Diplomová práce

Popis ontogeneze květů u Magnolia obovata x M. tripetala a jejích rodičovských druhů (abecední označení v hranatých závorkách vedle číselného označení odpovídají označení v práci Kikuzawa et Mizui 1990, slovní ozačení vyznačené podtrženým písmem vychází z mé vlastní terminologie):
1. [A] malé zelené květní poupě

2. [B] 'poupě kryté' hnědou šupinou

3. [C] 'receptivní poupě' nekryté hnědou šupinou, v horizontu hodin až dnů panenský květ

4. [E] 'panenský květ' s naježenými bliznami (pokud následuje 5b, pak tato fáze přeskočena - blizny jsou v poupatech naježeny a receptivní i několik dní před touto fází a uzavřené květy jakoby v pravé fázi panenského květu neodlišíme od ostatních poupat). Tyčinky jsou přitisklé k androforu. Fáze večerních a odpoledních hodin.

5. [F] 'svíčkový květ' s odvinutými kalichovitými lístky a květ uzavírajícími korunovitými lístky, prašníky uzavřené (stupeň a); netypický svíčkový květ (stupeň b, pseudosvíčkový), který má 'kalich' jen poodhrnutý, květ celkem uzavřený a v době kdy měl být panenský se neotevřel (neotevřený panenský květ formuje [D']); stupeň c, pasvíčkový je květ jakoby svíčkový, vzniklý po uzavření květu mužského - stupně b a c je nutno dále zkoumat (frekvence výskytu a její závislost na vlivu okolního prostředí).

6. [G'] 'mužský květ' neboli 'ježek' (případně 'samčí' - toto označení bych preferoval sloučením s fází 'plochého' květu) s naježenými tyčinkami a vyprašujícími prašníky. Fáze večerních či alespoň odpoledních hodin, den po fázi panenské.

7. [I] 'plochý květ' s bílým okvětím často do plochy (ne nutně) rozprostřeným a tyčinkami již pozvolna vypadávajícími.

8. 'odkvétající květ' který splnil svou funkci (opylen, poskytl pyl či obojí), okvětní lístky začínají hnědnout (stupeň a), schnout (stupeň b) a odpadávat (stupeň c).

9. [J] 'juvenilní souplodí' bez zbytků květních obalů a andrecea, kvalitu opylení prakticky ještě nelze odhadnout.

10. 'bezsemenné souplodí' zjevně sesychající s hnědnoucími semeníky (neplatí u podrodu Yulania) a úbytkem objemu, brzy odpadající (stupeň a), případně s několika potenciálními semeny a zvětšeným objemem alespoň v malé dužnaté části (stupeň b- aby souplodí dozrálo, muselo by obsahovat větší než kritický obsah semen, který je zřejmě závislý i na počtu semeníků /čili i taxonu/).

11. 'semenná zrající souplodí' rostoucí, červenající (stupeň a), s otvírajícími se měchýřky a případně na poutkách visícími semeny (stupeň b - alespoň 2 měchýřky puklé), souplodí spadlé (stupeň c, někdy padají souplodí ještě dužnatá a uzavřená, jindy ze stromů souplodí padají až v zimě či předjaří).

Schéma vývoje květů a souplodí (červeně fáze s možnými opylovači, na prvním řádku modelový průběh, na dolních alternující):

♀→ ☼→ ♂

1----2----3----4----5a----6----7----8a,b,c----9----11a--11b--11c

\------5b-----/ \5c/ \10a \11c--11b

\10b

12 Opylovači
12.1 Atraktanty květů
Žádné dostupné studie testování konkrétních atraktantů květů opylovaných brouky právě pro opylující brouky a testování odlišností atraktivity jednotlivých fází ontogeneze květů dosud patrně neexistují. Za atraktanty květů rodu Magnolia pro opylovače (drobné brouky) lze uvažovat: vizuální podněty - barva (popř. barevné vzory viditelné v UV světle); chemické podněty - vůně; event. tvorba tepla (termogeneze). Hlavními opylovači rodu Magnolia jsou brouci (poprvé popsal Delphino 1975 sec. Yasukawa 1992), nicméně bylo prokázáno i významné opylování blanokřídlými (včely aj.) i dvoukřídlými (mouchy, pestřenky), Yasukawa et al. (1992).

