Layout krida

V průběhu 19. stol. se pokládalo za nor-

mální, že botanici ze zemí, kde obor do sáhl

určitou úroveň, jezdili po světě a zkouma-

li květenu i jinde. I velké vědecké expedi-

ce organizované vládami mívaly s sebou

své přírodovědce. Tak nasbíral cenná data

C. Darwin, N. M. Przewalski a T. Haenke.

Karel Bořivoj Presl podal jako svou dizer-

taci práci o travách na Sicílii a prof. H. M.

Wilkomm z Karlo-Ferdinandovy univerzity

v Praze zpracovával po dlouhá leta špa -

nělskou květenu. Čeští botanici se ve velké

míře soustředili na Balkánský poloostrov.

Nepochybně v tom hrál roli faktor, který

my v současnosti téměř nepociťujeme (ale

jinde se s ním můžeme stále setkat) – slo-

vanská vzájemnost a pocit sounáležitosti

k něčemu vyššímu. Nejvíce stop, i velmi

hlubokých, zanechali čeští botanici v Bul-

harsku. Jistě také proto, že bylo poslední

slovanskou zemí osvobozenou od nadvlá-

dy Turků. V té době nemělo téměř žádnou

vlastní infrastrukturu, vědu ani školství.

Proto tam odešlo hodně Čechů pomoci

a další tam jezdili pracovat. Josef Velenov-

ský, v té době již uznávaný botanik, usku-

tečnil několik vlastních exkurzí a hlavně

si vy budoval síť spolupracovníků, kteří mu

po sílali herbářové doklady. Vydal pak dílo

Flora Bulgarica (1891) a několik navazu -

jících doplňků. Tato publikace je základní,

první a velmi ceněnou bulharskou květe-

nou. Popsal velké množství nových druhů

a poddruhů. Přestože se u některých z nich

později zjistilo, že již byly popsány od ji -

nud, je jich stále velké množství platných.

Pro bulharské botaniky proto je nezbytné

jezdit studovat do Prahy – v místních her-

bářích máme mnoho materiálu pocházejí-

cího z jejich území.

Jedním z nejvýznamnějších spolupra-

covníků  J.  Velenovského  byl  původem

pražský zahradník Václav Stříbrný. Pokud

čteme jeho životopis, vidíme, jak cílevědo-

mě se vzdělával po celé své mládí. Byl

mimo jiné i žákem Benedikta Roezla, vý -

znamného  sběratele  a pěstitele  tropic-

kých orchidejí. V. Stříbrný odešel r. 1883

pracovat do Bulharska, do města Sadovo

u Plovdivu, kde učil na zahradnické ško-

le. Je pokládán za zakladatele bulharského

sa dařství, ke kterému měl jako bývalý za -

hradník Pomologického ústavu v pražské

Troji skvělou průpravu. Sám téměř nic ne -

napsal, ale nasbíral velké množství her -

bá řového materiálu. Počet rostlin po něm

pojmenovaných jde do desítek.

Dalšími z plejády Čechů, kteří přišli do

země pomoci, byli bratři Škorpilové z Vy -

sokého Mýta. Hermenegild Škorpil spolu-

pracoval s J. Velenovským a sbíral pro něho

rostlinný materiál, jeho bratr Karel se řadí

mezi zakladatele bulharské archeologie.

Osudy Ivana Mrkvičky byly ještě složi-

tější. Narodil se v Bulharsku, jeho otec tam

byl učitelem na umělecké škole. Ivan praco -

val na mnoha místech jako chemik, mimo

jiné v Kolíně a Moskvě. S Bulharskem se

však natolik sžil, že se jako dobrovolník

účastnil i druhé balkánské války (v létě

r. 1913), později padl na srbsko-bulharském

bojišti během 1. světové války. Patřil též ke

spolupracovníkům Velenovského. Ten po

jeho smrti zpracoval materiál sebraný v Ma -

kedonii a vlastním nákladem vydal jako

Reliquiae Mrkvickanae (1922).

