Mendelova univerzita V Brně Institut celoživotního vzdělávání

 

31 

 

slná  vyčerpávající  každodenní  mnohahodinová  tělesná  cvičení).  Zpočátku  si  zmenšují 

porce a vynechávají některá denní jídla, tím si zpomalí metabolismus, tělo při úsporném 

režimu odmítá hubnout, anorektik se dostává do stresu a experimentuje – pojídá pouze 

ovoce a zeleninu, nízkotučné jogurty, postupem času se nedokáže normálně najíst, není 

vůbec schopen přijímat tuhou potravu, pije jogurtové nápoje nebo si jídlo mixuje, poz-

ději pije už jen vodu. Často místo jídla hodně kouří cigarety nebo marihuanu, někdo do-

konce užívá kokain. Mentální anorexie bývá zmiňována jako nemoc modelek (Kocour-

ková, 1997; Krch, Marádová, 2007). Anorexií častěji trpí dívky a ženy, ale jsou známy 

i případy,  kdy  touto  nemocí  onemocněli  muži.  Studie  zveřejněná  v Canadian  Medical 

Association  Journal  uvádí,  že  muži  tvoří  přibližně  čtvrtinu  postižených  (Anorexie 

a bulimie  u mužů,  2013).  Viditelnými  příznaky  mentální  anorexie  bývá  podrážděnost 

a deprese,  suchá  kůže,  pod  kterou  se  rýsují  kosti,  propadlé  tváře.  Tělo  anorektiků 

v pokročilém stádiu připomíná kostru potaženou kůží.  

 

S tělem se začne měnit i anorektikova psychika. Dříve společenský a zábavný člo-

věk v průběhu nemoci začne být náladový, vztahovačný, podezíravý  a někdy  dokonce 

agresivní. Mozek nemá dost živin pro dobrou náladu, tudíž může vzniknout konflikt na 

základě  jakéhokoliv  impulsu.  Postižení  se  upínají  ke  svému  vnitřnímu  světu,  nemoc 

dokážou  skrývat  i celé  roky.  Dochází  u nich  k těžké  podvýživě  a v extrémních  přípa-

dech k trvalému poškození zdraví, případně k smrti (Papežová, 2010). 

Ačkoli  dřívější  práce  zdůrazňovaly  výskyt  onemocnění  vázaný  na  příslušnost 

k vyšší střední  třídě, současné práce tento údaj  zcela nepotvrzují (Kocourková,  1997). 

Krch, Richterová (1998, s. 8) hovoří o psychice nemocných prostřednictvím rodičů po-

stižené  dívky:  „Nepochopitelně  nepříjemné  nálady,  nezájem  o každodenní  praktické 

věci,  odmítání  běžného  jídla,  fyzická  únava,  lži.  Sedmnáctiletá  dcera  se  nám  doslova 

ztrácela před očima. Padaly jí vlasy, začala se chovat jinak, než jsme byli u dosud bez-

problémového dítěte zvyklí. Na rady rodiny ani přátel nedbala.“  

Diagnostická  kritéria  mentální  anorexie  (dle  MKN  -  10)  shrnuje  Novák  (2010, 

s. 9):  Mentální  anorexie je  charakterizována  úmyslným  snižováním  váhy  nebo  podvá-

hou. 

  Tělesná váha je udržována nejméně 15 % pod předpokládanou nebo Queteletův 

index (BMI) hmoty těla je 17,5 nebo méně. 

---

 

32 

 

  Snížení váhy si způsobuje pacient sám tím, že se vyhýbá jídlům, „po kterých se 

tloustne“ a že užívá jeden nebo několik z následujících prostředků: vyprovoko-

vané zvracení, vyprovokovaná defekace, užívání anorektik a diuretik, nadměrné 

cvičení. 

  Specifická  psychopatologie,  přičemž  stále  přetrvává  strach  z tloušťky 

a zkreslená představa o vlastním těle, jako vtíravá, ovládavá myšlenka, a pacient 

si sám sobě ukládá za povinnost mít nízkou váhu. 

  Rozsáhlá endokrinní porucha, zahrnující hypothalamo-pituitární-gonádovou osu, 

která se projevuje u ženy jako amenorrhoea a u muže jako ztráta sexuálního zá-

jmu a potence. 

  Jestliže je začátek onemocnění před pubertou, jsou pubertální projevy opožděny 

nebo dokonce zastaveny. Po uzdravení  dochází  často k normálnímu  dokončení 

puberty, avšak menarché je opožděna. 

