28
téměř 80let a to v době kdy náboženské a filosofické myšlení, ale i svět kolem něj, procházeli
velkými změnami. Marcus ve své pasáži zmiňuje pád římské říše i samotného Říma, vzestup
křesťanství, invaze Vandalů do Augustinova rodiště. Určitým způsobem se jeho fáze života
„kryje s přechodem od antiky ke středověku“.
188
Prošel si tedy klasickým filosofickým vzděláním, které mu pomohlo, jak sám později
uvádí, vyjít po té správné cestě k Bohu.
189
Zde je vidět určitá paralela s Plótínovým učením,
který si výstup k Jednu, bez filosofické průpravy nedokázal ani představit.
190
Když Augustin
konvertoval ke křesťanství, necítil to jako velkou změnu vzhledem k Plótínovu a Porfyriovu
učení, z kterého také vycházel, cítil v tomto učení předzvěst křesťanské nauky.
191
Zde jsme
tedy ještě ve fázi Augustinova shodného uvažování s platonismem. Augustin sice postrádá ve
filosofii některé prvky obsažené v křesťanství (např., Ježíšův pozemský život a smrt, jeho
pomoc na cestě ke spáse atp.), ale filosofii jako takovou nezatracuje. Velký rozdíl v chápání,
oproti Plótínovi však nastává ve významu potřeby filosofie pro dosažení blaženosti. Té podle
Augustina může dosáhnout i člověk bez filosofického vzdělání.
192
Podobných případů, kdy Augustin nachází shody s platonismem, či přímo s Plótínem,
je mnoho. Nejsou to vždy jen naprosté shody, a proto se někdy zdá, že si platonismus
upravuje ve prospěch křesťanství podle své potřeby. Tak jako je tomu například u těla a duše
v člověku, kde dochází k jednotě hmotného a nehmotného bez smíšení. Tento názor dozajista
pochází z novoplatonismu a je obhajobou sjednocení duše a těla.
193
Uvědomíme-li si ovšem
hmotné tělo Ježíše Krista jakožto Boha, vidíme určitý rozdíl ve vnímání jednoty těla a duše.
Podobným způsobem přebírá i např. ctnost, která je u něj pojímána jako „umění žít
dobře a spravedlivě“.
194
I cestu k blaženosti vidí jako touhu, kterou mají všichni lidé, ale také
to neznamená, podobně jako u Plótína, že jen touha stačí k tomu, abychom blaženosti
dosáhli.
195
Je ještě mnoho dalších míst v Augustinově učení, kde se dají najít prvky vlivu, ať už
platonismu či přímo Plótína. Důležité však je, že Augustin svým učením ovlivnil celé pozdější
středověké myšlení až do 13. století a i potom zde zůstává znatelný vliv.
196
Jak však Zdeněk
188
MARKUS, A. Marius Victorinus a Augustin. In: ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 384.
189
Tamt. , s. 385.
190
ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 277-278.
191
MARKUS, A. Marius Victorinus a Augustin. In: ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 386.
192
Tamt., s. 389.
193
Tamt., s. 401.
194
Tamt., s. 432.
195
Tamt., s. 427.
196
KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou s. 251.
29
Kratochvíl ve své knize dodává, toto mělo i negativní stránku, neboť Augustin pomíjel
přírodovědné znalosti, které bývaly běžnou součástí filosofických učení.
197
V dalším průběhu dějin se stal novoplatonismus dosti opomíjenou filosofií.
Do znovuobjevení Ficinem v 15. století téměř ztracenou. I pak stál většinou ve stínu
Platónova a Aristotelova učení. Občas se objeví nějaký filosof či období, jež se nechá
inspirovat některými prvky novoplatonismu (Shelling, Hegel, Goethe atd.).
198
Vždy po nějaké
době však opět dochází k ústupu nadšení z platonismu, nebo dokonce k jeho kritice. Bylo
tomu tak ještě na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, kdy někteří němečtí historici
novoplatonismus označovali za „filosofické blouznilství“.
199
Až teprve dvacáté a
jednadvacáté století jsou tou pravou očistou pro platonismus a Plótínovu filosofii. Až teprve
nyní, díky kvalitním překladům Plótínových Ennead a mnoha profesionálně provedeným
pracím pojednávajících o této etapě lidského myšlení, je možné uznat Plótína jako svébytného
filosofa, srovnatelného s Platónem či Aristotelem.
