Masarykova univerzita V brně Lékařská fakulta

6NITROOČNÍ ČOČKY

Umělé nitrooční čočky jsou trvalé plastické čočky chirurgicky implantované do oka tak, aby nahradily, výjimečně doplnily vlastní nitrooční čočku. V dnešní době je nejčastější indikací k implantaci IOL náhrada pacientovy zkalené oční čočky.

Vývoj nitroočních čoček

První zmínka o implantaci nitrooční čočky (NOČ) je z roku 1795. Jejím autorem je drážďanský oftalmochirurg Casaamata. Vzhledem k tomu, že tehdy implantace neměly dobré výsledky, bylo od nich na dalších 150 let upuštěno.

Rozvoj moderní techniky implantace NOČ začal v roce 1949, kdy anglický oftal-molog Sir Harold Ridley pozoroval u zraněných pilotů dobrou toleranci polymethyl-metakrylátových (PMMA) fragmentů (úlomků), které se při úrazu dostaly do před-ního segmentu oka. Na základě této zkušenosti začal implantovat PMMA nitrooční čočky ve tvaru disku do zadní komory u pacientů po ECCE (exktrakapsulární ex-trakce).

Později byly implantovány do přední komory jak rigidní, tak i flexibilní čočky po intrakapsulárních operacích – tzv. iris-clip čočky (čočky uchycené na duhovku). Shearing modifikoval flexibilní typ Strampelliho čočky pro implantaci do zadní ko-mory. Následnými modifikacemi této čočky (Pierce, Sinsky, Shearing) se stala ECCE s implantací čočky do zadní komory standardní metodou.

U nás se ve čtyřicátých a padesátých letech zabývali vývojem a implantací nitro-očních čoček profesor Vanýsek společně s J. Altmanem, jednalo se o zadněkomoro-vou čočku ze superakrylu (tvrdý materiál).

Za tvůrce myšlenky vyvinout a implantovat nitrooční čočku jsou považováni Wichterle, Dreyfus a Lim.

Vývoj zadněkomorových nitroočních čoček šel souběžně s vývojem nástrojů a přístrojů užívaných při ECCE a fakoemulzifikaci.

Zavedením nitroočních čoček do klinické praxe získala chirurgie katarakty zcela jiný rozměr a současně pokroky ve vývoji nových materiálů a tvarů těchto implantátů učinily operaci čočky jedním z hlavních směrů refrakční chirurgie 19].

Tab. č. 7: Vývoj nitroočních čoček

1. generace	1949-1954	Zadněkomorové čočky (Ridley)
2. generace	1952-1962	Starší předněkomorové čočky
3. generace	1953-1973	Čočky fixované na duhovku
4. generace	1963-?	Moderní předněkomorové čočky
5. generace	1975-?	Zadněkomorové čočky

Zdroj: Kraus, Oční zákaly tab. 3.2

Charakteristiky umělých nitroočních čoček

IOL má část haptickou a optickou. Haptická část slouží k fixaci a optická nahrazu-je optickou funkci odstraněné čočky. Základní dělení čoček je založeno na místě, kam jsou implantovány, podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, a dále jestli jsou zhotoveny z jednoho kusu materiálu (single-piece IOL), nebo z více kusů jednoho či více materiálů (multi-piece IOL). Další charakteristiky jsou optická mohutnost, za-křivení povrchu, počet ohnisek, tvar okraje optické části, typ spojení mezi haptickou a optickou částí a konstanta A pro výpočet optické mohutnosti.

Obr. č. 42: Umělá zadněkomorová IOL multi-piece
Obr. č. 43: Umělá zadněkomorová IOL single-piece

Zdroj: Kuchynka, str. 399

Nejčastějším materiálem pro výrobu nitroočních čoček je PMMA, silikon, hydro-gel, akrylát.

Chirurg volí čočku nejen podle hodnot optické mohutnosti získané odpovídajícím vzorcem, ale také podle materiálu, designu a rozměrů. Je možné použít různý typ čočky do pravého a levého oka u jednoho pacienta.

Tab. č. 8: Základní charakteristiky nitroočních čoček

Materiál	Tvrdý akrylát	Měkký akrylát	Silikon
Filtry	UV	UV	UV
Haptická část	Single-piece	Single-piece	Multi-piece
		Multi-piece	Single-piece
Optický design	Sférické	Sférické + asférické	Sférické + asférické
	Monofokální	Torické	Torické
		Monofokální	Monofokální
		Multifokální	Multifokální
Typ okraje	Oválný	Ostrý	Ostrý
Dioptrie	-10 až +35 (po 0,5D)
Průměr optiky	6mm
Délka čočky	12,5-13mm
A konstanta	(liší se podle materiálu a designu IOL)

Zdroj: Kuchynka, str. 400

Místa, kam mohou být IOL po odstranění katarakty implantovány jsou v podstatě dvě:

• 
  přední komora (předněkomorová čočka – AC IOL)
  
• 
  zadní komora (zadněkomorová čočka – PC IOL).
  

Oční komory jsou uzavřené prostory uvnitř oka. Přední komora (camera anterior bulbi) je ohraničena zadní plochou rohovky a přední plochou duhovky. Je hluboká asi 3-4mm. Zadní komora (camera posterior bulbi) je ohraničena zadní plochou du-hovky, přední plochou čočky, jejím závěsným aparátem a z boku řasnatým tělesem. Obě komory jsou vyplněné komorovou tekutinou (humor aquosus). Tu z 98% tvoří voda, dále obsahuje NaCl, stopy bílkovin a sacharidů.

Komunikace mezi přední a zadní komorou je zajištěna zorničkou, kudy komorová voda cirkuluje.