Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Sir Cyril Norman Hinshelwood

19. 6. 1897 – 9. 10. 1967

Nobelovu cenu získal v roce 1956 společně s N. N. Semjonovem za výzkumy mechanismu chemických reakcí

• 
  anglický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Oxfordu
    
  • 
    univerzita v Cambridgi
    
• 
  byl prezidentem Chemické společnosti
  
• 
  od roku 1937 byl profesorem na univerzitě v Oxfordu
  
• 
  v letech 1950–1955 byl sekretářem Královské akademie věd a v roce 1955 se stal jejím prezidentem
  
• 
  hlavním bodem jeho práce je problém chemické kinetiky, a to především výzkum mechanismu chemických reakcí – právě Hinshelwoodovy výzkumy potvrdily domněnku některých chemiků, že rovnice, které znázorňují chemické reakce, vyjadřují jen počáteční a koncový stav a že mechanismus těchto reakcí je část podstatně složitější, neboť vznikají mezistupně, řetězové reakce atd.
  
• 
  ve svých dalších výzkumech se zaměřil na studium chemických změn, které probíhají v buňkách bakterií jako biologická odezva na změnu prostředí – jeho práce vedly k objasnění vzniku rezistence bakterií tj. ke vzniku schopnosti přizpůsobit se chemickým léčivům a antibiotikům
  

Jacobus Henricus van't Hoff

30. 8. 1852 – 1. 3. 1911

Nobelovu cenu získal v roce 1901 za objev zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku v roztocích

• 
  holandský chemik
  
• 
  narozen v rodině praktického lékaře
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Delftu
    
  • 
    univerzita v Bonnu
    
  • 
    univerzita v Leydenu
    
  • 
    univerzita v Paříži
    
  • 
    univerzita v Utrechtu
    
• 
  v roce 1878 se stal profesorem chemie, mineralogie a geologie na univerzitě v Berlíně
  
• 
  V roce 1874 vydává práci Chemie v prostoru, kterou se zařadil mezi zakladatele fyzikální chemie a stereochemie. Ve své práci poprvé vysvětlil teorii prostorového uspořádání atomů v molekulách organických sloučenin, která se stala základem současné stereochemie. Při své práci dospěl k závěru, že vlastnosti chemických sloučenin nezávisí jen na počtu atomů jednotlivých prvků, které tvoří molekulu, ale také na uspořádání atomů v prostoru, který molekula zabírá.
  
• 
  mezi jeho nejvýznamnější práce patří výzkum vlastností roztoků a objev vztahů mezi osmotickým tlakem a počtem molekul v roztoku (tzv. van´t Hoffův zákon)
  
• 
  navázal na práce významného chemika a bakteriologa L. Pasteura a vysvětlil také optickou aktivitu organických sloučenin
  

Roald Hoffmann

18. 7. 1937

Nobelovu cenu získal v roce 1981 společně s K. Fukuim za průkopnické teorie chemické reaktivity a jejich aplikace v chemii

• 
  americký chemik
  
• 
  narodil se v rodině inženýra
  
• 
  studium:
  
  • 
    Harvardova univerzita
    
• 
  v roce 1962 získal na Harvardově univerzitě doktorát v oboru chemické fyziky
  
• 
  pod vedením W. Lipscomba a M. Goutermana se zabýval teorií molekulových orbitalů u polyhedrálních molekul, a to především u hydridů boru
  
• 
  v letech 1960-1961 se v SSSR pod vedením kvantového fyzika A. S. Davydova zabýval excitovanými stavy molekul
  
• 
  v roce 1965 se stal profesorem na Cornellově univerzitě
  
• 
  během svého působení na Harvardu v letech 1962-1965 se věnoval teorii reakcí organických sloučenin, která byla základem společné práce s R. B. Woodwardem - v roce 1965 společně formulovali princip zachování orbitalové symetrie*
  
• 
  Woodwardova-Hoffmannova pravidla znamenala obrovský úspěch, jelikož předpovědi průběhu reakcí se staly běžnými a experimentální chemici mohli na základě jednoduchých pravidel rozhodnout, zda reakce vyžaduje zahřívání nebo zda se musí vzorek osvítit, aby připravili požadovanou látku
  

* Podle tohoto principu jsou symetrické vlastnosti molekulovách orbitalů zachovány během celé reakční cesty. Přechodové stavy, které odporují tomuto principu, budou mít vysokou energii a v reakci se neuplatní.

Robert Huber

20. 2. 1937

Nobelovu cenu získal v roce 1988 společně s J. Deisenhoferem a H. Michelem za stanovení trojrozmějné struktury reakčního centra bakteriální fotosyntézy

• 
  německý chemik
  
• 
  v letech 1963-1972 byl ředitelem pro výzkum na technice v Mnichově
  
• 
  v roce 1972 se stal vedoucím oddělení a v roce 1987 se stal ředitelem Ústavu pro biochemii Maxe Plancka v Martinsriedu u Mnichova, kde byla vykonána převážná část jeho práce spojená s udělením Nobelovy ceny za chemii
  
• 
  jeho popis struktury reakčních center je mimořádně záslužným badatelským činem, jelikož na přeměně světelné energie v reakčních centrech závisí takřka všechen život na Zemi - určit strukturu reakčního centra byl velmi nesnadný úkol, proto udělení Nobelovy ceny za chemii Robertu Huberovi je oceněním jeho velmi nelehké a úmorné práce
  

Irène Joliot-Curieová

12. 9. 1897 – 17. 3. 1956

Nobelovu cenu získala v roce 1935 společně s F. Joliot-Curiem za společné práce na syntéze nových radioaktivních prvků

• 
  francouzská chemička
  
• 
  narodila se jako dcera Pierra a Marie Curierových, kteří získali Nobelovu cenu za fyziku v roce 1903 a Marie Nobelovu cen za chemii v roce 1911
  
• 
  studium:
  
  • 
    Sorbonna (chemie a matematika)
    
  • 
    hlavním „učitelem“ byla její matka, která ji již v dětství zasvětila do fyziky
    
• 
  po ukončení studia nastoupila jako asistentka u své matky v Ústavu pro radium, po její smrti se stala ředitelkou ústavu a později vedoucí katedry fyziky na univerzitě v Paříži
  
• 
  v roce 1926 uzavřela sňatek s Frédéricem Joliotem a od té doby na většině vědeckých problémů pracovali společně a podepisovali své práce společným jménem Joliot-Curie
  
• 
  od roku 1928 společně se svým manželem systematicky studovala jaderné reakce probíhající při ostřelování jader lehkých prvků paprsky alfa a v roce 1934 objevili umělou radioaktivitu
  
• 
  společně se svým manželem předpověděli, že radioizotopy lze získat i uměle, jestliže se místo částice α použije jiné částice
  
• 
  objevila neptuniovou radioaktivní řadu chemických prvků
  
• 
  v roce 1939 společně s jugoslávským fyzikem P. Savičem zjistila, že při ostřelování jádra uranu se toto jádro štěpí na další dvě jádra a celý proces je provázen uvolňováním nových neutronů – řešením problémů uvolňování energie z atomového jádra se dostali ke stavbě prvního francouzského jaderného reaktoru, se kterou se začalo po okupaci Francie až v roce 1947