V současné době je uznávána hypotéza mimezující samičí fáze Kikuzawa et Mizui (1990) (automimikry neboli vnitrokvětní mimeze; hypotézu zmiňují i Ishida 2003 či Bernhardt 2000). Předpokladem hypotézy automimiker je, že květy v samičí fázi napodobují květy ve fázi samčí - pylové. Květy v samčí a samičí fázi podle této teorie musí být hmyzem zaměnitelné a hmyz tak květy navštěvuje náhodně, tedy i květy ve fázi samičí, které jsou z pohledu hmyzu bez potravy. Tuto hypotézu podporuje i fakt, že květy v různých fázích ontogeneze se na stromech neobjevují synchronně, ale různě (kritické fáze v odpoledních až večerních hodinách, ovšem různé květy v trochu jinou hodinu a na jiném místě v koruně téže či poblíž rostoucí rostliny).

Má vlastní hypotéza přichází s předpokladem, že hmyz může samičí fázi (květy v samičí fázi) od samčí fáze (květů v samčí fázi) odlišit nebo samičí fázi alespoň může více preferovat a posléze brzy opouštět. Jednotlivé fáze ontogeneze se liší množstvím emitované vůně - v případě Magnolia tamaulipana produkuje samičí fáze 195 μg/květ/h, samčí fáze 126 μg/květ/h vůně, Dieringer (1999). Možná se ale také samičí fáze liší přítomností nějaké důležité složky vůně přítomné ve stopovém množství právě jen v této fázi. Samičí fáze je v případě M. tamaulipana také doprovázena i vyšší termogenezí (rozdíl proti okolní teplotě květů - samičí fáze 1,0-9,3ºC, samčí fáze 0,2-5,0 ºC), Dieringer (1999). Odlišné se jeví i UV vzory květů magnólií v různých fázích ontogeneze. Podle vlastních pozorování (zdokumentováno na 'multimedium-pruhoniciana-fluorescence v UV světle') fluoreskují v UV světle naježené blizny v samičí fázi, báze korunovitých okvětních lístků u květů v přechodové fázi, prašníky a pyl v samčí fázi.

Podle Slavíková (2002) květní nektária obecně nemají rostliny primitivních čeledí opylovaných brouky (tedy i rod Magnolia), sám však mohu potvrdit produkci nektaru u Magnolia obovata x M. tripetala, Daumann (1930) nektária u rodu Magnolia také popisuje. Produkce nektaru však není omezena jen na samičí fázi (rovněž v přechodové fázi - vlastní pozorování). Významné pro samičí fázi mohou být ale i jen bliznové exudáty. Ty podle Thien (1995) sec. Ishida (2003) neobsahují sacharidy, podle Allain et al. (1999) ale ano (identifikována glukóza, fruktóza a sacharóza). Bliznové exudáty také mohou brouky v květech zdržovat a přilákávat na blizny. Bliznové exudáty ale mohou mít i význam pro vizualizaci částí květů v UV světle, kam by měl hmyz přilétat. V případě M. tamaulipana jsou hmyzem konzumovány i korunovité okvětní lístky (Dieringer 1999), takže ani tato fáze není bez přínosu pro hmyz. Tato fáze možná spíše souvisí se sexuální aktivitou hmyzu (výrazná vůně). Opylující hmyz jsem v této fázi nenacházel tak často jako v samčí či přechodové fázi, což lze přisoudit faktu, že tato fáze nenavazuje na žádnou fázi ve které by do květů již mohl pronikat hmyz. V květech v přechodové (svíčkové) fázi hmyz může snadno přečkávat dobu své denní neaktivity, diskutováno Dieringer 1999: 69 ('floral chamber'). Květy přechodové fáze rozhodně nefungují jako past na opylovače, neboť opylovači mohou květy kdykoli opustit i do nich vniknout Thien (1974). Z hlediska potravy pro opylovače květy v přechodové fázi opylovačům žádný užitek nepřinášejí (za určitých podmínek jedině nektar, či v případě M. tamaulipana mohou být dále konzumovány okvětní lístky). V květech v samčí fázi nalézá hmyz dostatek potravy (pyl), hmyz je zde možno pozorovat nejčastěji. Návštěvy přímo této fáze při mobilitě opylovačů nejsou výjimečné (rovněž atraktivní, částečně zaměnitelné se samičí fází).

