Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Stanford Moore

4. 9. 1913 – 23. 8. 1982

Nobelovu cenu získal v roce 1972 společně s Ch. B. Anfinsenem a W. H. Steinem za studium vztahu mezi strukturou a funkcí biologicky aktivních bílkovin, zvláště enzymu ribonukleázy

• 
  americký biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Vanderbiltova univerzita
    
  • 
    Wisconsinská univerzita
    
• 
  působil jako profesor na Rockefellerově univerzitě v New Yorku
  
• 
  těžištěm jeho práce byla chemie bílkovin
  
• 
  v roce 1941 publikoval společně se Steinem a M. Bergmannem práci o izolaci aminokyseliny L-serinu z fibroinu (bílkovina hedvábí) – jejich cílem, který byl ztížen nedokonalostí srážecích metod, neboť bylo nutno vycházet z gramových množství, bylo stanovení chemického složení bílkovinných molekul a již v další práci přicházejí s podstatně zdokonalenou metodou na srážecím principu
  
• 
  v roce 1947 společně se Steinem publikovali svou první práci o dělení aminokyselin chromatografií na škrobových sloupcích, dále novou kvantitativní kolorimetrickou metodu jejich stanovení a popis jednoho z prvních přesných a spolehlivých jímačů frakcí pro sloupcovou chromatografii
  

Robert Sanderson Mulliken

7. 6. 1996 – 31. 10. 1986

Nobelovu cenu získal v roce 1966 za práce v oblasti chemické vazby a elektronových struktur molekul pomocí orbitální metody

• 
  americký fyzikální chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Massachussetský technologický institut (chemie)
    
  • 
    univerzita v Chicagu
    
• 
  pracoval na Harvardově univerzitě v Cambridgi a na univerzitě v New Yorku
  
• 
  stal se profesorem na univerzitě v Chicagu, kde byl také ředitelem laboratoře pro výzkum molekulových struktur a spekter
  
• 
  byl hostujícím profesorem na různých amerických a evropských univerzitách
  
• 
  na počátku své vědecké dráhy se věnoval v letech 1920–1922 oddělování izotopů a v roce 1923 se soustředil na problémy molekulových spekter a struktur
  
• 
  prozkoumal zvláštní typ chemické vazby, při které mají dva atomy v molekule společný pár elektronů, přičemž se zúčastňují na jeho tvorbě – tato vazba nese znaky vazby kovalentní a tím, že se dva atomy společně podílí na tvorbě páru elektronů, objevuje se mimo jejich existujícího kmitání nová oscilace a elektrony vytváří společně elektronové vlnění
  
• 
  objasnil také strukturu a funkci makromolekul, které do té doby nemohly být pro své malé rozměry podrobeny experimentálnímu výzkumu
  
• 
  odhalil mezitvar chemických reakcí a molekulových struktur, které jsou důležité pro výzkum kosmu a mají obrovský význam pro pochopení procesů v organické přírodě
  

Kary Banks Mullis

28. 12. 1944

Nobelovu cenu získal v roce 1993 společně s M. Smithem za svou práci v oboru molekulární genetiky

• 
  americký chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Georgijská technika
    
  • 
    univerzita v Berkeley
    
  • 
    univerzita v San Franciscu
    
• 
  na univerzitě v San Franciscu nějaký čas také přednášel
  
• 
  je členem Americké chemické společnosti
  
• 
  podstatnou část své vědecké práce vykonal jako zaměstnanec soukromé biotechnologické firmy Cetus v Kalifornii
  
• 
  v současné době působí jako nezávislý pracovník-konzultant v La Jolle v Kalifornii
  
• 
  v době svého životního objevu pracoval u soukromé biotechnologické firmy Cetus v kalifornii
  
• 
  zavedl metodu nazvanou polymerázová řetězová reakce (PCR), která se ujala v mnoha laboratořích po celém světě - pomocí této metody je možné ve velmi krátké době několika hodin namnožit třeba i jen jedinou molekulu DNA do množství mnoha nanogramů (pomocí metod současné genetiky je pak možno si DNA dále namnožit stejnou metodou nebo klonováním)
  
• 
  jeho metoda PCR využívá enzymu DNA-polymerázy izolovaného z termofilních bakterií, které žijí v horkých pramenech o teplotě až 100°C - tento enzym je schopen při vysokých teplotách kopírovat dodanou předlohu DNA, jejíž vlákna šroubovice po rozpletení slouží právě jako předloha
  
• 
  zavedl teplotní cyklus, při které je molekula DNA nejprve rozpletena zahřátím na 95°C, pak je ochlazena zhruba na 40°C a je kopírována při 70°C - celý cyklus je možno mnohokrát opakovat a molekula DNA se tak množí geometrickou řadou
  

Giulio Natta

26. 2. 1903 – 1. 5. 1979

Nobelovu cenu získal v roce 1963 společně s K. Zieglerem za objevy v oblasti chemie a technologie vysokých polymerů

• 
  italský chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Miláně (chemie)
    
• 
  od roku 1933 byl profesorem na univerzitě v Pavii
  
• 
  v roce 1935 se stal profesorem fyzikální chemie na univerzitě v Římě a Turíně a v roce 1938 na technologickém institutu v Miláně
  
• 
  veškerá jeho vědecká činnost je věnována výzkumu struktury makromolekulárních uhlíkatých sloučenin, přičemž se mu podařilo objevit technologické základy syntetické výroby nových látek
  
• 
  své první práce zaměřil na výzkum tuhých látek pomocí rentgenové strukturní analýzy a stejnou metodou zkoumal i katalyzátory a struktury některých organických polmerů vysokého polymeračního stupně
  
• 
  v roce 1938 studoval produkci syntetické gumy v Itálii a byl prvním, kterému se podařilo separovat butadien od tzv. buta-1,3-dienu
  
• 
  využil některé Zieglerovy poznatky, které se týkaly organokovových katalyzátorů, a s jejich pomocí objevil novou skupinu polymerů s časově uspořádanou strukturou
  
• 
  na základě jeho poznatků byla průmyslově vyrobena nová termoplastická látka – izotaktický polypropylen – tato nová látka vyrobená firmou Montecatini v roce 1957 dostala název „moplen“, syntetické vlákno „meraclon“, jednovláknitá tkanina „merakrin“ a filmový obal „moplefan“
  
• 
  důležitá je také jeho syntéza nového elastomeru dvěma různými chemickými cestami