Anaximenés z Milétu
asi 585 –525 př. n. l.
-
řecký filozof, příslušník milétské filozofické školy
-
hlásal periodické střídání vzniku a zániku světů, pokoušel se o výklad některých přírodních jevů, např. zemětřesení nebo duhy
-
za pralátku všeho považoval vzduch, který je neomezený, nediferencovaný a stále se pohybující, vzduchem rozuměl i duši
-
ostatní živly vznikly buď zhušťováním, nebo zřeďováním vzduchu, např. řídnutím vzduchu se vzdušné částice od sebe odlučují, tím nabývají větší teploty a přechází v oheň, naopak zhušťování způsobuje ochlazování částic a srážení se ve vítr, mračna, vodu, zem a v kamení (určitá analogie s Tháletovým názorem)
Aristotelés
asi 384/3 – 322 př. n. l.
-
řecký filozof, myslitel a vědec, spoluzakladatel řecké atomistické filozofie, vychovatel Alexandra Velikého
-
autor velkého množství spisů, které rozdělil pro veřejnost a pro studenty
-
dle Aristotela byly živly (oheň, vzduch, voda a země) nositeli čtyř základních vlastností prahmoty a v každém živlu byly spojeny po dvou; živly se mohly vzájemně proměňovat, neboť pocházely ze společné prahmoty
-
vedle již zmíněných čtyř živlů předpokládal Aristotelés existenci éteru – „božské látky“, která je nehmotná, nezničitelná a je z něj složen svět stálic
-
Aristotelovo učení bylo jedním ze základních pilířů víry alchymistů v transmutaci kovů
-
Aristotelés zformuloval čtyři hlediska, podle nichž lze analyzovat všechny přírodní procesy:
-
z čeho něco je
-
co to je
-
z jakého podnětu se to uskutečňuje
-
za jakým účelem se to uskutečňuje
-
To jsou tzv. čtyři principy (příčiny) středověkého aristotelismu.
980 – 1037 n. l.
• vlastním jménem Abu Ali al Husein ibn Abdullah Ibn Sína
-
významný arabský lékař, přírodovědec, filozof, politik a básník
-
jeho filozofie měla aristotelovský charakter s prvky mystiky
-
napsal řadu význačných prací z různých oborů přírodních věd; nejvýznamnější kniha Al-Kanún fi ttibb (Kánon lékařství) je sbírka řecko-arabské lékařské moudrosti, která se stala nejdůležitějším lékařským pramenem středověku
-
k dalším významným dílům patří Kitáb aš-Šifa (Kniha uzdravení), kde se zabývá logikou, přírodními vědami (např. astronomií, aritmetikou, metafyzikou, ale i hudbou, lidskou duší aj.)
-
domníval se, že alchymisté připravují pouze imitace drahých kovů, ale skutečnou transmutaci (přeměnu) kovů nedokážou
Amadeo Avogadro
9. 8. 1776 - 9. 7. 1856
-
Italský fyzik, chemik, zakladatel molekulové teorie plynů
-
Již ve 20 letech vystudoval práva a poté působil nějaký čas jako advokát, brzy si však oblíbil matematiku a fyziku, v nichž se začal vzdělávat
-
Roku 1809 se stal profesorem filozofie a fyziky ve Vercellích
-
V letech 1820-1822 působil jako fyzik na univerzitě v Turíně – místa zde se musel vzdát pro své politické názory
-
V letech 1822-1834 žil v ústraní jako čestný profesor a zabýval se výzkumem v oblasti fyziky a chemie
-
V letech 1834-1850 se stal opět na univerzitě v Turíně vedoucím katedry matematické fyziky – svého místa se vzdal roku 1850 pro pokročilé stáří
-
Proslul již svými pracemi o indukční elektřině, jež později M. Faraday potvrdil a dále rozvedl
-
Zejména ohromil svými pracemi o konstituci těles, zvláště pokud se týče plynů a par, které později vedly ke stanovení základního zákona plynů (Avogadrův zákon); tento zákon umožnil určit přesný počet všech atomů v molekule a výpočet molekulové a atomové relativní hmotnosti
-
Avogadro předpokládal, že látky v plynném stavu obsahují kromě atomů i určité jiné částice – roku 1811 tak zavedl pojem molekula
-
Zavedl také jednu ze základních fyzikálních a chemických konstant, Avogadrovu konstantu, vyjadřující počet elementárních částic v 1 mol těchto částic
-
jeho skromnost a nenápadnost byla pravděpodobně jednou z příčin dlouhého nepochopení a nedocenění jeho objevů – úspěch měl až S. O. Canizzaro, který Avogadrovu teorii přednesl na sjezdu chemiků v Karlsruhe roku 1860 a seznámil s ní široký okruh chemiků, kteří ji postupně ověřili a pak Avogadrův správný předpoklad rozšířili
asi 1210/14 – 1292/4
-
anglický přírodovědec a filozof, reformátor vzdělání
-
známý jako Doctor Mirabilis (lat. „zázračný učitel“)
-
zajímal se o matematiku, fyziku (především o optiku), fyziologii, astronomii a alchymii
-
k jeho nejznámějším spisům patří dílo Speculum alchymiae (Zrcadlo alchymie)
-
zdůrazňoval význam experimentů v přírodních vědách
-
alchymii rozdělil na spekulativní (zabývající se podstatou světa a látek) a praktickou (soustřeďující se na výrobu elixírů a přeměnu běžných kovů na zlato)
-
upozornil na jev, že hořící tělesa v uzavřeném prostoru zhasínají pro nedostatek vzduchu; jako první zveřejnil r. 1242 přesné pokyny k výrobě střelného prachu
Georg Bauer
24. 3. 1494 – 21. 11. 1555
-
německý zakladatel vědecké mineralogie, vědy o hornictví a hutnictví
-
vlastní jméno si polatinštil na Agricolu, kdy slovo „bauer“ znamená rolník, lat. „agricola“
-
k jeho největším a nejvýznamnějším dílům patří De re metallica libri XII (Dvanáct knih o kovech), kde shrnul tehdejší znalosti o metalurgii; 200 let byla tato práce považována za nejlepší odbornou knihu zabývající se uvedenou problematikou; vynikala také svými doprovodnými ilustracemi
Dostları ilə paylaş: |