200
A tak si i my po více jak sedmnácti stoletích můžeme zkusit objevit v Plótínově
myšlení něco, co by nám mohlo pomoci nalézt klid v naší neutěšené době, a to nejenom
v duši. Neboť jak píše Pierre Hadot, dnešní člověk je i díky moci hmotného světa, kterému
věří spíše než světu duchovnímu, mnohem více nesourodý než byl člověk v době Plótína.
201
197
KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou, s. 251.
198
KARFÍK, F. Duše a svět, s. 207.
199
Tamt., s. 206.
200
ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 229.
201
HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 80-82.
30
7. Závěr
Tato práce je nejen přiblížením Plótínovy filosofie, ale zároveň naznačením
historického milníku, kterým toto učení i samotný platonismus bylo. Hlavní část této práce,
tedy cíl člověka – opětovné sjednocení s nejvyšším Dobrem - je významným nejen pro
samotnou filosofii Plótína, ale zároveň i pro evropské myšlení několika následujících století.
Poukázal jsem na něj ve všech částech této práce, ve všech Plótínových činnostech, neboť
v přeneseném významu slova je Dobro a Jedno obsaženo všude. Doba před Plótínem
a v období jeho života ukázala posun v myšlení nejen filosofa, ale i běžného člověka,
jak tíhne k nadsmyslovému ve všech svých činnostech.
Myšlení člověka směřující k mysticizmu v touze oprostit se od běžného neutěšeného
života, probíhá v dlouhém období. Plótínovo filosofické náboženství je jedním
z nejpatrnějších děl svého období, jež ve své ucelenosti a systematičnosti popisuje probíhající
změny. Ty je možné vidět na porovnávání mezi naukami, např. vůči Platónovi, který je pro
Plótína stěžejní vzor. Zatímco u Platóna je idea Dobra, ještě něčím statickým, na čem můžeme
mít akorát účast, Plótínos vidí pro člověka více možností pro jeho určení.
Patrná je také větší dynamika v procesu tvoření, sice ne u nejvyššího principu, ale v
emanačním hierarchickém uspořádání pocházejícím od něj. V oblasti intelektu je vidět
nepřímý vliv na naše pravé já. Následně v duši je však již existenční podmínkou účast člověka
(našeho pravého já). Zda se chce navrátit tam, kam skutečně touží, nebo zůstane uchycen
v hmotě a nízkých tužbách. Tato možnost rozhodnutí je důležitá pro křesťanství, zejména pro
soteriologii. Křesťanství využije tento moment nerozhodnosti a nabídne řešení ve spáse
pojednávající o vykupitelském poslání Krista. Zhmotnění Boha, by bylo pro Plótína dle všeho
nepřijatelné.
V době vlivu křesťanství je nauka o spáse přijata širokou masou, jako východisko
z pozemských útrap a prosazuje se na úkor filosofie a vědy na mnoho příštích staletí,
čímž dochází k nerovnováze mezi vírou a rozumem, vírou a touhou po vědění o věcech
týkajících se běžného života.
Oproti tomu v dnešní době, kdy vítězí hmotný svět založený na „rozumné“ vědě,
se objevuje nerovnováha opačného charakteru. Ta vede člověka k odcizení a bezvýchodnosti
jeho života založeného převážně na vědění o hmotném světě. Je tedy nutné, pro dobro
člověka, dosáhnout určitého kompromisu mezi hmotným a nadsmyslovým světem. V tom
spatřuji největší přínos Plótínovy filosofie.
31
8. Uspořádání Ennead
Uspořádání pojednání podle Ennead. V závorce je chronologické pořadí. Obě pořadí vychází
ze seznamu, který zanechal Porfyrios.
