9. 11. 1897 – 7. 6. 1978
Nobelovu cenu získal v roce 1967 společně s M. Eigenem a G. Porterem za výzkum mimořádně rychlých chemických reakcí
-
anglický fyzikální chemik
-
studium:
-
univerzita v Cambridgi (fyzika, chemie)
-
na univerzitě v Cambridgi zůstal po studiích jako výzkumný pracovník
-
od roku 1937 přednášel fyzikální chemika univerzitě v Cambridgi, kde se stal profesorem a v roce 1965 také vedoucím katedry fyzikální chemie
-
v letech 1953–1955 byl prezidentem Faradayovy společnosti
-
v letech 1957–1959 byl viceprezidentem Chemického královského institutu
-
společně s Eigenem a Porterem zkoumal velmi rychle probíhající chemické reakce
-
společně s Porterem si všímali především závislosti rychlosti chemických reakcí na teplotě a snažili se podle van´t Hoffova pravidla* krátkodobým zvýšením teploty co nejdříve urychlit chemickou reakci a najít metodu, která by umožňovala její pozorování i při velmi velké reakční rychlosti – jako výzkumné metody použili fotolýzy bleskovým světlem a reakci vyvolali krátkým intenzívním bleskem
-
práce zaměřené na metody umožňující zkoumat velmi rychle probíhající chemické a biochemické reakce představují novou etapu v rozvoji kinetiky a fyzikální chemie
*Podle van´t Hoffova pravidla zvýšení teploty o 10°C zvýší reakční rychlost dvojnásobně až čtyřnásobně
John Howard Northrop
5. 7. 1891 – 27. 5. 1987
Nobelovu cenu získal v roce 1946 společně s W. M. Stanleym za objev přípravy enzymů a virů v čisté formě
-
americký biochemik
-
narodil se v rodině profesora zoologie
-
studium:
-
Columbijská univerzita v New Yorku
-
po ukončení studia pracoval v Rockefellerově ústavu pro lékařský výzkum v Princestonu, kde se později stal vedoucím oddělení a profesorem bakteriologie
-
začátkem své vědecké dráhy se zabýval fermentačními procesy
-
v roce 1918 podrobně prozkoumal proces fermentace spojený s čištěním surového acetonu, ze kterého se tímto způsobem vyrábí čistý aceton
-
soustředil se na výzkum chemické struktury a vlastností enzymů, virů, bílkovin, antitoxinů aglutinaci bakterií
-
velkou pozornost věnoval přípravě enzymů a bílkovin v čisté krystalické formě, při těchto pracích s ním spolupracoval také W. Stanley
-
roku 1930 jako první připravil v čisté krystalické formě pepsin, který je důležitý pro trávení bílkovin, a trypsin, enzym ze šťávy žlázy slinivky břišní
-
v roce 1934 společně se Stanleym důkladně prozkoumal enzymy ze skupiny proteáz, které rozkládají bílkoviny, a tím přispěl k prohloubení poznatků o metabolismu bílkovin
-
v krystalické formě připravil také antitoxin záškrtu
-
publikoval celou řadu prací z oblasti fyzikální chemie bílkovin, o kinetice enzymových reakcí, o izolaci a chemické povaze enzymů
22. 5. 1927
Nobelovu cenu získal v roce 1994 za práce o karbokationtech a iontových meziproduktech organických reakcí
-
americký chemik maďarského původu
-
studium:
-
technická univerzita v Budapešti
-
v roce 1949 po promoci se stal na technické univerzitě v Budapešti asistentem
-
přešel do Chemického ústavu Maďarské akademie věd, kde pracoval až do roku 1956
-
svou Zemi opustil po maďarském povstání (1956) a odešel do USA, kde pracoval v chemických laboratořích a kde se v roce 1969 stal profesorem na univerzitě v Clevelandu
-
v roce 1977 se stal profesorem chemie na univerzitě v Los Angeles v jižní Kalifornii a nyní je ředitelem Lockerova ústavu pro výzkum uhlovodíků na této univerzitě
-
největší část své práce věnoval výzkumu meziproduktů organických chemických reakcí
-
již počátkem 60. let vypracoval způsob fixování krátce žijících kladně nabitých meziproduktů organických reakcí v kapalné fázi (karbokationty) v komplexech se supersilnými kyselinami za nízké teploty - k určení jejich struktury a reaktivity použil spektroskopických metod, absorpční elektronové spektroskopie a fotoelektronové spektroskopie
-
v roce 2005 napsal esej propagující „metanolovou ekonomiku“
Lars Onsager
27. 11. 1903 – 5. 10. 1976
Nobelovu cenu získal v roce 1968 za objevy v oblasti termodynamiky
-
americký fyzikální chemik norského původu
-
studium:
-
technika v Trondheimu (chemické inženýrství)
-
univerzita v Yale
-
v letech 1926–1928 byl na studijní cestě v Curychu, kde spolupracoval s Debyem
-
pracoval na univerzitě J. Hopkinse a na univerzitě v Providenci
-
doktorskou disertaci obhájil na univerzitě v Yale, kde se stal profesorem
-
během druhé světové války spolupracoval na projektu první atomové bomby a od roku 1945 byl na univerzitě v Yale vedoucím katedry teoretické fyziky
-
zpočátku se věnoval teoretickým problémům na rozhraní fyziky a chemie a již v roce 1931 publikoval dvě teoretické práce z oblasti termodynamiky ireverzibilních procesů – v těchto pracích uveřejnil matematickou rovnici, pomocí které lze i ireverzibilní procesy vyjádřit poměrně jednoduše, což do té doby nebylo možné a jím formulovaný fenomenologický zákon, později nazvaný Onsagerovým recipročním vztahem, úplně shodně vysvětluje základní větu termodynamiky
-
navrhl také pro výrobu paliva do jaderných reaktorů metodu plynové difůze, kterou se získává štěpitelný izotop uranu z uranu přírodního
-
zkoncipoval matematickou rovnici, která popisuje vzájemné působení molekul v kapalinách a v tuhých tělesech
-
zabýval se statistikou krystalů, problémy tekutého hélia, mikrostrukturou vody atd.
Dostları ilə paylaş: |