Masarykova univerzita
Yüklə 1,41 Mb.
|
Objevy kovů: Roku 1787 objevil švédský chemik a mineralog Carl Axel Arrhenius v odlehlém lomu vesnice Ytterby poblíže Stockholmu černý nerost a podle naleziště jej nazval ytterbit. O sedm let později se finskému chemiku Johanu Gadolinovi podařilo izolovat z tohoto nerostu novou „zeminu“. Objev potvrdil Anders Gustaf Ekeberg. Nový kysličník dostal název „yttriová zemina“ K poctě Gadolinově byl ytterbit přejmenován na gadolinit. Za několik málo let po tomto objevu našli nezávisle na sobě Jöns Jakob Berzelius a jeho žák Wilhelm Hisinger ve Stockholmu a Martin Heinrich Klaproth v Berlíně také nový kysličník, „zeminu ceritovou“. „Zemina yttriová“ a „zemina ceritová“ byly dlouho považovány za jednotné látky. Teprve švédský vojenský lékař, chemik a mineralog Carl Gustaf Mosander rozložil jak zeminu „zeminu yttriovou“, tak i „zeminu ceritovou“ na tři součásti. Prvky obsažené v „yttriové zemině“ nazval yttrium, erbium a terbium, prvky obsažené v „ceritové zemině“ nazval cer, didym a lanthan. Ani toto rozštěpení však nevedlo v žádném případě u všech prvků k čistým sloučeninám, ale nikdo si toho ovšem nebyl vědom. Uplynulo několik desetiletí, než byly rozloženy „erbiumoxid“ a „didymoxid“ na další složky. Z „erbiumoxidu“ oddělil roku 1878 J.-C. G. de Marignac kysličník ytterbitý a o několik měsíců pozděli L. F. Nilson kysličník skanditý. Ještě téhož roku nalezl Francouz Paul-Emile Lecoq de Boisbaudran v „didymoxidu“ kysličník samaritý a de Marignac z něj izoloval roku 1880 kysličník gadolinitý. Z izolovaných sloučenin nových prvků byly pouze sloučeniny skandité a gadolinité od počátku již tak čisté, že v nich nebyly ani pozdějšími pokusy dokázány žádné další lanthanoidy. Naproti tomu se projevily kysličníky ytterbia, erbia, samaria a didymu jako směsi kysličníků. Ještě v témže roce, kdy byly skandium a samarium izolovány jako kysličníky a různé soli, podařilo se švédskému přírodovědci a profesoru chemie na univerzitě v Uppsale, Peru Theodoru Clevemu, oddělit z již značně přečištěného kysličníku erbitého ještě kysličník thulitý a kysličník holmitý. Rakouskému chemikovi Carlu Auerovi von Welsbach se podařilo roku 1885 rozložit kysličník didymu na kysličník praseodymitý. O rok později oddělil P.-E. Lecoq de Boisbaudran z kysličníku holmitého kysličník dysprositý (ENGELS, NOWAK, 1977). Názvy kovů: Lanthan - lat. název lanthanum, symbol La – z řec. lanthanein (= být skryt) Cer - lat. název cerium, symbol Ce – podle asteroidu Ceres, objevené 1. 1. 1801 Praseodym - lat. název praseodymium, symbol Pr – řec. praseos + didymos (= zelené dvojče) Neodym - lat. název neodymium, symbol Nd – neos + didymos (= nové dvojče) Samarium - lat. název samarium, symbol Sm – podle nerostu samarskitu, nazvaného podle ruského důlního inspektora V. J. Samarského Gadolinium - lat. název gadolinium, symbol Gd – podle Johana Gadolina, finského chemika, který izoloval yttriové zeminy Ytterbium - lat. název ytterbium, symbol Yb – podle vesnice Ytterby terbium - lat. název terbium, symbol Tb – podle vesnice Ytterby Erbium - lat. název erbium, symbol Er – podle vesnice Ytterby Dysprosium - lat. název dysprosium, symbol Dy, řec. dysprositos (= těžko přístupný) Holmium - lat. název holmium, symbol Ho – podle latinského jména švédského hlavního města Stockholm (Holmia) Thulium - lat. název thulium, symbol Tm – podle Thule, název pro legendární nejsevernější zemi (starý název pro Skandinávii) (ENGELS, NOWAK, 1977). Radium
Objev kovu: Ještě v prosinci roku 1898 zveřejnili P. a M. Curieovi spolu s G. Bémontem objev radia. P. a M. Curieovým podařilo získat ze smolince desetinu gramu velmi čistého chloridu radnatého RaCl2. Roku 1910 se M. Curiové a chemiku M. A. Debiernovi podařilo získat kovové radium redukcí čistého roztoku chloridu radnatého na rtuťové katodě. Roku 1911 byla M. Curieová poctěna Nobelovou cenou za chemii „v uznání zásluh, jež si získala o chemii objevem prvků radia a polonia, charakterizováním radia a jeho izolací v kovovém stavu a výzkumy o povaze a chemických sloučeninách tohoto důležitého prvku“ (ENGELS, NOWAK, 1977). Název kovu: Název radium je odvozen z lat. radius (= paprsek), symbol Ra (JIRKOVSKÝ, 1986). Aktinium
Objev kovu: Na základě výzkumů provedených manžely Curieovými se smolincem se předpokládalo, že musí existovat další „radioaktivní prvek“ ve skupině železa a vzácných zemin. Pátrání po tomto prvku bylo svěřeno M. D. Debiernovi. V poměrně krátké době se mu podařilo objevit tušený prvek, který při chemickém dělení smolince zůstal se vzácnými zeminami. Oznámil svůj objev roku 1899 a nový prvek pojmenoval aktinium. Nezávisle na něm objevil v Německu Friedrich O. Giesel roku 1902 také prvek 89 – vyloučil jej společně s lanthanem a cerem a nazval jej emanium (ENGELS, NOWAK, 1977). Název kovu: Latinský název actinium je odvozen z řec. aktis (= paprsek), symbol Ac (ENGELS, NOWAK, 1977). 1.4.5. Kovy známé ve 20. století Tab. 12 Přehled kovů známých ve 20. století
(známé již starým civilizacím)
kovy objevené ve středověku
kovy objevené v 19. století Tab. 13 Seznam kovů známých ve 20. století
Europium
Yüklə 1,41 Mb. Dostları ilə paylaş:
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||