Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Richard Adolf Zsigmondy

1. 4. 1865 – 24. 9. 1929

Nobelovu cenu získal v roce 1925 za důkaz heterogenní povahy koloidních roztoků a za jejich výzkum

• 
  německý chemik
  
• 
  narodil se v rodině lékaře
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika ve Vídni
    
  • 
    univerzita v Mnichově (organická chemie)
    
• 
  po ukončení studia se stal soukromým docentem na univerzitě v Berlíně
  
• 
  od roku 1893 přednášel na univerzitě ve Štýrském Hradci
  
• 
  v letech 1897-1900 pracoval ve sklárně v Jeně
  
• 
  v roce 1907 se stal profesorem anorganické chemie na univerzitě v Göttingenu a později i ředitelem zdejšího ústavu anorganické chemie
  
• 
  na počátku své vědecké dráhy se zabýval studiem duhových barev na skle a porcelánu, při kterém objevil, že zbytek organického roztoku po vypálení má různé zabarvení podle množství obsažených oxidů
  
• 
  od roku 1898 se soustředil na rozpracování způsobu získávání koloidních roztoků a jejich ultrafiltrace a vypracoval se na celosvětově uznávaného odborníka v oblasti koloidní chemie
  
• 
  roku 1903 společně s H. F. Siedentopfem zkonstruoval ultramikroskop a v roce 1922 vynalezl ultrafiltr – obě tyto pomůcky jsou důležité pro oddělování koloidů z roztoků a s jejich pomocí Zsigmondy předložil klasifikaci koloidních částeček podle jejich viditelnosti v ultramikroskopu a podle vzájemného působení s rozptýleným prostředím
  

POUŽITÉ INFORMAČNí ZDROJE

Období pravěku

1. 
   BUDIŠ, J. a kol. Historie chemie slovem a obrazem. Brno: PdF MU, 1995. ISBN 80-210-1080-2.
   
2. 
   BUDIŠ, J. a kol. Stručný přehled historie chemie. Brno: PdF MU, 1996. ISBN 80-210- 1463-6.
   

CÍDLOVÁ, H. a B. VALOVÁ. Stručný souhrn historického vývoje chemie. In XXV. mezinárodní kolokvium o řízení osvojovacího procesu. Brno: Univerzita obrany, 2011. s. 379-388. ISBN 978-80-7231-812-4.

3. 
   GREENWOOD, N. N; EARNSHAW, A. Chemie prvků II. 1. čes. vyd. Praha: Informatorium, 1993. ISBN 80-85427-38-9. S. 1320–1374.
   

Paleolit. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2010 [vid. 2010-01-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Paleolit

4. 
   PICHLER, J. Historie chemie. Brno: PřF MU, 1997. ISBN 80-210-1501-2.
   

Neolit. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2010 [vid. 2010-01-25] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Neolit

5. 
   ROZEHNAL, J. Egyptologie. [online]. © 2010 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: http://www.egyptologie.cz/1645/chetite/
   
6. 
   Doba Železná. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 22. 11. 2011 [vid. 2011-12-11].
   Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Doba_%C5%BEelezn%C3%A1.
   

Období starověku

1. 
   BUDIŠ, Josef a kol. Stručný přehled historie chemie. Brno: PdF MU, 1996. ISBN 80-210-1463-6
   
2. 
   CÍDLOVÁ, H. a B. VALOVÁ. Stručný souhrn historického vývoje chemie. In XXV. mezinárodní kolokvium o řízení osvojovacího procesu. Brno: Univerzita obrany, 2011. s. 379-388. ISBN 978-80-7231-812-4.
   
3. 
   PICHLER, J. Historie chemie. Brno: PřF MU, 1997. ISBN 80-210-1501-2.
   
4. 
   Starověké Řecko. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2010 [vid. 2010-01-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Starov%C4%9Bk%C3%A9_%C5%98ecko
   

Období alchymie

1. 
   Alchymie. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2011 [vid. 2010-03-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Alchymie
   
2. 
   Alchymie v historii. PANNA: esoterika a duchovno [online]. ©2004 – 2010 [vid. 2011-03-18]. Dostupné z: http://www.panna.cz/alchymie.5/alchymie-v-historii.77.html
   
3. 
   BANÝR, J. a V. R. NOVOTNÝ. Stručné dějiny chemie a chemické výroby. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.
   
4. 
   BUDIŠ, J. a kol. Stručný přehled historie chemie. Brno: PdF MU, 1996. ISBN 80-210-1463-6.
   
5. 
   CÍDLOVÁ, H., Z. MOKRÁ, a B. VALOVÁ, Obecná chemie. [online]. Brno: PdF MU, 2008.
   

[vid. 2010-01 -25]. Dostupné z: http://www.is.muni.cz

6. 
   Inspectus – Alchymie. Kokrouč [online]. ©2012 [vid. 2011-03-18]. Dostupné z: http://www.kokrouc.estranky.cz/clanky/alchymie/inspectus---alchymie.html
   
7. 
   PROCHÁZKOVÁ, K.. Alchymie. Algernon [online]. [vid. 2011-03-18]. Dostupné z: http://algernon.webzdarma.cz/svet/svetI.html
   
8. 
   FERUS, M. Alchymie. Chemismy [online]. [Praha]: Karlova univerzita, 2005 [vid. 2011-03-18]. Dostupné z: http://chemistry.webzdarma.cz/alchymie.html
   
9. 
   SOLÁROVÁ, M. a K. LICHTENBERG. Vybrané kapitoly z historie chemie. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-81-8.
   

Chemie 17. století

1. 
   BANÝR, J. a V. R. NOVOTNÝ. Stručné dějiny chemie a chemické výroby. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.
   
2. 
   BUDIŠ, J. a kol. Historie chemie slovem a obrazem. Brno: PdF MU, 1995. ISBN 80-210-1080-2.
   
3. 
   BUDIŠ, J. a kol. Stručný přehled historie chemie. Brno: PdF MU, 1996. ISBN 80-210-1463-6.
   
4. 
   CÍDLOVÁ, H. a B. VALOVÁ. Stručný souhrn historického vývoje chemie. In XXV. mezinárodní kolokvium o řízení osvojovacího procesu. Brno: Univerzita obrany, 2011. s. 379-388. ISBN 978-80-7231-812-4.
   
5. 
   PETRÁŇ, J. Královská česká společnost nauk. In Vesmír, 1995, 11. Dostupné z: http://www.vesmir.cz/clanek/kralovska-ceska-spolecnost-nauk.
   
6. 
   PICHLER, J. Historie chemie. Brno: PřF MU, 1997. ISBN 80-210-1501-2.