Toto dílo je duševním vlastnictvím Suse cr, s r. o a Novell Inc

20
Práce
v
texto
vém
pr
ost
ˇredí
20.1.1
Práce s pˇríkazovou ˇrádkou
I když se Linux stává stále barevnˇejším a uživatelsky pˇríjemnˇejším, napˇr. díky pro-
gram ˚um ovládaným pomocí menu, z ˚ustává vždycky možnost v krajní situaci použít
klasickou pˇríkazovou ˇrádku.
Co jsou unixové pˇríkazy?
Unixové pˇríkazy jsou:
spustitelné programy
skripty pˇríkazového interpretu (shellové skripty)
skripty v jazycích jako je Perl, Tcl atd.
aliasy pro pˇríkazový interpret (cosi jako shellová makra).
Pokud chcete zavolat v Linuxu obyˇcejný spustitelný program v souboru, napíšete
název tohoto souboru a cestu, kde se nachází (promˇenná PATH). Když ho pˇríkazový
interpret najde a uživatel má práva na jeho spuštˇení (vykonání), pak bude spuštˇen.
Co když je tˇreba programu (napˇr. pˇri kopírování) sdˇelit, se kterým souborem má pra-
covat?
To je pomˇernˇe jednoduché, k tomu slouží tzv. parametry. Ty následují v pˇríkazové
ˇrádce za názvem pˇríkazu a jsou oddˇeleny alespo ˇn jednou mezerou. Mezera nem ˚uže
být souˇcástí parametru, protože funguje jako oddˇelovaˇc jeho ˇcástí; m ˚užete ji tam vložit
pouze v pˇrípadˇe, že uzavˇrete parametr do uvozovek.
Kromˇe toho je obˇcas potˇreba pozmˇenit chování pˇríkazu (napˇr. se má zobrazit adresáˇr
s popisy soubor ˚u místo pouhých názv ˚u soubor ˚u v adresáˇri). K tomu v Linuxu slouží
tzv. volbyoptions. Ty se vždy zadávají za název pˇríkazu a pˇred parametry (výjimky
jsou možné, ale pouze ˇrídce). Volby jsou zpravidla uvozeny symbolem minus (napˇr.
-la
) a mohou v podstatˇe následovat dvˇe schémata:
-a
krátká, v Unixu bˇežná forma
--all
dlouhá, tzv. GNU notace
Pokud je tˇreba použít více voleb, dokáže je mnoho linuxových program ˚u kumulovat.
To znamená, že nemusí být zapisovány jednotlivˇe za sebou uvozené pomocí minus,
ale mohou se spojit do jedné volby, viz pˇríklady rovnocenného zápisu:
271
SUSE LINUX

---

-a -f -r -u
-afru
-frua
Tento pˇríklad také ukazuje, že není d ˚uležité ani poˇradí voleb. Ovšem i zde potvrzuje
výjimka pravidlo.
Abychom tomu nasadili korunu, tak ještˇe jednotlivé volby samy mohou mít opˇet
parametr, viz rovnocenné pˇríklady:
-f nazev_souboru
-f nazev_souboru -f
Pˇritom by mˇelo být jedno, zda napíšete mezi volbou a parametrem mezeru nebo ne.
Pˇríklady
Shrneme-li to, pˇríkazy v Linuxu vypadají napˇríklad takto:
tux@linux:~>fdisk
tux@linux:~>lsmod
tux@linux:~>ls
Tip
Všimnˇete si, že pˇríklad neobsahuje jen samotný pˇríkaz, ale také promt. To
je ˇcást tux@linux:~>. Promt uvidíte na uživatelské textové konzoli vždy. Je
jakousi výzvou, že nyní m ˚užete psát své pˇríkazy. Standardní uživatelský
promt v systému SUSE LINUX vám m ˚uže velmi usnadnit orientaci. První
ˇcást pˇred zavináˇcem je uživatelské jméno, pod kterým pracujete (v našem
pˇrípadˇe tux). Po zavináˇci následuje jméno poˇcítaˇce, které je ukonˇceno
dvojteˇckou (v našem pˇrípadˇe linux). Za dvojteˇckou je vypsán adresáˇr,
ve kterém se zrovna nacházíte. Pokud následuje jen vlnka, pracujete ve
svém domovském adresáˇri. Promt uživatele root se od uživatelského liší. V
našem pˇrípadˇe by vypadal takto:
linux:~ #
Tip
S pˇridáním voleb vypadají pak takto:
272
20.1. Unixové pˇríkazy

