Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

John Cherles Polanyi

23. 1. 1929

Nobelovu cenu získal v roce 1986 společně s D. Herschbachem a Y. T. Leeem za výzkum mechanismů elementárních chemických reakcí a objasnění základních zákonitostí, které určijí průběh chemických procesů na molekulové úrovni

• 
  kanadský chemik
  
• 
  narodil se v rodině vysokoškolského profesora fyzikální chemie
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Manchesteru (v roce 1952 zde obhájil doktorskou disertaci)
    
• 
  působil na univerzitě v torontu
  
• 
  ve své práci navázal jistým způsobem na práci svého otce věnovanou otázkím výzkumu elementárních reakcí v souvislosti s hyperplochami potenciální energie
  
• 
  je autorem mnoha prací o infračervené emisi produktů elementárních chemických reakcí ve velmi zředěných plynech (tzv. metoda zadržené relaxace), které přinesly podrobné informace o obsazení vibračních a rotačních hladin produktů velké řady těchto procesů (např reakcí H+Cl₂, H+F₂, F+H₂) - tyto výsledky se pak staly podkladem pro teoretické práce o souvislostech mezi průběhem elementárních reakcí a charakterem vzájemných interakcí mezi reagujícími částicemi běhm srážky (tj. tvarem příslušné hyperplochy potenciální energie)
  
• 
  výpočtem trajektorií částic na modelových hyperplochách ukázal vliv tvaru hyperplochy a polohy energetické bariéry na to, jaká forma energie je při překonání této bariéry účinná a jakým způsobem je vibrační, rotační a translační energie rozdělena v produktech reakce
  

John Anthony Pople

31. 10. 1925 - 15. 5. 2004

Nobelovu cenu získal v roce 1998 společně s W. Kohnem za objevy, které pomáhají odhalit tajemství obestírající strukturu hmoty

• 
  britský chemik
  
• 
  byl světově uznávaným expertem na molekulární fyziku a teoretickou chemii
  
• 
  od roku 1964 pracoval v USA, přednášel chemii na univerzitě v Chicagu
  
• 
  velmi se zasadil o průnik výpočetní techniky do kvantové chemie
  
• 
  Nobelovu cenu získal za vypracování metodiky chemicko-kvantitativních výpočtů
  
• 
  spolu s Kohnem přispěli k tomu, že v součastnosti umíme modelovat chemické procesy na počítači - chemici už díky tomu nemusejí každou látku, kterou chtějí zkoumat, nejprve laboratorně připravit - místo toho "vytvářejí" základní stavební jednotky nejrůznějších chemikálií přímo na obrazovce počítače a pomocí počítačových programů pak studují vzájemné vazby molekul či atomů, a také různé projevy sloučeniny, která je zajímá
  

George Porter

6. 12. 1920 – 31. 8. 2002

Nobelovu cenu získal v roce 1967 společně s M. Eigenem a R. G. W. Norrishem za výzkum mimořádně rychlých chemických reakcí

• 
  anglický fyzikální chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Leedsu (chemie)
    
  • 
    univerzita v Cambridgi (chemie)
    
• 
  v letech 1938–1941 pracoval na univerzitě v Leedsu
  
• 
  během druhé světové války sloužil v dobrovolném sboru královského námořnictva
  
• 
  v letech 1952–1954 byl zástupcem ředitele oddělení fyzikálně-chemického výzkumu na univerzitě v Cambridgi
  
• 
  v letech 1955–1963 působil jako profesor fyzikální chemie na univerzitě v Sheffieldu a v Londýně
  
• 
  byl členem mnoha vědeckých společností a držitelem mnoha vědeckých vyznamenání
  
• 
  společně s Norrishem zkoumal velmi rychle probíhající chemické reakce – jako výzkumné metody použili fotolýzy bleskovým světlem a reakci vyvolali krátkým intenzívním bleskem, velmi krátce existující reakční meziprodukty, které vznikají při této velmi rychlé chemické reakci, bylo možné sledovat metodou spektrální analýzy
  
• 
  je autorem známé knihy z roku 1962 Chemie pro moderní svět, která se setkala s velkým ohlasem
  
• 
  práce zaměřené na metody umožňující zkoumat velmi rychle probíhající chemické a biochemické reakce představují novou etapu v rozvoji kinetiky a fyzikální chemie
  

Fritz Pregl

3. 11. 1869 – 13. 12. 1930

Nobelovu cenu získal v roce 1923 za objev metody mikroanalýzy organických látek

• 
  rakouský chemik
  
• 
  narodil se v rodině bankovního úředníka
  
• 
  studium:
  
  • 
    universita ve Štýrském Hradci (University of Graz)
    
• 
  v roce 1893 se stal doktorem medicíny ve Štýrském Hradci a stal se zde později i mimořádným profesorem
  
• 
  v letech 1910–1913 se stal profesorem chemie na univerzitě v Insbrucku a pak profesorem fyziologie na univerzitě ve Štýrském Hradci
  
• 
  jeho hlavní vědecké úspěchy spadají do oblasti lékařské chemie – nejprve zkoumal aminokyseliny, poté se zaměřil na analýzu organických látek a na fyziologické experimenty
  
• 
  největší význam má jeho objev a vypracování metody kvantitativní mikroanalýzy organických látek – tato metoda, jejíž zásluhou je možné zpracovávat vzorky o hmotnosti několika miligramů a určit stopové množství látek ve zkoumaných vzorcích, poskytla biochemikům cennou pomůcku pro výzkum chemických vlastností vitamínů a hormonů a stala se jednou ze základních metod celé vědy
  
• 
  ke svým výzkumům si sestrojil i potřebnou aparaturu, známou jako mikrováhy
  
• 
  za první světové války vypracoval pomocí ponorného refraktometru metodu pro zdokonalování existence enzymů v minimálním množství séra
  

Vladimír Prelog

23. 7. 1906 – 7. 1. 1998

Nobelovu cenu získal v roce 1975 za výzkum v oblasti stereochemie organických molekul a reakcí

• 
  švýcarský chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    ČVUT (chemická fakulta)
    
• 
  svou kariéru zahájil v Praze, kde nastoupil v roce 1924 na chemickou fakultu Českého vysokého učení technického – zde ho díky profesoru Votočkovi a profesoru Lukešovi upoutala organická chemie
  
• 
  v roce 1935 odešel jako asistent na univerzitu do Záhřebu a po vypuknutí druhé světové války našel útočiště v Curychu
  
• 
  věnoval se umělé přípravě velmi složitých chemických sloučenin, kde navázal na dřívější práce R. B. Woodwarda, a rozšířil platnost Bredtova pravidla
  
• 
  zajímal se o prostorovou stavbu molekul, o kterou v něm podnítil zájem profesor Lukeš, a v této práci navázal na linii započatou van´t Hoffem
  
• 
  nejvýznamnější je jeho práce při studiu chirálních (opticky aktivních) sloučenin, kde studoval různé typy chirální izomerie, a symetrické indukce – nespokojil se jen se standardní analýzou na základě symetrie, ale zavedl vyčerpávající topologickou klasifikaci chirality a hledal experimentální potvrzení možnosti existence různých typů chirálních sloučenin