Vladislav IV

podymne), ale zároveň přijal usnesení, že polský stát nebude nadále zodpovídat za královské finance. Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 297-305.

577 Jan Grottkowski, královský sekretář, jediný rodilý Polák účastnící se jednání o zástavě. NA Praha, ČDK, sign. VE2, kart. 833, fol. 3r, Linec, Putzova relace z 7. ledna 1646.

578 Viz Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 50-61.

579 Filip Huttini, původem Francouz, doktor obojího práva, notář a písař královského soudu. NA Praha, ČDK, sign. VE2, kart. 833, fol. 3r, Linec, Putzova relace z 7. ledna 1646.

580 Král poukazoval na případ lehnicko-břežských knížat a knížete Gundakera z Lichtenštejna držícího prostřednictvím manželky Těšínsko, jimž všem náleží právo disponovat vlastními vojenskými zálohami, solní daň mají pro sebe a náleží jim i právo apelace. Teprve po předložení sbírky slezských privilegií, se císařští vyslanci obhájili, že tomu tak není. Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 52-53.

581 Tyto listiny jsou dnes uloženy ve fondu Česká dvorská komora v Národní archivu Praha: NA Praha, ČDK, sign. VE2, inv. č. 213, 1645, červenec 30, Varšava; Vladislav IV., polský a švédský král vydává plnou moc pro své vyslance k jednání se zástupci císaře Ferdinanda III. o přenesení zástavního práva z panství třeboňského na knížectví opolské a ratibořské a opolské a kozelské komorní panství. Tamtéž, inv. č. 214; 30. července 1645, Varšava, Vladislav IV., polský a švédský král se vzdává zástavního práva na panství třeboňské. Tamtéž, inv. č. 215, 30. července 1645, Varšava, Vladislav IV., polský a švédský král ruší všechny smlouvy a úpisy na 500 tisíc zlatých rýnských pojištěných na třeboňském panství. Tamtéž, inv. č. 216, 1645, 30. července 1645, Varšava, Vladislav IV., polský a švédský král vydává revers na opolské a ratibořské knížectví, které drží právem zástavním. Tamtéž, inv. č. 217, 30. července 1645, Varšava, Vladislav IV., polský a švédský král, jako zástavní držitel opolského a ratibořského knížectví skládá slib věrnosti českému králi jakožto vrchnímu knížeti slezskému; Cese – zřeknutí se nároku k pohledávkám na třeboňském panství vratislavského biskupa Karla Ferdinanda Vasy je přílohou „K“ rozsáhlé Putzovy relace z 28. listopadu 1645 a je vložena do komorního spisu týkajícího se zástavy Opolska-Ratibořska. Na Praha, ČDK, kt. 833, 15. července 1645.

582 Šmerda, M. Opolskie i kozielskie majątky kameralne, s. 536, uvádí, že ještě v roce 1645 měl přitom Vladislav IV. postoupit Kozelsko bratrovi, vratislavskému biskupovi Karlu Ferdinandovi, za půjčku 200 tisíc złp. Proti tomu je zásadně: Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 189, pozn. 89.

583 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 75.

584 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 79. Autor nicméně neuvádí, kde zmíněné informace o vídeňském dvoře získal. Navíc si v této partii knihy poněkud protiřečí, neboť v závěru práce konstatuje, že polská šlechta na královy snahy o získání slezských knížectví žádným zvláštním způsobem nereagovala.

585 Nicolas Léonor hrabě Brégy de Flésselles zastupoval Francii v Polsku od jara roku 1644. Ačkoliv se měl na zimu vracet do Francie, zůstal do roku 1645 a dojednal druhý královský sňatek. Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 84; Czermak, W. Plany wojny tureckiej, s. 356.

586 Przedziecki, R. Diplomatie et protocole (I.), s. 130; Czermak, W. Plany do wojny tureckiej, s. 359.

587 Fukala, R. Slezsko, s. 200-211.

588 Tamtéž, s. 206.

589 Ruppert, Karsten. Die kaiserliche Politik auf Westfälischen Friedenskongress (1643–1648). Münster 1979, s. 214-227.

590 Balcárek, Pavel. František Magnis a Morava, s. 24.

591 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 85.

592 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 832, fol. 268-270, 283-285, 3. listopadu 1645 Opole, relace císařských komisařů.

