949 do Kanady. Zakotvil na univerzi-

tě Britské Kolumbie ve Vancouveru, kde

založil vlastní biogeoklimatickou školu,

kterou – možná také dík svým politickým

zkušenostem prosazování cílů do života –

dokázal implementovat do praxe, a jak se

traduje, zachránil tak ve velké míře tehdy

necitlivou těžbou decimované kanadské

lesy.  Za  tuto  svou  životní  etapu  získal

v druhé domovině Řád Kanady a několik

čestných doktorátů. Také jedna z ekologic-

kých rezervací, jejichž zřizování inicioval,

nese jeho jméno, stejně jako jedna z van-

couverských kateder.

Z jeho návštěvy původního pražského

pracoviště  na  univerzitní  půdě  na  jaře

1990 pořídil autor těchto řádků zvukový

záznam (uložený v sekretariátu ČBS), kde

V. Krajina odpovídá na dotazy členů bota-

nické komunity. Zmiňuje mimo jiné svého

učitele Karla Domina, oceňuje ho, ale v ná -

znacích přece jen prosvítá kritický tón na -

povídající o značné autoritativnosti této

velké osobnosti. Faktem je, že ve zjitřené

těsně poválečné situaci, kdy byly snahy

odstranit K. Domina z univerzitní i veřejné

scény, se jeho žák svezl s tímto proudem,

i když ne v čelné linii. Jak tato věc může

souviset s Krajinovým napojením na exu-

lantskou reprezentaci státu, kterou Domin

kritizoval, se lze nejspíš jen dohadovat.

Krajinovy zásluhy o poznání v systema-

tice (popisy nových taxonů doma i v za -

hraničních teritoriích, z nichž řada je platná

dodnes) a ve fytocenologicko-ekologických

souvislostech (vegetační zpracování Mly-

nické doliny na Slovensku aj.) mu dávají

nezpochybnitelné místo na historické mapě

botaniky. Do jeho autorské dílny patří řada

knižních i časopiseckých titulů týkající se

flóry (zejména dřevin) a vegetace ticho-

mořského pobřeží, nejen Britské Kolumbie,

ale i dalších oblastí po Arktidu. Publikoval

je jak sám, tak se spoluautory, především

svými univerzitními kolegy a žáky. Z pub-

likačních zásilek, které autor této črty do -

stával během 80. let 20. stol. zejména od

prof. Karla Klinky, jednoho z posledních

Krajinových žáků na University of British

Columbia,  se  skládá  obraz  skutečného

nomen omen – Krajiny jako zakladatele

krajinně-ekologické školy (např. Forest

Landscape Handbook – příručka vydaná

kanadským ministerstvem lesů v r. 1981).

Vladimír Krajina se stal jednou z mála

českých autorit v oboru uznávanou nejen

v Evropě, ale navíc přinejmenším v severo -

americkém kontinentálním prostoru.

Pavel Kovář

Vladimír Josef Krajina (1905–1993)

1

1

   Vladimír Krajina s manželkou 

při návštěvě katedry botaniky PřF UK 

v Praze v Benátské ulici 15. března 1990.

Učebna, v níž se setkání s botaniky 

uskutečnilo, dnes nese na návrh 

prof. Jana Jeníka pojmenování Krajinova

posluchárna. Foto F. Kotlaba

---