Masarykova univerzita V brně Lékařská fakulta
Délka oka (oční koule – bulbus oculi)
Yüklə 0,51 Mb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- 3.4Gullstrandovo schématické oko
3.3Délka oka (oční koule – bulbus oculi)Bulbus má přibližně podobu koule a rozeznáváme na něm podobně jako na zeměkouli přední a zadní pól. Stejným způsobem můžeme ekvátorem rozpůlit oční kouli na přední a zadní polovinu. Myšlené linie vedené po povrchu bulbu přes oba póly nazýváme meridiány. Průměrně má bulbus vzdálenost mezi předním a zadním pólem dlouhou 24,20mm, od ekvátoru k ekvátoru tj. transverzálně 24,10mm a vertikálně 23,60mm. Vzdálenost mezi zadní plochou rohovky ke žluté skvrně obnáší 21,74mm. Oční koule váží přibližně 7g, obsah je udáván 6,5cm3. Novorozenec má průměrnou předozadní délku oka asi 17,0-18,0mm. Tudíž se jedná o oko hypermetropické a průměrná hypermetropie donošeného novorozence bývá +3D. Ve 3 letech je již délka oka 23,0mm. Od 3 do 14 let je růst oka již poma-lý, za rok naroste asi o 0,1mm. Kompenzace narůstání předozadní délky oka spočívá v oplošťování rohovky a čočky. Změna předozadní délky oka o 1mm způsobí změnu refrakce asi o 3D. Zvětšení poloměru křivosti rohovky o 1mm vede ke zvýšení hypermetropie (dalekozrakosti) o 6D 1. Bulbus je umístěn v orbitě sagitálně a úhel mezi osou bulbu a osou očnice je přibližně 23°. Spojnici mezi oběma póly bulbu říkáme oční osa. Tato anatomická osa se prakticky shoduje s optickou osou, což je přímka, která spojuje bod maximálního zakřivení rohovky a obou ploch čočky. Leží na ní také uzlový bod tzv. redukovaného oka. S touto optickou osou nesmíme zaměnit osu vidění (linea visus), což je spojnice centrální jamky v makule a bodu fixace, která prochází uzlovým bodem redukova-ného oka. Tato osa je od optické osy odkloněna temporálně dozadu a je dána 4 až 7° 11]. Obecně můžeme říct, že oko delší s větší axiální délkou (a nezměněnou systé-movou lomivostí: ´O = +58,64D) nebo-li oko myopické má předozadní délku větší než 24mm. Oko s menší axiální délkou kratší nebo-li oko hypermetropické má předozadní délku menší než 24mm (´O = +58,64D). Microphthalmus congenitus je každé vrozené zmenšení koule oční, a to buď sa-mostatné, nebo ve spojení s kolobomy či s dalšími změnami ve formě a stavbě oka. Kritické období pro jeho vznik je období do 3. měsíce těhotenství. Čistý mikroftalmus vykazuje vždy vysokou hypermetropii až +25D. Rozměr ro-hovky je rovněž značně menší, což všechno svědčí pro to, že se zpomalil vývoj oka. Zraková ostrost je i po korekci snížená, bývá hypoplazie makuly a sklon ke glau-komu. Mikroftalmus s kolobomem se často vyskytuje ve spojení s dalšími těžšími anomá-liemi. Čočka je zkalená a často vysunutá ze svého místa. Struktura sítnice je změně-na, oční nerv rudimentální. Oko s tak velkými změnami má samozřejmě značně sní-žené vidění. Mikroftalmus bez kolobomu, ale s jinými vývojovými anomáliemi, může být vy-jádřen v různém stupni. Z jiných anomálií je to např. katarakta, dysplazie sítnice, malá rohovka někdy i s makulami, perzistence hyaloidní tkáně. Všechny tyto poru-chy mohou být vyjádřeny v různém stupni, v těch nejtěžších případech mohou vést až jen k rudimentálnímu oku, které je přechodem k vrozenému anoftalmu. Je zajíma-vé, že i malý zásah v době růstu oka, může vyvolat zastavení jeho růstu. Operační odsátí čočkových hmot u vrozené katarakty může ovlivnit růst oka a i růst očnic. Obr. č. 19: Ekvátor a meridiány oční koule 
Zdroj: Kvapilíková, str. 30 Obr. č. 20: Průměrné hodnoty oční koule 
Zdroj: Kvapilíková, str. 31 Obr. č. 21: Položení bulbu v orbitě 
Zdroj: Kvapilíková, str. 31 3.4Gullstrandovo schématické okoTento nejpodrobnější a dosud užívaný optický model oka sestavil švédský oftal-molog Alvar Gullstrand (1852-1930). Byl vysokoškolským profesorem na univerzitě v Uppsale (Švédsko). V roce 1911 získal Nobelovu cenu za práce v optice oka. Model průměrného lidského oka slouží jako výchozí studijní materiál pro for-mulování očekávaných refrakčních vad oka, zobrazovacích poměrů v něm i pro sa-motnou korekci zraku. Jako předmětové prostředí je uvažován vzduch o indexu lomu n = 1. Rohovku schématického oka vymezuje její přední a zadní lomivá plocha, čočka je tvořena pe-riferní oblastí (kortexem a jádrem), které jsou ohraničeny celkem čtyřmi lomivými plochami. Komorová voda a sklivec mají v modelu shodné indexy lomu n = 1,336. Poloměry křivosti jednotlivých optických ploch, jejich polohu a polohu předměto-vého a obrazového ohniska F a F´, předmětového a obrazového hlavního a uzlového bodu H, H´ a N, N´ a polohu sítnice uvádí spolu s příslušnými indexy lomu. V následující tabulce: hodnoty v závorkách odpovídají maximální akomodaci oka, ostatní hodnoty odpovídají oku neakomodovanému nebo, pokud údaj v závorce chybí, se při akomodaci nemění [10, 22]. Tab. č. 5: Parametry Gullstrandova schématického oka
Zdroj: Kuchynka, str. 107 Celková optická mohutnost této dioptrické soustavy je +58,64D při uvolněné a +70,57D při maximální akomodaci. Předmětová a ohnisková vzdálenost činí -17,055mm a +22,785mm v neakomo-dovaném stavu a -14,169mm a +18,030mm při maximální akomodaci. Vzhledem ke vzájemné poloze obrazového ohniska a sítnice se předmět v nekonečnu zobrazí na sítnici mírně neostře. Tento detailní model o celkem šesti optických plochách vyho-vuje i pro přesné teoretické optické výpočty [10, 22].
AR………………………axiální refrakce no´………………………index lomu oka o´………………………celková optická mohutnost oka 
z dosazení do vztahu vyplývá, že průměrné Gullstrandovo oko je mírně hyper-metropické, což je fyziologická obrana organismu vůči noční myopii. Obr. č. 22: Gullstrandův model oka ve stavu bez akomodace 
Zdroj: Kuchynka, str. 108 Yüklə 0,51 Mb. Dostları ilə paylaş:
|
[
[