|
Masarykova univerzita Pedagogická fakulta
|
səhifə | 24/54 | tarix | 25.05.2018 | ölçüsü | 1,45 Mb. | | #45690 |
|
7. 5. 1939
Nobelovu cenu získal v roce 1989 společně s T. R. Cechem za objev katalytické aktivity ribonukleové kyseliny
-
americký chemik kanadského původu
-
studium:
-
Harvardská univerzita
-
univerzita v Cambridgi
-
společně s Cehcem studoval pochod zkracování molekuly RNA
-
společně se svými spolupracovníky ukázal, že enzym zodpovědný za zkrácení molekul tRNA v bakterii Escherichia coli (tj. ribonukleáza P), je složen ze dvou částí - RNA a proteinu, a že obě tyto části jsou nezbytné pro správnou funkci enzymu
-
společně se svými spolupracovníky studoval maturaci rRNA u bičíkovce Tetrahymena thermophila a jako první dokázali, že vystřižení úseku RNA z prekurzoru je katalyzováno samotným prekurzorem - tedy molekulou RNA a nikoliv proteinem
-
Altmanova skupina později prokázala enzymovou aktivitu té součásti ribonukleázy P, která je tvořena molekulou RNA
-
práce Altmana a Cecha mají obrovský teoretický a praktický význam pro zkoumání života na Zemi, jelikož do jejich objevu katalytické aktivity ribonukleové kyseliny se předpokládalo, že všechny pochody v živém organismu jsou výsledkem chemických reakcí katalyzovaných proteinovými molekulami, které se nazývají enzymy
Christian Boehmer Anfinsen
26. 3. 1916 – 14. 5. 1995
Nobelovu cenu získal v roce 1972 společně s S. Moorem a W. H. Steinem za studium vztahu mezi strukturou a funkcí biologicky aktivních bílkovin, zvláště enzymu ribonukleázy
-
americký biochemik
-
studium:
-
pracoval v mnoha zahraničních biochemických laboratořích – v roce 1939 v Carlsbergské laboratoři v Kodani, v letech 1954–1955 v Nobelově lékařském ústavu ve Stockholmu, v roce 1958 ve Weizmannově ústavu v Bethesdě
-
v letech 1962–1963 působil jako profesor biochemie na Harvardu
-
v roce 1952 publikoval svou práci o štěpení pankreatické hovězí ribonukleázy pepsinem, kterou započal studium funkce a struktury tohoto enzymu
-
v padesátých letech publikoval práce věnované struktuře bílkovin a jejich vztahu k funkci ribonukleázy, které přinesly velmi cenné základní poznatky
-
v roce 1959 společně se svými spolupracovníky prokázal, že je možno přes lysinové zbytky navázat na pankreatickou ribonukleázu osm polyalanylových řetězců, každý o 5–7 zbytcích alaninu, aniž by došlo ke ztrátě enzymatické aktivity – na základě studia chymotrypsinu vznikla v roce 1965 v Anfinsenově laboratoři hypotéza, že hormon inzulín je v organismu syntetizován ve formě jednořetězcového prekursoru, která byla v roce 1967 potvrzena nalezením proinzulínu D. F. Steinerem
19. 2. 1859 – 2. 10. 1927
Nobelovu cenu získal v roce 1903 za mimořádné zásluhy o rozvoj chemie, hlavně za teorii elektrolytické disociace
-
švédský fyzikální chemik a badatel
-
narozen v rodině zeměměřiče
-
studium:
-
univerzita v Uppsale (v sedmnácti letech)
-
pracoval v laboratoři švédské akademie věd
-
v roce 1884 se stal docentem fyzikální chemie na univerzitě v Uppsale
-
v roce 1882 vymyslel teorii elektrolytické disociace, za kterou získal roku 1903 Nobelovu cenu
-
Arrheniova teorie se stala základem elektrochemie, ve 20. století byla ještě zdokonalena a sehrála významnou úlohu v rozvoji vědy
Francis William Aston
1. 9. 1877 – 20. 11. 1945
Nobelovu cenu získal v roce 1922 za objev izotopů několika neradioaktivních prvků pomocí hmotnostního spektrografu a za objev tzv. zákona celých čísel
-
anglický fyzik
-
studium:
-
v roce 1909 se stal docentem na univerzitě v Edgbanstonu
-
několik let pracoval v Cavendishově laboratoři u J. J. Thompsona
-
během první světové války pracoval u letectva a zkoumal povětrnostní účinky a účinky slune
-
ního světla
-
v roce 1921 se stal členem anglické akademie věd Royal Society v Londýně
-
od roku 1919 rozvíjel hmotnostní spektroskopii a dokázal, že chemické prvky obsahují atomy nestejných hmotností – sestrojil hmotnostní spektrograf, ve kterém jsou svazky iontů odchylovány elektrickým a magnetickým polem, a podle této odchylky lze zjistit poměr velikosti náboje a jejich hmotnosti
-
na základě svých pozorování hmotnostním spektrografem zjistil, že většina prvků je směsí izotopů
-
v roce 1925 spektrograf zdokonalil a určil s jeho pomocí hmotnosti mnoha stabilních izotopů vědci pomocí jeho spektrografu objevili stovky dalších izotopů, což přispělo k rozšíření periodické soustavy chemických prvků
Johann Friedrich Wilhelm Adolf von Baeyer
31. 10. 1835 – 20. 8. 1917
Nobelovu cenu získal v roce 1905 za své práce o organických barvivech a hydroaromatických sloučeninách
-
německý chemik a zakladatel německého chemického průmyslu barviv
-
narozen roku 1835 v rodině důstojníka a zeměměřiče
-
ve svých dvanácti letech učinil svůj první objev – objevil novou podvojnou sůl mědi
-
studium:
-
univerzita v Berlíně (matematika, fyzika a později chemie u W. R. Bunsena)
-
na univerzitě v Berlíně se stal docentem
-
dvanáct let působil jako učitel na průmyslovém ústavu
-
pracoval na univerzitě ve Freiburku
-
od roku 1875 pracoval jako profesor na univerzitě v Mnichově
-
v letech 1878-1883 provedl úplnou syntézu indiga a určil jeho strukturu
-
určil strukturu alizarinu, uskutečnil jeho syntézu a připravil první technickou výrobu přírodního barviva
-
věnoval se výzkumu kondenzačních reakcí, kde proslul objevy kondenzace anhydridů a fenolů, studiu pyrolových a piridinových základů sloučenin ze skupiny kyseliny močové, výrobě maleinového a antracénového barviva (hlavně syntéze fluoresceinu, který společně se svým derivátem rhodaminem poskytl průmyslu nádherná barviva), syntéze terpinů atd.
-
zasloužil se také o objev barbiturátů, které znamenaly pokrok v medicíně při aplikaci nitrožilní narkózy
Dostları ilə paylaş: |
|
|