Jazyková komika V cimrmanovských textech autorské dvojice Svěrák a Smoljak

16 Švestka

16. 1 Děj
Hra Švestka má velmi jednoduchou zápletku. Děj se odehrává v železniční zastávce Středoplky. Tam dřív sloužil vechtr Hájek a také tam zasadil švestku. Má tedy právo ji očesat, o což se svým přítelem Sváťou Pulcem snaží, ale kvůli Hájkově skleróze se to málem nepodaří. Úroda totiž musí být sklizena toho dne do šesti hodin večer, jinak propadne dráze. Zdeněk Svěrák vzpomíná na dobu, kdy Švestku psali:

Mezi postavami opět nacházíme typ plachého mladého muže – tím je mladý vechtr Patka. Ze všech her je ve Švestce také nejvíc žen – tři ženské postavy jsou hrány jedním hercem, který používá masky.

Přestože hra nemá vlastně děj, „…je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.“¹⁸⁷

16. 2 Jazyková komika

16.2.1 Jména, příjmení a názvy

U této hry se zaměříme na práci s vlastními jmény a názvy, která je intenzivnější než v jiných hrách. Komicky působí již v úvodu semináře počeštění křestního jména slavného vynálezce:
Narazili jsme na tento objev v jeho korespondenci s Tomášem Alvou Edisonem, který mu na jedné pohlednici napsal: ‚Kdy zase zaskočíš do Států, prevíte?‘ Tak to alespoň z originálu přeložil zde přítomný doktor Penc v době, kdy byl teprve u sedmé lekce Učebnice angličtiny pro začínající seniory.¹⁸⁸
Jak jsme uvedli dříve, komicky působí také spojení jména, jehož obsahový význam je v naprostém rozporu s vlastnostmi jeho nositele. To měli zřejmě autoři na mysli, když nazvali stavební firmu „Zakoupil a Zbořil“: „Zatímco krok normálního muže měří v průměru asi 70 centimetrů, krok Járy Cimrmana byl 90 centimetrů dlouhý. A to na milimetr přesně, jak se přesvědčili například majitelé stavební firmy Zakoupil a Zbořil, kterým Cimrman krokoval parcely.“¹⁸⁹

V referátu Dva stařecké neduhy je využito příjmení, které se shoduje s obyvatelským jménem. Komická je chvíle, kdy si uvědomíme, že profesor Smoljak opustil úvahy v rovině obyvatelských jmen a má na mysli příjmení českého literárního historika.

Já sám jsem kdysi – můžu malou odbočku? – já sám jsem kdysi pravidelně předsedal u přijímacích zkoušek na filosofické fakultě. Dnes už mě tam, nevím proč, nezvou. A tam jeden uchazeč dostal otázku Pekař. A on, protože byl o prázdninách na brigádě v pekárnách – a nebyl to hloupý chlapec, nemyslete si, byl z Prahy… Nebo z Brna? Ne, Pražák to byl. Pražák. Profesor Albert Pražák. Také nedoceněná postava.¹⁹⁰
Ve hře Švestka se také zasmějeme díky zaměnitelnosti příjmení za sloveso. To totiž vyvolá nedorozumění mezi starým vechtrem Hájkem a mladým vechtrem Patkou.
Hájek: Inspektor Nastoupil. Jen si to zkuste představit, Kamile. Vždycky když přišel čas švestek, zastavila tady na koleji drezína, vystoupil Nastoupil…

Patka: Tak vystoupil, nebo nastoupil?

Hájek: Nastoupil vystoupil, co je na tom složitého?¹⁹¹
Ke komickému účinku je použito také německého příjmení a možnosti jeho překladu do českého jazyka. Doktor Wasserfall z Klubu českých turistů si změnil své české jméno, aby se mu spolužáci neposmívali. Nadlouho mu to však nepomohlo:
Wass: Jako dítě jsem byl Vodopád. Ale to věčné pokřikování spolužáků ‚První pád - Vodopád‘ mě tak iritovalo, že jsem se dal přejmenovat. Pravda, pak jsem přešel na německé gymnázium a bylo to tu zas: ‚Erste Fall – Wasserfall.‘ Další přejmenování mi už nepovolili.¹⁹²
Velice směšný moment nastává, když se v novém názvu hry spisovatelky Jenny Suk sejde předložka a podstatné jméno, které zní stejně jako název české řeky. Dojde ke kakofonii, a proto se Jenny rozhodne ponechat hře starý název.
Jenny: Nemyslím Ohře Louny. Mluvím o hře Louny. O své hře, která se jmenuje Louny. Je to o mladém převozníkovi na Ohři.

