Masarykova univerzita
Yüklə 1,41 Mb.
|
|
Objev kovu: Protože samarium vzbuzovalo od počátku objevu pochybnosti, že jde skutečně o jednoduchou látku, snažili se ji chemikové rozdělit. Podařilo se to Francouzovi Eugénu Anatomu Demarcayovi roku 1901, kdy odloučil nový kov (JIRKOVSKÝ, 1986). Název kovu: Prvek byl pojmenován europium na počest světadílu Evropa, symbol Eu (JIRKOVSKÝ, 1986). Lutetium
Objev kovu: Ytterbium si nejdéle ze všech lanthanoidů chránilo tajemství, že skrývá ještě jeden prvek. Ten byl objeven teprve v roce 1907 nezávisle G. Auerem von Welsbach a francouzským chemikem Georgesem Urbainem. Auer von Welsbach jej nazval cassiopeium a Urbain lutecium. Roku 1923 došla německá komise pro atomové váhy k názoru, že priorita objevu náleží Auerovi a že je tedy oprávněný název cassiopeium, ale po uvážení všech okolností objevu prvku se komise pro anorganické názvosloví usnesla, že je pro všechny závazný název lutecium (ENGELS, NOWAK, 1977). Název kovu: Nový prvek dostal latinský název lutetium, symbol Lu, podle lat. názvu francouzského hlavního města Paříže (Lutetia) (ENGELS, NOWAK, 1977). Protaktinium
Objev kovu: Objev aktinia vyvolal otázku, z jaké látky tento prvek radioaktivním rozpadem vzniká. Roku 1913 ohlásili Kazimír Fajáns a O. H. Göhring objev „radioaktivního prvku“, který pojmenovali brevium (lat. brevis = krátký). Domnívali se, že jde o izotop protaktinia, který vzniká rozpadem β- z izotopu thoria. V letec 1913 a 1914 se mnoho badatelů zabývalo zkoumáním nejrůznějších cest, jimiž mohlo vznikat aktinium.Ottu Hahnovi a Lise Meitnerové se podařilo roku 1917 najít po extrakci kyselinou dusičnou ve zbytcích smolince mateřskou látku aktinia – izotop o hmotnosti 231, podobný tantalu. Svůj objev oznámili počátkem roku 1918. Název kovu: Nový radioaktivní prvek nazvali protaktinium, symbol Pa (ENGELS, NOWAK, 1977). Hafnium
Objev kovu: Krátce před vypuknutím první světové války uveřejnil mladý anglický fyzik H. G. J. Moseley několik prací, jež se zabývaly vztahem mezi atomovým číslem a rentgenovými spektry prvků. Na základě zákona podle něj pojmenovaného bylo poprvé možno přesně předpovědět počet dosud neznámých prvků. Francouzský chemik Georges Urbain se v roce 1911 domníval, že dokázal prvek 72 spektrálně v rozpustných podílech svých luteciových frakcí. Nový prvek pojmenoval celtium. V té době však právě zveřejnil Niels Bohr své vysvětlení periodické soustavy na základě kvantové teorie atomové stavby. Vyplývalo z něj, že prvek musí být homologem zirkonia. Objev prvku 72 v roce 1922, který se zdařil chemiku maďarského původu Georgu von Hevesymu a holandskému fyziku Dirku Costerovi, umožnila moderní fyzika. Podařilo se jim prvek hafnium dokázat v zirkoniových minerálech (ENGELS, NOWAK, 1977). Název kovu: Nově objevený prvek dostal k poctě města Kodaně (latinsky Hafnia) název hafnium, symbol Hf (ENGELS, NOWAK, 1977). Rhenium
Objev kovu: Jeho existenci předpovídal Mendělejev již v roce 1870. Němečtí chemici Walter Noddack a Ida Tackeová našli roku 1925 nový prvek v rentgenovém spektru molybdenitu. Při spektrálně analytické identifikaci nového prvku pomáhal ještě Otto Berg. Při systematickém studiu četných nerostů na jejich obsah rhenia zjistili, že poměrně hodně tohoto prvku obsahuje leštěnec molybdenový. Podařilo se jim v roce 1928 připravit poprvé 1 g téměř čistého rhenia. Zajímavé je, že už v roce 1846 tento prvek objevil ruský chemik German, který jej nazval ilmenium a roku 1877 Kern, který jej nazval davyum na počest anglického chemika Davyho (ENGELS, NOWAK, 1977). Čeští chemici a fyzici Jaroslav Heyrovský a Václav Dolejšek z pražské univerzity hledali předpověděný prvek v koncentrátech manganových nerostů. Protože se domnívali, že našli v rentgenovém spektru stopy čar tohoto prvku, oznámili jej světu jako dvimangan. Podle zvyklostí rozhoduje datum zveřejnění objevu. Vyhrálo tedy rhenium (JIRKOVSKÝ, 1986).
