34
přijmout únik jako vhodný způsob řešení problému. Jídlo se pak stává „dobrou“ dro-
gou, něčím, co na rozdíl od pití či zneužívání drog nemá negativní konotace.“
7.2.3 Psychogenní (záchvatovité / nutkavé) přejídání (F 50.4)
Může být příkladem „startovní“ PPP. U této nemoci prvotní problém není určován psy-
chickou vazbou na kontrolu tělesné hmotnosti, ale chorobným vztahem k jídlu. Hovo-
říme o přejídání zaviněném stresem. Všechny pocity postiženého - strach, pocit viny,
očekávání, potěšení - souvisejí s jídlem.
L
idé pociťují nepřekonatelný hlad a snaží se ho
utišit tím, že
snědí velké množství jídla. V jiném případě postižení konzumují obrovská
množství jídla, i když nemají hlad nebo pokračují v jídle, dokud nezkonzumují vše, co
mají v dosahu, a to i poté, co už cítí, že jsou nasyceni.
Zároveň trpí trýznivým pocitem
ze ztráty kontroly. Strach z obezity, nepříjemné pocity po záchvatech přejídání
a nespokojenost s vlastním tělem postižené vedou k dietám. Se záchvatovitým přejídá-
ním úzce souvisí také takzvané emoční jedení. Na rozdíl od bulimie ale po záchvatu ne-
následuje zvracení ani užití projímadel. Psychogenní přejídání vede často k obezitě.
Obézní jedinci s psychogenním přejídáním hledají pomoc dříve než obézní bez epizod
přejídání a obezita se u nich objevuje v ranějším věku. Začínají dříve držet diety
a častěji se u nich objevují depresivní a úzkostné stavy (Krch, 2003).
35
8 PŘÍČINY PORUCH PŘÍJMU POTRAVY
8.1 Obecné příčiny poruch příjmu potravy
Příčiny poruch příjmu potravy mohou být různé, ale v zásadě téměř vždy je na počátku
problému v určitém směru nevyzrálý jedinec s nedostatkem zdravého sebevědomí, který
se pokouší dosáhnout určité změny, např. chce získat více lásky, porozumění, ocenění
a obdivu ze strany rodičů, spolužáků, učitelů, nadřízených apod. Zpravidla však nachá-
zejí pouze zástupný důvod své (mnohdy pouze domnělé) odlišnosti, neúspěšnosti, ne-
oblíbenosti a chtějí předvést, nejen svému okolí, ale hlavně sobě samotným, že dokážou
dosáhnout svých cílů. „Příčina poruch příjmu potravy není téměř nikdy jednoznačná
a může být zavádějící po ní pátrat.
K jejich vzniku přispívá vzájemné působení různých
biologických, sociálních a psychických faktorů. Jejich určitá konstelace naruší
v určitém věku a situaci psychickou stabilitu dospívajícího, což vede i k narušení jeho
sebevědomí a zvýšené citlivosti na kritiku. V určitých „výhodných“ podmínkách to pak
může vést k nadměrnému soustředění se na vlastní tělo (Jsem dost hezká?) a hledání
snadného řešení (Stačí být štíhlá!). Zdánlivá dostupnost řešení (Jen si vybrat správnou
dietu!) společně se snaživostí dospívajících mohou vyústit až v posedlé lpění na štíhlos-
ti. Každá změna je spojena s nejistotou a často i s prázdným místem v životě, které se
snadno zaplní obavami a zvýšeným zájmem o vlastní osobu“ (Krch, Richterová, 1998).
Problémy s příjmem potravy se rozvíjejí u lidí, jejichž vnímání vlastního těla bývá
nejednoznačné, problematické, ovlivněné povrchními názory a požadavky okolí. Nega-
tivní roli hraje společenský chaos zaměřený na honbu za penězi a falešným úspěchem,
který vede k rozvoji stresu, snižuje u mnoha (nejen mladých) lidí sebedůvěru a sebeúctu
v oblasti své vlastní přitažlivosti, sexuality, celkové úspěšnosti a obecně brání zdravému
rozvoji osobnosti jedince. Diagnostikovat tyto poruchy bývá obtížné, jelikož postižení
své problémy tají (Novák, 2010).