593 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 832, 5. března 1646 Varšava, Vladislav IV. Leopoldu Vilémovi, jeho odpověď je tamtéž datovaná 21. dubna 1646 Staffeltein. O této korespondenci ovšem podrobně referuje Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 80-82.

594 OeStA/HHStA, StAbt, Polen I, kart. 61, (1644-1646), konvolut 3, 27. května 1646, Varšava, relace Huberta Walderode císaři.

595 Kupní smlouva mezi Vladislavem IV. a hrabětem Františkem Magnisem na jihomoravskou Strážnici ve výši 270 tisíc říšských tolarů, v níž král Vladislav IV. prohlásil Strážnici za administrátorství a hrabství polského krále je datována 20. října 1644. Balcárek, P. František Magnis a Morava, s. 15, 149n.

596 Leszczyński, Józef. Franciszek Magni w službie Władysława IV. Sobótka, roč. 23, 1968, č. 1, s. 25-27.

597 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 91nn.

598 Ve své funkci gubernátora v zastaveném Opolsku-Ratibořsku i v diplomatických službách polského panovníka mohl hrabě předpokládat, že případné konflikty mezi zájmy Habsburka a Vladislava IV. se svezou právě po něm. Tak byl na podzim roku 1647 opět zbaven své moravské funkce zemského podkomořího pro příliš očividné dobré vztahy a jednání se Švédy kvůli kontribuci ze zastavených knížectví a liknavému prosazování zájmů císařových. Bohužel jeho hlavní ochránce Vladislav IV. zemřel a František hrabě Magnis se musel u císaře uhájit sám. Strážnického hraběte to mělo stát řadu citlivých politických informací z prostředí polského královského dvora. Balcárek, P. František Magnis a Morava, s. 23nn; Balcárek, P. Ve víru třicetileté války, s. 391.

599 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 95nn.

600 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 832, 7. listopadu 1646, Varšava, Vladislav IV. Ferdinandovi III. o vyslání Adrzeje Morsdinského (Morsztyna).

601 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 832, 14. a 17. prosince 1646, Prešpurk, dvorská kancelář Ferdinandovi III.

602 Průběh jednání Ferdinanda Caretta je zcela podrobně popsán v závěrečné relaci sepsané v Bratislavě v březnu 1647 a následující odstavce vycházejí právě z ní. NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 832, 20. března 1647 Prešpurk, relace Ferdinanda Caretta císaři fol. 359-376.

603 NA Praha, ČDK, NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 832, 20. března 1647 Prešpurk, relace Ferdinanda Caretta císaři fol. 360; „Philip von Rauthen, ein geborner Schwed, des königl. Printzen Schatzmeister [...] königl. Secretarius.“

604 „Dahero habe ich es [...] in deütschen sprach, ohne unterschrift oder verfänklichen stilo, also bald selbigen nachmittag alss den dritten Febr[uar] eingereicht.“ NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 832, 20. března 1647 Prešpurk, relace Ferdinanda Caretta císaři fol. 365.

605 Leszczyński si vyložil, že se jedná o dary od císaře pro královy úředníky. Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 109, Caretto v relaci ale píše: „Die anderte post der donatien hatt kein difficultet zumahlen E. K. M. ihro bei dem Königl[ichen] pohlnischen hoff anwesenden residenten Huberten Walderode vermög Kaiserl[ichen] schreiben de dato Linz den 18ten April 1646 allergnädigist anbefohlen.“ NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 832, 20. března 1647 Prešpurk, relace Ferdinanda Caretta císaři fol. 877r.

606 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 832, 20. března 1647 Prešpurk, relace Ferdinanda Caretta císaři fol. 377r.

607 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 111-113.

608 Tamtéž, s. 113-114.

609 Tamtéž, s. 115.

610 Tamtéž, s. 115-118; Theatrum Europaeum, sv. 5, s. 1286n.

611 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 124, 186.

612 Leszczyński, Józef. Rządy Bethlena Gabora na Górnym Śląsku (1620–1624), Sobótka, roč. 14, 1959, č. 3, s. 343.

613 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 186.

614 K pojmu folwark více viz Matějek, František. Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska. Studie o přeměnách na feudálním velkostatku v druhé polovině 15. a v první polovině 16. století. Praha 1959, s. 363-366.

