Layout krida

Čtenářům Živy můžeme připomenout, že

RNDr. Slavomil  Hejný,  DrSc.,  byl  v le -

tech 1973–96 pokračovatelem Alberta Pi -

láta jako vedoucí redaktor (resp. předseda

redakční rady) našeho časopisu. Byl vě -

deckou i existenční záštitou jak Živy, tak

jeho  redaktorů.  Členové  redakční  rady

spolu s výkonnými redaktory (nyní šéfre-

daktory) by mohli vyprávět, co vše za mi -

nulého režimu vadilo cenzorům. Připo-

meňme alespoň jednu perličku týkající se

českých jmen živočichů, např. štětinatec

kubánský, nebo rodové jméno rus – protože

by se mohla stát hanlivými příměry, muse-

la z textů zmizet.

Vraťme se však na počátek Hejného pro-

fesní dráhy. Narodil se 21. června 1924

v Lidmani u Kamenice nad Lipou, v okrese

Pelhřimov. Maturoval v Písku na klasic-

kém gymnáziu r. 1943. Členem Českoslo-

venské (za nacistické okupace České) bo -

tanické společnosti (ČSBS) se stal jako

gymnazista r. 1942. V r. 1944 absolvoval

Rybářskou školu ve Vodňanech a v po -

sledním období okupace pracoval jako po -

mocná síla v Poříčním rybářském ústavu.

Po znovuotevření vysokých škol studoval

na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, kte-

rá mu v r. 1948 udělila titul RNDr. Dizerta-

ce o vegetaci protivínských a vodňanských

rybníků byla úspěšným vstupem do jedno-

ho z hlavních okruhů jeho zájmu.

Po ukončení studia působil jako asistent

dále na PřF UK a v r. 1953 nastoupil na

místo odborného pracovníka do Ústřední-

ho výzkumného ústavu rostlinné výroby

v Praze – Ruzyni. Zde napsal svou kandi-

dátskou práci (obhájil r. 1956), která se

týkala plevelů na jihoslovenských rýžo-

vých polích – poloprovozně se tam tenkrát

zkoušelo pěstovat rýži. Hejného kniha za -

ložená na dizertaci a vydaná v němčině

v Bratislavě (1960) má dodnes velkou hod-

notu jako souhrnný zdroj informací o aut -

ekologii středoevropské vodní a bažinné

vegetace. Práce v zemědělském výzkumu

také přispěla k vyhranění jeho vědeckého

zájmu o synantropní botaniku a praktickou

aplikaci botanických věd v uplatňování

ekologických postupů při řešení problémů

soudobé zemědělsko-průmyslové krajiny.

Nástupem do někdejší Geobotanické la -

boratoře ČSAV v Průhonicích r. 1956 začíná

nejvýznamnější období vědecké a organi-

zátorské činnosti S. Hejného. Spolupraco-

val na geobotanické mapě českých zemí

a později Slovenska, pokračoval ve studiu

rybniční a synantropní vegetace. Po re -

organizaci Biologických ústavů ČSAV se

v r. 1962 stal ředitelem nově vznikajícího

Botanického ústavu (BÚ). V této funkci se -

trval 28 let. Dlouhá doba v čele významné-

ho a postupně jeho zásluhou vzrůstajícího

ústavu v Průhonicích, Brně a Třeboni se

kryla s obdobím obtížné politické atmosfé-

ry, v níž ředitel i vědecký pracovník S. Hej-

ný čestně obstál. BÚ ČSAV měl to štěstí,

že „zaštítěn“ svým ředitelem mohl v ne -

svobodném režimu produktivně pracovat,

včetně éry normalizace po r. 1970. Díky

jeho zásadě stavět potřeby vědy před po li -

tické zájmy se stal azylem pro odborníky,

kteří byli vyhnáni z vysoké školy (Jan Jeník),

nebo šikanováni po propuštění z vězení

(Josef Svoboda, Josef Petr Ondok), i jako

politicky „nespolehlivé“ osoby (Dagmar

Dykyjová, Hanuš Ettl, Jiří Komárek).

Láska k vodám a mokřadům vůbec vy -

ústila  v rozhodnutí  S. Hejného  založit

Hydrobotanické oddělení BÚ v Třeboni

v r. 1971 (Živa 2012, 2: XXXIII–XXXIV),

což bylo prozíravé i vzhledem k potřebě

zabývat se vzrůstajícím ohrožením vod

a mokřadů odvodňováním a eutrofizací.

Podpořil a sám se účastnil vytváření nové-

ho oboru – ekologie mokřadů při řešení

úkolů Mezinárodního biologického pro-

gramu (IBP), přičemž se vzájemně prolínaly

hydrobotanické výzkumy cévnatých rost-

lin a řas i sinic. Založení oddělení antro-

pofyt, které se zabývalo rostlinnými druhy

a společenstvy na člověkem ovlivňovaných

stanovištích, bylo dalším jeho počinem.

Zvláštní podporu věnoval Ekologické-

mu oddělení v Brně, jehož program se sou-

středil v letech IBP (1965–74) na výzkum

struktury a ekosystémových funkcí luční

hydrosérie v dolním Podyjí, a také pobřež-

ního ekotonu Lednických rybníků. Pozdě-

ji, v programu UNESCO Člověk a biosféra

(MaB), se oddělení zaměřilo na studium tra-

vinných ekosystémů v pramenné oblasti

Vysočiny. Spolu se svými spolupracovníky,

zejména D. Dykyjovou, J. Jeníkem a Stani-

slavem Přibilem, prosadil schválení pod-

kladů k vyhlášení CHKO a Biosférické

rezervace Třeboňsko.