Prvek dostal název rhenium, symbol Re, na počest názvu řeky Rýna (lat. Rhenus), která protéká Porýním - domovem Idy Tackeové (JIRKOVSKÝ, 1986). Technecium
Objev kovu: W. Noddack a I. Tackeová se domnívali, že dokázali v koncentrátech columbitu a tantalitu i prvek 43 a pojmenovali jej masurium. Všechny pokusy autorů o reprodukování výsledků však selhaly. Prvek se jim nepodařilo izolovat a mezi chemiky panoval názor, že šlo o špatný výklad spektra. Prvek 43 objevili E. G. Segré a C. Perrier roku 1936 v Palermu. Ernst O. Lawrence poslal Segrému vzorek molybdenu, který byl po několik měsíců ozařován v cyklotronu silným paprskem deutronů. Vzorek byl silně radioaktivní. Setre zjistil, že jeho aktivitu nelze připsat ani molybdenu, ani niobu nebo zirkonu, které by mohly být ve vzorku obsaženy. Větší množství byla k dispozici teprve tehdy, když roku 1940 Segré a C. S. Wu objevili tento prvek ve štěpných produktech uranu (ENGELS, NOWAK, 1977). Název kovu: Segré a Perrier pojmenovali prvek latinským názvem technetium, symbol Tc (řec. technetos = umělý) (ENGELS, NOWAK, 1977). Francium
Objev kovu: Prvek byl objeven až roku 1939 Francouzkou Marguerittou Cathérine Pereyovou na půdě ústavu Curieových v Paříži. Byl produktem přirozené aktiniové řady (JIRKOVSKÝ, 1986). M. C. Pereyová se zabývala zkoumáním preparátu aktinia, který chtěla známými metodami zbavit jeho rozpadových produktů – 227Th, 223Ra atd. Přitom však zpozorovala silný vzestup záření β-, který nemohl pocházet od rozpadu β- vlastního aktinia. Zjistila, že se vedle tohoto rozpadu tvoří dosud neznámý neklid, který se projevuje svým zářením β-. Tento neklid zprvu označila jako „aktinium K, AcK“ (ENGELS, NOWAK, 1977). Název kovu: Objevitelka navrhla, aby se izotop, který objevila jako vedlejší produkt rozpadové řady uran-aktiniové, označoval nadále jako aktinium K. K poctě své vlasti Francie nazvala prvek 87 francium, symbol Fa. Mezinárodní unie pro chemii a čistou a užitou přijala návrh názvu, ale změnila symbol na Fr (ENGELS, NOWAK, 1977). Neptunium
Objev kovu: Americkým fyzikům E. M. McMillanovi a P. H. Abelsonovi se roku 1940 podařilo v jaderné laboratoři kalifornské univerzity v Berkeley připravit v cyklotronu ostřelováním 238U neutronem. Vzniklý izotop 239U je zářičem β- a přechází vyzářením na izotop 239Np. Byl objeven jako izotop 239Np. První transuran byl nazván neptunium (JIRKOVSKÝ, 1986). Název kovu: V analogii se jmény planet pojmenovali objevitelé prvek po planetě Neptun neptunium, symbol Np (ENGELS, NOWAK, 1977). Plutonium
Objev kovu: E. M. McMillan roku 1940 v Berkeley ozařoval 238U v cyklotronu deuterony (jádry těžkého vodíku). Vzniklý izotop 238Np je zářičem β- a přechází vyzářením na izotop 239Pu, které je zářičem α s poločasem asi 86 let. Druhý transuran byl nazván plutonium (JIRKOVSKÝ, 1986). Název prvku: Podle astronomické analogie byl prvek nazván po planetě Pluto plutonium, symbol Pu (ENGELS, NOWAK, 1977). Curium