615 Údaje jsou pro kozelský statek, z let 1633-1635: přes 30% příjmu z poddanských platů, teprve za nimi je s příjmy dvorové hospodářství a pivovar. Zpětné výdaje do hospodářství na platy, údržbu staveb, nákup surovin tvořily až 67%. K tomu je třeba poznamenat, že statek žil daleko více z obchodu než ze zemědělské produkce. Šmerda, M. Opolskie i kozielskie majątky kameralne, s. 537-543.

616 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 186.

617 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 832, fol. 366, 4. srpna 1645, přehled příjmů z města Ratiboře.

618 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 189n.

619 NA Praha, ČDK, sign. V E 2, kart. 832, fol. 521, 18. srpna 1647, Opolí, Michal Welly prezidetovi slezské komory.

620 Zikmund Kazimír (1640-1647) sedmiletý, jinak zdravý chlapec, zemřel zcela nečekaně, příčinou bylo nejspíš infekční průjmové onemocnění. Pohřbu v Krakově se Vladislav IV. ani nikdo jiný z rodu neúčastnil. Organizace byla svěřena Adamovi Kazanovskému a účastnila se jej pouze část dvora a zástupci opolsko-ratibořských stavů. Czapliński, W. Na dworze, s. 418nn.

621 Czermak, W. Plany wojny tureckiej, s. 359-383.

622 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 136.

623 Tamtéž, s. 138.

624 Zde se v únoru 1648 angažoval i František Magnis, když se pokusil nabídnout císaři, že dlužnou částku zaplatí ze svého výměnou za příjmy z komorních statků Opole a Kozelska z let 1645 – 1647 a roční penzi 25 tisíc zl. rýnských splatných z důchodů, které císaři z knížectví zůstaly. Návrh byl ale odmítnut s tím, že většinu částky chtěl splatit postoupením dlužních úpisů a v hotovosti nabídl pouze 50 tisíc zl. rýnských. Pak František Magnis jistě překvapil, když nabídl panství Strážnici v ceně 250 tisíc zl. rýnských. Kdyby však byl tento návrh přijat, mohl se zároveň zbavit statků na Moravě, a tím i nepříjemností spojených s poddaností císaři.

625 Leszczyński, J. Władysław IV. a Śląsk, s. 142; Epilogem Vladislavova úsilí zůstává skutečnost, že na základě nesplacené půjčky ve výši 600 tisíc zlp. se zástavního práva k Opolsku-Ratibořsku domohla královna Ludvika Marie. Nová polská královna půjčila svému manželovi 660 tisíc zlp. na 7% úrok (46200 zlp.), zárukou byly klenoty, které získala do užívání a zdrojem splátek měla být cla z baltských přístavů a příjmy z Opolska-Ratibořska, valný sněm však odmítl jak splácení z celních přijmů tak uznat tento královský dluh za veřejný. Situaci vyřešil císař svým souhlasem s převodem zástavy zmíněného slezského knížectví na Ludviku Marii. Brzozowski, A. Podstawy finansowe ... Ludwiki Marii Gonzagi. s. 349-351.

626 Jadwiga, žena měšťanského původu, byl provdána za dvořana Wypyského, jemuž král udělil litevské starostwo Merkinė (Merecz), kam poté nadále zajížděl a v okolí pořádal hony. Czapliński, W. Władysław IV. i jego czasy. s. 283n.

627 Czapliński, W. Na dworze, s. 422-425.

628 Stibor, Jiří. Regesta českých listin a listů z knížectví Opolsko-ratibořského (1303) 1457-1731 (Výsledky bohemikálního výzkumu v AP Wrocław z let 1990-1994). SAP, roč. 47, 1997, č. 2, s. 297n, 359-367.

629 Singer, Samuel. Thesaurus proverbiorum medii aevi: Lexikon der Sprichwörter des romanisch-germanischen Mittelalters. Bd. 1, Berlin -New York 1995, s. 82.

630 Český jazyk podobně jako latina, odlišuje s pojmem dluh (debitum) spojené výrazy dlužník (debitor) a věřitel (creditor). V němčině však Schuld znamená povinnost dluh splatit i nárok na splacení, věřitel i dlužník jsou označováni Schuldner. Tato záměna se objevuje i v latinských pramenech až do 16. století takže i věřitel se označuje jako debitor.

