Layout krida

Nebezpečí, útrapy a často i ohrožení živo-

ta čekalo přírodovědce na objevitelských

cestách v 18. stol. Málokterý z nich však

prožil tak neobyčejný a dobrodružný život

jako Tadeáš Haenke, rodák z Chřibské.

Tadeáš Peregrinus Xaverius Haenke se

narodil 5. prosince 1761 v německé rodině

s 12 dětmi. Díky hudebnímu talentu a za

podpory svého strýce, faráře v Robicích

u České Lípy, se dostal r. 1772 na studium

hudby do jezuitského semináře v Praze.

Plicní onemocnění však přerušilo jeho

kariéru hudebníka a všestranně nadaný

Haenke začal v r. 1780 studovat filozofii.

V r. 1782 získal doktorát filozofie na praž-

ské univerzitě a poté se věnoval studiu

botaniky a chemie na lékařské fakultě.

Haenke pobýval na univerzitě v době za -

čínajícího rozkvětu přírodních věd. V teh -

dejším nepříliš širokém okruhu pražských

vzdělanců vznikaly první vědecké spolky

a společnosti. V r. 1784 byla založena Krá-

lovská česká společnost nauk zaměřená na

pěstování a podporu vědeckých snah. Prv-

ní Haenkeovy botanické práce vyšly v le -

tech 1786 a 1787 právě v časopise této spo-

lečnosti. Velkou odezvu měla jeho účast na

výzkumné výpravě do Krkonoš, která se

uskutečnila na náklady uvedené společ-

nosti v r. 1786. O rok později obdržel za

mimořádně úspěšné botanické výsledky

z této expedice stříbrnou medaili Královské

české společnosti nauk.

Krátce po skončení výpravy do Krkonoš,

na podzim 1786, odešel Haenke pěšky do

Vídně, kde po dvou letech dokončil stu -

dium botaniky. Během svého pobytu ve

Vídni podnikal zajímavé exkurze do Alp,

napsal  několik  botanických  pojednání

a brzy se mu i zde podařilo proniknout do

vídeňských vědeckých kruhů. V této době

také nově zpracoval 8. vydání Linnéova

díla 

Genera Plantarum. Nejvíce však jeho

dobrodružnou a romantickou povahu lá -

kaly výzkumné cesty do dalekých krajin.

Po přímluvě vídeňských přírodovědců

Nikolause Josefa Jacquina a Ignáce Borna

byla v r. 1789 schválena Haenkeova účast

na španělské expedici vedené kapitánem

Alessandrem Malaspinou do Jižní Ameriky

a Tichomoří. V doporučujících dopisech je

kromě vědeckého zaměření na botaniku

a zoologii zmíněna také jeho znalost jazy-

ků – němčiny, francouzštiny, latiny, italšti-

ny a češtiny. Ve výpravě byli ještě další dva

přírodovědci – zoolog a mineralog Antonio

Pineda a botanik Luis Née.

Začátky cesty ale nebyly jednoduché –

Haenke zmeškal odjezd a obě lodi, Atrevida

i Descubierta, odpluly 30. července 1789

bez něho. Mezitím Haenke získal při čeká-

ní na novou loď v Cádizu přátele v rodině

J. W. Hieckeho, společníka firmy obchodu-

jící s českým sklem z Haidy (Nový Bor).

Tito krajané se stali zprostředkovateli jeho

korespondence i zásilek do Evropy a ze -

jména rodině do Chřibské. Španělská loď,

s níž Haenke v srpnu vyplul do Jižní Ame-

riky, ztroskotala o tři měsíce později v ústí

La Plata. Cestující se zachránili, ale kromě

doporučujících dopisů a výtisku Linnéo-

va díla nezbylo Haenkeovi z výbavy na

expedici téměř nic. Z Montevidea odplul

do Buenos Aires, kde ho španělský místo -

král znovu materiálně i finančně vybavil.

Protože výprava se mezitím již plavila

k západním  břehům,  Haenke  se  vydal

v únoru dalšího roku pěšky napříč konti-

nentem přes Kordillery do chilského San-

tiaga, kde se setkal s členy expedice. V pří-

stavu Valparaíso 8. dubna 1790 konečně

zaujal své místo na lodi Descubierta pod

vedením Malaspiny.