Objev kovu: V polovině roku 1944 nalezli americký fyzik Glenn Theodore Seaborg a jeho spolupracovníci v Metallurgical Laboratory chicagské univerzity elektroinženýr A. Ghiorso a chemikové R. A. James a L. O. Morgan, ostřelováním 239Pu částicemi α s velkou energií. Vzniká izotop 242Cm. Nový prvek (s protonovým číslem 96) nazvali curium (JIRKOVSKÝ, 1986). Název kovu: Jeho jméno bylo zvoleno k poctě Pierra a Marie Curieových curium, symbol Cm (ENGELS, NOWAK, 1977). Americium
Objev kovu: Ke konci roku 1944 získali Glenn Theodore Seaborg a jeho spolupracovníci, β-rozpadem uměle vyrobeného izotopu 241Pu, izotop 241Am. Nový prvek (s protonovým číslem 95) nazvali americium (JIRKOVSKÝ, 1986). Název kovu: Název americium dostal prvek v analogii podle lanthanoidu europia, symbol Am (ENGELS, NOWAK, 1977). Promethium
Objev kovu: Chemikové celého světa se zaměřili na vzácnou zeminu předpověděnou už roku 1883 českým profesorem Braunerem na protonové číslo 61 periodické soustavy. První ohlásili její objev Italové Louisi Rolla a Louisi Fernandez roku 1924. Nazvali ji podle města Florencie florencium. Dalším úspěchem se pochlubili Američané J. A. Hartus a B. Smith Hopkána roku 1926. Pojmenovali prvek po státě Illinois illinium. Do třetice oznámili nález nového prvku roku 1941 pracovníci univerzity ve státě Ohio v USA. Domnívali se, že prvek získali v cyklotronu a pojmenovali jej cyklonium. Za skutečné objevitele však pokládáme J. A. Marinského a L. E. Glendeninovou z laboratoře Oak Ridge v USA. Ti našli předpovězeno zeminu až po roce 1945 mezi produkty štěpného uranu a dali jí jméno prometheum se symbolem Pm. Název kovu: Mezinárodní unie pro chemii pozměnila název prometheum na promethium, symbol Pm (JIRKOVSKÝ, 1986). Berkelium
Objev kovu: Vědcům seskupeným kolem G. T. Seaborga na kalifornské univerzitě v Berkeley se podařilo koncem roku 1949 získat ostřelováním 241Am urychlenými α částicemi další prvek (s protonovým číslem 97), který byl pojmenován berkelium (JIRKOVSKÝ, 1986). Název kovu: Při pojmenování tohoto prvku byla dodržena zvyklost zdůraznit těsné vztahy mezi lanthanoidy a aktinoidy. Stejně jako dostal homolog s atomovým číslem 65 podle švédské vesnice Ytterby nedaleko Stockholmu své jméno terbium, byl i nový prvek pojmenován podle místa objevu Berkeley v Kalifornii berkelium, symbol Bk (ENGELS, NOWAK, 1977). Kalifornium
Objev kovu: Počátkem roku 1950 se podařilo badatelské skupině kolem G. T. Seaborga připravit ostřelováním několika miligramů 242Cu α částicemi atomy nového prvku (s protonovým číslem 98), který byl pojmenován kalifornium (ENGELS, NOWAK, 1977). Název kovu: Svůj název californium dostal prvek k poctě státu a univerzity Kalifornie, symbol Cf (ENGELS, NOWAK, 1977). Einsteinium a fermium
