Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Dmitrij Ivanovič Mendělejev

8. 2. 1834 – 2. 2. 1907

• 
  pokládán za nejslavnějšího ruského a slovanského chemika
  
• 
  objevitel periodického zákona vlastnosti prvků
  
• 
  pracoval ve všech oborech chemie, zejména v chemii fyzikální, anorganické a v technologii
  
• 
  měl velké zásluhy o ruský průmysl (petrolejový, hutnický, třaskavin), působil i ve veřejném životě a zasloužil se o spisovnou ruštinu
  
• 
  veškeré laboratorní práce prováděl v soukromé laboratoři, kterou mu poskytl k užívání bohatý amatér
  
• 
  již na začátku své vědecké činnosti se věnoval systematice chemických prvků; byl přesvědčen, že existuje zákonitá souvislost, která spojuje prvky do jediné soustavy – došel k závěru, že tímto pojítkem je „atomová váha“ (dnes relativné atomová hmotnost)
  
• 
  roku 1869 poprvé publikoval v časopise Ruské chemické společnosti svou tabulku prvků a na základě periodického zákona nově uspořádal a napsal základy anorganické chemie
  
• 
  roku 1870 předložil tabulku přesnější, doplněnou o další prvky
  
• 
  předpověděl také existenci prvků do té doby neobjevených, pro které rezervoval v tabulce přesná místa a určil jejich fyzikální a chemické vlastnosti
  
• 
  kromě anorganické chemie se věnoval i problémům organické a fyzikální chemie, vzduchoplavbě, meteorologii, technice měření, atd.
  
• 
  usiloval o využití minerálního bohatství a o rozvoj průmyslu v Rusku, navrhl průmyslový způsob ratifikace ropy, vyrobil bezdýmný střelný prach
  
• 
  z jeho přednášek vznikla v letech 1869-1871 dvousvazková učebnice Osnovy chemii (Základy chemie), podle níž se několik desetiletí učilo v Rusku i zahraničí
  

Paracelsus

1493 – 24. 9. 1541

• 
  vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim
  
• 
  přezdívka „Paracelsus“ měla naznačit, že byl svými schopnostmi „nad“ Corneliem Celsiem, starořímským, v té době velmi uznávaným lékařem
  
• 
  švýcarský chemik, astrolog a lékař, který předznamenal vznik novodobého lékařství
  
• 
  část života strávil v Moravském Krumlově, kde léčil zemského maršálka Jana z Lipé
  
• 
  zavrhnul Aristotelovu teorii čtyř živlů jako hmotný základ reálných látek a doplnil jednu ze základních alchymistických teorií, Geberovu teorii dvou principů - rtuti a síry o sůl, čímž zavedl teorii tří principů
  
• 
  podle jeho představ byl člověk zdravý tehdy, pokud v těle nastala harmonie rtuti, síry a soli
  
• 
  vyslovil teorii o vnějším znaku, podle které např. rostliny s červenými květy léčí podle něj krvácení, rostliny se žlutými květy slouží proti žloutence, rostliny s listy ve tvaru srdce léčí choroby srdce aj.
  
• 
  poprvé použil termín „alkohol“ jako produkt destilace, destilaci vína pojmenoval termínem alcool vini jako označení pro konzistenci látky
  
• 
  získával reakcí železa s kyselinou sírovou plyn - vodík, který nazval „hořlavý vzduch“
  
• 
  z jeho děl vynikají Die große Wundarzney (Velké ranhojičství) a Die große Sternkunde (Velká astronomie), která dokončil na našem území
  

Louis Pasteur

27. 12. 1822 - 28. 9. 1895

• 
  francouzský chemik, zakladatel mikrobiologie a lékařské imunologie
  
• 
  jako mladý chemik se uvedl svými pracemi o rozštěpení hroznové kyseliny na optické antipody, které vedly k vybudování stereochemie – opticky neúčinná hroznová kyselina je směsí dvou opticky aktivních vinných kyselin – pravotočivé a levotočivé
  
• 
  určil vztah mezi molekulární stavbou látky a její krystalickou mřížkou a jeho význam pro polarizaci světla
  
• 
  vynikl obzvláště v mikrobiologii – prvním průkopnickým objevem bylo zjištění, že kvašení je biologický jev zapříčiněný mikroorganismy
  
• 
  dokázal, že štěpení cukrů při alkoholovém kvašení je způsobeno činností kvasinek
  
• 
  známý je jeho spor s německým chemikem L. von Liebigem – Pasteur zastával názor, že zkvašení je proces vázaný na živé buňky, Liebig zase tvrdil, že kvašení je čistě chemický proces – rozklad mrtvých částí buněk
  
• 
  vyvrátil učení o samooplození, na čemž má podíl jeho objev z roku 1861, že každý organismus pochází z jiného mateřského organismu a že podstatou nákazy jsou zárodky různých mikroorganismů
  
• 
  dokázal, že některé mikroorganismy jsou schopny žít bez kyslíku a vytvořil za pomoci profesora řečtiny Chassanga dvě nová jména – „Aerobie“ pro bytosti potřebující vzduch a „Anaerobie“ pro bytosti žijící bez kyslíku
  
• 
  objevil ochranu před kvašením, tzv. pasterizaci (tepelná sterilizace potravinářských produktů), když v roce 1865 zjistil, že příčinou kysnutí vína jsou mikroorganismy, které však při teplotě 60°C hynou
  
• 
  roku 1865 zjistil mikrobiální původ ničivé choroby bource morušového zajišťujícího výrobu přírodního hedvábí a podařilo se mu zabránit rozšíření této choroby
  
• 
  roku 1880 získal původce slepičí cholery a dosáhl odolnosti slepic proti této chorobě
  
• 
  vynalezl léčivé sérum proti vzteklině a provedl úspěšná očkování – roku 1885 poprvé zachránil před jistou smrtí člověka, později stejným způsobem vyléčil na 350 lidí
  
• 
  byl poctivým a pracovitým člověkem, díky své velmi tolerantní ženě se mohl celý oddat svým pokusům a objevům, jeho dílo pomohlo vědě kupředu a pomohlo zachránit spoustu lidských životů
  

Joseph Priestley

13. 3. 1733 – 8. 2. 1804

• 
  anglický teolog, filozof, chemik a fyzik
  
• 
  objevil „sodovku“ (1767) – roztok „fixního vzduchu“ (oxid uhličitý ve vodě), za tento objev získal nejvyšší vyznamenání královské společnosti – Copleyovu medaili
  
• 
  zjistil, že kaučuk lze používat k odstraňování tuhy nebo inkoustu z papíru
  
• 
  objevil kyslík (1774) zahříváním červeného oxidu rtuťnatého a nazval jej „deflogistovaným vzduchem“, protože se podobal flogistonu více než obyčejný vzduch
  
• 
  objevil také dusík, kyselinu siřičitou, oxid uhličitý, amoniak a oxid dusný
  
• 
  svou vědeckou dráhu odstartoval v roce 1767 dílem History of Electricity (Historie elektřiny)