Layout krida

Akademik Josef Podpěra se narodil 7. listo-

padu 1878 v Jílovém u Prahy v rodině ber-

ního úředníka. První botanické práce uve-

řejnil již na počátku svých univerzitních

studií (1897–98), přičemž záhy tematicky

pokryl spektrum oborů, jimž se pak během

života věnoval: floristika, bryologie a fyto-

geografie. Také zájmové oblasti, k nimž se

kromě českých zemí celoživotně obracel –

Balkán a Rusko – se objevují už v jeho

prvotinách. Kdo byli jeho učitelé, kteří ho

možná takto nasměrovali? Při gymnaziál-

ním studiu v Truhlářské ulici (dnes v Pra-

ze 1) a v Mladé Boleslavi to byli botanikové

B. Bauše a H. Konvalinka, na Filozofické

fakultě Univerzity Karlovy pak L. Čelakov-

ský, J. Velenovský, B. Němec, J. Vejdovský,

J. N. Woldřich a K. Vrba, kteří patřili k elitě

české přírodovědy. Z dochované korespon-

dence je však zřejmé, že Podpěra i vlastním

přičiněním od mládí navazoval kontakty

s botaniky tehdejšího rakousko-uherského

mocnářství a dalších evropských i mimo-

evropských států. Doktorát z filozofie zís-

kal na základě bryologické dizertace r. 1903.

Jako středoškolský učitel přírodopisu pak

působil krátce na gymnáziích v Praze (na

Královských Vinohradech) a v Novém Byd -

žově, ale už téhož roku opustil Čechy, aby

si hledal trvalé místo na Moravě, jež se mu

stala domovem po většinu života. Nejprve

zakotvil na gymnáziu v Olomouci, odkud

pak již jako středoškolský profesor přešel

1. září 1908 na II. českou státní reálku v Brně

(dnešní gymnázium v Křenové ulici).

Brzy po příchodu na Moravu začal Pod-

pěra pravidelně zveřejňovat přehledy no -

vých a pozoruhodných nálezů moravských

cévnatých rostlin a mechorostů, v čemž

pak pokračoval i později v meziválečném

období. Opíral se přitom o vlastní výzku-

my i o nálezy mnoha moravských botani-

ků, kteří ho žádali o revize svých sběrů.

Fakticky se tím stal organizátorem botanic-

kého výzkumu Moravy, pokračovatelem

A. Obornyho, E. Formánka, V. Spitznera

a C. Hanačka a jeho úloha ve výzkumu

moravské flóry se podobá té, jakou měli

na počátku 20. stol. v Čechách J. Rohlena,

K. Domin či později J. Dostál. Organizační

talent uplatnil též v regionálních vlasti-

vědných a muzejních spolcích a přírodo-

vědeckých klubech v Olomouci, Prostějově

a Brně. Květenu Balkánu studoval v letech

1900, 1910 a 1913 veden zájmem vědec-

kým, ale zřejmě i myšlenkou všeslovan-

ské vzájemnosti coby ideovým dědictvím

obrozenecké éry. Ve fytogeografii, např.

v monografii Vývoj a zeměpisné rozšíření

květeny v zemích českých ve srovnání s po -

měry evropskými (1906), vycházel z kla-

sických prací A. Kernera, F. A. Paxe nebo

A. Englera, synteticky je však propojoval

s nastupujícími poznatky paleobotaniky,

ekologie a rostlinné sociologie. Nepochyb-

ně se ale inspiroval i pracemi K. Domina

o Brdech, Českém středohoří a Krušných

horách. Podpěrova Květena Hané (1911)

byla originálním pokusem spojit klasický

přehled regionální flóry s velmi detailním

obecným úvodem o přírodních poměrech

a formačně tříděným přehledem cévnatých

rostlin, pojednaných však též v kontextu

regionálně fytogeografickém a florogene-

tickém. O Podpěrově nesmírném rozhledu

svědčí i to, že dílo doplnil regionálními

přehledy skupin bezcévných rostlin.

Jako poručík rakouské armády rukoval

Josef Podpěra již v létě 1914 na východní

frontu. Do ruského zajetí upadl poté, co se

22. března 1915 po bezmála pětiměsíčním

obléhání vzdala vyčerpaná 110tisícová

rakouská posádka pevnosti v Přemyšlu

(v Haliči, dnes v Polsku). O vědeckých kva-

litách zajatce Podpěry se v Rusku vědělo,

takže byl přičiněním petrohradské bota-

nické zahrady přidělen na práci v botanic-

kém oddělení muzea v městě Ufa na jižním

Uralu, kde zpracovával rozsáhlé herbáře

a vedl četné exkurze do okolí. Během pěti-

letého pobytu zde získal hluboké znalosti

ruské botanické literatury, které pak v po -

válečných letech zúročil v rozsáhlém (má

1 000 stran), bohužel však nikdy nevyda-

ném přehledu rostlinstva evropské části

Ruska. V červenci 1918, kdy zbývalo už

jen několik dní do jeho transportu zpět do

Rakouska, dorazily do Ufy jednotky Čes-

koslovenských legií. Podpěra se rozhodl

do legií vstoupit a pokračovat ve své ruské

anabázi, aby jako řadový „dobrovolec“ po -

máhal při organizaci epidemiologického,

bakteriologického a výzkumného ústavu,

jenž byl součástí legií našeho vojska na

Rusi. Když byl v prosinci 1918 vyslán z Čel-

jabinska na Tomskou univerzitu pro bakte -

riální kultury a laboratorní morčata, byla

díky jeho ufimským kontaktům tato mise

nečekaně úspěšná, ale navíc se při ní set-

kal s botanikem a ředitelem nově zřízené-

ho Ústavu pro výzkum Sibiře V. V. Sapož-

nikovem, který mu v červnu 1919 nabídl

v rámci  tohoto  ústavu  pracovní  místo.

