DisertačNÍ práce lidská práva V Evropské unii
Kvantitativní přehled judikatury Soudního dvora
Yüklə 2,12 Mb.
|
5.3.5 Kvantitativní přehled judikatury Soudního dvoraNásledující text popisuje a vysvětluje kvantitativní vývoj případů před Soudním dvorem s problematikou lidských práv. Hlavní otázky, na něž má výzkum odpovědět znějí: jak se vyvíjí počet případů s lidskoprávní relevancí u Soudního dvora v čase? Jak se vyvíjí v čase předmět řízení (tedy namítané porušení práva)? Zodpovězení těchto otázek má přispět k porozumění, nakolik se téma lidských práv zařadilo na agendu Soudního dvora a zda došlo ke zvýšení množství sporů v souvislosti se smluvními revizemi a také k odhalení kategorie typických sporů, jimiž se Soudní dvůr v souvislosti s lidskými právy zabývá a zda tato prodělala ve vývoji nějakou změnu. Časovou horizontální osu rozčleňuji na pětiletá období a vertikální osu dělím dle jednotlivých práv, jež byla předmětem sporu. Je nutné upozornit, že intenzita zabývání se lidskými právy se v případech výrazně liší, od jediné námitky ze strany navrhovatele, k níž následně třeba Soudní dvůr vůbec nepřihlédne, až po systematičtější rozbory. Nicméně z hlediska snahy posoudit, jak se mění v čase frekvence zabývání se lidskoprávními případy, nejsou tyto nuance příliš důležité. Podobnou tabulku vypracovávám pro všechny tři soudní instituce v rámci EU, liší se pouze v kolonkách sloupců z důvodu pozdějšího založení Soudu první instance a Tribunálu pro veřejnou službu, a v řádcích z důvodu projednávání jiných práv. Případy jsou do výzkumu zařazeny na základě výsledků vyhledávací databáze Eur-Lex124 a zadání výrazů „human right“, „human rights“, „fundamental right“ a „fundamental rights“125. Po nezbytném vytřídění případů (například frekventovaný výskyt slova „rightly“) zůstalo 455 případů, které byly zařazeny na základě klasifikačních kritérií – data vydání rozsudku (podle pětiletého období) a předmětného práva – do tabulek podle vydávajících institucí v rámci Soudního dvora (Soudní dvůr, Soud první instance a Soud pro veřejnou službu). Celkově vystihuje nápad lidskosprávních případů u Soudního dvora souhrnná tabulka, do níž jsou zařazeny údaje ze všech tří institucí. Souhrnný počet případů (455) se liší od celkového počtu naříkaného porušení práv (684)126, protože v jednom případu se mohl žalobce domáhat porušení více práv, což se také frekventovaně stávalo, zvláště v kombinaci práva na spravedlivý proces a práva na efektivní soudní ochranu. Tabulka 2: Namítaná porušení lidských práv před Soudním dvorem EU.
Z tabulky jasně vyplývá, že počet případů, v nichž se žalující strana domáhá určení porušení lidskoprávního standardu nebo se dotazuje národní soud v předběžné otázce, neustále stoupá. Během let 1971 až 1985 se před Soud dostalo zhruba stejně případů jako pouze za rok 2006, a to i přesto, že Soudní dvůr postupně přesouvá část své činnosti na další soudní instance v rámci EU. Velký nárůst případů tudíž ještě vynikne při pohledu na tabulku 4, která shrnuje lidskoprávní případy všech institucí. Velmi zajímavá je při pohledu na tabulku Soudního dvora pravidelnost, s níž narůstají jednotlivá práva, o něž se před soudem vede spor – co pětileté období, to dvě až tři nová práva. Novější práva vykazují mnohem nižší frekvenci, než práva před Soudním dvorem již „usazená“ a namítaná v prvních fázích vývoje lidskoprávní judikatury jako například právo na ochranu soukromého nebo rodinného života, procesní práva (práva obhajoby a práva na spravedlivý proces), práva na svobodný výkon podnikatelské činnosti a povolání či majetková práva. Z později „objevených“ práv se častěji vyskytují pouze práva na nediskriminaci (dle státní přislušnosti či dle pohlaví), práva na svobodu projevu a na efektivní soudní kontrolu. Při domáhání se uznání, že došlo k porušení chráněného práva, se strana žalující či dotazující se soud nejčastěji odvolávají na Evropskou úmluvu o lidských právech a podpůrně i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Nacházíme však i odkazy na společné ústavní principy a již velmi zřídka i na další mezinárodní instrumenty, závazné i nezávazné, jako například na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech či Evropskou sociální chartu. U novějších případů se vyskytují i odkazy na Chartu základních práv EU, což lze nejlépe dokumentovat třeba na případu práva na dobrou správu, které se v jiných mezinárodněprávních instrumentech nevyskytuje. Jednoznačně nejčastěji naříkané porušení práva představuje porušení procesních práv ze strany unijních institucí vůči fyzickým či právnickým osobám, k jehož skokovému navyšování dochází od poloviny 90. let. Z hlediska generací práv výrazně častěji Soudní dvůr rozhoduje o právech první generace – tedy právech občanských a politických, přičemž sociální práva (např. právo na sociální podporu) se dostanou před nejvyšší soudní instanci Unie jen velmi zřídka. Tabulka 3: Namítaná porušení lidských práv před Soudem první instance a Soudem pro veřejnou službu.
