19. 11. 1887 – 12. 8. 1955
Nobelovu cenu získal v roce 1946 za objev krystalizační schopnosti enzymů
-
americký biochemik
-
studium:
-
Harvardova univerzita (chemie, fyziologie, biochemie)
-
byl asistentem na univerzitě v západní Kanadě
-
v roce 1914 se stal profesorem biochemie na lékařské fakultě Cornellovy univerzity v Ithace
-
během svých dvou studijních pobytů ve Švédsku pracoval na univerzitě ve Stockholmu u H. Eulera-Chelpina a na univerzitě v Uppsale u T. Svedberga
-
všechna jeho vědecká práce je zaměřena na výzkum enzymů
-
v roce 1926 objevil mimořádně jednoduchou metodu izolace enzymu ureázy v čisté krystalické formě – tento enzym, který je velmi rozšířený v rostlinách a mikroorganismech, má vlastnost chemicky rozkládat močovinu
-
zkoumal mouku ze semen rostliny, která je v Americe známa pod názvem námořnický bob – tuto mouku smíchal s acetonem, suspenzi potom filtroval a chladil v ledničce, po 24 hodinách našel v roztoku krystalky, které oddělil v odstředivce a podrobným výzkumem zjistil, že krystalky ureázy byly asi sedmsetkrát chemicky aktivnější než mouka z námořnického bobu
-
analýzou krystalů ureázy zjistil, že svým chemickým složením patří mezi bílkoviny
-
společně s T. Svedbergem určil molekulovou hmotnost ureázy a jiných bílkovin
Theodor Svedberg
30. 8. 1884 – 25. 2. 1971
Nobelovu cenu získal v roce 1926 za práce v oblasti disperzních soustav
-
švédský fyzikální chemik
-
studium:
-
po ukončení studia se stal na univerzitě v Uppsale nejprve asistentem, v roce 1900 docentem chemie a po absolvování studijní cesty v Německu, Holandsku a Francii se na univerzitě v Uppsale stal vedoucím katedry fyzikální chemie a v roce 1912 profesorem fyzikální chemie
-
během života se stal členem mnoha akademií věd a vědeckých instituc
-
na začátku své vědecké dráhy se zabýval získáváním koloidních soustav, zejména hydrosolů kovů rozptýlených elektrickou jiskrou při kolísajícím napětí
-
experimentálně potvrdil správnost Einsteinovy a Smoluchowského teorie, Brownova pohybu a také experimentálně prověřil Smoluchowského teorii fluktuace, což mělo veliký význam pro důkaz existence molekul a pro vznik představ o rychlosti a mechanismu chemických reakcí
-
zkoumal optické vlastnosti koloidních roztoků, studoval problémy elektroforézy, rozpracoval ultramikroskopickou metodu pozorování koloidních částic, objevil metodu ultracentrifugace a zkonstruoval ultracentrifugu, s jejíž pomocí odděloval molekuly bílkovin a polymerů
-
převážnou část života se věnoval studiu disperzních soustav, což jsou soustavy tvořené částečkami rozptýlenými v disperzním prostředí (plyn, kapalina, tuhá fáze), a jeho práce mají obrovský význam pro oblast bílkovin a polymerů
Richard Laurence Millington Synge
28. 10. 1914 – 18. 8. 1994
Nobelovu cenu získal v roce 1952 společně s A. J. P. Martinem za objev rozdělovací chromatografie
-
anglický chemik
-
studium:
-
po ukončení studia pracoval ve vlnařském průmyslu
-
v letech 1946–1947 pracoval na univerzitě v Uppsale u A. Tisela
-
po návratu ze Švédska se stal členem Rowettova výzkumného ústavu v Bucksburne
-
rozvíjel chromatografii při hledání nových cest v analýze aminokyselin a při studiu fyzikálních a chemických vlastností různých látek
-
v roce 1941 objevili společně s Martinem nový typ chromatografické analýzy, tzv. rozdělovací chromatografii, která jim umožnila zkoumat makromolekulární sloučeniny
-
zkoumal makromolekuly peptidů, antibiotik a mezilátek při látkové výměně proteinů
-
za pomoci rozdělovací chromatografie se mu podařilo izolovat a prozkoumat nové antibiotikum – gramicidin, který působí aktivně proti různým bakteriím
-
za pomoci rozdělovací chromatografie se mu podařilo také izolovat z bílkovin některé do té doby neznámé aminokyseliny
-
věnoval se také studiu trávení proteinů, uhlovodíků a mikroorganismů souvisejících s tímto trávením – k tomu používal elektrokinetické ultrafiltrace, kterou nahradil složité separační metody, a tato metoda vedla téměř ve všech oblastech chemie k novým objevům
30. 11. 1915 – 16. 11. 2005
Nobelovu cenu získal v roce 1983 za výzkum mechanismu přenosu elektronu v koordinačních sloučeninách
-
americký chemik kanadského původu
-
studium:
-
univerzita v Sascachevanu
-
univerzita v Berkeley (obhájil zde disertační práci)
-
v roce 1941 získal americké občanství a stal se profesorem
-
v letech 1946 - 1961 působil na univerzitě v Chicagu, kde v letech 1956-1959 vedl chemickou fakultu
-
v roce 1962 se stal profesorem na univerzitě ve Stanfordu
-
v roce 1952 publikoval práci, která se zabývala vztahem mezi strukturou komplexních sloučenin a rychlostí jejich substitučních reakcí* - na jeho práci navázala řada škol, které studovaly detaily jednotlivých reakcí
-
v následujícím období se soustředil na reakce přenosu elektronu (tj. reakce dvou různých komplexů, při kterých dochází ke změně formálního mocenství centrálních atomů) - tyto reakce rozdělil do dvou typů, podle mechanismu interakce obou reaktant, a to na reakce vněsférní a na rekace můstkové, později nazvané vnitrosférní
* Taube si všiml, že komplexy některých kovů podléhají substituční reakci velmi rychle, jiné pomalu, a to nezávisle na povaze koordinační sféry. Roztřídil tedy komplexy na substitučně labilní (podléhají rychlé substituci) a substitučně inertní (podléhají pomalé substituci), přičemž ukázal, že labilita a inertnost souvisí s elektronovou strukturou centrálního atomu
Dostları ilə paylaş: |