Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Karl Ziegler

26. 11. 1898 – 11. 8. 1973

Nobelovu cenu získal v roce 1963 společně s G. Nattem za objevy v oblasti chemie a technologie vysokých polymerů

• 
  německý chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Univerzita v Marburku
    
• 
  po ukončení vysokoškolského studia působil na univerzitě v Marburku, deset let na univerzitě ve Frankfurtu a od roku 1936 na univerzitě v Halle
  
• 
  v roce 1943 se stal ředitelem Ústavu Maxe Plancka pro výzkum uhlí v Mülheimu
  
• 
  po druhé světové válce se stal spoluzakladatelem Společnosti německých chemiků a v letech 1954–1957 byl také jejím prezidentem
  
• 
  byl prezidentem Společnosti pro vědu o minerálních olejích a o chemii uhlí
  
• 
  celý svůj život se zabýval makromolekulární chemií
  
• 
  věnoval se studiu struktury makromolekulárních organických sloučenin a syntéze cyklického systému
  
• 
  studoval syntézu a reakci organohliníkových sloučenin, rozpracoval technologickou metodu získávání nových syntetických látek cestou katalytické polymerizace nenasycených uhlíkatých sloučenin
  
• 
  objevil, že směs aluminium-trialkylů a malého množství titantetrachloridu (tzv. Zieglerův katalyzátor) je velmi dobrým katalyzátorem, který je vhodný pro polymerizaci etylénu a pro další tzv. stereospecifické polymerizace
  
• 
  zabýval se také syntézou polyetylénu
  
• 
  svými vědeckými pracemi se zasloužil o rozvoj makromolekulární chemie a především o její odvětví vysoké polymerizace
  
• 
  jeho poznatky společně s poznatky Nattovými našli uplatnění ve výrobě plastických hmot a syntetických textilních vláken
  

Richard Adolf Zsigmondy

1. 4. 1865 – 24. 9. 1929

Nobelovu cenu získal v roce 1925 za důkaz heterogenní povahy koloidních roztoků a za jejich výzkum

• 
  německý chemik
  
• 
  narodil se v rodině lékaře
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika ve Vídni
    
  • 
    univerzita v Mnichově (organická chemie)
    
• 
  po ukončení studia se stal soukromým docentem na univerzitě v Berlíně
  
• 
  od roku 1893 přednášel na univerzitě ve Štýrském Hradci
  
• 
  v letech 1897-1900 pracoval ve sklárně v Jeně
  
• 
  v roce 1907 se stal profesorem anorganické chemie na univerzitě v Göttingenu a později i ředitelem zdejšího ústavu anorganické chemie
  
• 
  na počátku své vědecké dráhy se zabýval studiem duhových barev na skle a porcelánu, při kterém objevil, že zbytek organického roztoku po vypálení má různé zabarvení podle množství obsažených oxidů
  
• 
  od roku 1898 se soustředil na rozpracování způsobu získávání koloidních roztoků a jejich ultrafiltrace a vypracoval se na celosvětově uznávaného odborníka v oblasti koloidní chemie
  
• 
  roku 1903 společně s H. F. Siedentopfem zkonstruoval ultramikroskop a v roce 1922 vynalezl ultrafiltr – obě tyto pomůcky jsou důležité pro oddělování koloidů z roztoků a s jejich pomocí Zsigmondy předložil klasifikaci koloidních částeček podle jejich viditelnosti v ultramikroskopu a podle vzájemného působení s rozptýleným prostředím
  

POUŽITÉ INFORMAČNí ZDROJE

Období pravěku

1. 
   BUDIŠ, J. a kol. Historie chemie slovem a obrazem. Brno: PdF MU, 1995. ISBN 80-210-1080-2.
   
2. 
   BUDIŠ, J. a kol. Stručný přehled historie chemie. Brno: PdF MU, 1996. ISBN 80-210- 1463-6.
   

CÍDLOVÁ, H. a B. VALOVÁ. Stručný souhrn historického vývoje chemie. In XXV. mezinárodní kolokvium o řízení osvojovacího procesu. Brno: Univerzita obrany, 2011. s. 379-388. ISBN 978-80-7231-812-4.

3. 
   GREENWOOD, N. N; EARNSHAW, A. Chemie prvků II. 1. čes. vyd. Praha: Informatorium, 1993. ISBN 80-85427-38-9. S. 1320–1374.
   

Paleolit. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2010 [vid. 2010-01-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Paleolit

4. 
   PICHLER, J. Historie chemie. Brno: PřF MU, 1997. ISBN 80-210-1501-2.
   

Neolit. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2010 [vid. 2010-01-25] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Neolit

5. 
   ROZEHNAL, J. Egyptologie. [online]. © 2010 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: http://www.egyptologie.cz/1645/chetite/
   
6. 
   Doba Železná. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 22. 11. 2011 [vid. 2011-12-11].
   Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Doba_%C5%BEelezn%C3%A1.
   

Období starověku

1. 
   BUDIŠ, Josef a kol. Stručný přehled historie chemie. Brno: PdF MU, 1996. ISBN 80-210-1463-6
   
2. 
   CÍDLOVÁ, H. a B. VALOVÁ. Stručný souhrn historického vývoje chemie. In XXV. mezinárodní kolokvium o řízení osvojovacího procesu. Brno: Univerzita obrany, 2011. s. 379-388. ISBN 978-80-7231-812-4.
   
3. 
   PICHLER, J. Historie chemie. Brno: PřF MU, 1997. ISBN 80-210-1501-2.
   
4. 
   Starověké Řecko. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2010 [vid. 2010-01-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Starov%C4%9Bk%C3%A9_%C5%98ecko
   

Období alchymie

1. 
   Alchymie. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2011 [vid. 2010-03-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Alchymie
   
2. 
   Alchymie v historii. PANNA: esoterika a duchovno [online]. ©2004 – 2010 [vid. 2011-03-18]. Dostupné z: http://www.panna.cz/alchymie.5/alchymie-v-historii.77.html
   
3. 
   BANÝR, J. a V. R. NOVOTNÝ. Stručné dějiny chemie a chemické výroby. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.
   
4. 
   BUDIŠ, J. a kol. Stručný přehled historie chemie. Brno: PdF MU, 1996. ISBN 80-210-1463-6.
   
5. 
   CÍDLOVÁ, H., Z. MOKRÁ, a B. VALOVÁ, Obecná chemie. [online]. Brno: PdF MU, 2008.
   

[vid. 2010-01 -25]. Dostupné z: http://www.is.muni.cz

6. 
   Inspectus – Alchymie. Kokrouč [online]. ©2012 [vid. 2011-03-18]. Dostupné z: http://www.kokrouc.estranky.cz/clanky/alchymie/inspectus---alchymie.html
   
7. 
   PROCHÁZKOVÁ, K.. Alchymie. Algernon [online]. [vid. 2011-03-18]. Dostupné z: http://algernon.webzdarma.cz/svet/svetI.html
   
8. 
   FERUS, M. Alchymie. Chemismy [online]. [Praha]: Karlova univerzita, 2005 [vid. 2011-03-18]. Dostupné z: http://chemistry.webzdarma.cz/alchymie.html
   
9. 
   SOLÁROVÁ, M. a K. LICHTENBERG. Vybrané kapitoly z historie chemie. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-81-8.