631 Malý, Karel - Sivák, Florian. Dějiny státu a práva v Československu do r. 1918. Praha 1988, s. 208-209; Saturník, Teodor. Přehled dějin soukromého práva ve střední Evropě. Praha 1945, s. 135; K problematice s ohledem na české prostředí Urfus, Valentin. Právo, úvěr a lichva v minulosti. Brno 1975.

632 Malý, K - Sivák, F. Dějiny státu a práva, s. 233.

633 Knoll, Ladislav – Schelle, Karel – Vojáček, Ladislav. České právní dějiny. Praha 2008, s. 158.

634 Hendrych, Dušan a kol. Právnický slovník. Praha 2009³, s. 271; Knoll, L. – Schelle, K. – Vojáček, L. České právní dějiny, s. 169.

635 Coign, Helmut. Europäische Privatrecht. Bd. 1, Ältere Gemeines Recht, (1500 bis 1800), München 1985, s. 319-389.

636 Zedler, Johann Heinrich: Grosses Universal Lexicon Aller Wissenschafften und Kuenste, welche bißhero durch menschlichen Verstand und Witz erfunden worden. Leipzig–Halle, 1732–1750, reprint Graz 1993-1999, Bd. XXVII., s. 640-641; Kadlecová, Marta – Schelle, Karel – Veselá, Renata – Vlček, Eduard. Dějiny českého soukromého práva. Plzeň 2007, s. 79.

637 Zedler, J. H. Grosses Universal Lexicon, Bd. XXVII., s. 640n.

638 Winkelbauer, T. Österreichische Geschichte. 1522-1699, Ständefreiheit und Fürstenmacht (I.), s. 516.

639 Kapras, J. Právní dějiny (III./ 2); Vaněček, Václav. Dějiny státu a práva v Československu. Praha 1964; Malý, K - Sivák, F. Dějiny státu a práva.

640 Maur, Eduard. Český komorní velkostatek a trh v druhé polovině 17. století. HS 24, 1975, s. 53-114.

641 Studie k problematice vývoje práva na území zemí Koruny české v pobělohorském období jsou stále vzácné. Situaci poněkud zlepšují příležitostné sborníky. K tomu Malý, Karel – Šouša, Jiří – Kučerová, Klára. Deklaratoria a Novely Obnoveného zřízení zemského. In: Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918, Praha 2002, s. 803n; Coign, H. Europäische Privatrecht., s.117n.

642 Saturník, T. Přehled dějin soukromého práva, s. 97.

643 Malý tento typ označuje jako zástavu zápisnou. Malý, K - Sivák, F. Dějiny státu a práva, s. 212.

644 antichresis - slovo řeckého původu, označuje tu formu zástavní snlouvy, při níž věřitel užívá předmět zástavy ve svůj prospěch a hradí si tak úroky z dlužné částky, užíváno též v podobě ius antichresis. Zedler, J. H. Grosses Universal Lexicon, Bd. 2, s. 281-286.

645 Knoll, L. – Schelle, K. – Vojáček, L. České právní dějiny, s. 169.

646 Z fiducie se potom vyvinulo ruční zástavní právo (pignus), kde věřitel již není vlastníkem, ale má pouze detenci, ale je chráněn držebními interdikty. Saturník, T. Přehled dějin soukromého práva, s. 93n.

647 Tamtéž, s. 94n.; Coign, H. Europäische Privatrecht., s. 323nn.

648 Tamtéž, s. 95-97.

649 Maur, Euard. Český komorní velkostatek v 17. století. Příspěvek k otázce „druhého nevolnictví“ v českých zemích. AUC PH Monographia 49, 1975, Praha 1976, s. 63.

650 Např. k problematice správy statků zastavených Rožmberkům i Rožmberky. Zajímavá je v prvním případě kauza Rožmberkům zastaveného královského hradu a panství Zvíkova (1431-1473), kde se zástavní držitelé museli porovnat s existencí tamějšího manského systému. V druhém připadě Šimůnek poukazuje na ignorování zástavních práv pánů z Wallsee na hrad Rožmberk a Vítkův Kámen při uzavírání příměří rožmberské strany s táborskou ve 20. letech 15. století. Šimůnek, Robert. Správní systém šlechtického dominia v pozdně středověkých Čechách. Rožmberská doména 1418-1472. Práce HÚ AV ČR : Řada A - Monographia sv. 20, Praha 2005, s. 82-86 a 291n.