Výprava plula podél tichomořského po -

břeží Ameriky až do zátoky Nootka Sound

u Vancouveru. Zpět do Acapulca se vráti-

la v říjnu 1791. Cestu přerušovalo mnoho

zasávek – Lima, Trujillo, Guayaquil, Quito,

Panama, Acapulco, Mexiko. Haenke sbíral

rostliny a přírodniny při každém pobytu

na  pevnině.  V další  části  expedice  bě -

hem r. 1792 se plavily lodě z mexického

Acapulca přes souostroví Mariany na Fili-

píny. Na ostrově Luzon cestovali Haenke

a Pineda odděleně. Jejich exkurze byly tak

vyčerpávající, že Pineda následkem útrap

zemřel a Haenke se musel delší dobu zota-

vovat. Plavba pokračovala kolem Austrálie

přes Společenské ostrovy zpět do Limy,

kam lodě dorazily v září 1793 a v lednu

1794 se vrátily z Chile do Španělska.

Tadeáš Haenke však již v Limě ostatní

opustil a zůstal dál v Jižní Americe ve

službách španělské vlády. Podnikl několik

velkých výprav do vnitrozemí – prošel

vícekrát Andy, probádal toky pramenící

v Kordillerách. Sbíral rostliny, zoologické

preparáty i vzácné minerály. V r. 1796 se

usadil v Cochabambě na území dnešní

Bolívie. Hospodařil na farmě, pěstoval

bource morušového, otevřel zde doly na

stříbro, konal astronomická měření a fyzi-

kální pokusy. Provozoval lékařskou praxi

a zabýval se aktivně hudbou. Sepisoval

výsledky svých cest a výzkumů, kreslil

mapy, psal vědecké příspěvky. Zemřel jako

55letý 4. listopadu 1816 v Cochabambě

v bouřlivých politických dobách občanské

války.

Nejvýznamnější Haenkeovy sběry z Ma -

laspinovy expedice pocházejí z období

1790–93. Jeho další, zřejmě velmi bohaté

sběry, postupně zasílané do Španělska,

jsou však dodnes neznámé. Přestože po -

dle písemných dokladů odeslal Haenke

v r. 1791 celkem 15 beden s rostlinami

a přírodninami, pět beden r. 1794 a více

než 40 beden r. 1799, není o jeho rozsáh-

lém herbáři nic známo. Údajně byl začle-

něn do sbírek v Madridu. Haenkeovy ru -

kopisy a kresby jsou uloženy v archivech

muzeí v Madridu, Limě a Londýně, jeho

dopisy rodině a přátelům v archivu Ná -

rodního muzea v Praze.

Zachovány zůstaly pouze ty přírodo-

vědné a etnografické doklady, které Haen-

ke zaslal do r. 1794 v 7 bednách zmíněné

krajanské firmě do Cádizu. Sbírku si při-

pravoval pro své vlastní studium. Šlo o 6 be -

den s 84 balíky obsahujícími asi 15 tisíc

rostlin a etnografické sběry, sedmá bedna

obsahovala konchylie (mušle). Bohužel

všechno zůstalo více než 24 let ve vlhkém

skladišti, takže mnohé herbářové položky

zplesnivěly a papíry se rozpadly. V r. 1819,

tři roky po Haenkeho smrti, se o jeho sbě-

rech dozvěděl Kašpar hrabě Sternberg,

jeden ze zakladatelů dnešního Národního

muzea. Díky jeho iniciativě začali tehdejší

představitelé muzea jednat se zástupci

uvedené firmy o odkoupení Haenkeho ma -

teriálů. Po odborném posouzení herbáře

botanikem Ignácem F. Tauschem se proza-

tímní ředitelství muzea rozhodlo v r. 1821

kolekci koupit za 655 zlatých, což byla asi

polovina obnosu, který Haenke společnos-

ti dlužil.

Celá sbírka byla zprvu uložena v bytě

hraběte Sternberga, který v zimě 1821–22

vlastnoručně rozepisoval lokality (později

s pomocí Karla Bořivoje Presla, viz článek

na str. LXXV), protože Haenkem psané

LXXVI

živa 4/2012

Blanka Skočdopolová

Tadeáš Haenke (1761–1816)

1

   Rytina s portrétem Tadeáše 

Haenkeho je údajně dílem V. R. Grünera.

Poprvé se objevila v časopise 

Jindy a nyní (1829).

1

---