Vůně květů magnólií mohou účinkovat jako sexuální feromony (kairomony), Schatz (1990) sec. Dieringer (1999: 69). Konkrétněji ale Cyclocephala lurida, opylovač Magnolia tamaulipana, ztratila v dospělosti schopnost tvorby sexuálních feromonů, Haynes et Potter (1995) sec. Dieringer et al. (1999). Sexuální feromony však u rodu Cyclocephala dosud nebyly chemicky identifikovány, Leal (1996) sec. Dieringer et al. (1999). Pakliže rod Cyclocephala feromony (látky sexuálně lákající hmyz) nevytváří, nemají ani magnólie co napodobovat a feromonová teorie nemůže platit (x pakliže ovšem feromonovou funkci magnólie již kdysi nepřebraly za brouky nebo brouci magnóliovou vůni jako feromonovou nezačali cítit). Pravděpodobně však magnóliová vůně květů brouky vzrušuje, je jim signálem možnosti kopulace (mating sites), posléze útočiště během dne a dostatku potravy (pyl, snad i bliznové exudáty). Nejde o pravou symbiózu, kdy magnólie nahrazují sexuální komunikaci brouků, který by se bez magnólií nemohl sdružovat (k tomu by stejně docházelo na místech s prostě dostatkem potravy). Kdyby šlo o úzce symbiotický vztah magnólií a brouků, bylo by možno předpokládat, že v introdukčních podmínkách nemohou být magnólie plodné v důsledku absence lákatelných opylovačů. Proti této hypotéze svědčí předběžné analýzy opylovačů (viz další kapitoly). Jednak se spektra opylovačů různých druhů magnólií v přirozených podmínkách patrně výrazně neliší v závislosti s převažujícím typem sloučenin v jejich vůni, jednak v introdukci magnólie plodné jsou, musejí je opylovat opylovači jiných místních rostlin opylovaných brouky. Vůně květů opylovaných brouky je tedy patrně obecná (stejní opylovači magnólií jako jiných druhů domácích rostlin), platí však spíše pro malé brouky (její univerzálnost je vázána na tyto patrně kosmopolitně rozšířené brouky).

Vlastní vůně jednotlivých druhů magnólií je složena z látek různých skupin, obvykle však u jednotlivých taxonů převažuje určitá skupina látek (v případě M. obovata a M. tripetala methylbenzoát), Azuma et al. (1999). Výrazná vůně je pro kantharofilní květy typická, lidé kantharofilní vůni vnímají (je výrazná), je zajímavé, že je způsobená právě různými sloučeninami (mohou mít nějakého společného jmenovatele, když jsou tak cítit). Na příkladě M. obovata a M. tripetala je zajímavé, že ačkoli methylbenzoát tvoří 55 a 52 % identifikovaných sloučenin vůně, čichově se vůně velmi liší (obecně známo), chemicky je dokumentovatelný rozdíl v přítomností oxidovaného typu monoterpenů u M. obovata a nepřítomností terpenoidů u M. tripetala, Azuma et al. (1999a). Methylbenzoát tvoří 100% složení vůně M. stellata (nezřídka pěstována i v ČR), obvyklou složkou vůně květů magnólií jsou terpenoidy, převládnout mohou ale i uhlovodíky a různé aromatické sloučeniny. Je otázkou, do jaké míry přítomnost aromatických sloučenin ve vůni květů odpuzuje včely a je tak vlastně zajištěno opylování květů brouky (kantharofilie). V případě Magnolia grandiflora byly ovšem zaznamenány v květech také časté návštěvy včel, Allain (1999) a sám mohu návštěvy včel např. u M. stellata potvrdit. Hmyz je lákán především výraznou vůní vycházející hlavně z okvětních lístků, nejméně vonnou částí květů je bazální části květní stopky (androfor), Allain (1999).

