Vojenská Vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky

---

Vojenská

Vojenská

resortní vyznamenání, 

resortní vyznamenání, 

medaile a odznaky

medaile a odznaky

---

©  Ministerstvo obrany České republiky – AVIS 2007

ISBN 978-80-7278-395-3 (brož.)

 

ISBN 978-80-7278-396-0 (váz.)

3

ÚVOD

Následující brožura je poměrně stručná, heslovitá, není to vědecké dílo 

určené pro odborníky. Publikace chce poskytnout informace především zvída-

vému čtenáři, příslušníku ozbrojených sil České republiky. Popisy řádů, me-

dailí a jejich vyobrazení nemají sloužit pouze jejich rozpoznání, tiskovina by 

měla sloužit zároveň jako příručka, v níž zájemce nalezne většinu dostupných 

informací o současných vojenských vyznamenáních a dekoracích.

Řády a vyznamenání jsou institucí navýsost politickou, připomínající dě-

jiny zemí a historické souvislosti jejich udělování. Nauka o nich se označuje 

novodobým názvem faleristika. Tento pojem jako první zavedl kolem roku 

1937 československý důstojník a sběratel řádů Oldřich Pilc. Vycházel přitom 

ze starořeckého slova phalera [falera], označujícího kovové ozdoby na přilbách 

bojovníků a jejich koní, převzaté Římany ve tvaru phalerae [faleré] jako ozna-

čení  vojenských  vyznamenání.  Byly  to  kruhové  medaile  (bronzové,  stříbrné 

a zlaté), s vyobrazením boha či bohyně a nošené na hrudi bojovníků.

Faleristika je tedy pomocná věda historická, pojednávající o viditelně 

nošených vyznamenáních, to jest o řádech, medailích a odznacích, které byly 

uděleny za zásluhy jakéhokoli druhu. Má poměrně úzký vztah k heraldice jako 

nauce o znacích, ve skutečnosti byla nejprve její součástí. Převzala od ní mj. 

i heraldickou terminologii při popisování řádů. To se týká například zásady 

popisu z pohledu nositele vyznamenání, a nikoli pozorovatele.

Pojem vyznamenání se používá i k označení všech dekorací, které nepa-

tří mezi řády, ale jsou také odměnou za zásluhy – to znamená různé válečné, 

záslužné a pamětní kříže a medaile. Termín dekorace či odznak užíváme v šir-

ším smyslu jako označení vlastního předmětu vyznamenání – řádová dekora-

ce, náprsní dekorace a tak podobně.

Jako řád označujeme vyznamenání dělené na třídy či stupně a dle toho 

i odstupňovaně udělované. To ale neplatí obecně, nebo  původní, tak zvané 

staré či velké řády, mají jen jednu třídu, a naproti tomu jsou známa i vyzna-

menání o více stupních.

Řády a vyznamenání se dělí podle jejich historického významu a spole-

čenské funkce. Řády poukazují bu  na příslušnost k řádové organizaci (du-

chovní, světské, rytířské ap.), nebo k udělení za zásluhy (tzv. záslužné řády, 

vojenské i civilní). Vyznamenáními v užším smyslu jsou vyznamenání a me-

---

4

daile za statečnost, za zásluhy, věrné služby, pamětní atd. Většinou se nedělí 

do stupňů a mají jednodušší provedení.

Řádové dekorace (říkáme také klenoty) se vyvíjely od jednoduchých kří-

žů k někdy až velmi složitým symbolům. Jejich základem je řádový odznak. Je 

oboustranný, přičemž jeho přední strana (avers) je čestnější.

K symbolice řádů patří neodmyslitelně stuha, nejen k zavěšení, ale měla by 

svou barvou příslušnou dekoraci podle možnosti odlišit od ostatních. Nejstarším 

typem je nákrční stuha, která u velkých řádů nahradila původní řetěz.

5

STRUČNÁ HISTORIE 

ŘÁDŮ A VYZNAMENÁNÍ 

PO VZNIKU SAMOSTATNÉHO STÁTU

Každá historická epocha má své charakteristické symboly, které souvise-

jí s předcházejícími, na něž v základních rysech navazují. Nicméně v tradicích 

vyznamenání v českých zemích proběhl zajímavý vývoj. V roce 1918 bylo totiž 

jedním z prvních zákonů Prozatímního národního shromáždění rozhodnuto 

o zrušení šlechtických titulů, hodností a řádů, čímž byly míněny ty, jež udílela 

bývalá rakousko-uherská monarchie (zákon č. 61 z 10. prosince 1918). Nějak 

se ale pozapomnělo, že na válečných frontách v řadách legií bojovaly dese-

titisíce občanů nového státu,  nejlepším z nich byla udělována vyznamenání 

založená Československou národní radou v Paříži i dekorace spojeneckých 

států. Nezbylo nic jiného než dalším zákonem č. 243 z 10. dubna 1920 sta-

novit, že zrušení se netýká Čs. válečného kříže 1918, Čs. revoluční medaile, 

Medaile vítězství, částečně realizovaného řádu Sokola a Dobrovoleckého kříže 

1919-1920 za boje proti ma arským bolševikům na Slovensku a udržení inte-

grity ČSR (slovenského území). Současně zákon povolil nošení zahraničních 

vyznamenání.

Bohaté zahraniční styky – často spojené s udělováním řádů představite-

lům našeho státu – si vynutily v roce 1922 zřízení řádu, který byl podle záko-

na vyhrazen pouze pro cizí státní příslušníky: Řád bílého lva. Byl propůjčován 

cizincům za mimořádné zásluhy o náš stát a za rozvíjení přátelských vztahů 

s Československem. Řád, který byl po vícero pokusech nakonec navržen podle 

vzoru Českého šlechtického kříže z roku 1814, se členil na občanskou a vojen-

skou skupinu (v pěti třídách)  a přidružené dvě medaile. Výlučně hlavám států 

byl určen řádový řetěz.

První republika se tak až do roku 1938 obešla bez dalších státních vy-

znamenání. Myšlenka zřídit pro naše občany další řády se neprosadila.

První vyznamenání, jež byla čs. občanům udělena za hrdinství na bo-

jištích druhé světové války, byly francouzské, polské válečné kříže a anglická 

vyznamenání. Počátek války také přinesl zvrat v naší legislativě. Realizovalo 

se vládní nařízení č. 170 z 19. června 1936, které umožňovalo za válečného sta-

vu založit československá vojenská vyznamenání: 20. prosince 1940 českoslo-

---