202
I 1 (53) Co je to živý tvor a co člověk
I 2 (19) O zdatnostech
I 3 (20) O dialektice
I 4 (46) O blahu
I 5 (36) Zda blaha přibývá s časem
I 6 (1) O krásném
I 7 (54) O prvním dobru a ostatních dobrech
I 8 (51) Co jsou zla a odkud pocházejí
I 9 (16) O vyvedení duše z těla
II 1 (40) O nebi
II 2 (14) O pohybu nebes
II 3 (52) Zda hvězdy působí
II 4 (12) O látce
II 5 (25) O mohoucnosti a působnosti
II 6 (17) O jsoucnosti neboli o takovosti
II 7 (37) O úplném míšení
II 8 (35) O zraku neboli proč se vzdálené věci jeví malými
II 9 (33) Proti gnostikům
III 1 (3) O osudu
III 2 (47) O prozřetelnosti I
202
Opis pořadí Ennead proveden z knihy Plótínos, O klidu. Přeložil a vydal Petr Rezek. Praha, 1997.
32
III 3 (48) O prozřetelnosti II
III 4 (15) O daimónu, kterému jsme připadli losem
III 5 (50) O erótu
III 6 (26) O nepřístupnosti netělesných věcí působení
III 7 (45) O věčnosti a čase
III 8 (30) O přírodě, nazírání a Jednu
III 9 (13) Smíšená zkoumání
IV 1 (21) O jsoucnosti duše II
IV 2 (4) O jsoucnosti duše I
IV 3 (27) Obtíže týkající se duše I
IV 4 (28) Obtíže týkající se duše II
IV 5 (29) Obtíže týkající se duše III
IV 6 (41) O vnímání a paměti
IV 7 (2) O nesmrtelnosti duše
IV 8 (6) O sestupu duše do těla
IV 9 (8) Zda jsou všechny duše jednou duší
V 1 (10) O třech původních stupních jsoucnosti
V 2 (11) O vzniku a řádu věcí, které následují po Prvním
V 3 (49) O poznávajících stupních jsoucnosti a o tom, co je „mimo“
V 4 (7) Jak to, co následuje po Prvním, z Prvního pochází a o Jednu
V 5 (32) O tom, že duchovní jsoucna nejsou mimo Ducha, a o Dobru
V 6 (24) To, co je mimo Jsoucno, duchovně nenahlíží. Co je nahlížející prvotně a co
druhotně.
V 7 (18) Zda jsou ideje jednotlivých věcí
V 8 (31) O duchovní kráse
33
V 9 (5) O duchu, idejích a jsoucnu
VI 1 (42) O rodech jsoucna I
VI 2 (43) O rodech jsoucna II
VI 3 (44) O rodech jsoucna III
VI 4 (22) O tom, že jsoucno je jedno a totéž zároveň všude I
VI 5 (23) O tom, že jsoucno je jedno a totéž zároveň všude II
VI 6 (34) O číslech
VI 7 (38) Jak vznikla mnohost idejí a o Dobru
VI 8 (39) O svobodné vůli a chtění Jedna
VI 9 (9) O Dobru neboli o Jednu
34
9. Seznam literatury
Primární literatura
PLÓTÍNOS, O klidu. Přeložil a vydal Petr Rezek. Vydání první. Praha 1997. Vytiskla
Tiskárna „K“, s.r.o., Praha. ISBN 80-86027-06-6.
PLÓTÍNOS, Věčnost, čas a duch. Přeložil a vydal Petr Rezek. Praha 1995. Vytiskly tiskárny
Vimperk. ISBN 80-901796-5-7.
PLÓTÍNOS, Dvě pojednání o kráse. Přeložil a vydal Petr Rezek. Praha 1994. Vytiskla
Karlínská tiskárna, s.r.o., Praha. ISBN 80-901796-2-2.
PLÓTÍNOS, Sestry duše. Přeložil a vydal Petr Rezek. Praha 1995. Vytiskla tiskárna Regleta.
ISBN 80-901796-3-0.
Sekundární literatura
ARMSTRONG, Arthur H. Filosofie pozdní antiky. Přeložil Martin Pokorný. Vydání první.
Praha : OIKOYMENH, 2002. ISBN 80-7298-53-X.
ASMUS, Valentin F. Antická filosofie. Překlad Jan Zouhar. První vydání.
Praha : Svoboda, 1986. 73/508-21-8.5.
BONDY, Egon. Antická filosofie. Praha : Vokno, 1994. ISBN 80-85239-26-4.
BONDY, Egon. Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku. Praha : Vokno, 1993.
ISBN 80-85239-24-8.
GERSON, Lloyd P. The Cambridge Companion to Plotinus. Edited by Lloyd P. Gerson :
Cambridge University Press, 1996. ISBN 0-521-47676-3.
