Vladislav IV

Příloha 1

Zástavní smlouva na třeboňské panství mezi Ferdinandem III. a Vladislavem IV. z 26. září 1637.

Soat, VsT, kn. č. 95, sign. IA 6W gama No. 1, fol. 167-191.⁹⁷⁵
{167} Vysoce urozený Sezima, svaté římské říše hrabě z Vrtby, na Vrchotových Janovicích a Křešicích, JMC⁹⁷⁶ rada, komorník a dvoru JMti hofmistr ve Království českém, a Jan Humprecht Račín z Račína na Hluboši a Bukové, JMC rada a hejtman Menšího Města pražského, přiznali se před úředníky pražskými menšími desk zemských, že jsou svým jménem na místě JMC tento níže, ve dsky zemské vidimus, jakožto od JMC obzvláštní relací ke dskám zemským učiněnou k té věci zřízení relatores tak, jakž táž relací v kvaternu relací novým pomorančovém léta 1638 v pondělí po {168} svatých Třech králích, to jest 11. Januarii pod literou L 10 plněji svědčí, do desk zemských vložiti a vepsati dali.

{169} My Vladislav čtvrtý, z boží milosti král polský, veliký kníže litvanské, ruské, pruské, moskevské, samokotské, linonské, smolenské, černihonské, též švédský, gottský a srbský dědičný král, jakož Cecílie Renata, uherská a česká kněžna, arcikněžna rakouská, kněžna burgundská, štýrská, karintská, karniolská, würtenberská, hraběnka v Tyrolu, známo činíme a vysvědčujeme, též i dědicové i budoucí naši, oznamujíce tímto listem všem, kterým by to věděti náleželo, že jest nejjasnější a nejvyvýšenější kníže pan Ferdinand třetí, z boží milosti volený římský císař, vždy rozmnožitel říše, a německý, uherský, český, dalmatský, chorvatský, slovanský král, arcikníže rakouské, kníže burgundské, štýrské, karintské, karniolské, würtenberské, hrabě tyrolské, jakožto slavné paměti nejjasnějšího a nejvyvýšenějšího pana Ferdinanda druhého, voleného {170} římského císaře a německého, uherského, českého krále, arciknížete rakouského, pana otce JMC nejstarší syn, celého statku dědic, ujec, skrze své jisté komisaře z jedné a skrze dvojíctihodného v Kristu pánu otce Jana Lipského, biskupa kulmenského a pomesanského, a skrze slavného Kašpara Donhoffa, palatina hradčenského a laiscenta boleslavského, radonskonského hejtmana, řečníky naše strany druhé, smlúvami a vejminkami, v které sme dne 9. srpna vešli jménem nejjasnější kněžny, paní Cecílie Renaty, polské a švédské královny, veliké kněžny litvanské, uherské a české kněžny, arcikněžny rakouské, manželky naší a sestry své nejmilejší za věno sto tisíc zlatých rejnských, šedesát krejcarů dobrý a běžný mince německé za každý zlatý počítajíce, nám ustanovil. A přesto jak nám, tak také nejjasnějším bratřem naším a sestře, za dvoje věno, za šťastné paměti někdy nejjasnější matky naší, polské a švédské královny, Annu a Konstancii, tety JMti, až posavad nezaplacené, jinších sto tisíc zlatých též ceny, k tomu i jinších tři sta tisíc zlatých, též ceny, také které před některým lítem {172} již jmenovanému JMC nejmilejšímu zapůjčena jsou, pozůstává, takže od našich již dotčených řečníkův s velikou pilností a z mnohých důležitých příčin horlivě nejednou jednáno jest, aby ten dluh a předpověděný závazek knížectvím neb panstvím, neb jinším nějakým statkem spokojen byl, a tím také aby větší věno za nejjasnější sestru jeho nařízeno bylo. Naproti tomu pak takové a tak těžké, strany nejjasnějšího knížete Ferdinanda třetího, voleného římského císaře, příčiny se stavěly, pro které té prosbě bez veliké a patrné budoucích JMti, též slavného domu rakouského škody a újmy milostivě tomu povoliti nemohl. Pročež to, které nynějšího času sebou způsob přináší zadosti činěný, dobrotivě prokázati a náklonnost svou, kterou k své nejmilejší sestře a nejjasnější královně a k celému nejjasnějšímu domu královskému sigismundskému má, podtvrditi chtíc s jistým svým vědomím a dobře s rozvážlivým oumyslem v tom se otevříti a připověděti ráčil.

