|
Masarykova univerzita Pedagogická fakulta
|
səhifə | 31/54 | tarix | 25.05.2018 | ölçüsü | 1,45 Mb. | | #45690 |
|
30. 6. 1926
Nobelovu cenu získal v roce 1980 společně s F. Sangerem a P. Bergem za rozvoj metod pro stanovení sekvencí molekul dědičnosti - deoxyribonukleových kyselin (DNA)
-
americký molekulární biolog
-
studium:
-
Harvardská univerzita (fyzika)
-
univerzita v Cambridgi (matematika; obhájil zde doktorskou disertaci)
-
v roce 1959 se stal profesorem teoretické fyziky na Harvardské univerzitě v Bostonu, ale pod vlivem J. Watsona (spoluobjevitel dvoušroubovice struktury DNA) začal pracovat v oboru molekulární genetiky
-
vypracoval jinou, ale stejně účinnou metodu sekvencování DNA, než jakou vypracoval F. Sanger
-
podílel se na izolaci bílkovinné molekuly (tzv. Lac-represoru), která reguluje zapínání a vypínání přepisu genetické ingormace pro některé enzymy v buňkách bakterie Escherichia coli
-
izoloval úsek DNA (tzv. operátor), který váže Lac-represor a řídí činnost strukturních genů pro určité enzymy
Victor Grignard
6. 5. 1871 - 13. 12. 1935
Nobelovu cenu získal v roce 1912 za objev tzv. Grignardových činidel, kterými přispěl k rozvoji organické chemie
-
francouzský organický chemik
-
studium:
-
univerzita v Lyonu (matematika, poté přestoupil na chemii)
-
po ukončení studia se stal profesorem chemie na univerzitě v Lyonu, později působil na univerzitě v Besanconu a Nancy
-
v roce 1926 se stal členem Francouzské akademie věd
-
věnoval se výzkumu vytváření účinných vazeb hořčíku v organických sloučeninách
-
objevil novou metodu syntetizování organických sloučenin pomocí organických sloučenin hořčíku
-
Roku 1900 objevil, že reakcí kovového hořčíku s alkylhalogenidy nebo arylhalogenidy vznikají velmi reaktivní organokovové látky, které byly později pojmenovány Grignardovými činidly. Později se ukázalo, že tato činidla lze použít v organické syntéze, neboť velmi snadno reagují se všemi skupinami organických sloučenin, které nemají aktivní vodík. Na jeho počest byl pojmenován soubor metod syntézy organických sloučenin – Grignardovy reakce.
-
věnoval se také studiu tuků, hydrokarbidů, alkoholů, glykolů, dusičnanů a kyselin, chemii terpenů a hliníkoorganických sloučenin, katalytické hydrogenaci při nízkém tlaku
-
v letech 1915 – 1918 pracoval v chemii vojenských otravných látek
9. 12. 1868 – 29. 1. 1934
Nobelovu cenu získal v roce 1918 za průmyslovou syntézu amoniaku z dusíku a vodíku
-
německý fyzikální chemik
-
narodil se v rodině obchodníka
-
studium:
-
univerzita v Heidelbergu
-
technika v Berlíně
-
technika v Curychu (chemická technologie)
-
po studiích působil na Univerzitě v Mnichově jako soukromý docent, vedoucí oddělení organické chemie a mimořádný profesor
-
v roce 1906 se stal soukromým docentem chemické technologie na technice v Karlsruhe a později profesorem fyzikální chemie a elektrochemie
-
od roku 1911 byl ředitelem Ústavu císaře Wilhelma pro fyzikální chemii a elektrochemii
-
po nástupu Hitlera k moci emigroval do Švýcarska, kde v roce 1934 zemřel
-
věnoval se elektrochemii a v roce 1898 vyšlo jeho dílo Základy technické elektrochemie
-
roku 1905 vyšla knižně jeho další práce Termodynamika plynů v technice
-
zkoumal problémy tuhých elektrolytů, emisí elektronů, věnoval se problémům fyzikální a organické chemie
-
Velký význam měly jeho práce o reakcích dusíku, které vyřešily problém rostoucí poptávky po amoniaku, kterou přírodní zdroje nestačily pokrýt. V roce 1904 totiž teoreticky prozkoumal reakci, při které vzniká amoniak z dusíku a vodíku při vysokých teplotách a tlacích. Vypracoval syntézu amoniaku společně s Boschem, který se zabýval problémem vysokotlakové nádoby na průmyslovou výrobu amoniaku přímou syntézou dusíku a vodíku ze vzduchu.
Otto Hahn
8. 3. 1879 – 28. 7. 1968
Nobelovu cenu získal v roce 1944 za objev štěpení těžkých atomových jader
-
německý chemik
-
studium:
-
univerzita v Marburku
-
technika v Mnichově (doktorát z organické chemie)
-
v roce 1904 pracoval v laboratoři u W. Ramsaye v Londýně
-
v roce 1905 pracoval u E. Rutheforda v Kanadě
-
v roce 1906 pracoval u E. H. Fischera v Berlíně
-
v roce 1912 nastoupil do nově založeného Ústavu císaře Wilhelma v Berlíně, oddělení chemie, který také v letech 1928–1944 vedl
-
v roce 1944 se společně s dalšími německými fyziky dostal do anglické internace, a tak Nobelovu cenu převzal až v roce 1946
-
po druhé světové válce se podílel na vybudování společnosti Maxe Plancka a v letech 1946–1960 byl jejím prezidentem
-
na počátku své kariéry se věnoval otázkám radioaktivity
-
v roce 1904 objevil radiothorium, v roce 1907 mezothorium I a II, v roce 1917 společně s Meitnerovou protaktinium
-
jeho největším úspěchem byl objev štěpení atomového jádra uranu v roce 1938, který se stal počátkem cesty vedoucí k uvolnění jaderné energie – společně se svým asistentem Strassmannem ostřeloval uran neutrony a zjistil, že se uran rozpadá na prvky ze střední části periodické soustavy
-
celý život odmítal zneužití svého objevu pro vojenské účely a v roce 1957 vydal společně s dalšími osmnácti německými atomovými fyziky prohlášení (tzv. Göttingenský manifest), ve kterém se tito vědci odmítali účastnit výroby a zkoušení atomových zbraní
Dostları ilə paylaş: |
|
|