Západočeská univerzita V Plzni Fakulta filozofická Bakalářská práce Plótínos a Jedno Petr Jež
Yüklə 0,67 Mb. Pdf görüntüsü
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- 5.4. Vymezení Jedna a hmotný svět
19
jev, který by bez duchovna nevznikl, ale duchovno již neobsahuje. Přímo jeho slovy: „hmota není protihráčem boha…protože není prostě vůbec“. 115
5.4. Vymezení Jedna a hmotný svět „Musí totiž býti něco jednoduchého, které všem věcem předchází a jež se od všech věcí, následujících po něm, musí odlišovat, být u sebe, nesmíšené s tím, co pochází z něho, a opět jiným způsobem mocno přítomnosti u těchto ostatních věcí, být opravdu jedno, nikoliv nějakým jsoucnem a pak jednem. Ani není pravda, že jest jedno; není možný jeho „výměr ani poznání“ (Plat. Parm 142 a 3-4)“ říká se přece, že je „mimo jsoucnost“ (Plat. Rep. 509b9). Kdyby totiž nebylo jednoduché, vně veškeré nahodilosti a složenosti, a kdyby nebylo opravdu jednem, nemohlo by být počátkem. Je ze všech věcí nejsoběstačnější, protože je jednoduché a první ze všech – co totiž není první, věru potřebuje něco, co mu předchází, a co není jednoduché, má zapotřebí jednoduchých, v něm obsažených součástí, aby se z nich mohlo skládat. To co je právě takové, může být pouze jedno.“ 116 Jedno či Dobro je v Plótínově filosofii tím, co se nejobtížněji popisuje. Je však zároveň i tím nejpodstatnějším pro její pochopení. 117
Je to všechno a nic, jak píše Bussanich, je to všude a přitom nikde, je to zdroj (arché) všeho bytí, a také cíl (telos) všeho lidského toužení. 118
Plótínos není první, kdo se pokouší vymezit nejvyššího boha, jež nelze určit ani popsat, on však jako první vypracoval systém, v kterém jasně odlišuje nejvyšší princip bytí od skutečného bytí (tedy Platónovým světem idejí). 119
Jedno se dost často určuje tím, co není, tím že nemá např. žádné lidsky popsatelné vlastnosti. Bondy dodává, že tento bůh nemá ani vědomí ani nic ve smyslu sebe-uvědomění, ale ani vůli, ani nevytváří žádnou aktivitu či pohyb. 120 Jedno se nesmí dát ničím určit, ani minimální podvojností, kterou je např. u intelektu myšlení samo sebe. 121
Také jakékoli pojmenování nejvyššího principu, považuje Plótínos za neuspokojivé. Při názvu Dobra, jež přebírá od Platóna, nám chce naznačit smysl
115
BONDY, E. Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku, s. 23. 116
PLÓTÍNOS, Enn. V 4,1. In: REZEK P. O klidu, s. 13. 117
BUSSANICH, J. Plotinus´s metaphysics of the One. In: Gerson, L. The Cambridge Companion to Plotinus, s. 38. 118
Tamt., s. 38. 119
ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 273. 120
BONDY, E. Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku, s. 22. 121
ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 274.
20
života a jsoucna. 122 Jinými slovy - Dobro je něco „natolik pozitivního, že je zároveň příčinou existence celého vesmíru formovaného bytím i cílem, o nějž všechny věci v tomto světě usilují“. 123
dokonce ani říkat ono ani jest…“ 124 I v případě kdy se pokusíme označit „Jedno původcem, nevypovídáme tím něco, co jest mimoděk vůči němu, nýbrž vůči nám…“ 125
Pokud tedy nelze jasně říci co Jedno je, nabízí se cesta negativního vymezení, tedy tím, co Jedno není. 126
Jsoucna nemohou být Jedno, neboť bez Jedna by vůbec nebyla. „Když se věcem odejme jedno, které o nich vypovídá, již nejsou.“ 127 Duše také nemůže být Jednem, přestože má jedna více než jsoucno, je v ní však mnoho mohoucností, které v ní jedno drží. „Jedno je však pro ni jen jakési dodatečné určení, duše a jedno jsou dvě věci, jako tělo a jedno.“ 128 Ani Duch nemůže být Jednem, ani jako božský duch, protože je a nahlíží a tím je dvojitý: „duch je nutně zapojen do duchovního nahlížení, ovšem duch nejlepší, který
Podle tohoto určitého vymezení, kde se od nejvíce složeného dostáváme k jednodušším, ale nadřazeným formám, lze dospět k absolutně nepostižitelnému Jednu. Podle Plótína není vlastnost, kterou by se Jedno či Dobro dalo charakterizovat, jen snad opisem opravdové svobody, jak uvádí Karfík: „jedině toto nade vším spočívající je opravdu svobodné, protože neotročí ani sobě samému, nýbrž je jen sebou a opravdu sebou, zatímco všechno ostatní je sebou i jiným.“ 130
Jedno je mimo veškeré lidské chápání i ve smyslu lokalizace. Je mimo čas, mimo jsoucno či bytí, nachází se v nekonečnu, není ničím podmíněno, nemá žádnou aktivitu (vyjma svévolné emanace) a přes všechno toto vymezení, z nejvyššího principu vše pochází a vše se k němu touží opět vrátit. Činnost, jež je mu vlastní, jediná, kterou se projevuje, a kterou
122 BONDY, E. Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku, s. 23. 123 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 275. 124 PLÓTÍNOS, Enn. VI 9,3. In: REZEK P. O klidu, s. 55. 125 PLÓTÍNOS, Enn. VI 9,3. In: REZEK P. O klidu, s. 53. 126 BUSSANICH, J. Plotinus´s metaphysics of the One. In: Gerson, L. The Cambridge Companion to Plotinus, s. 40-41. 127
PLÓTÍNOS, Enn. VI 9,1. In: REZEK P. O klidu, s. 37. 128
PLÓTÍNOS, Enn. VI 9,1. In: REZEK P. O klidu, s. 41. 129
PLÓTÍNOS, Enn. VI 9,2. In: REZEK P. O klidu, s. 45. 130
KARFÍK, F. Plótínova metafyzika svobody, s. 204. Yüklə 0,67 Mb. Dostları ilə paylaş:
|