31
slná vyčerpávající každodenní mnohahodinová tělesná cvičení). Zpočátku si zmenšují
porce a vynechávají některá denní jídla, tím si zpomalí metabolismus, tělo při úsporném
režimu odmítá hubnout, anorektik se dostává do stresu a experimentuje – pojídá pouze
ovoce a zeleninu, nízkotučné jogurty, postupem času se nedokáže normálně najíst, není
vůbec schopen přijímat tuhou potravu, pije jogurtové nápoje nebo si jídlo mixuje, poz-
ději pije už jen vodu. Často místo jídla hodně kouří cigarety nebo marihuanu, někdo do-
konce užívá kokain. Mentální anorexie bývá zmiňována jako nemoc modelek (Kocour-
ková, 1997; Krch, Marádová, 2007). Anorexií častěji trpí dívky a ženy, ale jsou známy
i případy, kdy touto nemocí onemocněli muži. Studie zveřejněná v Canadian Medical
Association Journal uvádí, že muži tvoří přibližně čtvrtinu postižených (Anorexie
a bulimie u mužů, 2013). Viditelnými příznaky mentální anorexie bývá podrážděnost
a deprese, suchá kůže, pod kterou se rýsují kosti, propadlé tváře. Tělo anorektiků
v pokročilém stádiu připomíná kostru potaženou kůží.
S tělem se začne měnit i anorektikova psychika. Dříve společenský a zábavný člo-
věk v průběhu nemoci začne být náladový, vztahovačný, podezíravý a někdy dokonce
agresivní. Mozek nemá dost živin pro dobrou náladu, tudíž může vzniknout konflikt na
základě jakéhokoliv impulsu. Postižení se upínají ke svému vnitřnímu světu, nemoc
dokážou skrývat i celé roky. Dochází u nich k těžké podvýživě a v extrémních přípa-
dech k trvalému poškození zdraví, případně k smrti (Papežová, 2010).
Ačkoli dřívější práce zdůrazňovaly výskyt onemocnění vázaný na příslušnost
k vyšší střední třídě, současné práce tento údaj zcela nepotvrzují (Kocourková, 1997).
Krch, Richterová (1998, s. 8) hovoří o psychice nemocných prostřednictvím rodičů po-
stižené dívky: „Nepochopitelně nepříjemné nálady, nezájem o každodenní praktické
věci, odmítání běžného jídla, fyzická únava, lži. Sedmnáctiletá dcera se nám doslova
ztrácela před očima. Padaly jí vlasy, začala se chovat jinak, než jsme byli u dosud bez-
problémového dítěte zvyklí. Na rady rodiny ani přátel nedbala.“
Diagnostická kritéria mentální anorexie (dle MKN - 10) shrnuje Novák (2010,
s. 9): Mentální anorexie je charakterizována úmyslným snižováním váhy nebo podvá-
hou.
Tělesná váha je udržována nejméně 15 % pod předpokládanou nebo Queteletův
index (BMI) hmoty těla je 17,5 nebo méně.
32
Snížení váhy si způsobuje pacient sám tím, že se vyhýbá jídlům, „po kterých se
tloustne“ a že užívá jeden nebo několik z následujících prostředků: vyprovoko-
vané zvracení, vyprovokovaná defekace, užívání anorektik a diuretik, nadměrné
cvičení.
Specifická psychopatologie, přičemž stále přetrvává strach z tloušťky
a zkreslená představa o vlastním těle, jako vtíravá, ovládavá myšlenka, a pacient
si sám sobě ukládá za povinnost mít nízkou váhu.
Rozsáhlá endokrinní porucha, zahrnující hypothalamo-pituitární-gonádovou osu,
která se projevuje u ženy jako amenorrhoea a u muže jako ztráta sexuálního zá-
jmu a potence.
Jestliže je začátek onemocnění před pubertou, jsou pubertální projevy opožděny
nebo dokonce zastaveny. Po uzdravení dochází často k normálnímu dokončení
puberty, avšak menarché je opožděna.
