|
Masarykova univerzita Pedagogická fakulta
|
səhifə | 29/54 | tarix | 25.05.2018 | ölçüsü | 1,45 Mb. | | #45690 |
|
9. 5. 1927
Nobelovu cenu získal v roce 1967 společně s R. G. W. Norrishem a G. Porterem za výzkum mimořádně rychlých chemických reakcí
-
německý fyzikální chemik
-
narodil se v rodině hudebníka a od malička se toužil stát klavíristou
-
studium:
-
v šestnácti letech se stal pomocným mechanikem u letectva a jako osmnáctiletý se dostal do zajetí
-
působil v ústavu fyzikální chemie na univerzitě v Göttingenu a v roce 1964 zde převzal oddělení pro chemickou kinetiku
-
celosvětové uznání získal za své úspěchy dosažené při rozvíjení nové metody, která umožňuje pozorovat mimořádně rychle probíhající chemické a biochemické reakce
-
rozvinul tepelnou, tlakovou a relaxační metodu pozorování velmi rychlých chemických reakcí – jeho metodou se rovnovážný stav chemického reakčního systému posouvá impulsem o vysokém napětí přibližně o jednu miliardtinu sekundy – takto vyvolanou změnu v koncentraci reakčních složek lze například pomocí absorpce světla při určité vlnové délce opticky poměrně snadno pozorovat reakční stavy, jejichž doba trvání je jedna miliardtina sekundy
-
práce zaměřené na metody umožňující zkoumat velmi rychle probíhající chemické a biochemické reakce představují novou etapu v rozvoji kinetiky a fyzikální chemie
Richard Robert Ernst
14. 8. 1933
Nobelovu cenu získal v roce 1991 za příspěvky k vývoji metodologie nukleární magnetické rezonanční spektroskopie vysokého rozlišení
-
švýcarský chemik
-
studium:
-
univerzita v Curychu (chemii)
-
v roce 1963 začal pracovat u kalifornské firmy vyrábějící spektrometry a během následujícíh pěti let revolučně změnil techniku měření nukleární magnetické rezonance spekter prakticky do její dnešní podoby
-
ukázal výhody a praktické cesty použití počítače pro akumulaci spektrálních dat a vzápětí také ukázal, že je mnohem výhodnější proti do té doby používanému kontinuálnímu postupu měření spekter použít postup pulsní, pro který vypracoval optimalizovaný měřící postup (tzv. Ernstův úhel) - toto pulsní měření je mnohem citlivější, proto dovoluje měřit magnetická rezonanční spektra i jiných atomových jader
-
pro zjednodušení spekter složitých látek zavedl metodu šumového decouplingu a na základě jeho prací jsou od konce šedesátých let nukleární magnetické rezonanční spektometry vybavovány počítači
-
po svém návratu do Curychu vyvinul metodu stochastické rezonance, vypracoval teorii nukleární magnetické rezonanční spektroskopie nerovnovážných stavů a věnoval se některým aspektům operátorové teorie
-
od roku 1974 se věnoval myšlence dvoudimenzionální spektroskopie a z jeho pracoviště vzešly základní práce věnované této problematice
Hans Karl August Simon von Euler-Chelpin
15. 2. 1873 – 6. 11. 1964
Nobelovu cenu získal v roce 1929 společně s A. Hardenem za výzkum v oblasti kvašení cukru a působení enzymů při tomto procesu
-
švédský biochemik
-
narodil se v rodině důstojníka
-
studium:
-
univerzita v Mnichově
-
univerzita v Würzburku
-
univerzita v Ulmu
-
univerzity v Göttingenu, Berlíně a Würzburku u E. Fischera, Warburga, M. Plancka, W. Nernsta
-
pracoval jako asistent v laboratoři u S. Arrhenia na univerzitě ve Stockholmu, u E. Buchnera v Berlíně a Ústavu L. Pasteura v Paříži
-
v roce 1906 se stal profesorem obecné a organické chemie na univerzitě ve Stockholmu
-
těžištěm jeho vědecké práce bylo studium problémů biochemie a fermentační chemie, ve kterém vycházel z prací L. Pasteura, J. Liebiga a E. Buchnera
-
jeho první práce byly zaměřeny na výzkumy v oblasti kvalitativní chemické analýzy a chemie rostlin, přičemž velké úsilí vynaložil na výzkum kvašení cukru a funkce enzymů při tomto procesu, zkoumal sacharázu a katalázu, ve svém ústavu se specializoval na studium fosforylace a prvních stupňů kvašení
-
společně s A. Hardenem přispěl k poznatkům o koenzymech, které vyvolávají katalytický účinek
Emil Hermann Fischer
9. 10. 1852 – 15. 7. 1919
Nobelovu cenu získal v roce 1902 za mimořádné zásluhy v oblasti syntézy cukrů a purinů
-
německý organický chemik a biochemik
-
narodil se v rodině obchodníka
-
studium:
-
univerzita v Bonnu
-
univerzita ve Štrasburku
-
byl žákem A. Bayera
-
v roce 1879 se stal profesorem na univerzitě v Mnichově, později působil na univerzitě v Erlangen, ve Wurzburku a v Berlíně
-
považován za zakladatele lékařské chemie
-
v roce 1877 objevil fenylhydrazin (sloučenina, se kterou cukry tvoří dobře krystalizující látku)
-
objasnil složení kofeinu a teobrominu a dal podnět k jejich syntetické výrobě
-
analýzou bílkovin zjistil, že jejich základními látkami jsou aminokyseliny, polypeptidy a proteiny
-
vypracoval metodu dělení aminokyselin
-
v roce 1903 objevil veronal, který se stal velmi populárním a dlouho používaným uspávacím prostředkem
10. 11. 1918 – 23. 7. 2007
Nobelovu cenu získal v roce 1973 společně s G. Wilkinsonem za výzkum v oblasti chemie organometalických sloučenin sendvičové struktury
-
německý chemik
-
narodil se v rodině vysokoškolského profesora
-
studium:
-
Vysoká škola technická v Mnichově
-
v roce 1959 se stal profesorem na univerzitě v Mnichově a v roce 1964 stanul v čele anorganického ústavu na Vysoké škole technické v Mnichově
-
zabýval se výzkumem a studiem komplexů kovů s cyklopentadienem a indenem, π-komplexů kovů s benzoidními aromáty a olefinových komplexů přechodných kovů a své výsledky publikoval ve více než 350 původních pracích
-
v padesátých letech se věnoval studiu karbonylových komplexů přechodných kovů s karbenovými ligandy
-
nobelovu cenu získal společně s G. Wilkinsonem jako ocenění průkopnické práce, kterou oba vykonali při studiu zcela nového typu sloučenin komplexního charakteru, ve kterých je centrální atom kovu vázán tzv. π-vazbou k molekulám majícím pro tuto vazbu vhodné elektronové funkce – název „sendvičové komplexy“ velmi názorně vystihuje způsob strukturního uspořádání těchto sloučenin
Dostları ilə paylaş: |
|
|