Světlá barva květů může mít pro kantharofilii určitý význam, neboť spojuje mnoho kantharofilních druhů rostlin - podle Faegri (1979) jsou kantharofilní rostliny často se zelenavými či bílými květy. Pro naši floru poznamenává Chadt (1921): 'V noci kvetoucí rostliny prý mají květy proto bílé, aby lépe viděny byly od nočního hmyzu. Ale takové květy vydávají současně silnou vůni, i jest pravděpodobno, že spíše tato vůně jest hmyzu vodítkem než bílá barva.' Experimentálně lze význam barvy v lákání hmyzu ověřit lepovými deskami, (předběžně bílé lepové desky bez vůně brouky nelákají a bohatě plodí i červenokvěté a zelenokvěté kultivary a druhy pěstovaných magnólií). Bílá barva květů brouky při lákání usměrňuje, souvislost s nočním opylováním není tak jednoznačná - kritické fáze ontogeneze květů (zejména samičí) se vyskytují i v odpoledních hodinách (za světla). Kantharofilie je spojována i s cykasy, které okvětí vůbec nemají. Květy jsou exponovány na koncích letorostů, tedy po obvodu koruny, kde jsou dobře viditelné (u časněkvetoucích druhů masové kvetení před olistěním, u pozdněkveotcích druhů kontrast velkých květů proti zelené barvě listů na koncích letorostů).

Vedle vůně jsou pro květy charakteristické i UV vzory. Modrá barva v UV světle je považována za atraktant pro včely (Hunt 1998). Pro brouky jsou zřejmě jednoznačně vizualizované receptivní blizny v samičí fázi (brouci se tak zdržují v bliznové části květů, ačkoli vůně z této části květů zřejmě nevychází) a pyl a prašníky v samčí fázi (brouci se vyskytují na orgánech významných z hlediska přenosu pylu).

12.1.1 Užití lepových desek
Bílé lepové desky o rozměrech 20 x 20 cm (průměr otevřených květů se pohybuje kolem 20 cm) v počtu 18 kusů byly v roce 2004 exponovány na koncích letorostů pěstovaných magnólií sekce Rytidospermum v Průhonickém parku a botanické zahradě PřF UK v Praze. Skupiny chyceného hmyzu byly počítány po 1-15 dnech. Doba 1-2 dny je dostatečně dlouhá, aby bylo možno nachytané skupiny hmyzu na deskách spočítat a vyhodnotit (dostatečně velké množství hmyzu), naopak při delší době expozice desek přestává být lep lepivý, desky přestávají být bílé (zachycené nečistoty, množství těl hmyzu), další hmyz se proto již nechytá a také případný déšť může výsledky negativně ovlivnit (za deště hmyz nelétá, voda negativně ovlivňuje lepivost lepu, nicméně přilepený hmyz se z desek obvykle nesmývá).

Lepové desky exponované v r. 2004 v Botanické zahradě PřF UK v Praze nakonec vyhodnoceny nebyly. Získaná data jsou v adresáři 'data-opylovaci-lepovedesky' na přiloženém CD-ROM. Počet much na jedné desce byl nejvíce 41 ks, mšic 29 ks, malých brouků (předpokládaní opylovači) 4 ks, komárů 1 ks, blanokřídlí (lumek) 3 ks, jiné druhy členovců byly vzácné. Zajímavé zjištění přinesla jedna lepová deska na H1/1 (Chotobuz), kde byly chyceny 2 ks drobných brouků, jejichž absencí v daném místě vysvětluji obvyklou neplodnost této rostliny (opylovači se tedy u dané rostliny mohou vyskytovat).

V roce 2005 ještě byly exponovány dvě desky používané v roce 2004 a dvě desky světlejší bílé barvy na kvetoucí Magnolia obovata rostoucí v Botanické zahradě PřF UK v Praze. Kontroly byly dělány po několika hodinách, jednom dni až 4 dnech. Výsledky nenaznačují rozdíly v atraktivitě desek různých odstínů bílé barvy pro hmyz (mouchy, mšice, komáři), který tyto desky lákají (ačkoli v UV světle je otázka fluorescence poněkud složitější - viz 'multimedium-pruhoniciana-fluorescence v UV světle'). Překvapivý byl vysoký počet chycených komárů (až 30 ks) a mšic (až 45 ks).

12.1.2 Fluorescence v UV světle
U osvětleného objektu pomocí UV může dojít k fluorescenci materiálu, ze kterého je tvořen. To se projeví vydáváním viditelného světla, které pozorujeme (a případně fotíme).

Fluorescenci jsem studoval v UV světle o vlnových délkách 254 nm (UVC) a 366 nm (UVA). Bylo třeba si uvědomovat, že záření s vlnovou délkou kratší než 400 nm působí na člověka škodlivě. Zdokumentovány byly rozdíly mezi některými druhy rodu Magnolia (Magnolia obovata x M. tripetala, M. sieboldii, event. M. x soulangena 'Lennei') s květy v různých fázích ontogeneze a papírové čtvrtky potřené lepem (více viz 'multimedium-pruhoniciana-fluorescence v UV světle').