Obzvláštně na tu věc spis {174} učiníc, že nejjasnější a nejmilejší sestře své, královně Cecílii Renatě do jejího živubytí od nejjasnějšího krále španělského katolického, ujce, švagra a bratra svého nejmilejšího, platu dvanácte tisíc zlatých rejnských každoročně, který placen v Vídni beze všech odkladův a outrat vysázen bejti má v roce od datum tohoto, jak nejvíc JMt možné bude, objedná a což jestli neobdrží, připověděti a v tom zavázati se ráčil, že to věno sto tisícův zlatých v jednom roce příštím bez prodlení, dalšího odkladu, skutečně vysázeti ráčí, ale aby jak předpověděný sumy, tak také toto věno, netoliko nám samým, ale i nejjasnější a nejmilejší sestře jeho potvrzeno a přítomný snešení obzvláštním ujištěním upevněno bylo.

Město a celé panství třeboňské, v Království českém ležící, se vším právem i právy ochraňovaný, pokudž by k tomu které přináležely, s zámky, vesnicemi, dvory, poddanými, s služebnostmi, s jměním, platy, s důchody, s užitky, se vším, což jse schází, s lesy, s pastvami, s háji, s vrchy, s dolinami, {176} s myslivostmi, s vodami, řekami, s potoky, s lovením ryb, s mlejny, i s jejich místmi a se vší zemí, vornou i nevornou, též se vším tím, což užitek přináší, a v celosti, cožkoliv jest a jakýmkoliv jménem to jmenováno bejti může, též s jinými s všemi právy a obyčeji, mimo ty toliko, které se vespod vynímají, nám Vladislavovi čtvrtému, polskému a švédskému králi a nejjasnějším bratřím našim, a sestře, za předpověděnou čtyři sta tisíc zlatých rejnských sumu a za ustavené věno, totiž sto tisíc zlatých rejnských, jak dlouho to skutečně zaplaceno nebude, v zástavě a v základu zanechal.

A nám, též nejjasnějším bratřím našim a sestře dobrotivě vykázal a zavázal takovým totižto právem a vejminkami, jak následuje, totiž aby dotčené město a panství třeboňské a všecko jeho právo a případnosti s plným užitkem jmenované nejjasnější Cecílie Renatě, manželce naší a sestře JMti nejmilejší, hned od tohoto času až do jejího živobytí, žádným způsobem vyňato zase bejti nemohouc, jí k držení {178} postoupeno bylo, tak kdyby příhoda nějaká k tomu vedla, aby ona na témž místě vedle své libosti osobně bydleti aneb sama neb skrze správce své říditi, spravovati, užitky úplně bráti mohla a povinna byla, z každého sta pět, totižto aby každoročně pět a dvacet tisíc učinilo, z věna totiž ustanoveného a z sumy již dotčené. Kdyby však napřed jmenovaný roční plat nenásledoval, který jestli zaplacen bude, toliko dvaceti tisíc každoročně, tak aby pokudž by toto panství jmenovaný roční plat neb pro příčinu nepřátelův nebo vojákův, aneb z příčiny nenadále příhody zkažené souc, vynésti nemohlo, odjinud zadosti učiniti a všecken nedostatek zastoupiti JMC povinna byla.

Po smrti pak nejjasnější královny Cecílie Renaty, nejjasnější a nejvyvýšenější kníže, pan Ferdinand třetí a jinší králové čeští, praví dědicové budoucí JMti, aby moc měli zaplatiti ty často předpověděné sumy, {181} toho se ujíti a vyplatiti, však tak, abychom, jak dlouho té sumy skutečně a zcela zaplacené nebudou, my a naši též nejjasnější královny budoucí téhož statku v užívání býti a jej týmž způsobem a právem držeti a míti mohli tak dlouho, dokud nám a jiným zcela zadosti učiněno a zaplaceno nebude. Služebníci pak a jinší ouředníci a poddaní na tom panství, nechť se jináč nedomnívají, než že též nejjasnější královně Cecílie Renatě tím způsobem, jako jinší služebníci, ouředníci a poddaní v Království českém jinším pánům, manům a stavům JMti věrností a poddaností povinni a zavázáni jsou vedle zřízení a ustanovení království.

Však bez umenšení týchž měšťanův a poddaných na jejich osoby se vztahujících práv, obdarování, svobod, milostí, jakož i náležitých obyčejův, které od JMti a od předkův jeho, králův českých až posavád spravedlivě obdrželi.

{183} Nejjasnější také královna, manželka naše a sestra JMti nejmilejší, to sobě strany dosazování již jmenovaných ouředníkův a služebníkův v nepřítomnosti své obzvláštně umínila, aby takoví voleni a dosazováni byli, kteří by nejjasnějšímu knížeti Ferdinandu třetímu k nemilosti a k obtížení nepatřili.