Věda měla po vzniku nezávislého Bul-

harska vládní podporu, zejména zoologie

a botanika. První panovník Ferdinand Ko -

burský se zabýval botanikou a byla po něm

pojmenována řada rostlin – poznají se po -

dle epitet 

ferdinandi-coburgii (např. lomi-

kámen –

Saxifraga) nebo regis-ferdinandi

(např. tořič 

Ophrys regis-ferdinandii, agáve

Agave ferdinandi-regis). Je zajímavé, že

Josef Velenovský jako nepřítel monarchie

tato spojení nepoužil. Ferdinand byl příz-

nivcem proněmecké politiky, která prohrála

1. světovou válku, byl přinucen odstoupit

a vlády se ujal jeho syn, car Boris III. Ten

se o botaniku zajímal zřejmě ještě více,

podporoval ji a založil také Botanickou

zahradu, kde působila řada bulharských

botaniků. Vztahy k Čechům byly více než

vřelé, Boris III. se stal i členem Českoslo-

venské botanické společnosti. Proto ne -

překvapí, že v Bulharsku nadále působila

řada našich botaniků, mimo jiné František

A. Novák a Josef Podpěra, mykologů a algo-

logů. V nedávno vydané knize o historii

bulharské botaniky do r. 1944 je jich jme-

nováno mnoho (pozn.: hojné návštěvy čes-

kých biologů, hlavně zoologů, podporoval

také bulharský zoolog českého původu

a v letech 1913–59 ředitel Přírodovědec -

kého muzea v Sofii Ivan Bureš, viz Živa

2008, 4: LII). A spolupráce s Bulharskem

nadále pokračuje – v posledních letech se

např. Jitka Štěpánková věnovala místním

pomněnkám (

Myosotis), Jan Štěpánek a Jan

Kirschner pampeliškám (

Taraxacum), pod-

statné je rovněž zapojení brněnských fyto-

cenologů v čele s Petrou a Michalem Háj-

kovými (viz článek na str. 183) v přípravě

prací o vegetaci Bulharska.

Také Černá Hora (Monte Negro) je úze-

mím, kde základní květenu napsal Čech.

Tam jezdili nejen čeští malíři, ale i bota -

nici – nejsoustavněji Josef Rohlena, ředitel

měšťanské školy v Praze. Dlouhá leta spolu -

organizoval výzkum české květeny tím,

že publikoval příspěvky ke květeně Čech,

kam posílali své nálezy převážně ama -

téři. On jejich nálezy revidoval, duplikáty

položek ponechával v Praze a cenné věci

publikoval. Tyto příspěvky jsou botanickou

„klasikou“ meziválečného období. J. Roh-

lena byl z Přepych, malé obce nedaleko

Opočna. První práce a nálezy pocházejí

z jejího okolí, ale brzy začal sbírat po ce -

lých Čechách a také v Černé Hoře, kam

jezdil řadu let. V r. 1942 za vydatné pomo -

ci Josefa Dostála vydal v časopise Preslia

Conspectus Florae Montenegrinae. Tím, že

dílo vyšlo v Čechách a během 2. světové

války, patří na Balkáně k nejvzácnějším.

Když jsem před lety jeden výtisk věnoval

příteli ze Slovinska, tak se rozplakal se slo-

vy, že ani nevím, co mu dávám. Měl to být

druhý exemplář v zemi.

Dalším dílem měla být Květena Srbska,

která však nevznikla. Autor Květeny Moravy

Eduard Formánek jezdil na Balkán mnoho

let, ale své nálezy již nestihl zpracovat.

To udělal Karel Vandas, profesor techniky

v Brně, který publikoval 

Reliquiae Formá-

nekianae (1909). Sám navštěvoval pilně

Srbsko a chtěl sepsat jeho Květenu. Přímo

během expedice v Makedonii však zemřel.

Sebral množství materiálu a jeho balkánský

herbář je uložen v Národním muzeu v Praze.

LXXIV

živa 4/2012

František Krahulec

Stopy českých botaniků 

na Balkáně

1

   Lomikámen Stříbrného (

Saxifraga

stribrnyi, vpravo) a nečada Haberlea 

rhodopensis. Tento lomikámen popsal

Josef Velenovský a pojmenoval ho 

po českém botanikovi Václavu Stříbrném. 

Na samostatný druh tuto varietu povýšil

jiný Čech, Josef Podpěra. Červenata stena

u kláštera Bačkovski monastir, 

Rodopy (2005). Foto F. Krahulec

1

---