BakaláŘSKÁ práce-aspekty prožívání těhotenství u uživetelek alkoholových a nealkoholových drog

- 9 - 

 

 

anebo úplně zakazují. Například v asijských zemích jsou zneužívány všechny jiné druhy drog, 

přestože  je  konzumace  alkoholu  zakázána.  Alkohol  jakožto  legální  droga  začíná  být 

problémem  20.  století  stejně  tak  jako  kouření.  Příčiny  vzniku  závislosti  na  alkoholu  jsou 

například:  mladistvý  věk  poživatelů  alkoholu,  neuspořádané  rodinné  vztahy,  chudoba, 

nezaměstnanost, zanedbávání nebo zneužívání.  

Jinou kulturní rostlinou, která se proslavila v historii drog, je mák. Především tedy opium, 

které se získává z nezralých makovic.  Kubánek (2010. s. 8) píše o užívání opia již 5 000 let 

př.  n.  l.  Suméry  a  Řeky,  kdy  Řekové  makovou  šťávu  užívali  jako  lék,  při  věštění,  při 

kouřových obřadech v chrámech, ale také jako opojný prostředek při orgiích a pitkách. Podle 

Římanů  se  zase  opiem  léčila  epilepsie,  nežidy,  jaterní  obtíže  či  uštknutí  hadem.  Opiový 

účinek  například  vychvaloval  i  sám  Hippokrates.  Z  archeologických  nálezů  můžeme 

předpokládat,  že  i  ve  starém  Egyptě  se  užívalo  opium,  které  se  sem  dováželo  ve  zvláštních 

nádobách  v  podobě  makovice  z  proslulého  pěstitelského  centra  máku  ve  starověku,  z  již 

zmiňovaného  Řecka.  Především  pak  z  ostrova  Kypru.  Sošky  makových  bohyní,  pocházející 

asi z 13. století př. n. l., byly objeveny také na Krétě.  

Dále  jednou  z prvních  rostlin,  užívaných  nejen  jako  léčivo,  ale  i  jako  droga,  je  konopí. 

Konopí  má  své  kořeny  v Číně,  kde  se  semena  našla  v řadě  neolitických  nalezišť.  Měla 

význam  jako  topivo  a  s  vynikající  nutriční  hodnotou  sloužila  i  jako  obživa.  Konopí  mělo  

i mnohá jiná uplatnění. Např. pro výrobu vlákna, tkanin nebo provazů. Dále se pomocí konopí 

léčily  revmatické  bolesti,  malárie  nebo  zácpa.  Léčitelé  zároveň  nabádali  k opatrnosti  

a  střídmosti  nadměrného  užívání  konopí,  jelikož  se  domnívali  (a  to  právem),  že  způsobuje 

sterilitu  u  mužů.  Díky  psychotropním  a  extatickým  účinkům  konopí  mohli  kněží  v Číně  

a Indii vstupovat do vyšších sfér, vyjevovat si budoucnost anebo putovat časem. Konopí bylo 

i  u  zrodu  náboženství  buddhismu,  kdy  vedl  Buddha  cestu  ke  svému  osvícení,  jedl  jedno 

semínko denně. 

„I  starověká  Indie  si  oblíbila  konopí  a  hojně  ho  využívala,  jako  prostředek  ke  snížení 

horečky  a  léčila  také  úplavici  či  nespavost.  Staří  Indové  také  věřili,  že  konopí  prodlužuje 

život, oživuje mysl a zbystřuje úsudek. Zajímavé jsou také zmínky o konopí v hebrejské bibli. 

Například Exodu 30 : 23-26, kde „Bůh poroučí vyrobit svatý olej z myrhy, skořice, kanabisu, 

skořicovníku  čínského,  olivového  oleje  a  namazat  archu  úmluvy  a  svatostánek“  (Kubánek, 

Polívka, 2010. s. 10). 