Potom i to nechť ujištěno je, aby žádné nové tamž vyzdviženo stavení nebylo, aneb takové nalepšení, které by sto zlatých sumu přebíhalo, za které času platu některá příčina odpovídati a ten by zdržeti chtěla, obzvláštně bez nejjasnějšího knížete Ferdinanda třetího a JMti budoucích vědomí a zalíbení.

Zanechal pak a vymínil nejjasnější kníže pan Ferdinand třetí sobě, dědicům a budoucím svým, králům českým, vladařství, obzvláštně pak, aby správu nařizovati a ji držeti mohl, kdyby toho {184} potřeba ukazovala, však beze škody toho panství a užitků ztenčení, také i to, co se víry a království zachování posledního dotejče, přes to i odvolávání k apelaci, potahování statkův do fiscu, poklady, doly, které by vnově vynalezeny byly, práva silnic, platů ukládání, obzvláštně vinných a pivních a jinších daní ustanovení v obecných potřebách království, jakož i jinší větší královské vznešenosti nebo regaliae a praeminencí.

My pak Vladislav, polský a švédský král, patříce po přijití takového ujištění a základu, jak by nejjasnějším bratřem našim a sestře, na díly nedotčené sumě čtyry sta tisíc zlatých jim náležejících, každému z nich zadosti se učinilo, zase ujistili sme a zavázali se v tom nejjasnějšímu knížeti Ferdinandovi třetímu, dědicům a budoucím {186} jeho, a skrze jmenovaný řečníky to na sebe vzali, že žádné umenšení ani ztenčení státi se nemá, což i my sami i nejjasnější královna, manželka naše nejmilejší, obzvláštními na to listy, že všechněm svrchu jmenovaným věcem, je vděčně přijímajíc, své místo dáti chceme a jedno každé, co se nás a nejjasnější královny, manželky naší, dotejče, zachovati sme připověděli.

Pročež my Vladislav čtvrtý, z boží milosti král, a Cecílie Renata, královna polská a švédská etc., svrchu psaným věcem své místo dáti a podíly z často již jmenovaných sum, nejjasnějším bratřím naším, a sestře, Jejich Jasnostem, zcela a beze všeho umenšení vypraviti a všech škod do konce nejjasnějšího knížete, pana Ferdinanda třetího a JMti dědice a budoucí jeho zbaviti, a všeckno, též jedno každé v tomto a v jiným obzvláštním spisu obsažené stálé zachovati chceme, jakož nyní i s tímto, jak nejlépe býti může, ujišťujem a připovídáme. A to JMti bratrské a dobrotivé prokázání a lásku proti nám, též nejjasnější královně a celému domu královskému {188} sigismundské linie, vděčně a rádi přijímáme. K tomu svolujeme a potvrzujeme, s tím však vysvětlením, kterémuž již páni komisaři JMC na místě JMti přistoupili, aby co jse v svrchu psaným listu ujišťuje, o doplnění dvacíti anebo dvacíti pěti tisíc zlatých z téhož panství povinovati, kdyby zmenšený takový plat byl nějakou příhodou, to též se rozumělo a na to vztahovalo, kdyby to zmenšení takového platu se stalo pro ukládání jinších berní a daní vojenských, tak aby to zmenšení a nedostatek odtud následující, odjinud JMC doplniti povinna byla.

Naposledy, aby jak nám, tak nejjasnějšímu knížeti Ferdinandu třetímu a JMti dědicům a všechněm jinším interesse majícím, tím lépěji a jistěji ujištěno bylo takové odevření a přípověď věna a vykázání základu, též závazek s JMti obzvláštním spisem obsažený a naše, {191} též nejjasnější královny, tímto listem vysvětlené a připověděné ujištění a svolení ke všemu, což nahoře dotčeno jest, aby do desk zemských Království českého položeno bylo, JMC vedle své přípovědi zaporučiti ráčí.

Na potvrzeni toho a patrnější svědomí tento náš list vlastní rukou sme podepsali a pečeťmi našima stvrditi zaporučili.

Datum z Varšavy 26. dne září, léta Páně 1637, království našeho polského pátého a švédského šestého.

Vladislav, král Cecílie, královna

Srovnává se s originálním, kterej JMC jménem nejjasnějšího krále a královny polské přednesen jest a do desk rakouských vložen. Dne 9. listopadu léta 1637 (v) Vídni v Rakousích, v kanceláři císařské rakouské dvořské srovnán jest, což vysvědčuji touto mou vlastní rukou já, níže psaný též JMC registrátor dvorský

Jiří Loker

Zdeněk Ježovský z Lub, místopísař v Království českém