S neustálým nárůstem případů, které musí Soudní dvůr řešit, jeho postupnou zahlceností a prodlužující se průměrnou dobou trvání případů, se členské státy rozhodly bojovat prostřednictvím zřízení Soudu první instance, jehož vznik umožnila změna primárního práva Jednotným evropským aktem. Soud první instance začal fungovat v roce 1989 a Soudnímu dvoru „odlehčil“ zejména o agendu právnických a fyzických osob proti aktům orgánů ES/EU nebo proti jejich nečinnosti, o žaloby členských států proti Komisi či o případy v oblasti státních podpor, dumpingu, náhrady škody a ochranných známek (Soud první instance 2007). Postupně však dochází i k zahlcení Soudu první instance, a proto na základě novelizace Smlouvy o založení ES smlouvou z Nice mohou v rámci ES/EU vznikat specializované tribunály. Jako první byl zřízen v prosinci 2005 Soud pro veřejnou službu, který se zabývá výhradně spory zaměstnanců ES/EU s institucemi. Zaměstnanecké spory činily v roce 2005 celkem 151 případů, tj. 32,20 % agendy Soudu první instance (Soudní dvůr 2006: 213). V roce 2006 již byl i Soud pro veřejnou službu konfrontován s prvními lidskoprávními případy. V obecnostech platí pro vývoj judikatury Soudu první instance to samé jako v případě Soudního dvora. Mezi jednotlivými pětiletými obdobími dochází zhruba ke zdvojnásobení počtu případů a také k postupnému (oproti Soudnímu dvoru více skokovému) nárůstu naříkaných práv. Téměř přesně to dokazují v rozmezí let 1991 až 2005 procesní práva. Kvantitativně opět zcela jasně dominují procesní práva, s odstupem následují majetková práva, práva principu efektivní soudní kontroly a ochrany a práva na výkon podnikatelské činnosti a povolání. Výrazněji jsou ještě zastoupena práva na ochranu soukromého a rodinného života a zákaz retroaktivity spolu s principem legality. Stejně jako u Soudního dvora naprosto převažují práva první generace, z práv sociálních se objevují například odborová práva, právo na zachování pracovního místa, právo na práci či právo na stávku, ale pouze zcela ojediněle. Tabulka 4: Souhrnná tabulka procesů s lidskoprávní aspektem u Soudního dvora
Souhrnná tabulka nejlépe ukazuje, jak se postupně rozšiřuje seznam chráněných práv, takže Soudní dvůr v současné době uznává většinu práv (v tabulce zařazeno přes tři desítky práv), které nalezneme v ústavách členských států a v mezinárodních úmluvách. Zcela výrazně kvantitativně převažují práva první generace, sociální práva se objevují naprosto výjimečně a navíc, na rozdíl od občanských a politických práv, nebývají v dalších obdobích vznášena před Soudním dvorem znovu (srov. například odborová práva, právo na sociální podporu, právo na zachování pracovního místa apod.). Počet naříkaných porušení práv či dotazů ohledně interpretace ustanovení s lidskoprávní relevancí narůstá konstantním tempem – co pětileté období, to dvojnásobný počet případů. V letech 2001 až 2006 tak bylo před Soudním dvorem rozhodováno o více právech, než v letech 1958 až 2000 dohromady. Konstantní nárůst počtu případů s lidskoprávním prvkem nelze vysvětlit izolovaně, třeba pouhým poukázáním na stále se zvyšující počet porušení lidskoprávních standardů ze strany ES/EU (Soudní dvůr stejně většinou konstatuje, že k porušení práva nedošlo) nebo prostě na stále se nabalující „sněhovou kouli“, kterou Soudní dvůr popostrčil svou zřetelnou deklarací, že považuje základní práva za obecné principy právní. Vysvětlení tkví spíše ve skutečnosti, že s rozvojem pravomocí ES/EU a s přijímáním stále více nových předpisů v nových oblastech se zvyšuje riziko porušení chráněného práva ze strany orgánů Unie. Stejně tak poukazování na porušení práva jistě funguje jako vzor, nicméně existují i další fenomény mající vliv na stále se zvyšující počet namítaných porušení základních práv. Mezi ně patří zejména nárůst počtu případů před Soudním dvorem