7.2.2 Mentální bulimie (F 50.2)
Mentální bulimie je závažné onemocnění, které postihuje dívky a ženy nejčastěji
ve věku 18-24 let. Je charakterizována opakovanými záchvaty přejídání velkým množ-
stvím kalorické stravy, tzv. „binge eating“ a přehnanou patologickou kontrolou tělesné
váhy. Minimálně polovina žen, které onemocní mentální bulimií, prodělaly předtím epi-
zodu mentální anorexie. Po delším období omezování se v jídle či hladovění je přejídání
logickým důsledkem. Dívka či žena však potřebuje kontrolovat svou hmotnost a příjem
potravy začne regulovat vyvolaným zvracením. Po nějakou dobu se jí tak daří konečně
jíst to, co si tak dlouho odpírala a zároveň nepřibírat. Přejídání a zvracení může mít
i další význam - může přinášet dobrý pocit z nasycení a následného uvolnění, ventilaci
stresu a uklidnění. Bulimický kolotoč může vést postupně ke sníženému sebevědomí
a kritickému sebehodnocení, poruchám nálady, úzkostným stavům, nejistotě v osobních
vztazích, sociální izolaci. Samotné zaujetí různými dietními opatřeními často vede do
začarovaného kruhu výrazného kolísání váhy, nestabilitě nálad i depresivním poruchám
(Černá, 2008).
Hall, Cohn (2003, s. 14) uvádějí, že skutečný počet mužů trpících bulimií není
známý a je jistě nižší než u žen. Především v komunitě gayů výrazně zasahuje tzv. lo-
okismus a přibližně 20 % bulimiků tvoří gayové. Zdá se, že ve většině případů vzniká
bulimie u mužů z týchž důvodů jako u žen. Někteří sportovci, například zápasníci, žo-
33
kejové či gymnasté, uplatňují bulimické chování proto, aby snížili hmotnost, a postupně
se u nich rozvine závislost. Málokdo z nich asi stojí o to, aby ho okolí považovalo za
člověka, jenž je posedlý tím, jak vypadá a jen velmi neochotně se svěřují do rukou od-
borníka (Hall, Cohn, 2003).
Diagnostická kritéria mentální bulimie (dle MKN - 10) shrnuje Novák (2010,
s. 11): Pro mentální bulimii je typické střídání opakovaných záchvatů přejídání velkým
množstvím kalorické stravy (tzv. binge eating) a přehnané kontroly váhy.
Neustále se zabývá jídlem, neodolatelná touha po jídle a epizody přejídání
s konzumací velkých dávek jídla během krátké doby.
Snaha potlačit „výkrmný“ účinek jídla jedním (nebo více) z následujících způ-
sobů: vyprovokovaným zvracením, zneužíváním laxativ, střídavými obdobími
hladovění, užíváním léků jako jsou anorektika, thyreoidní preparáty nebo diure-
tika.
Psychopatologie spočívá v chorobném strachu z tloušťky a pacient si určí přesně
vymezený práh, nižší než premorbidní váha, která je podle názoru lékaře opti-
mální nebo zdravá. Často, ale ne vždy, je v anamnéze dřívější epizoda mentální
anorexie, přičemž interval se pohybuje od několika měsíců do několika let.
Krch (2003, s.34–38) sděluje: „Přes různé teorie a hypotézy dnes většinou existuje sho-
da v tom, že se na příčinách vzniku a rozvoji podílí celá řada různých faktorů, mezi kte-
rými převládají ty, které jsou významné i z hlediska držení diet. Svoji roli v tom jistě se-
hrály některé známé osobnosti, jako například princezna Diana, herečka Audrey
Hepburnová,... Protože nadváha a redukční diety spolu souvisejí podobně jako diety
a PPP, jsou dnes dívky z rodin s nižšími příjmy vystaveny stejnému nebo vyššímu riziku
PPP jako jejich vrstevnice. Stačí být ženou a riziko mentální bulimie je nejméně 10x
vyšší“.
Následujícím názorem se Hall, Cohn (2003, s. 6) dostávají do konfrontace
s předcházejícími autory, když tvrdí, že: „Většina lidí trpících bulimii pochází z rodin,
kde nejsou dostatečně naplňovány emoční, fyzické či duchovní potřeby jejich členů. Na-
příklad v některých rodinách není zvykem verbálně vyjadřovat pocity a komunikační
schopnosti jejich členů jsou celkově nízké. V rodinné anamnéze můžeme nalézt depresi,
alkoholismus, zneužívání drog nebo poruchy příjmu potravy. Dítě tak může nevědomě
Dostları ilə paylaş: |