2
2. Antický Řím v době Plótínova života
Ve 3. století dochází k úpadku Římského impéria. Barbarské kmeny neustále
ohrožovaly jeho hranice, častá válečná tažení vedla k ekonomické krizi a daňové zatížení
obyvatel Římské říše spojené s udělováním občanství, pak k stoupající chudobě lidí, kteří
se museli vypořádávat s utrpeními spojenými právě s válkami.
2
I přes to (a možná spíše
i právě proto) je obdobím, jak uvádí Michael Grant, „mimořádných intelektuálních
a duchovních úspěchů.“
3
Synkretický a eklektický charakter doby předchozí byl tak vystřídán
„snahou po vyhraněnosti.“
4
Řady stoupenců křesťanství, i přes to, že jsou často ze strany
císařů pronásledovány, se neustále rozrůstají a hranice mezi církví a gnózí se vyostřují.
Formují se podmínky pro vytvoření pevné církevní hierarchizace a organizace. Učení
novoplatonismu vzniká jako „intelektuální a náboženská protiváha křesťanství.“
5
Absurdita a nejistota, se kterými zápasí člověk doby helénistické a vrcholného Říma,
vede k touze po víře v jiný, dokonalý a nadsmyslový život. Egon Bondy ve své Antické
filosofii píše o potřebě nalézt „ochranu, a to láskyplnou ochranu.“
6
Filosofové se prve
soustředili na hledání rozumného ve světě nerozumném, tedy dle Dušana Machovce,
„svobodu v době poroby, cit v bezcitném světě, klid v době otrockých vzpour a válek.“
7
Nyní
však musí reagovat na touhy lidí po dosažení objektivní blaženosti. Filosofie je tak
ovlivňována náboženstvím a náboženství filosofií. Náboženští myslitelé často využívají
nejvlivnějších filosofických učení platonismu, pythagoreismu a stoicismu, jejichž
přepracováním je ukazují v novém významu.
8
Bohy polyteismu – přírodní mocnosti, nahradil
Bůh monoteismu – osoba, otec.
9
Novoplatoniky jsou nazýváni žáci Ammonia Sakky, působícího v Alexandrii v letech
210 – 250 n. l. Tento filosof, ačkoli původem z Východu, měl řecké vzdělání, zejména pak
2
GRANT, M. Dějiny Antického Říma, s. 335.
3
Tamt., s. 332.
4
KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou, s. 232.
5
Tamt., s. 232.
6
BONDY, E. Antická filosofie, s. 137. S tímto faktem souvisí i neustálý rozvoj křesťanství, ve kterém je vztah
k Bohu konstituován již jako vztah k otci, nikoli pouze jako k řádu, či pánu. Z tohoto otcovského vztahu
vyplývá, že Bohu není člověk lhostejný, ale pečuje o něj. Filosofie tak byla „nucena“ k tomu, reagovat na tuto
lidskou „potřebu“ ochrany. Například ve stoické filosofii tak nacházíme pečujícího Boha, se kterým je každý
člověk spojen skrze svoji duši a všichni lidé jsou si pak „před Bohem rovni ve své bezbrannosti.“ (Tam., s. 137)
7
MACHOVEC, D. Dějiny antické filosofie, s. 180.
8
KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou, s. 194.
9
VERNANT, J. P. Hestia a Hermés, s. 63.
3
platónské. Z jeho životopisu ani z filosofie nám není mnoho známo. Jediné poznatky, jež se
nám dochovaly, pochází z díla Plótínova žáka Porfyria, a tyto informace nejsou vždy zcela
věrohodné.
10
Podobně jako většina platoniků té doby i Ammonius věřil ve shodu v učení
Platóna a Aristotela, a je dost možné, že propojil antickou filosofii spolu s křesťanskou
tradicí.
11
Jak píše Zdeněk Kratochvíl: „Byl to možná poslední smířlivý myslitel stylu
Filónova, Plútarchova, Núméniova či Klémentova.“
12
Již mezi jeho prvními žáky dochází
k ostrému rozdělení na novoplatoniky křesťanské - Origenés - a nekřesťanské – Plótínos.
Nekřesťanský novoplatonismus na křesťanství nahlíží spíše jako na „lidovou a
zkaženou podobu platónské filosofie,“
13
považuje ho za barbarské. Jejich „náboženství“ stojí
čistě na základě platónské filosofie, a zároveň má tato „nová“ platónská filosofie otevřít nové
možnosti rozvoje vědy. „Je to nejucelenější antický pokus o výklad světa, ve kterém je
svérázná filosofie společným jmenovatelem exaktní vědy a mystiky.“
14
Současně jsou však
odkryty i meze novoplatonského myšlení, které spočívají v podceňování tělesnosti a
jednotlivého. Tento problém, který nedokáže překonat ani křesťanství, se však stále více
prohlubuje.
15
Chtějí-li křesťanští myslitelé obstát proti této elitě novoplatonských vzdělanců,
je třeba, aby sami poznávali jejich filosofické koncepce, aby se sami učili řecké a římské
filosofii. To je také jeden z důvodů, který vede k tomu, že později přebírají některé myšlenky
novoplatonismu či antické filosofie.
16
10
KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou, s. 232.
11
ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 232.
12
KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou, s. 232. např. první zmiňovaný Filón Alexandrijský (cca 20
př. n. l. – 45 n. l.) považoval řeckou filosofii za odvozenou od filosofie židovské. Odtud se také odvíjí jeho víra
v dosažení harmonie mezi židovskou tradicí a filosofií. Filosofie je pak podle něj „poznávání Boha.“ (Tamt., s.
206-207.)
13
Tamt., s. 233.
14
Tamt., s. 233.
15
Tamt., s. 233-234.
16
Tamt., s. 233.