Po presentaci na semináři ÚOCHB AV ČR a následných konzultacích s RNDr. O. Hovorkou byly rovněž navrženy postupy pro výzkum preference vizuálních atraktantů (i v UV světle) před atraktanty chemickými (vůně květů, jednotlivé komponenty této vůně) pro opylovače našich magnólií.

12.2 Druhová spektra opylovačů
Problematika květní biologie rodu Magnolia je shrnuta v 'multimedium-Magnolia-květní biologie', atraktanty květů pro opylovače jsou diskutovány v předešlé kapitole. Má vlastní práce se snažila osvětlit problematiku na příkladě opylovačů v introdukčních podmínkách (našich pěstovaných magnólií, především pak magnólií ze sekce Rytidospermum) a zobecnit tak závěry učiněné na základě studia rostlin studovaných v místech jejich původního výskytu. Hlavní cíle analýz byly následující:
1) Které skupiny hmyzu lze v květech studovaných rostlin nalézt a které se uplatňují jako 'efektivní' opylovači?

2) Liší se spektrum opylovačů mezi studovanými taxony (Magnolia obovata x M. tripetala a jejich kříženec x časněkvetoucí druhy podrodu Yulania)

3) Existují zásadní rozdíly ve spektrech našich opylovačů proti spektrům opylovačů v místě přirozeného výskytu studovaných taxonů?

12.2.1 Členovci přítomní v květech
Hlavní skupiny členovců nalézané v květech byly zaznamenávány. Nejčastější byly svým výskytem v květech drobní brouci (viz dále kapitola efektivní opylovači), u časněkvetoucích druhů magnólií z podrodu Yulania pak také zlatoočky (Chrysopa), v několika případech byly zaznamenány i drobné mušky. Výjimečně v květech bylo možno nalézt i pavouky, mravence, větší druhy brouků či se setkat s náhodnými návštěvami včel. Situaci dokumentují soubory v adresáři 'data-opylovaci-clenovcivkvetech'. V těchto souborech nejsou zaznamenány pozorování včel, které mezi květy přeletují, nikoli se v nich zdržují. Nezřídkavé byly jejich návštěvy u Magnolia stellata, případně u květů 'našich deštníkových magnólií' v samčí fázi (rozhazování tyčinek s již otevřenými prašníky). Pokud jde o vlastní soubory ve výše zmíněném adresáři, pak v souboru 'brouci' je uvedena statistika brouků, v souboru 'zlatoocky' statistika zlatooček a v souboru 'ostatni' zbylé skupiny nalezených členovců v květech magnólií. Statistiky vychází z analýz 1178 květů. V nich bylo nalezeno 596 drobných brouků považovaných za efektivní opylovače, 44 zlatooček a několik mušek. Protože se zlatoočky vyskytovaly pouze v uzavřených květech časněkvetoucích druhů podrodu Yulania, bylo třeba statistiku upravit jen pro tyto druhy. Květů podrodu Yulania bylo analyzováno 1050 kusů. Zlatooček v průměru na květ nebylo více než 2 kusy, kopulace jsem nezaznamenal. Květů rostlin z podrodu Magnolia bylo analyzováno 166, bylo v nich nalezeno 274 drobných brouků (efektivních opylovačů) a 4 mušky.

Nejméně květů s brouky bylo v samičí fázi (brouci do květů teprve nalézají), nejvíce květů bylo v samčí fázi (trvá asi nejdéle), nejvíce kusů brouků bylo v přechodové fázi (celková statistika všech květů).

12.2.2 Efektivní opylovači
Z předchozí kapitoly vyplývá, že za skutečně 'efektivní' opylovače lze považovat drobné brouky, ale případně i malé mušky (v květech vzácnější). Tito opylovači byly nacházeni jak v samčí, tak samičí fázi ontogeneze květů. Sebrány byly ovšem i přímo vzorky opylovačů pro podrobnější studium.

