Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Robert Sanderson Mulliken

7. 6. 1996 – 31. 10. 1986

Nobelovu cenu získal v roce 1966 za práce v oblasti chemické vazby a elektronových struktur molekul pomocí orbitální metody

• 
  americký fyzikální chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Massachussetský technologický institut (chemie)
    
  • 
    univerzita v Chicagu
    
• 
  pracoval na Harvardově univerzitě v Cambridgi a na univerzitě v New Yorku
  
• 
  stal se profesorem na univerzitě v Chicagu, kde byl také ředitelem laboratoře pro výzkum molekulových struktur a spekter
  
• 
  byl hostujícím profesorem na různých amerických a evropských univerzitách
  
• 
  na počátku své vědecké dráhy se věnoval v letech 1920–1922 oddělování izotopů a v roce 1923 se soustředil na problémy molekulových spekter a struktur
  
• 
  prozkoumal zvláštní typ chemické vazby, při které mají dva atomy v molekule společný pár elektronů, přičemž se zúčastňují na jeho tvorbě – tato vazba nese znaky vazby kovalentní a tím, že se dva atomy společně podílí na tvorbě páru elektronů, objevuje se mimo jejich existujícího kmitání nová oscilace a elektrony vytváří společně elektronové vlnění
  
• 
  objasnil také strukturu a funkci makromolekul, které do té doby nemohly být pro své malé rozměry podrobeny experimentálnímu výzkumu
  
• 
  odhalil mezitvar chemických reakcí a molekulových struktur, které jsou důležité pro výzkum kosmu a mají obrovský význam pro pochopení procesů v organické přírodě
  

Kary Banks Mullis

28. 12. 1944

Nobelovu cenu získal v roce 1993 společně s M. Smithem za svou práci v oboru molekulární genetiky

• 
  americký chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Georgijská technika
    
  • 
    univerzita v Berkeley
    
  • 
    univerzita v San Franciscu
    
• 
  na univerzitě v San Franciscu nějaký čas také přednášel
  
• 
  je členem Americké chemické společnosti
  
• 
  podstatnou část své vědecké práce vykonal jako zaměstnanec soukromé biotechnologické firmy Cetus v Kalifornii
  
• 
  v současné době působí jako nezávislý pracovník-konzultant v La Jolle v Kalifornii
  
• 
  v době svého životního objevu pracoval u soukromé biotechnologické firmy Cetus v kalifornii
  
• 
  zavedl metodu nazvanou polymerázová řetězová reakce (PCR), která se ujala v mnoha laboratořích po celém světě - pomocí této metody je možné ve velmi krátké době několika hodin namnožit třeba i jen jedinou molekulu DNA do množství mnoha nanogramů (pomocí metod současné genetiky je pak možno si DNA dále namnožit stejnou metodou nebo klonováním)
  
• 
  jeho metoda PCR využívá enzymu DNA-polymerázy izolovaného z termofilních bakterií, které žijí v horkých pramenech o teplotě až 100°C - tento enzym je schopen při vysokých teplotách kopírovat dodanou předlohu DNA, jejíž vlákna šroubovice po rozpletení slouží právě jako předloha
  
• 
  zavedl teplotní cyklus, při které je molekula DNA nejprve rozpletena zahřátím na 95°C, pak je ochlazena zhruba na 40°C a je kopírována při 70°C - celý cyklus je možno mnohokrát opakovat a molekula DNA se tak množí geometrickou řadou
  

Giulio Natta

26. 2. 1903 – 1. 5. 1979

Nobelovu cenu získal v roce 1963 společně s K. Zieglerem za objevy v oblasti chemie a technologie vysokých polymerů

• 
  italský chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Miláně (chemie)
    
• 
  od roku 1933 byl profesorem na univerzitě v Pavii
  
• 
  v roce 1935 se stal profesorem fyzikální chemie na univerzitě v Římě a Turíně a v roce 1938 na technologickém institutu v Miláně
  
• 
  veškerá jeho vědecká činnost je věnována výzkumu struktury makromolekulárních uhlíkatých sloučenin, přičemž se mu podařilo objevit technologické základy syntetické výroby nových látek
  
• 
  své první práce zaměřil na výzkum tuhých látek pomocí rentgenové strukturní analýzy a stejnou metodou zkoumal i katalyzátory a struktury některých organických polmerů vysokého polymeračního stupně
  
• 
  v roce 1938 studoval produkci syntetické gumy v Itálii a byl prvním, kterému se podařilo separovat butadien od tzv. buta-1,3-dienu
  
• 
  využil některé Zieglerovy poznatky, které se týkaly organokovových katalyzátorů, a s jejich pomocí objevil novou skupinu polymerů s časově uspořádanou strukturou
  
• 
  na základě jeho poznatků byla průmyslově vyrobena nová termoplastická látka – izotaktický polypropylen – tato nová látka vyrobená firmou Montecatini v roce 1957 dostala název „moplen“, syntetické vlákno „meraclon“, jednovláknitá tkanina „merakrin“ a filmový obal „moplefan“
  
• 
  důležitá je také jeho syntéza nového elastomeru dvěma různými chemickými cestami
  

Walther Hermann Nernst

25. 7. 1864 – 18. 11. 1941

Nobelovu cenu získal v roce 1920 za své vědecké práce v termochemii

• 
  německý fyzik a fyzikální chemik
  
• 
  narodil se v rodině soudce
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzity v Curychu, Berlíně, Štýrském Hradci a Würzburku (fyzika, chemie a matematika)
    
• 
  roku 1894 se stal profesorem teoretické fyziky na univerzitě v Berlíně jako nástupce L. Bolzmana
  
• 
  od roku 1905 byl profesorem a vedoucím ústavu fyzikální chemie na univerzitě v Berlíně
  
• 
  v roce 1921 se stal prezidentem Říšského ústavu technické fyziky v Charlottenburku
  
• 
  zprvu studoval roztoky elektrolytů, přičemž navázal na Arrheniovu teorii elektrolytické disociace a teorii elektromotorické síly v galvanických článcích
  
• 
  objevil rozdělovací zákon (Nernstův zákon), kterého se užívá ke zjištění, v jakém poměru se rozdělí látka ve dvou kapalinách, které se vzájemně nemíchají
  
• 
  rozpracoval difúzní teorii kinetiky heterogenních chemických reakcí probíhajících na hranici fází
  
• 
  v roce 1897 zkonstruoval zvláštní typ elektrické žárovky (Nernstova lampa)
  
• 
  největší význam měly jeho práce v oblasti nízkých teplot – v roce 1906 formuloval třetí hlavní větu termodynamiky, podle které se entropie chemicky stejnorodého tělesa v blízkosti absolutní nuly blíží nulové hodnotě