celkově. Jistý vliv, jak na počet případů před Soudním dvorem celkem, tak na počet lidskoprávních případů, může mít též rozšiřování ES/EU v tempu co desetiletí, to jedna vlna. Žádné rozšíření samo o sobě by však nedokázalo vysvětlit stálý nárůst případů, protože ani v jediném případě se kvantitativní nárůst obyvatel ani nepřibližuje jedné polovině dosavadního počtu obyvatel v jurisdikci ES/EU a jejích orgánů. Platí to zvláště o rozšíření v polovině 90. let, kdy k Unii přistoupily Rakousko, Finsko a Švédsko127, tedy státy řadící se spíše k menším středně velkým státům. Zajímavý pohled nabízí postupná akcelerace počtu případů, když v pětiletých obdobích v letech 1976 až 1990 roste počet naříkaných práv vždy o méně než o 100 % (15 – 21 – 37), v dalším pětiletém období (1991 až 1995) se 100% nárůstu počet práv přibližuje (37 – 72) a teprve v letech 1996 až 2000 a 2001 až 2005 se počet případů více než zdvojnásobuje (147 a 308). Předpokládám, že na této akceleraci růstu mají podíl smluvní revize (zejména Jednotný evropský pakt, Maastrichtská smlouva, Amsterdamská smlouva a Nicejská smlouva), které vždy přinesly prohloubení integrace, a proto i rozšířily sféru případů, v nichž mohlo být na porušení lidských práv poukázáno. Ruku v ruce s tímto vývojem jde expanze sekundárního práva. Největší podíl na celkovém množství naříkaných práv v letech 1958 až 2006 mají procesní práva (270 případů), která před instancemi Soudního dvora zabírají zhruba 40 % všech sporných práv128. Následují majetková práva (82, tj. 12 %) a práva svobodného výkonu podnikatelské činnosti a povolání (62, tj. 9 %). Výrazně jsou zastoupeny i s procesními právy úzce propojený princip efektivní soudní ochrany (59, tj. 9 %) a právo na ochranu soukromého a rodinného života129 (51, tj. 7 %). Celkově těchto pět práv zabírá 77 % ze všech předmětných práv v řízeních před Soudním dvorem. Právě tato informace je pravděpodobně z celého kvantitativního přehledu pro práci nejpodstatnější – když se Soudní dvůr zabývá základními právy, jedná se vedle práv spjatých s procesem v jasné většině o práva spojená s ekonomickou aktivitou – majetková práva a práva svobodného výkonu podnikatelské činnosti a povolání. Tento údaj jasně vypovídá o tom, že základní práva se před soudní instance Unie dostanou kromě zaměstnaneckých sporů, kde bývají řešeny například i otázky svobody projevu a podobně, v prvé řadě ve spojitosti s s prvotním cílem ES – s ekonomickou integrací. Z hlediska obsahového podotýkám130, že podání se často v jiných než procesních věcech opírají o naříkané porušení základních práv pouze subsidiárně a ve většině případů Soudní dvůr porušení práv neshledá. Soudní dvůr se nepokouší o žádná hlubší filozofická objasnění či opodstatnění základních práv, předmětnému právu se věnuje čistě v souvislosti s případem. Soudní dvůr se často odvolává na Evropskou úmluvu o lidských právech a někdy i na soudní praxi Evropského soudu pro lidská práva. Zřídka se odkazuje rovněž na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a dokonce též na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN či mezinárodněprávní úmluvy o sociálních právech (srov. např. případ T-37/97 Forges de Clabecq SA v Komise), avšak to zejména v rámci vyrovnání se s odkazem na tyto dokumenty ze strany žalobce, nikoliv vlastní aktivitou samotného Soudního dvora. Jisté překvapení představují u novějších případů odkazy na právně nezávaznou Chartu základních práv131, které se však například v případě práva na dobrou správu staly podpůrně úspěšnými. Pro celou pasáž jen připomínám, že se jedná o rozhodování případů v rámci předběžného řízení nebo o případy, kdy se žalobce domáhá nápravu porušení práva orgánem EU nebo členským státem při provádění evropského práva. Yüklə 2,12 Mb. Dostları ilə paylaş:
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||