7.2.2 Mentální bulimie (F 50.2) 

Mentální bulimie je závažné onemocnění, které postihuje dívky a ženy nejčastěji 

ve věku 18-24 let. Je charakterizována opakovanými záchvaty přejídání velkým množ-

stvím kalorické stravy, tzv. „binge eating“ a přehnanou patologickou kontrolou tělesné 

váhy. Minimálně polovina žen, které onemocní mentální bulimií, prodělaly předtím epi-

zodu mentální anorexie. Po delším období omezování se v jídle či hladovění je přejídání 

logickým důsledkem. Dívka či žena však potřebuje kontrolovat svou hmotnost a příjem 

potravy začne regulovat vyvolaným zvracením. Po nějakou dobu se jí tak daří konečně 

jíst  to,  co  si  tak  dlouho  odpírala  a zároveň  nepřibírat.  Přejídání  a zvracení  může  mít 

i další význam - může přinášet dobrý pocit z nasycení a následného uvolnění, ventilaci 

stresu  a uklidnění.  Bulimický  kolotoč  může  vést  postupně  ke  sníženému  sebevědomí 

a kritickému sebehodnocení, poruchám nálady, úzkostným stavům, nejistotě v osobních 

vztazích,  sociální  izolaci.  Samotné  zaujetí  různými  dietními  opatřeními  často  vede  do 

začarovaného kruhu výrazného kolísání váhy, nestabilitě nálad i depresivním poruchám 

(Černá, 2008). 

Hall, Cohn  (2003,  s. 14)    uvádějí,  že  skutečný  počet  mužů  trpících  bulimií  není 

známý a je jistě nižší než u žen. Především v komunitě gayů výrazně zasahuje tzv. lo-

okismus a přibližně 20 % bulimiků tvoří gayové. Zdá se, že ve většině případů vzniká 

bulimie u mužů z týchž důvodů jako u žen. Někteří sportovci, například zápasníci, žo-

---

 

33 

 

kejové či gymnasté, uplatňují bulimické chování proto, aby snížili hmotnost, a postupně 

se u nich rozvine závislost.  Málokdo z nich asi  stojí o to,  aby  ho okolí považovalo  za 

člověka, jenž je posedlý tím, jak vypadá a jen velmi neochotně se svěřují do rukou od-

borníka  (Hall,  Cohn, 2003). 

Diagnostická  kritéria  mentální  bulimie  (dle  MKN  -  10)  shrnuje  Novák  (2010, 

s. 11): Pro mentální bulimii je typické střídání opakovaných záchvatů přejídání velkým 

množstvím kalorické stravy (tzv. binge eating) a přehnané kontroly váhy.  

  Neustále  se  zabývá  jídlem,  neodolatelná  touha  po  jídle  a epizody  přejídání 

s konzumací velkých dávek jídla během krátké doby. 

  Snaha potlačit „výkrmný“ účinek jídla jedním (nebo více) z následujících způ-

sobů:  vyprovokovaným  zvracením,  zneužíváním  laxativ,  střídavými  obdobími 

hladovění, užíváním léků jako jsou anorektika, thyreoidní preparáty nebo diure-

tika. 

  Psychopatologie spočívá v chorobném strachu z tloušťky a pacient si určí přesně 

vymezený práh, nižší  než premorbidní váha, která je podle názoru lékaře opti-

mální nebo zdravá. Často, ale ne vždy, je v anamnéze dřívější epizoda mentální 

anorexie, přičemž interval se pohybuje od několika měsíců do několika let.  

Krch (2003, s.34–38) sděluje: „Přes různé teorie a hypotézy dnes většinou existuje sho-

da v tom, že se na příčinách vzniku a rozvoji podílí celá řada různých faktorů, mezi kte-

rými převládají ty, které jsou významné i z hlediska držení diet. Svoji roli v tom jistě se-

hrály  některé  známé  osobnosti,  jako  například  princezna  Diana,  herečka  Audrey 

Hepburnová,...  Protože  nadváha  a redukční  diety  spolu  souvisejí  podobně  jako  diety 

a PPP, jsou dnes dívky z rodin s nižšími příjmy vystaveny stejnému nebo vyššímu riziku 

PPP  jako  jejich  vrstevnice.  Stačí  být  ženou  a riziko  mentální  bulimie  je  nejméně  10x 

vyšší“. 

Následujícím  názorem  se  Hall,  Cohn  (2003,  s. 6)  dostávají  do  konfrontace 

s předcházejícími autory, když tvrdí, že: „Většina lidí trpících bulimii pochází z rodin, 

kde nejsou dostatečně naplňovány emoční, fyzické či duchovní potřeby jejich členů. Na-

příklad  v některých  rodinách  není  zvykem  verbálně  vyjadřovat  pocity  a komunikační 

schopnosti jejich členů jsou celkově nízké. V rodinné anamnéze můžeme nalézt depresi, 

alkoholismus, zneužívání  drog nebo poruchy příjmu potravy. Dítě tak může nevědomě 

---