Se skupinou odborných pracovníků se

S. Hejný intenzivně staral o průhonický

zámek a park, maje na mysli mimořádnou

hodnotu parku – dendrologickou, ale také

kulturní a estetickou. Od r. 1972 byl čle-

nem korespondentem ČSAV a r. 1984 se

stal akademikem. Jeho členství v ČSAV

bylo samozřejmě výhodné pro organizace,

jež vedl, zejména pro BÚ ČSAV a ČSBS

jako vědecké společnosti při ČSAV. Při

vstupu do Společnosti S. Hejný nemohl

tušit, že se stane na dlouhá leta (1976–90)

jejím předsedou, v uznání jeho zásluh mu

ČSBS udělila v r. 1989 čestné členství. Byl

též členem a posléze předsedou vědeckého

kolegia ČSAV organismů, populací a spo-

lečenstev, členem ediční rady Nakladatel-

ství Academia aj. Úzce spolupracoval se

slovenskými kolegy a stal se členem re -

dakčních rad několika domácích a za hra -

ničních odborných časopisů.

Jako ředitel ústavu a předseda ČSBS

musel S. Hejný v totalitním režimu vytrvale

obhajovat mezinárodní styky českosloven -

ských botaniků, kteří na tehdejší dobu čas-

to vyjížděli do středisek světové vědy a na

mezinárodní vědecká setkání. Podporoval

československou účast v IBP a naše zapo-

jení do mezivládního programu UNESCO

Člověk a biosféra, a usiloval o přistoupení

Československa k Ramsarské úmluvě na

ochranu mokřadů. Byl také dlouholetým

členem International Society for Vegetation

Science a viceprezidentem Association of

Aquatic Vascular Plant Biologists.

Přestože jeho robustní postava působila

někdy i drsným dojmem, spolupracovníci

dobře věděli, že se za tímto zevnějškem

skrývá laskavá duše člověka, životem čas-

to těžce zkoušeného a pamatujícího na do -

bro botaniky i lidí, za něž nesl odpovědnost.

Bibliografie S. Hejného registruje kolem

půl tisíce publikací. Autorsky nebo editor-

sky se podílel na vzniku 20 knižních titulů,

z nichž čtyři vyšly v ruštině a čtyři v anglič -

tině. Nelze nepřipomenout jeho zakladatel-

ský vklad do monumentálního díla Květena

české (socialistické) republiky (spolueditor

prvních tří dílů, 1988, 1990 a 1992). Za -

sloužil se také o vznik časopisu Folia Geo-

botanica et Phytotaxonomica Bohemoslova-

ca v r. 1966 a stal se jeho prvním vedoucím

redaktorem. Podílel se i na vzniku edicí

Vegetace ČSSR a Živou přírodou, vydáva-

ných v Nakladatelství Academia Praha (od

r. 1965, resp. 1977). Významné je množství

hesel v Naučném slovníku zemědělském,

jež zpracovával v posledním období živo-

ta. Bohatá byla Hejného činnost ve vědec-

kopopularizačním tisku a v rozhlase; jen

v Živě vyšlo s jeho jménem 38 článků.

Hejného herbářové položky (asi 20 tisíc)

jsou uloženy v herbáři Národního muzea

v Praze, menší množství v herbáři Slo-

venského národního muzea v Bratislavě

a dalších kolekcích – např. v nově vznik-

lém herbáři Jihočeského muzea v Českých

Budějovicích a v BÚ AV ČR, v. v. i., v Prů-

honicích. Jeho obsáhlá knihovna byla roz-

dělena do několika skupin. Podstatná část

je uložena v BÚ AV ČR v Průhonicích (pře-

vážně flóra a vegetace různých oblastí svě-

ta) a v Úseku ekologie rostlin tohoto ústavu

v Třeboni (publikace s tématem biologie,

ekologie a geografie vod a mokřadů). Pub-

likace týkající se aplikované biologie a ne -

botanických oborů uchovává knihovna Ji -

hočeské univerzity a ústavů Akademie věd

v Českých Budějovicích. Počty knih a se -

parátů nebyly přesně evidovány, odhaduje

se, že zanechal asi 10 tisíc knižních svazků

a zhruba 30–40 tisíc cizojazyčných sepa-

rátů. S. Hejný byl od mládí čtenářem rusky

psané botanické literatury, zejména sovět -

ské, a nashromáždil velký počet titulů v ruš -

tině. Tento soubor je uložen v BÚ AV ČR

a částečně v knihovně Jihočeské univerzity

a ústavů AV ČR v Českých Budějovicích.

Velmi cennou položku jeho pozůstalosti

tvoří několik set terénních zápisníků, kte-

ré pečlivě chronologicky řadil od r. 1946

téměř až do závěru svého života. Jejich

podstatná část je uložena v BÚ v Průhoni-

cích a čeká na své využití. Zemřel 22. června

2001 (viz Živa 2001, 4: XLIX–L).

Úsek ekologie rostlin BÚ v Třeboni, spo-

lu s dalšími jihočeskými odbornými insti-

tucemi,  pořádá  od  r. 2002  každoročně

dvoudenní seminář na paměť Slavomila

Hejného,  kde  se  hydrobotanici  včetně

algologů a mokřadní ekologové navzájem

informují o výsledcích svých prací, o po -

znatcích z cest a konferencí a novinkách

v ochraně a revitalizaci mokřadů.

LXXII

živa 4/2012

Štěpán Husák, Jan Květ

Slavomil Hejný (1924–2001)

---