Layout krida

1919 a absolvoval poté s legiemi cestu po

Sibiřské magistrále z Krasnojarsku až do

Vladivostoku, kam dorazil koncem února

1920. Zde byl Epidemiologický ústav umís-

těn  v izolaci  na  skalnatém  a hornatém

Ruském ostrově (o jeho bryoflóře pojednal

v r. 1929).

Do Československé republiky se Josef

Podpěra vrátil přes Severní Ameriku až

21. července 1920. V Brně byla mezitím

zákonem č. 50 z 28. ledna 1919 zřízena

Masarykova univerzita. Profesorský sbor

její přírodovědecké fakulty se 8. listopadu

1920 usnesl, aby zde byla zřízena stolice

botaniky a navrhl Podpěru ke jmenování

profesorem. Ten nabídku přijal a dekretem

z 29. dubna 1921 ho prezident republiky

T. G. Masaryk jmenoval řádným profeso-

rem všeobecné a systematické botaniky

na MU, kde později zastával děkanskou

(v letech 1925–26 a 1934–35) i rektorskou

funkci  (1937–38).  V meziválečné  době

vybudoval a po 2. světové válce obnovil

Botanický ústav; jeho existenci kromě kva-

litního personálního zázemí opíral o tři

základní pilíře: knihovnu, herbář a botanic -

kou zahradu. Všechny existují dodnes a je -

jich význam je pro univerzitu a moravskou

botaniku nezastupitelný.

Životním tématem Podpěrova bryolo-

gického výzkumu byl druhově bohatý a ta -

xonomicky obtížný rod prutník (

Bryum).

Řadu příspěvků na toto téma zcela zastiňuje

jeho 17dílná monografie 

Bryum Generis

Monographiae Prodromus (1942–72), za -

hrnující celkem více než 1 800 tiskových

stran, jejíž posledních 9 částí vyšlo až po

jeho smrti zásluhou Zdeňka Pilouse. Pod-

pěrův 

Conspectus Muscorum Europaeo-

rum (1954,  reprint  1975)  je  především

komentovaný nomenklatorický katalog

všech evropských mechů, s charakteristi-

kou jejich výskytu a rozšíření a s bohatým

přehledem úzce pojatých vnitrodruhových

taxonů. Splitterské pojetí, charakteristic-

ké množstvím forem a variet a vrcholící

v evropské taxonomii na přelomu 19. a 20.

stol., je typickým rysem také Podpěrových

prací o rostlinách cévnatých, mimo jiné

i v ostatních ohledech moderně koncipo-

vané Květeny Moravy ve vztazích syste-

matických a geobotanických. Z tohoto díla

dokončil v letech 1926–30 pouze torzo

o třech  svazcích  věnovaných  kapraďo -

rostům, travám a šáchorovitým. Skvělý

taxonomický talent zúročil v rozpoznání

nových kříženců, v jejichž epitetech zvěč-

nil jména podstatné části svých spolupra -

covníků – amatérských moravských flo -

ristů. Z celoživotního přátelství s Karlem

Dominem vzešlo v r. 1928 společně pře-

pracované vydání Polívkova klíče, které

bylo vynikající terénní určovací pomůc-

kou mnoha dalších botanických generací.

Úplná  Podpěrova  bibliografie  zahrnuje

více než 390 odborných knih a článků,

recenzí a životopisných příspěvků v bo -

tanických a přírodovědných časopisech

a také  statí  ve  vědeckopopularizačních

periodikách, v menší míře v denním tisku.

J. Podpěra zemřel 18. ledna 1954, krátce

po jmenování akademikem.

Jakým byl Podpěra člověkem? Červeno-

lící bujarou pivoňkou z Brna, jak o něm

psal švédský tisk v reportáži ze skandináv-

ské mezinárodní fytogeografické exkurze?