---

20
Práce
v
texto
vém
pr
ost
ˇredí
tux@linux:~>fdisk -v
tux@linux:~>ls -l -a
tux@linux:~>ls -la
Dále s parametry:
tux@linux:~>fdisk /dev/hda
tux@linux:~>ls /tmp
A koneˇcnˇe s volbami a parametry:
tux@linux:~>ls -la /tmp
tux@linux:~>rpm -qpl jmeno_balicku.rpm
tux@linux:~>gcc -O mujprogram.c
Podstatné je, že mezera oddˇeluje všechny ˇcásti pˇríkazu, a tím se stává v Linuxu
vyhrazeným znakem.
20.1.2
Adresáˇre a soubory
Všechny informace, at’ se jedná o text, obrázky, databázová data nebo pˇríkazy pro
konfiguraci systému, se ukládají do soubor ˚u, a to v urˇcitém adresáˇri. Pomocí r ˚uzných
nástroj ˚u tools a program ˚u m ˚užete zobrazit pˇrípadnˇe editovat obsah tˇechto soubor ˚u.
Speciálním znakem pro oddˇelování adresáˇr ˚u je v Unixu
/
slash (v DOSuse používá
zpˇetné lomítko). Cesta path je ˇretˇezec jmen adresáˇr ˚u oddˇelených od sebe lomítkem
/
.
Samotné lomítko pak oznaˇcuje koˇrenový adresáˇr rootdir.
Unix rozlišuje velká a malá písmena, tj. název souboru
Emil
není totožný s názvem
emil
. Povinné rozdˇelování na název souboru a pˇríponu, extension není tˇreba, pokud
se nejedná o programy, které to vyžadují (napˇr. latex).
Tip
Pˇríjemným ulehˇcením pˇri zadávání názv ˚u soubor ˚u, resp. adresáˇr ˚u je funkce
klávesy
§
¦
¤
¥
Tab
(tabulátor). Zadejte první písmeno požadovaného souboru
a stisknˇete klávesu
§
¦
¤
¥
Tab
. Program shell shell doplní kompletní název
souboru (pokud nemáte více soubor ˚u zaˇcínajících stejnˇe). Dvojí stisknutí
tabulátoru zobrazí všechny soubory v adresáˇri zaˇcínající ˇretˇezcem, který jste
zadali.
Tip
273
SUSE LINUX

---

Adresáˇrová struktura
Pˇri práci v textovém prostˇredí je rozumné mít pˇrehled o adresáˇrové struktuˇre linux-
ového systému. Základní znalosti o funkce jednotlivých adresáˇr ˚u a významu jejich
obsahu vám totiž nejednou zrychlý práci a usnadní hledání. Nejvýše postaveným
adresáˇrem je
/
. Na obrázku 20.1 na této stranˇe si m ˚užete prohlédnout typický li-
nuxový adresáˇrový strom s domovskými adresáˇri uživatel ˚u
xyz
,
linux
a
tux
.
Adresáˇrová struktura není náhodná, ˇrídí se standardem FHS (Filesystem Hierarchy
Standard). V následujícím seznamu najdete krátký popis linuxové adresáˇrové struk-
tury.
Obrázek 20.1: Adresáˇrová struktura
/
koˇrenový (hlavní) adresáˇr, ve kterém jsou uloženy všechny ostatní adresáˇre
/home
adresáˇr s domovskými adresáˇri uživatel ˚u
/dev
soubory zastupující zaˇrízení (hardware)
/etc
d ˚uležité konfiguraˇcní soubory
/etc/init.d
startovací skripty
274
20.1. Unixové pˇríkazy

---