651 Saturník, T. Přehled dějin soukromého práva, s. 95-97.

652 Maur, E. Český komorní velkostatek, s. 65. Souček, J. Zástava král. komorních statků Zbiroha, Točníka a Králového dvora knížeti Janu z Lichtenštejnu 1710. ČMKČ, roč. 85, 1911, s. 277-278.

653 Hendrych, D. Právnický slovník, s. 1374n; Saturník, T. Přehled dějin soukromého práva, s. 96.

654 Tamtéž.

655 Šimůnek připomíná existenci dvojkolejné správy v případě postoupení, nikoli však zástavou, rožmberského Choustníka (1468-1476) a Soběslavi (1468-1471) dohodou z roku 1468 Zdeňkovi Konopišťskému ze Šternberka. Paralelní působení rožmberských a šternberských úředníků vysvětluje skutečností, že Šternberkům byly vydány pouze hrady a město a nikoliv celé panství. Šimůnek, R. Správní systém, s. 82n.

656 Evans, R. J. W. Vznik habsburské monarchie 1550-1700, s. 199.

657 Maur, E. Český komorní velkostatek, s. 62n.

658 „Služebníci pak a jinší ouředníci a poddaní na tom panství, nechť se jináč nedomnívají, než že též nejjasnější královně Cecílie Renatě tím způsobem, jako jinší služebníci, ouředníci a poddaní v Království českém, jinším pánům, manům a stavům Jeji Milosti, věrností a poddaností povinni a zavázani jsou, vedle zřízení a ustanovení království“ viz příloha 1.

659 „ist darzue die herrschaft Wittingaw in königreich Böheimb vorgeschlagen, dergestalt daß selbige dem könig solte inscribiert werden, sie aber die königin dieselbst zugemuessen, und zu pohsedirn auch ihre leut doch allerzeit mit des konigs im Behaimb vorwissen darauf zu stölten haben, daß auch der könig in Pollen, die andern seine herrn gebrueder und schwestern von diesen praetensionibus ginzlich abledige, salua tamen omni superioritate contributionibus, wein und piergelter, allis comunibus regioneribus und das dan bei ohne dass königs in Böheimb vorwissen, und verwilligung kein absonderliches geben oder verbesserungen angefangenen werden, der offnung und guarnison auch dem könig Behaimb allerzeit freistehe.“ OeStA/HHStA, HA, FAkt., kart. 28, fol. 6-7, Abele: „Constans de negatio Principatus aliorumque Dominiorum“.

660 Tamtéž.

661 „Dabei werden austruckentlich vorbehalten, die der IKM und dero Succesoren als Königen in Böhmen, und oberst. herzogen in Schlesien zustehende Jura und Regalia als, in sonderheit das Jus Superioritatis, die Contributiones zu friedens und kriegs zeiten, Grl. und Particular zöll, bier Aufschlagen, Salzregal, newe Mauthen aufzurichten, die alte zu staigern [...].“ Soat, VsT (Archiv do roku 1784), inv. č. 350, kart. č. 1, sign. IA 1A alfa No. 1e, opis z desk zemských, viz příloha 3.

662 Jireček, Hermenegild (ed.). Obnovené právo a Zřízení zemské dědičného království Českého = Verneuerte Landes-Ordnung des Erb-Königreichs Böhmen 1627. Praha - Vídeň 1888, str. 29n, článek A XX; V Obnoveném zřízení zemském moravském se jedná o článek XI. Soa Třeboň, Rukopisy Třeboň, sign. B 12, Der Röm. Kais. auch zu Hungarn und Böheimb etc. Kön. Mait. Ferdinandi IIdi. Vernaÿerte Lands Ordnung deroselben Erb Margrafthumbs Mähren, 1628, fol. 29-31.

663 Knoll, L. – Schelle, K. – Vojáček, L. České právní dějiny, s. 141.

664 Lenní smlouva reflektuje to, že vazal se přijetím léna podrobuje pravomoci seniora, jeho status svobodné osoby je sice zachován, politické oprávnění vazala přechází však zčásti na seniora. Důležitou součástí právního aktu bylo homagium - přísaha věrnosti na níž navazovala investitura – uvedení v držbu léna. Protože lenní vztah kladl takový důraz na osobní vztah, při změně jednoho ze subjektů se následovalo tzv.