Marie Curie-Sklodowská
7. 11. 1867 – 4. 7. 1934
Nobelovu cenu získala v roce 1911 za objev radia a polonia, výzkum jejich sloučenin
-
francouzská chemička polského původu
-
narodila se v rodině gymnaziálního profesora matematiky a fyziky
-
studium:
-
univerzita v Paříži (fyzika, matematika) - ženy nesměly v Polsku studovat na univerzitě
-
jako první žena se stala profesorkou na pařížské Sorbonně, jako první žena získala Nobelovu cenu
-
Její první vědecká práce byla z oblasti magnetických vlastností kalených ocelí. Po Becquerelově objevu záření uranových solí zjistila, že toto záření je vlastností uranu a že jej vysílá i thorium – tento jev nazvala radioaktivitou a příslušné látky radioaktivními.
-
za výzkumy radioaktivity získala roku 1903 společně s manželem Pierrem Curie a Henri Becquerelem Nobelovu cenu za fyziku
-
v roce 1898 spolu s manželem Pierem objevila polonium a později radium, za což získala v roce 1911 Nobelovu cenu za chemii
-
v roce 1903 prokázala existenci radia a určila jeho atomovou hmotnost
-
v roce 1910 izolovala radium v kovovém stavu
-
od roku 1914 byla ředitelkou Ústavu radia – pavilonu Curie, kde zdokonalila kvantitativní metodu radioaktivních měření
-
vychovala celou řadu významných badatelů v nové vědní oblasti, kterou založila – radiochemii
-
výzkum v oblasti radioaktivity byl jednou z příčin její smrti
Robert Floyd Curl Jr.
23. 8. 1933
Nobelovu cenu získal v roce 1996 společně s H. W. Krotem a R. E. Smalleyem za objev fullerenů
-
americký chemik
-
studium:
-
Kalifornská univerzita v Berkeley (roku 1957 zde získal doktorát z chemie)
-
od roku 1958 působil na univerzitě v Houstonu
-
v roce 1967 se stal na univerzitě v Houstonu profesorem
-
pracoval v různých vědeckých institucích v Kanadě, v Japonsku, Německu a na Novém Zélandu
-
získal řadu ocenění v USA a v Evropě
-
se Smalleyem pracoval na unikátním zařízení k získávání klastrů (seskupení molekul) lasetovým odpařováním a ochlazováním v nadzvukové trysce; to vedlo v roce 1985 k objevení fullerenů*
-
v roce 1985 pojmenovali objevitelé fullereny na památku zesnulého architekta R. Buckminstera Fullera, který vynalezl konstrukce hgeometricky velmi podobné obřím molekulám uhlíku
* fullereny jsou třetí formou uhlíku vedle hlavních forem - grafitu a diamantu; jsou to obří molekuly složené z dvaceti a více atomů uhlíku ve vrcholech různých mnohostěnů víceméně kulovitých tvarů
Peter Josephus Wilhelmus Debye
24. 3. 1884 – 2. 11. 1966
Nobelovu cenu získal v roce 1936 za studium dipólových momentů a rozptylu elektronů a rentgenova záření v plynech
-
holandský teoretický fyzik
-
studium:
-
technika v Cáchách (elektrotechnika)
-
univerzita v Mnichově (doktorát)
-
na technice v Cáchách se stal po ukončení studia asistentem technické mechaniky
-
stal se profesorem teoretické fyziky na univerzitě v Curychu a v roce 1912 na univerzitě v Utrechtu
-
v roce 1914 se stal ředitelem ústavu obecné fyziky na univerzitě v Gottingenu
-
v roce 1927 se stal profesorem na univerzitě v Lipsku a v roce 1935 na univerzitě v Berlíně
-
v roce 1939 emigroval do USA, byl členem mnoha akademií věd
-
zkoumal difrakci světla, vypracoval teorii měrných tepel krystalů, rozvinul teorii tepelné vodivosti dielektrických krystalů, ve které se tepelná vodivost chápe jako proces šíření ultrazvukových vln
-
známá je jeho dipólová teorie Debyova dielektrika, která objasňuje anomální disperzi v elektrickém spektru
-
rozpracoval teorii a interferenční metodu rentgenových paprsků v krystalickém prášku a kapalinách (tzv. metoda Debye-Scherrerova), která našla uplatnění při zkoumání struktury látek
-
roku 1910 dospěl k vyzařovacímu zákonu jednodušeji než Planck
-
v roce 1911 zdokonalil představu o poklesu měrného tepla
-
v roce 1912 ukázal, že Langevinovu teorii magnetismu lze uplatnit přímo na tepelnou závislost elektrické susceptibility takových kapalin a plynů, jejichž molekuly mají konstantní elektrický moment
30. 9. 1943
Nobelovu cenu získal v roce 1988 společně s R. Huberem a H. Michelem za stanovení trojrozměrné struktury reakčního centra bakteriální fotosyntézy
-
německý chemik
-
studium:
-
roku 1974 obdržel doktorát z biochemie
-
pod vedením profesora Hubera pracoval na disertační práci a pak pokračoval v jeho ústavu v práci až do roku 1988, kdy odešel do Centra lékařských věd v Dallasu
-
Nobelovu cenu získal za studium bílkovinného komplexu, odborně nazývaného pigmento-proteinový komplex, který je složen z několika molekul bílkovin spojených slabými vazebnými silami a který se podílí na fotosyntéze
23. 1. 1876 – 7. 3. 1954
Nobelovu cenu získal v roce 1950 společně s K. Alderem za objev a rozvoj syntézy dienů
-
německý organický chemik
-
studium:
-
univerzita v Berlíně (chemie, fyzika, mineralogie, botanika, filozofie, žákem E.H. Fischera)
-
v roce 1906 se stal profesorem na univerzitě v Berlíně
-
od roku 1916 působil jako profesor na univerzitě v Kielu, kde setrval až do konce svého života
-
na počátku své vědecké činnosti se věnoval výzkumu steroidů
-
vypracoval nový způsob dehydrogenace, uskutečnil dehydrogenaci cholesterolu a dalších steroidů
-
za jeho nejdůležitější objev se považuje objev adiční reakce dienových uhlovodíků s nenasycenými karbonylovými a karboxylovými sloučeninami – tuto reakci pojmenovanou syntéza dienů objevil v roce 1928 společně se svým žákem a pozdějším asistentem K. Alderem (na jejich počest ji pak pojmenovali Diels-Alderovou reakcí) a pomocí této reakce oba vědci syntetizovali velký počet polymerů
-
objev dienové syntézy umožnil syntetickou výrobu mnoha přírodních látek (alkaloidů, voňavek atd.), z nichž největší význam má syntetická výroba vitamínu D
-
dienová syntéza našla uplatnění také v průmyslu plastických hmot
Dostları ilə paylaş: |