Sas 24 web indd
Yüklə 267,05 Kb. Pdf görüntüsü
|
HOLT MEYER 71 made me into a human being again, I’m not afraid of anyone anymore, drink a toast to me! And my husband looked like he was going to throw up] (Hrabal 1995a, p. 454, Hrabal 2011, p. 33). I hope to have put the reader in a position to begin an adequate assessment of the en- trance of Barthes into Hrabal’s text. We are dealing with the 58 th of the 146 sections 21
into which Proluky is divided. In the plot of the narrative we are located in the first act of the drama, between the appearance of the first book of ‘můj muž’ and the War- saw pact invasion of Czechoslovakia (in Hrabal’s life between 1965 and 1968), which begins in section 78. One might in general say that section 5 is an account of the ef- fects of writing entering a discursive sphere, indeed of the birth of a certain type of discursivity (or the renewal of a type of Czech discursivity which was attacked both by bourgeois and Stalinist cultural politics: the anarchic Hašek-tradition). 22 The
reader of Proluky / Gaps has already been told that ‘můj muž’ is deathly afraid of pub- lic readings. Od té doby, co se stal spisovatelem, od té doby, co vydal třetí a čtvrtou knížku, od té doby byl můj klenot zván na besedy se čtenáři, do škol a knihoven, a vždycky s tím pozváním souhlasil, ale pořád se radoval, že do té doby onemocní, že se něco stane a on nebude muset dělat besedu se svými čtenáři. A pak přišel den, který už se nedal odvolat a můj muž se rozkládal strachem, když se vydal na tu besedu, dokonce jez- dil vlakem, autobusem, někdy musel přespat, ale pokaždé, i když to bylo v Praze, se roztřásl, byl bledý, mluvil z cesty a loučil se se mnou, jako by šel do nemocnice na op- eraci nebo do kriminálu. [From the time my husband became a writer, from the time he published his third and fourth books, from then on that jewel of mine was invited to make appearances before his readers, at schools and libraries, and he always ac- cepted the invitation in the hopes he’d get sick before the day came, or something got in the way so he wouldn’t have to go. And the day came, and it couldn’t be shirked, and my husband trembled with fear as he set off for his appearance, sometimes he took a train, or a bus, sometimes he even slept over, but without exception /, even if 21 All of the Hrabal texts of the early 1980 present great philological problems, one of which is determining where the sections of Proluky begin and end. In my account here I refer to the sections in Hrabal 1995b. I also quote exclusively from this edition, with- out, however, extensively addressing the philological problems involved in every edi- tion of the text. 22 On Hašek and Czech discursivity see Meyer 1996 and Meyer 2010. The Stalinist and post- Stalinist aggrandizement of a Leninist Hašek to the detriment of an anarchist Hašek is a story which is yet to be told and indeed needs to be told, since it is a key process in Czechoslovak post-1948 philology. It is important for my topic insofar as Hrabal in a sense
being a clear autophilological function of his texts (on autophilology in cases of Czech lit- erature in the 1950s see Meyer 2010 and 2015 and other literature quoted there). This, in turn, is a significant aspect of the entrance into official Czechoslovak discursivity which forms the beginning of the plot of Proluky / Gaps. I thank Anna Förster for discussions on this topic which have made many things clearer to me. 72 SLOVO A SMYSL 24 it was in Prague, / 23
good-bye to me like he was on his way to the hospital for an operation, or to jail.] (Hrabal 1995b, p. 472, Hrabal 2011, pp. 49–50). Before this intense dislike and fear of meeting up with readers sets in, there is a re- markable scene of one of the first autograph sessions in the middle of Prague which is worth quoting at length: Můj klenot seděl v knihkupectví tam na Národní třídě a byla autogramiáda a můj muž si nechal ušít krásný šaty a měl kravatu a jeho čtenáři se tísnili kolem stolečku, a vedle mého muže seděla mladá dívka, asi prodavačka z knihkupectví, a rozevírala nabízené knížky a dávala je pod pero mého muže, který zvedal oči a díval se do očí čtenářů a vlídně se vyptával, co tam má napsat, a pak tam máznul svůj podpis a byl z toho dojatý, sám ze sebe měl ne radost, ale byl z té pocty naměkko, dokonce šilhal a stáčel levé oko, seděl tam opravdu jako syn rabína z Nikolsburku, a já jsem stála v koutku a dívala jsem se přes knížku veršů na svého muže, tak schována za knížku veršů dívala jsem se jak detektiv a viděla jsem, jak ten můj klenot tam dělá kašpařiny, že ty kašpařiny ale vycházejí z něj, že tuhle chvíli sám sobě věří a věří těm svým čtenářům, pro které napsal tu svou Perličku na dně, když jsem se do ní podívala doma, tak kampak se hrabala ta jeho Perlička na Zbabělce, na Nylonový věk pana Škvoreckého, a jednu povídku pana Čechova bych vyměnila za všechny povídky Perličky na dně… ale mátli mě ti jeho čtenáři, kteří se dívali na ten můj poklad jako na zjevení, dokonce se před mým mužem červenali a koktali, jak byli v rozpacích z toho štěstí, že mohou vidět slavnýho spisovatele a mluvit s ním. A tak, jak rostla fronta až ven před knihkupectví, viděla jsem, že roste i sebevědomí mého muže, už se usmíval, už z něho spadla ta nervóza, můj muž dovedl být přirozený jen v těch libeňských hospodách, jak jsme zašli někam do restaurace, jak jsme někdy byli ve společnosti pěkně oblečených lidí, kteří se uměli chovat a uměli jíst a hovořit, tak můj muž zbledl a dělal jen samý chybný výkony a rudnul a koktal a vzpamatoval se, teprve až když jsme zase byli venku, hrozně se z těch slušných lidí potil. Ale tady, při autogramiádě, když mu nikdo nic nenamítal, když viděl jen samé slušné lidi, kteří mají mindráky před panem spisovatelem. tady můj muž byl a choval se tak jako u pana Vaništy, tak jako na Staré poště. A pak už prodavačky zamkly hlavní dveře a tam skrze sklo tloukli dlaněmi další čtenáři, ale bylo to marné, bylo šest hodin a ti poslední dostali poslední podpisy. Můj klenot se zvedl, tak jako jsme odcházeli od svatby ze Zámečku, vonělo z něj pivo a stock… měl kruhy pod očima a kruté vrásky kolem úst, mávl rukou a poděkoval paní vedoucí, dokonce jí políbil ruku. [My jewel went to the bookstore there on National Avenue for the book signing and he wore a beautiful suit made for the occasion and he was decked out with a necktie and his readers crowded round the table while a young woman, most likely a salesclerk, held each book open for my husband to sign, and my husband looked every one of those readers in the eye and asked kindly what they’d like him to write, and then he scrawled his signature and was moved by the whole thing, not like he was pleased with himself, more like all that admiration made him weak in the knees, and he 23 This phrase was not translated. Yüklə 267,05 Kb. Dostları ilə paylaş:
|