---

- 10 - 

 

 

V období  středověku  bylo  na  jistou  dobu  zakázáno  užívání  opia,  hašiše  a  konopí 

náboženskými  výnosy.  Ovšem  i  přes  zákazy  se  drogy  užívaly  a  byly  často  spojené 

s čarodějnictvím  a  magií.  „  Z 15.  a  16.  století  jsou  dochovány  zápisy  o  přípravách 

čarodějnických  nápojů  a  mastí.  V těchto  případech  se  ovšem  nepoužívaly  klasické  „drogy“, 

ale především alkaloidy (jedy) z různých rostlin“ (Kubánek, Polívka, 2010. s. 7). Nápoje pak 

vyvolávaly  deliriózní  stavy  a  halucinace.  Ve  12.  –  13.  stol.  vydala  katolická  církev  dekret 

proti  arabské  kultuře,  kde  prohlašuje  konopí  za  čarodějné  býlí.  Stejně  jako  halucinogenní 

houby.  Kouření  konopí  nepřicházelo  v úvahu  a  jakékoli  jeho  užívání  jako  léčebného 

prostředku bylo pod hrozbou smrti upálením zakázano. Na své taky doplatila slavná Johanka 

z Arku.  Ta  byla  inkvizicí  obviněna  z užívání  čarovných  bylin.  A  nejen  konopí  bylo  ve 

středověku  čarovné  býlí.  „  Evropské  čarodějnictví  se  zaměřilo  výhradně  na  halucinogenní 

lilkovité  rostiny,  jako  blín,  durman,  rulík  a  mandragora.(…)Přitom  je  zajímavé,  že 

halucinogenní  lilkovité  rostiny  jsou  dnešní  farmakopéjí  zařazeny  mezi  léčivé  byliny.  Nejsou 

tedy považovány za nebezpečné, zatímco mezi lety 1330 a 1700 byly zosobněním ďábla. Víra 

v jejich nadpřirozené schopnosti tehdy vedla velké množství lidí v Evropě na popraviště a na 

hranici“ (Escohotado, 2003. s. 40).  

 S hašišem,  jakožto  produktem  konopí,  seznámil  Evropu  slavný  mořeplavec  Marco  Polo. 

Ve svém cestopise Milion popisuje setkání se sektou assassinů. Bylo to na jeho pouti do Asie 

roku  1271.  Sekta  slibovala  mladíkům  posmrtný  život  v ráji.  Verbování  probíhalo  zřejmě 

nejdříve  tím,  že  mladíky  zdrogovali  hašišem  a  následně  je  přenesli  do  zahrady  plné  rozkoší. 

Když  se  mladíci  probudili,  měli  pocit,  že  byli  opravdu  v ráji.  Hnáni  tímto  pocitem  byli  ve 

jménu  assassinů  schopni  udělat  cokoli.  Kouření  hašiše  si  také  oblíbili  napoleonovi  vojáci, 

když podnikl v roce 1798 tažení do Egypta. Bylo natolik oblíbené, že Napoleon musel vydat 

přísný zákaz jeho užívání. 

„Hašiš  vyvolává  pocit  naprostého  uklidnění,  který  je  doprovázen  příjemným  sněním 

v závislosti  na  konkrétní  situaci,  ve  které  se  jedinec  nachází.  Dostavují  se  barevné  změny 

v oblasti  zrakového  vnímání,  dostavují  se  změny  v chování  podobně  jako  u  marihuany,  ale 

hašiš je na rozdíl od ní spíše „zamyšlený“ než rozesmátý“ (Pokorný, 2002. s. 60). 

„S vlivy drog se setkáváme i v oblasti kultury a umění: sochy, obrazy i středověká hudební 

díla  byly  inspirovány  drogami.  Např.:  A.  Dumas  ve  svém  románě  „Hrabě  Monte  Christo“ 

popisuje  stavy  vyvolané  užíváním  směsi  opia  a  hašiše“  (Janík,  Dušek,  1990.  s.  15).  Roku 

---