V roce 2003-2005 byli opylovači z květů odsáváni pomocí tzv. exhaustoru do uzavíratelných plastových mikrozkumavek běžně používaných v molekulárních laboratořích. U vzorků byl zaznamenáván údaj o přesné lokalizaci rostlin odkud vzorky pocházely, datum a čas sběru, fáze ontogeneze květu (samičí, přechodová, samčí). Vzorky mohly pocházet i z více květů, pak ovšem pocházely z téže rostliny, fáze ontogeneze květu a doby sběru (10 minut). U vzorků ze samičí fáze květů byl obvykle poznamenáván údaj, zda opylovač byl sebraný přímo z gynecea (papilózních a naježených blizen). Totéž bylo děláno s opylovači časněkvetoucích druhů podrodu Yulania, kde se osvědčilo opylovače sesypávat do uzavíratelných igelitových pylíků (se 'zipem'). V tomto případě bylo často třeba zaznamenat i výskyt pouze přelétavého hmyzu (včely se v květech obvykle dlouho nezdržovaly). Vlastní konzervace a smrcení vzorků opylovačů se uskutečňovala přidáním kousku toaletního papíru navlhčeného octanem ethylnatým. Vzorky opylovačů identifikoval Mgr. P. Špryňar.

Prověření, zda hmyz na svém těle nese pyl opylovaných rostlin, prováděna nebyla, neboť nebylo pochyb o tom, které skupiny se v květech uplatňují jako efektivní opylovači (druhové spektrum nalézaného hmyzu nebylo příliš pestré a za dostatečný důkaz účasti hmyzu předpokládaného jako efektivní byl považován fakt, že dané skupiny hmyzu byly nacházeny jak v samčí, tak samičí fázi, a že žádný jiný hmyz v květech nalézán nebyl ani ve večerních hodinách /žádné můry apod./) a navíc nasáváním hmyzu týmž exhaustorem se mohla pylová zrna na těla hmyzu dodatečně přidat (v trubicích exhaustoru malé množství pylu ulpívalo). Drobné mušky bohužel často sběru unikaly.

Vzorky opylovačů determinoval Mgr. P. Špryňar po konzultacích s RNDr. J. Jelínkem, CSc. Výsledná statistika determinovaných vzorků opylovačů je k dispozici v adresáři 'data-opylovaci-efektivniopylovaci'. Přehled zaznamenaných taxonů ve vzorcích dokumentuje tabulka 12.2.2. Ze statistik vyplývá, že jako efektivní opylovači 'deštníkových magnólií' se v introdukčních podmínkách uplatňují zejména rody brouků Epuraea, Dasytes, Meligethes, Anaspis a čeleď Staphylinidae (rozdíly mezi opylovači M. obovata a M. tripetala či geografickou lokalizací místa sběru opylovačů jsou zanedbatelné). U časněkvetoucích druhů podrodu Yulania jsou hlavními opylovači brouci rodu Meligethes (méně pestré spektrum hlavních opylovačů).

Tabulka 12.2.2 - přehled zaznamenaných taxonů ve vzorcích

Řád	Čeleď, příp. nadčeleď	Označení v tabulkách	Nejpřesnější možné určení
Brouci (Coleoptera)	Carabidae	Amara	Amara sp.
	Staphylinidae
	Elateridae
	Dasytidae	Dasytes	Dasytes cf.plumbeus
	Dermestidae
	Nitidulidae	Epuraea	Epuraea aestiva, E. melina, E. unicolor
		Meligethes	Meligethes aeneus, M. viridescens, M. difficilis
	Cryptophagidae	Cryptophagus	Cryptophagus sp.
	Byturidae	Byturus	Byturus tomentosus
	Scraptiidae	Anaspis	Anaspis sp.
		Mordellidae
		Lathridiidae
	Chrysomelidae	Cassida nebulosa	Cassida nebulosa
		Oulema cf. melanopus	Oulema cf. melanopus
		Chaetocnema	Chaetocnema sp.
		Phyllotreta	Phyllotreta sp.
	Anthribidae	Brachytarsus nebulosus	Brachytarsus nebulosus
	Curculionidae	Ceutorhynchus floralis	Ceutorhynchus floralis
Blanokřídlí (Hymenoptera)	Apoidea	Apoidea
	Apoidea	Apis mellifera	Apis mellifera
	Parasitica	Parasitica
Dvoukřídlí (Diptera)		Diptera
Síťokřídlí (Neuroptera)	Chrysopidae	Chrysopa	Chrysopa cf. carnea
Arachnida		Arachnida