Masarykova univerzita V brně Lékařská fakulta

2.3Stádia

Stupeň zkalení čočky lze zaznamenat fotograficky speciální vyšetřovací metodou využívající princip Scheimpflugovy kamery (viz kapitola 5.2).

Při vývoji kortikální katarakty pozorujeme určitá stádia:

• 
  Cataracta incipiens – v červeném reflexu zjišťujeme defekty, které jsou ně-kdy patrné až po rozšíření zorničky, vízus může být normální.
  
• 
  Cataracta progrediens – zvětšování zákalu vede současně k přibývání obsahu vody a zvětšování objemu čočky.
  
• 
  Cataracta intumescens – čočka bobtná, přední komora se stává mělkou, někdy dochází k přechodnému zvýšení nitroočního tlaku, vízus je zhoršen, červený reflex je matně výbavný nebo nevýbavný. Čočka se stává perleťově lesklou.
  
• 
  Cataracta matura – čočka nabývá svůj původní objem. Dříve se čekalo, až katarakta dozraje do tohoto stádia, aby se mohla operovat, dnes už to pravidlem není.
  

Zralá katarakta se vyznačuje:

1. vízus je pokleslý na pohyb nebo světlocit se správnou světelnou projekcí

2. duhovkový stín je vymizelý

3. přední komora je normálně hluboká

4. červený reflex je nevýbavný

• 
  Cataracta hypermatura – zkalené čočkové hmoty až na jádro zkolikvují (zkapalní), čočka je mléčně bíle zkalená 2].
  

2.4Důsledky

Léčba vrozených katarakt se řídí především podle zrakové ostrosti, tj. podle roz-sahu zákalu. V úvahu je třeba brát, zda je postiženo jedno nebo obě oči, zda jsou pří-tomny další oční změny.

U oboustranné syté katarakty je operace nutná co nejdříve, prakticky ihned po zjištění, obvykle před 6. měsícem věku, poněvadž hrozí vznik amblyopie a porucha vidění má nepříznivý vliv na psychický vývoj dítěte.

U jednostranné katarakty si musíme uvědomit, že následná jednostranná neko-rigovaná afakie vede k těžké amblyopii afakického oka. Podstatná je zde doba trvání této situace.

Prognóza vrozené katarakty je vždy nejistá. Po funkční stránce bývá nepříznivá zejména u jednostranné katarakty. Afakii vzniklou operací je nutno korigovat. To realizujeme brýlemi, kontaktními čočkami, event. implantací nitrooční čočky 2].

3PARAMETRY PRO VÝPOČET OPTICKÉ MOHUTNOSTI NITROOČNÍ ČOČKY

Abychom dospěli ke stanovení optimální optické mohutnosti nitrooční čočky, která se bude po vstupních vyšetřeních implantovat do oka, je důležité znát přede-vším celkovou axiální (předozadní) délku oka, jestli se jedná o oko průměrné, kratší nebo-li hypermetropické, delší nebo-li myopické. Zásadní roli hraje také zakřivení rohovky, oplošťování rohovky navozuje hypermetropizaci, naopak vyklenování ro-hovky způsobí myopizaci. V neposlední řadě musíme zjistit v jakém stavu pacient je, jestli se jedná o dítě s vrozenou kataraktou, pacienta s presbyopií a senilní katarak-tou, o kataraktu spojenou s traumatem, různými systémovými chorobami apod.

Ultrazvuková biomikroskopie je zobrazovací metoda využívající vysokofrekvenč-ního ultrazvuku (až 50MHz). Umožňuje zobrazení předního segmentu oka včetně corpus ciliare. Této zobrazovací metody se používá k verifikaci poměrů v přední ko-moře, k zobrazení umístění nitroočních čoček a měření rozměrů přední komory (hloubka, šířka, výška) 10].

Obr. č. 15: Průřez okem



Zdroj: Kvapilíková, str. 32

3.1Rohovka (cornea)

Je hladká, lesklá, průhledná a v místě zvaném limbus přechází do bělimy (tvoří 1/6 tunica fibrosa bulbi). Zevně hraničí se vzduchem a směrem dovnitř je ve styku s komorovou vodou, což zvyšuje její lomivou sílu. Přední plocha rohovky je omý-vána slzami, zadní plocha rohovky komorovou vodou.

Rohovka je vzhledem ke své optické mohutnosti nejdůležitější složkou optického systému oka. Rychle roste: během prvního roku z průměru asi 9,5mm na 11,0 až 12,0mm a její lomivost se snižuje z asi +51,1D na +45,0D 1.

Z celkové hodnoty lomivosti emetropického oka v akomodačním klidu +58,64D připadá na rohovku asi +43,00D  2/3.

Její index lomu je 1,33, zatímco index rozdílu lomu vzduchu, s nímž je rohovka v kontaktu, je 1,00 – rozdíl indexů lomu na rozhraní vzduch/rohovka je tak větší než mezi nitroočními strukturami 18].

Rohovka je vyklenutá dopředu a tento vrchol nebo-li vertex corneae je zároveň polus anterior bulbi. Ve vrcholu je rohovka nejtenčí (0,6mm), v oblasti limbu nej-tlustší (1,2mm).

Má tvar horizontálně uložené elipsy. Horizontálně měří 11,5–12,0mm, vertikálně 11,0mm. Tvar je ovlivněn hlubším zasahováním sklerálních vláken v horní a dolní části rohovky. Je-li horizontální průměr menší než 10,0mm, mluvíme o malé rohovce (mikrocornea), je-li větší než 13,0mm, pak je to velká rohovka (megalocornea). Své konečné velikosti dosahuje již v šestém měsíci života.

Poloměr křivosti pro přední plochu rohovky je udáván 7,7mm, zadní plochy 6,8mm. Rohovka se směrem k limbu oplošťuje. Vertikální meridián bývá zakřiven více (0,5D), což odpovídá fyziologickému rohovkovému astigmatismu. Vysvět-lujeme si ho tlakem horního víčka na bulbus. Za strmou rohovku je považována, když poloměr křivosti je menší než 7,4mm (45,50D). Naopak plochá rohovka má poloměr křivosti větší než 8,2mm (41,25D) [13].
Rohovková pachymetrie – přesné změření tloušťky rohovky - je důležitá pro správnou interpretaci měření výše nitroočního tlaku, dále pro možnost provádění ro-hovkové refraktivní chirurgie.

Existují dvě základní metody měření:

• 
  optická pachymetrie, využívající koherentního polarizovaného světla,
  
• 
  ultrazvuková pachymetrie, využívající mechanického vlnění vysokofrekvenč-ního ultrazvuku.
  

Obr. č. 16: Průměrné rozměry lidské rohovky



Zdroj: Kvapilíková, str. 34