Objevy kovů: Vědci se pokoušeli získat pomocí cyklotronu prveky s protonovými čísly 99 a 100. Měli už pro ně předem připravená jména: atheneum a centurium. Prioritu však nezískali, protože oba prvky byly nečekaně objeveny v silně radioaktivním prachu, který zachytily velké filtry bezpilotových letadel kroužícího po výbuchu první vodíkové bomby Mike roku 1952 v jižním Pacifiku, a později i v atomovém spadu na korálových útesech atolů v nejbližším okolí výbuchu. V radioaktivním prachu byly dokázány izotopy 253Es (r. 1952) a 255Fm (r. 1953). O co marně usilovali atomoví alchymisté pomocí nejmodernějších přístrojů, dokázala vodíková bomba prškou za neutronů ve zlomku sekundy. Mezinárodní komise pro využití jaderné energie pokřtila tyto prvky jmény einsteinium a fermium. Při chemické identifikaci prvků 99 a 100 poskytla výtečné služby iontoměničová metoda. Chování nových prvků na sloupci měniče odpovídalo homologům holmiu a erbiu (JIRKOVSKÝ, 1986).
Na počest fyzika Alberta Einsteina dostal prvek 99 jméno einsteinium, symbol Es. Na počest Enrica Fermiho dostal prvek 100 jméno fermium, symbol Fm (ENGELS, NOWAK, 1977). Mendelevium
Objev kovu: G. T. Seaborgovi, A. Ghiorsovi, S. G. Thompsonovi, B. G. Harveyovi a G. R. Choppinovi v Berkley se roku 1955 podařilo připravit, bombardováním 253Es jádry prvku helia, 17 atomů nového transuranu s protonovým číslem 101, který pokřtili mendelevium (JIRKOVSKÝ, 1986). Název kovu: Nový prvek nazvali mendelevium k poctě tvůrce periodické soustavy prvků D. I. Mendělejeva a přiřkli mu symbol Md (JIRKOVSKÝ, 1986). Nobelium
Objev kovu: Další transuran protonového čísla 102 připravili hned dva týmy vědeckých pracovníků současně, a to ve stockholmském Nobelově ústavu a v ústavu spojeného jaderného výzkumu v Dubně u Moskvy (JIRKOVSKÝ, 1986). Ve Stockholmu se do syntézy nového prvku pustili roku 1956 Američané P. R. Fields a A. M. Friedman z laboratoře v Chicagu. Angličan J. Milsted z Harwellu a Švédové H. Atteling, N. Forsling, L. W. Holm a B. Aström.. Při svých pokusech ostřelovali 246Cm jádry uhlíku. Získali tak nuklid 255No. Od roku 1961 se začalo v laboratoři jaderných reakcí v Dubně pod vedením Georgije Nikolajeviče Flekova. Roku 1963 se podařilo připravit prvek 102 ostřelováním 241Pu jádry kyslíku a ostřelováním 238U neonovými jádry. Získali tak 5 jeho izotopů a přesně identifikovali jeho fyzikální a chemické vlastnosti. Proto byl objev tohoto prvku přiřčen jim. Ti pro něj navrhli jméno Fréderka Joliot-Curiea. Ale komise mu ponechala původní název nobelium (ENGELS, NOWAK, 1977).
Vědci ve Stockholmu prvek pojmenovali nobelium po švédském chemikovi Alfredu Bernardovi Nobelovi, symbol No (JIRKOVSKÝ, 1986). Lawrencium
Yüklə 1,41 Mb. Dostları ilə paylaş:
|