GRANT, Michael. Dějiny antického Říma. Přeložila Alena Jindrová-Špilarová.
Brno : Centa, 1999. ISBN 80-7341-930-0.
HADOT, Pierre. Plótínos čili prostota pohledu. Přeložil Filip Karfík. První vydání. Praha :
OIKOYMENH, 1993. ISBN 80-85241-55-2.
35
KARFÍK, Filip. Duše a svět. První vydání. Praha : OIKOYMENH, 2007.
ISBN 978-80-7298-174-8.
KARFÍK, Filip. Plótínova metafyzika svobody. Vydání první. Praha : OIKOYMENH, 2002.
ISBN 80-7298-027-0.
KOLEKTIV AUTORŮ. Filosofický slovník. 2. opravené a rozšířené vydání.
Olomouc : Studio Nakladatelství Olomouc, 2002. ISBN 80-7182-064-4.
KRATOCHVÍL, Zdeněk. Filosofie mezi mýtem a vědou. Vydání první. Praha : Academia,
2009. ISBN 978-80-200-1789-5.
KUISMA, Oiva. Art or experience: A study on Plotinus´ Aesthetics. Helsinky, 1996.
ISBN 951-653-323-X.
MACHOVEC, Dušan. Dějiny antické filosofie. Vydání první. Jinočany : H&H, 1993.
ISBN 80-85467-62-3.
TATARKIEWICZ, W. Dejiny estetiky. Překlad Peter Kuklica a Jozef Marušiak. Bratislava :
Tatran, 1985. TS 12. 1866/I-82.
VERNANT, J. P. Hestia a Hermés. Přeložil Martin Pokorný. První vydání. Praha :
OIKOYMENH, 2004. ISBN 80-7298-093-9.
36
ABSTRACT:
This work is not only an explication of the philosophy of Plotinus, but also an
indication of the historical milestone that this teaching and Platonism itself represented in
contrast with that period. Crucial part of this work, the purpose of man – the reunification
with the Primal Good – is thus key not only for the Plotinus philosophy itself, but also for the
European thinking during several following centuries. I have therefore strived to point out to
it in all parts of this work, in all doings of Plotinus, for in a figurative sense is the Good and
One contained in all and it is up to us to find it. As he tends to the transcendent in all his
actions.
The first part of the work shows how the times and the thinking, based primarily on
ancient Greek teachings, shift due to dismal living conditions more and more towards the
transcendent world. Different kinds of monotheistic religions thus establish themselves prior
to birth of Plotinus, these religions being based on the principle of personal relationship with
the transcendental God who is not indifferent to man, but who loves him. Such is the
Christianity which later clearly prevails in the western world and thinking. Human aspiration
to believe in God the Defender who gives advice and directs our lives, is apparent already in
Platonism. However, it had not influenced the masses as much as the emerging movement
which draws from Platonism in many respects, the Christianity. The latter, even with its
negative elements, will later fully dominate entire evolution of the Western world and its
thinking.
This love of man is apparent in the biography of Plotinus. He was very sociable and
empathetic. He was an educator and a tutor, a tolerant and an outspoken teacher, judge,
someone willing to provide material assistance. Although Plotinus considered the life of
material world to be the lowest level of existence and sort of an evil, he did not reject
it completely. It was for him the lowest point from which it was possible to escape and
embark on the right journey towards the destination. It is however necessary to accept our
existence in the material world, overcome it and return to the right path which will lead us
towards the Good. View of Plotinus on material world, which is a wrong on one hand, but a
necessity with which we must deal, on the other, is shown here.
The next part contains the definition of the principle of One and its arbitrary
emanation, which results in the world and in us. It indicates our place in this world and the
opportunity of satisfying our greatest desire which is the reunification with the One. After
describing how to ascend to the Good, the work gradually proceeds towards the part where
the religion of Plotinus is described. After describing how to ascend to the Good, the work
gradually proceeds towards the part where the religion of Plotinus is described. Work of
Plotinus is not over with description of the principle of the Good and with the ascension to it.
The system which he created was later used principally by Christian religion for its self-
enforcement. This is most evident with St. Augustine. He, by his theological and
philosophical teaching based on ancient Greek philosophy, Platonism and Plotinus, sets the
direction of the western thinking for the next hundreds of years.
Dostları ilə paylaş: |