Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Ernest Rutheford

30. 8. 1871 – 19. 10. 1937

Nobelovu cenu získal v roce 1908 za výzkum a práce v oblasti transmutace prvků a chemie radioaktivních látek

• 
  anglický fyzik
  
• 
  narodil se v rodině farmáře na Novém Zélandu
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v novozélandském Christchurch (matematika a fyzika)
    
• 
  po studiích odešel do Anglie a pod vedením J. J. Thomsona začal pracovat v laboratoři
  
• 
  během svého života působil na mnoha univerzitách a byl členem různých akademií věd po celém světě
  
• 
  v roce 1831 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem „lodr Rutheford of Nelson“
  
• 
  na počátku své vědecké dráhy se věnoval elektromagnetismu a výbojům v plynu, poté se jeho pozornost zaměřila hlavně na výzkum radioaktivního záření a radioaktivity
  
• 
  v roce 1900 objevil, že prvkem s nejvyšší aktivitou je radon (radioaktivní plyn vznikající při rozpadu radia). Společně se Soddym zkoumali jeho vlastnosti a objevili tak poprvé samovolnou přeměnu jednoho chemického prvku v druhý, která vedla později k teorii mechanismu radioaktivního rozpadu
  
• 
  jeho pokusy vedly k důkazu o dělitelnosti atomu a na jejich základě v roce 1911 Rutheford přišel s novým planetárním modelem atomu. Podle tohoto modelu je atom každého prvku složen z kladně nabitého jádra, ve kterém je soustředěna téměř celá hmotnost atomu, a záporně nabitých elektronů obíhajících kolem jádra jako planety kolem Slunce
  
• 
  v roce 1919 poprvé provedl uměle vyvolanou jadernou reakci (osvětlováním atomů dusíku částicemi α získal atomy kyslíku)
  

Leopold Stephen Růžička

13. 9. 1887 – 26. 9. 1976

Nobelovu cenu získal v roce 1939 za práce o polyetylénech a vyšších terpenech

• 
  švýcarský chemik jugoslávského původu
  
• 
  narodil se v české rodině
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Karlsruhe
    
• 
  v letech 1918–1925 působil na univerzitě v Curychu a rok pracoval v továrně na výrobu voňavek v Ženevě
  
• 
  v letech 1926–1929 byl profesorem organické chemie v Utrechtu
  
• 
  po návratu do Curychu se stal profesorem na technice a ředitelem zdejšího ústavu organické chemie
  
• 
  roku 1911 se pod vedením prof. Staudingera věnoval izolaci a určování konstituce fyziologicky účinné látky z květu chryzantémy, která je známá jako dalmatský prostředek proti hmyzu
  
• 
  stal se odborníkem v oblasti analýzy a syntézy přírodních organických látek, především terpenů (karoten, mentol, kafr atd.)
  
• 
  zkoumal alicyklické sloučeniny, vyšší terpeny a látky podobné chininu
  
• 
  později se začal věnovat studiu pohlavních hormonů, a to zejména souvislostem mezi jejich působením a konstitucí
  
• 
  v letech 1934–1935 uskutečnil svou první syntézu mužských pohlavních hormonů androsteronu a testosteronu
  
• 
  věnoval se také aromatickým sloučeninám a při jejich studiu objevil mnohočlánkový uhlíkový kruh a lakton
  

Paul Sabatier

5. 11. 1854 – 14. 8. 1941

Nobelovu cenu získal v roce 1912 za objev metody hydrogenace organických sloučenin za přítomnosti jemně rozptýlených kovů

• 
  francouzský chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    École normale v Paříži
    
• 
  roku 1878 se stal asistentem známého francouzského chemika M. P. Berthelota v Paříži
  
• 
  působil na univerzitě v Bordeaux a na univerzitě v Toulouse, kde se v roce 1884 stal profesorem chemie
  
• 
  byl členem Francouzské akademie věd
  
• 
  Nejvýznamnější jsou jeho práce v oblasti katalytické hydrogenace (tj. obohacování vodíkem) organických sloučenin za pomoci jemně rozptýlených práškových kovů, hlavně niklu jako katalyzátoru. Tato Sabatierova metoda katalytické hydrogenace se uplatnila hlavně při výrobě margarínu, která je založena na přeměně tekutých olejů obsahujících nenasycenou kyselinu olejovou, která se vázáním vodíku pomocí niklu jako katalyzátoru mění na nasycenou kyselinu stearovou v tuhé fázi.
  
• 
  roku 1913 Sabatier publikoval dílo Katalýza v organické chemii, které patří mezi základní díla v oblasti organické katalýzy
  
• 
  později rozpracoval i problémy dehydrogenace organických sloučenin pomocí niklu a jiných kovů a dehydratace pomocí kovů a oxidů
  

Frederick Sanger

13. 8. 1918

Nobelovu cenu získal v roce 1958 za výzkum struktury bílkovin, zejména inzulínu

• 
  anglický biochemik
  
• 
  narodil se v rodině praktického lékaře
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Cambridgi
    
• 
  stal se profesorem na univerzitě v Cambrigi a zde také pracuje v biochemické laboratoři
  
• 
  jeho první vědecké práce byly z oblasti metabolismu aminokyselin
  
• 
  po obhájení doktorské disertace se zaměřil na výzkum bílkovin, a to především na určení jejich chemické struktury
  
• 
  ve své práci navázal na dřívější práce E. H. Fischera, který objevil, že molekuly bílkovin jsou tvořeny řetězcem aminokyselin, ale teprve až nové fyzikální, chemické a fyzikálně-chemické metody pomohly odhalit strukturu těchto řetězců
  
• 
  v roce 1952 prozkoumal strukturu inzulínu a určil přesný sled aminokyselin ve dvou řetězcích, které tvoří jeho molekulu
  
• 
  jako první objevil molekulovou strukturu inzulínu a poprvé dokázal, že inzulín je bílkovinná látka, a tím, že určil jeho strukturu, poprvé určil chemickou strukturu bílkovinné látky vůbec
  
• 
  metoda, kterou ke svému výzkumu použil, našla uplatnění při určování struktury bílkovin
  
• 
  jeho práce mají velký význam zejména pro medicínu, neboť inzulínu se používá k léčení cukrovky