K této „stáži“ byl Podpěra na pět měsíců

z legií uvolněn. Zpět se vrátil v prosinci

univerzitního Botanického ústavu. Ihned

na konci Pražského povstání tento ústav

převzal, ale tím jeho angažmá po 2. světo-

vé válce skončilo. Proti němu se postavilo

několik jeho žáků, kteří využili možnost

odstavit tak silnou osobnost k uvolnění

cesty pro vlastní kariéru. Domin byl vlá-

čen po soudech, nějakou dobu dokonce

uvězněn. Za vinu mu dávali předválečnou

činnost, články z té doby, které však tehdy

nebyly trestné. Dalším obviněním měla

být  spolupráce  s nacistickým  režimem,

z níž ostatní profitovali jako zaměstnanci

výše zmíněného ústavu pro výzkum léči-

vých rostlin. Veškerá obvinění z kolabora-

ce se po sléze scvrkla na předání 23 map

s rozšířením léčivých rostlin v Protektorá-

tu jakožto výsledek práce celého ústavu!

Nakolik byly v pozadí další politické vli-

vy, např. dopis o Benešově vlastizradě, je

možné jen spekulovat. Čtení archivních

dokumentů je výpovědí jak o době, tak

i o charakteru některých osobností. Nej -

aktivněji proti Dominovi vystupoval Josef

Dostál (o něm viz článek na str. LXX), kte-

rý byl se svou manželkou u něj za války

zaměstnán. Na druhé straně u Národního

soudu svědčili ve prospěch Domina lidé,

jako např. Miloš Deyl, dopisy na jeho pod-

poru poslal také mimo jiné pozdější profe-

sor paleontologie František Němejc a ně -

kteří venkovští floristé. Národní soud pak

Karla Domina v r. 1947 všech obvinění

zprostil. Je jasné, že kdyby se nějaké pro-

vinění prokázalo, určitě by je soud využil.

Přestože byl soudem osvobozen, „kolego-

vé“ mu znemožnili vrátit se na univerzitu.

Byl penzionován, po únorovém převratu

v r. 1948 i vyloučen z ČSBS. Paradoxem

bylo, že spolu s ním museli odejít jak je -

den ze svědků vypovídajících v jeho pro-

spěch (Miroslav Pulchart), tak i Vladimír

Krajina (viz článek na str. LXIX) – před

válkou nejoblíbenější žák a vychovávaný

nástupce, po válce však jedna z osobností

stojících proti němu. Prof. Dominovi byla

znemožněna i publikační činnost, což při

jeho psavosti musel být jeden z největších

trestů. Založil si časopis Hortus Sanitatis,

ale J. Dostál v prvním ročníku Botanických

listů publikoval nesmírně tvrdý útok proti

novému periodiku (aniž Domina přímo

zmínil) a vydávání bylo poté zastaveno.

Domin zmizel na dlouhá leta, až v r. 1960

vydal Ján Futák Bibliografii k flóre ČSR,

kde ho uvádí jako spoluautora. Byla to v té

době jistě od J. Futáka odvaha. A později

vyšel již citovaný článek I. Klášterského.

Skutečností je, že Karel Domin udělal

pro českou botaniku nesmírně mnoho.

Stačí vzít do ruky uvedenou bibliografii

a podívat se, kolik toho napsal. Byl silnou

a tvrdou osobností, rád řídil dění ve svém

okolí. Avšak přes tuto vlastnost neprovedl

nic, že by měl zůstat v zapomnění či do -

konce v opovržení. Chování různých osob

v poválečném období hodně prozradilo o je -

jich charakterech jak dobrých, tak špatných.

Botanici se k němu hlásí už jen citováním

jeho prací a rozpisu ke Květeně – „Domi-

novu materiálu“. Po r. 1990 uspořádala

ČSBS, resp. ČBS dva půldenní semináře

věnované jeho osobnosti.

Poslední roky života neměl K. Domin

veselé. Nemoci, zneuznání a izolace. Ta

především. Josef Holub a Jaroslav Moravec

vzpomínali, jaké problémy měli jako stu-

denti za prozrazenou návštěvu u Domina.

Politický režim ho nadále šikanoval. Úřed-

ní výměry, jako bylo snížení důchodu na

desetinu proto, že se měl před válkou do -

bře, není příjemné čtení.

Přesto Karel Domin udělal kus práce pro

českou a slovenskou (ale i světovou) botani -

ku i Českou botanickou společnost, a proto

je naší povinností si jeho osobnost na tom-

to místě připomenout.

LXVI

živa 4/2012

Petr Bureš

Josef Podpěra (1878–1954)

---