|
Masarykova univerzita Pedagogická fakultaJean Frédéric Joliot-Curie
|
səhifə | 35/54 | tarix | 25.05.2018 | ölçüsü | 1,45 Mb. | | #45690 |
|
19. 3. 1900 – 14. 8. 1958
Nobelovu cenu získal v roce 1935 společně s I. Joliot-Curieovou za společné práce na syntéze nových radioaktivních prvků
-
francouzský chemik
-
studium:
-
po ukončení studia pracoval v továrně na výrobu oceli v Lucembursku
-
roku 1925 byl přijat do pařížského Ústavu pro radium, který vedla M. Curie, a v roce 1930 zde obhájil disertaci věnovanou elektrochemickým vlastnostem radioaktivních a stabilních prvků ve zředěných roztocích
-
v roce 1935 se stal profesorem na Sorbonně
-
v roce 1943 se stal členem Francouzské akademie věd
-
po druhé světové válce se stal ředitelem Ústředí vědeckých výzkumů
-
v roce 1946 byl pověřen vedením Vysokého komisariátu atomové energie
-
v letech 1946–1957 byl předsedou Světové federace vědeckých pracovníků
-
v roce 1926 se oženil s Irene Curieovou, dcerou M. Curie, a od roku 1928 společně systematicky studovali jaderné reakce, které probíhaly při ostřelování jader lehkých prvků paprsky alfa emitovanými poloniem – společně zkoumali neutronové záření a zaměřili se na studium jaderných reakcí, při kterých se ostřelováním alfa částicemi uvolňují z jádra protony a neutrony nebo pozitrony
-
v roce 1934 manželé Curieovi společně objevili umělou radioaktivitu, která měla obrovský význam pro další vývoj fyziky – ukázali, že při umělých přeměnách vznikají nejprve prvky nestabilní, a ty se teprve dalším rozpadem mění na prvky stabilní
Jerome Karle
14. 2. 1917
Nobelovu cenu získal v roce 1985 společně s H. A. Hauptmanem za přímé metody řešení krystalových struktur difrakčními metodami
-
americký chemik
-
studium:
-
univerzita v New Yorku (matematiku)
-
univerzita v Michiganu (obhájil zde doktorskou disertaci v oboru fyzikální chemie-1944)
-
v roce 1944 se stal vedoucím laboratoře pro strukturální výzkum v Naval Research Laboratories
-
v roce 1952 byl jmenován profesorem matematiky a fyziky na univerzitě v Marylendu
-
v roce 1960 se stal hostujícím profesorem na univerzitě v Kielu
-
v letech 1981-1984 byl prezidentem Mezinárodní krystalografické unie
-
v roce 1953 využili společně s H. A. Hauptmanem pro popis krystalové struktury statistické metody, pro kterou vypracovali v roce 1950 matematickou teorii nerovností mezi strukturními faktory
-
společně s H. A. Hauptmanem přinesli řešení přesného popisu krystalových struktur, o které se snažili vědci již od objevu rentgenova záření v roce 1895
Paul Karrer
21. 4. 1889 – 5. 6. 1971
Nobelovu cenu získal v roce 1937 za výzkumy karotenoidů, flavinů a vitamínů A a B2
-
švýcarský chemik
-
studium:
-
univerzita v Curychu (chemii)
-
v roce 1918 se stal profesorem organické chemie na univerzitě v Curychu
-
v roce 1919 se stal vedoucím katedry jako nástupce profesora Wernera
-
na počátku své vědecké dráhy se věnoval studiu organických sloučenin arzénu, což jej přivedlo ke spolupráci s Ehrlichem, jejímž výsledkem byly práce o organických arzénových preparátech a jejich použití v terapii, kde našel uplatnění především salvarsan při léčení pohlavních chorob
-
věnoval se studiu sacharidů, polysacharidů, stereochemii aminokyselin, alkaloidů, objevil enzymatický rozklad sloučenin chitinu, ligninu a celulózy; následovaly práce o glykosidech, lecitinech, tříslovinách a jejich seskupení
-
po roce 1926 se zaměřil na výzkum rostlinných barviv, objevil antokyany, prozkoumal i další rostlinná barviva a zjistil údaje o struktuře jejich molekul, o rozdělení elektronů na atomy v molekule
-
navázal na výzkumy Euler-Chelpina a podařilo se mu izolovat vitamín A, určit jeho konstitucionální vztahy ke karotenu a bez významu nezůstaly ani jeho výzkumy vitamínů C a B2
John Cowdery Kendrew
24. 3. 1917 – 23. 8. 1997
Nobelovu cenu získal v roce 1962 společně s M. F. Perutzem za studie o struktuře globulárních proteinů
-
anglický biochemik
-
narodil se v rodině profesora klimatologie
-
studium:
-
univerzita v Oxfordu
-
univerzita v Bristolu
-
univerzita v Cambridgi
-
během druhé světové války pracoval v Ústavu fyzikální chemie v Cambridgi v oblasti reakční kinetiky a věnoval se problematice radaru
-
poté se zaměřil na biologii, kde jej zaujal výzkum struktury bílkovin
-
od roku 1946 pracoval společně s Perutzem v Cavendishově laboratoři pod vedením L. Bragga a trvale se zaměřil na oblast molekulární biologie
-
stal se vedoucím laboratoře molekulární biologie v Cambridgi a profesorem na zdejší univerzitě
-
ve svých výzkumech struktury bílkovin navázal na poznatky těch, kteří použili k analýze bílkovinné molekuly rentgenových paprsků – tato metoda ale nevedla k cíli, neboť spirálové uspořádání atomů v molekule bílkovin způsobovalo, že rentgenový snímek nedával jasný obraz
-
v roce 1955 společně s Perutzem přišel na myšlenku zkoumat místo čistého hemoglobinu jeho sloučeniny se stříbrem a rtutí, neboť atomy těžkých kovů se dají na rentgenových snímcích snáze identifikovat
-
prozkoumal kolem 110 krystalů, změřil intenzitu kolem 250 rentgenových paprsků a v roce 1957 vytvořil trojrozměrný model myoglobinu a v roce 1960 jeho strukturální vzorec
Aaron Klug
11. 8. 1926
Nobelovu cenu získal v roce 1982 za příspěvek k rozvoji krystalografické elektronové mikroskopie a za objevy týkající se struktury nukleoproteinů
-
anglický molekulární biolog
-
studium:
-
univerzita v Witwates
-
univerzita v Kapském Městě (fyzikální chemii)
-
univerzita v Cambridgi (obhájil zde doktorskou dizertaci)
-
věnoval se fyzikální chemii hemoglobinu
-
v roce 1953 odešel do Krystalografické laboratoře fyzikálního oddělení Birbeckovy koleje jako spolupracovník Rosalindy Franklinové
-
v roce 1958 se stal ředitelem projektu pro výzkum virů a několik let byl ředitelem oddělení pro strukturální studia v laboratoři molekulární biologie Britské výzkumné rady
-
během svého pobytu na Birbeckově koleji se věnoval krystalografickému přístupu ke studiu kulových a spirálových virů
-
na konci 50. let se podílel na vypracování modeli viru tabákové mozaiky, který je nejznámějším schématem viru vůbec
-
na po
-
átku 60. let společně s D. Casparem formuloval fyzikální podstatu stavby jednoduchých samoseskupujících se (samoagregačních) struktur
-
v letech 1964-1968 vyvinul metody optické a digitální difrakce a trojrozměrné digitální rekonstrukce založené na analýze elektronově mikroskopického obrazu
Dostları ilə paylaş: |
|
|