PPP mohou ohrozit kohokoli. V současné době se porucha příjmu potravy stává
moderním onemocněním, k němuž se v tisku a televizi hrdě přiznává kdejaká více či
méně populární herečka, zpěvačka, modelka, miss krásy. Jedná se o celosvětový pro-
blém u lidí, pro něž je štíhlé tělo či nízká váha zdrojem obživy. Autoři citovaní v této
práci se v zásadě shodují na následujících profesích: manekýny, tanečnice, skokani na
lyžích, žokejové, gymnastky apod., kteří musí často pod nátlakem trenérů nebo agentur
kontrolovat své míry a váhu a snižovat ji na takovou hranici, která je nebezpečná pro
36
jejich zdraví. Z naordinované diety se může stát problém, který končí jako PPP. Mnoh-
dy se lidé výše zmíněných profesí stanou vzorem někomu z běžné populace.
O příčinách a důsledcích PPP se vedou diskuze a na toto téma probíhá řada vý-
zkumů. Níže v této práci uvádíme názory několika odborníků, kteří se danou problema-
tikou zabývají. „Většina dnešních dívek věří tomu, že držení diet je normální způsob
stravování. Stále častěji vynechávají některé z hlavních denních jídel, rezolutně odmítají
některé běžné kategorie potravin nebo jinak dobrovolně hladovějí - v zoufalé snaze
zhubnout. Téměř polovina dívek, které začínají s hladovkami, se časem začne přejídat.
Projímadla jsou zcela neúčinným prostředkem k hubnutí. Pokud se po požití projímadel
projeví úbytek váhy, jde výhradně o ztrátu tekutin. Zvracením dívky pouze připravují své
tělo o cenné minerály, vitamíny a vlákninu“ (Krch, Richterová, 1998, s. 29-30).
„Anorexie se často vyvine v době stresu. Vytváří iluzi, že hladovění emoční stres
potlačuje. Bohužel však vede k vyhýbání se problému a ne k jeho řešení. Vyhýbání se
řešení problému ale obecně bere mnoho energie, pouze oddaluje dobu, kdy bude nutné
se s problémem vyrovnat, umožňuje vznik dalších problémů, tak že pozdější řešení je
ještě složitější“ (Papežová, 2000, s. 25).
„Příčinu rostoucího počtu PPP vidí většina autorů v rychle se měnící kultuře, která
nekriticky oslavuje štíhlost a jednostrannou sebekontrolu. PPP jsou tedy důsledkem vli-
vu sociokulturních faktorů, nepříznivých životních událostí, chronických obtíží, nedosta-
tečných sociálních a rozhodovacích dovedností a nakonec i biologických a genetických
faktorů“ (Krch, 2003, s. 40).
8.2 Poruchy příjmu potravy u středoškoláků
Život na střední škole je odrazem života ve společnosti. V současné době, kdy život lidí
je ve stále větší míře ovládán médii, se také témata spojená se vzhledem a tělesnými
proporcemi stále častěji dostávají do škol. Nerozumné požadavky týkající se tělesných
proporcí u mladých lidí vytvářejí mylné představy o vlastním těle a normální hranici
tělesné hmotnosti a oni pak jsou ochotni a schopni udělat pro „žádaný vzhled“ cokoli,
aniž by se zamýšleli nad zdravotními riziky. Mladý a nezkušený člověk mnohem rych-
leji podlehne diktátu módních trendů a chce co nejvíce splynout s okolím, zaměří svou
pozornost především na vzhled. Touha po dosažení propagované extrémní štíhlosti vede