Vážným profesorem s archaickým cvikrem

na nose, s hřmotným hlasem i postavou,

vyjadřujícím se starobylým slohem a čas-

tujícím studenty poněkud nezvyklým oslo-

vením „občane“? ... Jak je najednou těžké

odpovědět, když ti, kterých jsme se mohli

kdykoli zeptat, už tu nejsou. S určitostí

můžeme říci, že Podpěra ctil profesní ko -

legy a zároveň byl jimi respektován, a to

i těmi, kteří jinak byli známi svou kritič-

ností až konfliktností. Nepochybně však

byl obdařen hlubokou empatií k potřeb-

ným a neváhal nezištně pomáhat. Obuv-

nickému dělníku ze Žďáru F. Kovářovi,

který při mikroskopování lišejníků skoro

přišel o zrak, opatřil kvalitní mikroskop

a v r. 1907 mu dopomohl i k bydlení a mís-

tu kustoda Vlasteneckého spolku musejní-

ho v Olomouci. Ujal se běžence před bol-

ševickou revolucí G. I. Širjaeva, umožnil

mu profesně vyrůst a pomáhal mu, když

musel  koncem  2.  světové  války  znovu

prchat. V životní a profesní krizi v letech

1932–33 pomohl talentovanému všestran-

nému přírodovědci J. Jedličkovi, když se

jako řeholní bratr Clemens snažil vyvázat

z augustiniánského kláštera, aby se mohl

věnovat vysněné botanické dráze. Také

takový byl Josef Podpěra.

živa 4/2012

LXVII

Jedním z botaniků, kteří se významně za -

sloužili o rozvoj oboru v celé Evropě, byl

Jaromír Klika. Zabýval se fytocenologií,

i když se k ní jako svému oboru, kterému

se mohl věnovat profesionálně, dostal až

v posledních 10 letech svého života. V době

mezi válkami působil jako vysokoškolský

učitel na Českém vysokém učení technic-

kém v Praze, kam tehdy patřily fakulty

s aplikovanými obory, jako zemědělství,

lesnictví a chemická technologie. Na těch-

to školách učil mykologii, dendrologii,

zbožíznalectví. A zejména v dendrologii

po něm zůstala řada kvalitních příruček.

Z hlediska hlavního proudu české bota -

niky  stál  v druhé  garnituře  tím,  že  ne -

pracoval na univerzitě. Ale proto, že byl

velmi pilný, předhonil ve fytocenologii

i většinu ostatních botaniků, kteří se jí

u nás věnovali. Předmětem studia fytoce-

nologie jsou rostlinná společenstva – ne -

náhodná seskupení rostlin, která se vy -

skytují v krajině za stejných ekologických

podmínek, jakými jsou např. dostupnost

vody, živin, pH, světlo a také umístění

v krajině ve vztahu ke slunečnímu záření

či nadmořské výšce. Zkoumá složení spo-

lečenstev – které druhy je pravidelně tvoří

a za jakých podmínek. Jako obor vznikla

fytocenologie ve 20. stol. a postupně bu -

dovala systém jednotek seskupených hie-

rarchicky.

J. Klika se začal fytocenologii věnovat

ve 20. letech, studoval řadu společenstev

a regionů v tehdejším Československu.

Publikoval množství prací, které se zabý-

valy stepními porosty, horskou vegetací

Velké Fatry, lesy. Ve 30. a 40. letech se do -

tvářel systém fytocenologických jednotek

a Jaromír Klika se na jeho podobě výrazně

podepsal. Spolu s kolegy využil své zna-

losti a popsali řadu nejvyšších jednotek

vegetace. V mnoha případech poněkud

předběhli své vzory ze západní Evropy

a jimi navržená jména (a jednotky, které

reprezentují) tak mají prioritu. Ale Klika

jen nepopisoval nové jednotky, bedlivě si

všímal podmínek, za jakých společenstva

rostou v přírodě. Aby byly tyto podmínky

kvalitně charakterizovány, zabýval se i me -

todami jejich měření. Široké veřejnosti celý

soubor metod zpřístupnil ve svých příruč-

kách  věnovaných  klimatologii  (měření

mikroklimatu) a metodám studujícím fyzi-

kální a chemické vlastnosti půdy. Část tex-

tů sám napsal, část sestavili jím přizvaní

odborníci, ve své době špičky jednotlivých

oborů. Skutečností je, že přístrojové vyba-

vení se od té doby silně změnilo, ale před-

mět studia nikoli. Během svého života sou-

středil J. Klika rozsáhlou knihovnu, která

je jako celek uložena v Botanickém ústa-

vu AV ČR, v. v. i., v Průhonicích. Je napros -

to nepostradatelným zdrojem informací,

František Krahulec

Jaromír Klika (1887–1957)

1

1

   Ostřice Otrubova (

Carex otrubae) –

druh popsaný Josefem Podpěrou 

na počest olomouckého botanika Josefa

Otruby (1889–1953). Foto L. Hrouda

---