Hájek: V tom případě bych tu hru klidně nazval Ohře Louny. Když už tam tu řeku máte.

Jenny: To je pravda. To bude lepší. (Píše si.) Ohře… Louny… činohra.

Patka: Vypravujte nám o hře Ohře Louny.
Jenny: Co bych vám tak o hře Ohře Louny řekla…Teď, jak to slyším, vidím, že to není dobrý název. Bude se to zase jmenovat jenom Louny.¹⁹³
Vtipné je i jméno spisovatelky – vlastní jméno má nečeské, příjmení naopak typicky české, ovšem jako sufražetka odmítá jeho přechylování. Proto se z vlastní vůle jmenuje Jenny Suk.
Jenny: My sufražetky neuznáváme žádné –ová. Já například jsem Jenny Suk.

Hájek: Poslechni, Suk, jak to bylo s Helmuthem dál?¹⁹⁴

17 Afrika

17. 1 Děj
Druhá nejnovější hra Divadla Járy Cimrmana má cestovatelské téma. Vypráví o české výpravě do Afriky mezi lidojedy. Vůdcem výpravy je doktor Emil Žába, mecenášem Ludwig Úvalský von Úvaly u Prahy a dále v balonu do Afriky cestuje misionář bratr otec Cyril Metoděj a majitel vzducholodi Bohumil Puchmajer. V Africe potkají náčelníka jménem Líná huba a dva albíny Uku a Lele. Hra Afrika je tak další, která se obejde zcela bez ženských postav.

V Africe se členové výpravy setkají s lidojedy. Přestože je misionář bratr otec Cyril Metoděj obrátí na katolickou víru a naučí lidojedy česky, stále chtějí cestovatele sníst. Naše krajany na poslední chvíli zachrání obdiv albínů k umění českého básníka Josefa Václava Sládka. Černoši souhlasí, že členy výpravy nesní, pokud je vezmou s sebou do Prahy, aby si s Josefem Václavem Sládkem mohli potřást rukou.

17. 2 Jazyková komika

17.2.1 Frazeologismy

Ke komickému účinku užili autoři pořekadlo „líná huba – holé neštěstí.“ Udělali z něj jméno náčelníka kmene lidojedů, který neměl rád, když ho oslovovali Líná hubo, a proto mu všichni říkali Holé neštěstí.

17.2.2 Cizí jazyk

Členové výpravy se v Africe setkali s kmenem, který hovoří jazykem babaru. Ve skutečnosti tento jazyk vymysleli autoři a je slátaninou zvuků a českých slov. Domorodec Uku použije tři česká slova, která umožňují svým obsahem snadno rozluštit smysl věty:
Cyril: Jejich náčelník se jmenuje Líná huba.

Uku: Ucho bacha tabu – kch!

Cyril: Ale nerad to slyší.¹⁹⁵
České slovo „žába“ se do jazyka babaru přeloží českým citoslovcem, které žába vydává: „Cyril: Aha. A proto mu neříkají Líná huba, ale Holé neštěstí. Já jim řeknu, že náš náčelník je doktor Žába, ne? – Och kondom šaman Kvák!“¹⁹⁶

17.2.3 Znělost a neznělost

Komický účinek komolení slov jsme si již ukázali v Hospodě Na mýtince. Podívejme se, jak to dopadne, když mecenáš výpravy Ludwig Úvalský von Úvaly u Prahy neumí pořádně česky a vysloví znělou souhlásku z jako neznělé s. „My teď vyletíme do povětří. A celý svět bude koukat, co zase Češi jednou provedli. My víme, co děláme, český národ je prosíravý.“¹⁹⁷